Druhy řečnických projevů

1. Druhy řečnických projevů

2. Druhy řečnických projevů • Veřejné řečnické projevy rozdělujeme do dvou slohově odlišných typů: • V rámci prvního druhu působíme na rozumové schopnosti posluchačů, snažíme se je přesvědčit fakty a logickou argumentací, zaměřujeme se na obsahovou stránku řeči, naším cílem je sdělení poznatků. V projevech převládá věcná, informativní složka. • Druhý typ mluvených projevů se zaměřuje na formální, výrazovou stránku projevu. Působíme na emocionální stránku posluchačů a využíváme k tomu jazykové prostředky z umělecké slohové tvorby (např. zvolání, stupňování výrazů atd.).

3. REFERÁT • Podává podrobnou informaci o aktuální kulturní, politické nebo hospodářské situaci. • V pracovním prostředí přednesení referátu patří k běžným povinnostem vedoucího pracovníka (jde o referáty spojené s řízením, hodnocením a usměrňováním práce organizace, kterou vede). • Obsahem referátu je podrobná informace o plánech, činnostech, výsledcích a úkolech, např. v oblasti hospodaření podniku, sociálních opatřeních, atd. • Referát je mluvenou podobou toho čemu se v písemné podobě říká hodnotící zpráva. Protože se přednáší formou přímé řeči k lidem, nemá být strohý (na rozdíl od hodnotící zprávy) a neměl by se číst, mluvčí pak působí nedůvěryhodně.

4. Referát se pak přednáší v souvislých větách, přirozenou plynulou řečí. • Referát jako věcný podklad k diskuzi a k řešení úkolů vyžaduje určitost a přesnost, vyhýbáme se frázím a klišé. • Pokud potřebujeme přednést řadu informací, které jsou obsažné a členité, náš referát by měl mít promyšlenou osnovu: • Stručná zpráva (nejzákladnější informace o předmětu jednání). • Celkový výčet a hodnocení úseků činnosti tvořících předmět jednání. • Přehled hlavních problémů. • Zhodnocení stavu řešení, dosažených výsledků, stanovení výhledů do budoucna. • Motivující závěr, popř. výzva.

5. PŘEDNÁŠKA • Základním klasickým útvarem veřejného vystoupení, které poskytuje posluchačům odborné poučení, vysvětluje zákonitosti vztahů a popularizuje nové poznatky. Mluvčí pak působí v roli vzdělavatele, školitele. • Přednáška je slovní výklad určitého tématu, podaného mluvčímu v logickém sledu v omezené časové struktuře (nejvýše 50 minut). • Členění výstavby tohoto mluveného projevu je stejné od dob římské rétoriky: • Úvod. • Stať. • Závěr.

6. V přednášce sledujeme logičnost, srozumitelnost výkladu – postupujeme od jednoduchého ke složitějšímu – od základních jevů k podružnějším, od celku k částem. • Neužíváme příliš složitých vět, vsuvek; pozornost posluchačů udržujeme příklady, které znají z vlastní zkušenosti. • Vlastní typ – rozhlasová přednáška.

7. DISKUZNÍ PŘÍSPĚVEK • Dialogická forma veřejných mluvených projevů. Jeho cílem je posoudit určitý problém z různých hledisek a pokusit se dojít k řešení. Patří na pořad schůzí, porad a zasedání uvedených referátem. • Na rozdíl od hlavního referátu jde v diskuzním příspěvku pouze o dílčí problémy. Ale i krátký příspěvek vyžaduje dobrou osnovu: • 1. Stručné nastínění věci. • 2. Bližší rozbor otázky. • 3. Zhodnocení stavu řešení. • 4. Návrh, motivující závěr. • Používáme spisovný jazyk, snažíme se vyhnout frázím typu: odsouhlasit něco, říci si něco na rovinu, najet na normy.

8. SLAVNOSTNÍ PROSLOVY • Oslavný, smuteční, přípitek • Smyslem projevu je vyjádřit účast na životní události blízkého člověka, či spolupracovníka. • ŘEČ POLITICKÁ a ŘEČ SLAVNOSTNÍ • „Řeč“ jako forma vytříbeného mluveného projevu se využívá při velkých sociálních a politických událostech, při státnických akcích, apelujících na občany, při významných agitačních kampaních nebo při soudních procesech.

9. Řeč politická – má především získat lidi pro určitou akci, vytyčit její program a dát jí směr. • Řeč slavnostní – dotváří slavnostní atmosféru zvláštního společenského významu. • Řeč soudní – má podobu žaloby (závěrečné řeči státního zástupce) nebo obhajoby (závěrečné řeči obhájce).

10. VEŘEJNÁ INFORMACE, INTERVIEW, TISKOVÁ KONFERENCE • Při podávání veřejné informace je opět nutné referát logicky a srozumitelně uspořádat. Vynecháváme ale informace, které lidem mimo profesi a organizace jsou nesrozumitelné a vzdálené.

11. Interview – vystoupení v rozhlase, televizi, novinách • Osloví-li nás novinář, postupujeme v komunikaci s ním dle následujícího doporučení: • Zjistíme si jméno novináře, pro které noviny pracuje, pro jaký typ článku potřebuje informace, kdy je plánováno jeho uveřejnění. • Vždy můžeme požádat o zaslání otázek písemně, s tím, že písemně můžeme i odpovědět. • Pokud se dohodneme na osobním interview, požádáme o okruhy témat, o kterých s námi chce novinář hovořit.

12. Po dojednání rozhovoru pevně stanovíme čas, který novináři věnujeme. • Zjistíme si, zda přijde sám, anebo v doprovodu nějakého redakčního fotografa. • Požádáme novináře o zaslání textu k autorizaci. • K rozhovoru zvolíme vhodnou místnost ve firmě, ne vlastní kancelář. • Připravíme si v bodech hlavní sdělení

13. Literatura: • BUCHTOVÁ, B. Rétorika. Praha: Grada, 2006.