Základní souvislosti vývoje nákladů, výnosů a zisku

1. Základní souvislosti vývoje nákladů, výnosů a zisku

2. Členění nákladů na variabilní a fixní • od začátku 20. století jedno z nejvýznamnějších členění nákladů  vliv na většinu nástrojů manažerského účetnictví (kalkulace, rozpočty, rozhodování o objemu a sortimentu ...) • variabilní náklady – závisí na objemu výkonů • základní materiál, mzdy výkonných pracovníků, doprava ... • fixní náklady – zajišťují podmínky (→ potenciál) pro činnost v určitém období v rozsahu limitovaném kapacitou  členění FN z hlediska možnosti řízení • vyvolané způsobem zajištění činnosti (obsluha a řízení) → částečně ovlivnitelné • určené rozhodnutím podniku (propagace, výzkum, vzdělávání ...) → vysoce ovlivnitelné • pravidelně vynakládané v určité výši (časové odpisy, nájemné) → obtížná ovlivnitelnost Vývoj nákladů, výnosů a zisku

3. Rozlišení variabilních a fixních nákladů • v mnoha případech obtížné, vyplývá z odpovědí na otázky:  Jedná se o náklady opakovaně vkládané s měnícím se množstvím výkonů, či o náklady potenciální?  Jedná se o náklady vyvolané výkonem, či časem? • variabilní náklady • ve vztahu k jednotce výkonu • ve vztahu k dávce výkonů • fixní náklady • ve vztahu k dennímu, týdennímu, měsíčnímu, ročnímu ... období • rozlišení nákladů závisí na potřebách řízení • způsob řízení a stanovení úkolu (normy, normativy, limity) • významnost nákladové položky Vývoj nákladů, výnosů a zisku

4. Lineární model nákladů a výnosů • významný nástroj pro vyjádření vývoje nákladů a výnosů v MÚ • využití v tzv. • taková část nelineárního průběhu nákladu, ve které se variabilní náklady nejvíce přibližují proporcionálnímu vývoji a fixní náklady jsou konstantní • ukazuje základní tendenci vývoje, která  odpovídá analýze skutečně vynaložených nákladů v minulých obdobích  vyjadřuje způsob stanovení nákladového úkolu pro další období Vývoj nákladů, výnosů a zisku

5. Předpoklady lineárního modelu • vymezení výkonu užitnými vlastnostmi a kvalitou • předem stanovená struktura výkonů • konstantní cena prodávaného výkonu • náklady rozdělené na variabilní a fixní • fixní náklady v konstantní výši • konstantní variabilní náklady na jednotku výkonů • stálá technologie, produktivita práce a vlastnosti výkonů Vývoj nákladů, výnosů a zisku

6. Parametry a formální vyjádření lineárního modelu • parametry modelu • objem výkonů v naturálním vyjádření (Q) • prodejní cena na jednotku výkonů (cj) • variabilní náklady na jednotku (vj) • celková výše fixních nákladů na vymezené období (FN) • formální vyjádření • celkové výnosy CV = cj * Q • celkové variabilní náklady VN = vj * Q • celkové náklady CN= vj * Q + FN Vývoj nákladů, výnosů a zisku

7. Marže a zisk v lineárním modelu • marže (→ příspěvek na úhradu fixních nákladů a tvorbu zisku)  kritérium pro řízení zisku, rozhodování o optimální struktuře výkonů atd. • jednotková mj = cj – vj • celková CM = CV – VN = mj* Q • zisk • celkový Z = CV – VN – FN Z = cj * Q – vj * Q – FN Z = mj * Q – FN Vývoj nákladů, výnosů a zisku

8. Grafické vyjádření vývoje marže a zisku v lineárním modelu V, N V, N, Z CV CV ZISK CN MARŽE ZTRÁTA VN Z QBZ Q Q Vývoj nákladů, výnosů a zisku

9. Lineární model u nehomogenních výkonů • východisko: průměrné variabilní náklady (vjp) a průměrná marže (příspěvek k tržbám, ptjp) na peněžní jednotku výnosů →vázáno na konkrétní strukturu výkonů • průměrné variabilní náklady • kde p vyjadřuje předem stanovenou strukturu sortimentu • průměrná marže (příspěvek k tržbám) ptjp = CMps / CVps = 1 - vjp • celkové náklady CN = vjp * CV + FN • celkový zisk CZ = CZ = CZ = Vývoj nákladů, výnosů a zisku

10. Rozlišení nákladů v lineárním modelu pomocí matematickostatických metod • zjištění fixní a variabilní složky nákladů by mělo vycházet z primárního rozpoznání v kalkulacích, rozpočtech a účetním zobrazení • lze však v určitých situacích využít i lineární model ke zjištění fixní a variabilní složky nákladů • metoda nejmenších čtverců CN = FN + v * Q;kde FN = [ΣCNn*Σ(Qn2) - ΣQn*Σ(CNn*Qn)] / [n*ΣQn2 – (ΣQn)2] v = [n* Σ(CNn*Qn) - ΣCNn*ΣQn] / [n*ΣQn2 – (ΣQn)2] • metoda dvou bodů CN1 = FN + vjp * CV1 CN2 = FN + vjp * CV2 nutno vycházet zesrovnatelných údajůa vyloučitneopakující seanahodilé vlivy Vývoj nákladů, výnosů a zisku

11. Využité a nevyužité fixní náklady • východisko: fixní náklady se vztahují ke kapacitě (Qmax), kterou je možné lépe či hůře využít  využité FN odpovídají skutečnému využití kapacity (Qsk) FNVyuž =  nevyužité FN představují podíl nákladů vztahující se k nevyužité kapacitě FNNev = • informace významná pro řízení výtěžnostní formy hospodárnosti N Kapacitní omezení FN FNnevyuž. FNvyuž. Vývoj nákladů, výnosů a zisku Qmax Qsk Q

12. Využití členění nákladů na variabilní a fixní při řízení zisku • východisko: vyjádření zisku v lineárním modelu Z = c * Q – v * Q – FN  bod zvratu (→ objem výkonů, při kterém se CN = CV) QBZ =  objem výkonů pro dosažení požadovaného zisku QZ = (FN + Z) / (cj – vj) = FN / mj  stanovení maximální výše fixních nákladů FNOvlivnitelné = Q * (cj – vj) – FNNeovlivnitelné – Z  stanovení minimální prodejní ceny cj = vj + (FN + Z) / Q  stanovení maximální výše variabilních nákladů na jednotku vj = cj – (FN + Z) / Q Vývoj nákladů, výnosů a zisku

13. Využití členění nákladů na variabilní a fixní při řízení zisku u nehomogenních výkonů • východisko: vyjádření zisku pro nehomogenní výkony při dané struktuře Z = ∑(cji*Qi) – ∑(vji*Qi) – FN = ∑(mji*Qi) – FN Z = (1 – vjp) * CV – FN = ptjp* CV - FN  bod zvratu (→ objem výnosů, při kterém se CN = CV) CVBZ = FN / (1 – vjp) = FN / ptjp  objem výnosů pro dosažení požadovaného zisku CVZ = (FN + Z) / (1 – vjp) = (FN + Z) / ptjp Vývoj nákladů, výnosů a zisku