Onemocnění plic

1. Onemocnění plic poruchy vzdušnosti pneumonie

3. Poruchy vzdušnosti • Poruchy vzdušnosti plicní tkáně rozeznáváme ve smyslu zvýšení nebo snížení vzdušnosti. • Plicní emfyzém – rozedma plic • vzniká rozšířením konečných částí dýchacích cest, plicních sklípků, takže dochází k jejich ložiskovému zvětšení, místy k tvorbě bul, dutin větších než 1 cm. • Emfyzém zvyšuje vzdušnost plic a zároveň snižuje jejich funkci

4. Akutní emfyzém – charakterizován prostou dilatací plicních sklípků bez redukce plicní tkáně • tento problém vzniká při dušení • Chronický emfyzém – trvalé postižení, spojené s destrukcí mezisklípkových přepážek a redukcí kapilárního řečiště • tato forma je často spojena např. s chronickou bronchitidou nebo s chronickým bronchiálním astmatem

5. Těžký emfyzém bývá také při silikóze a při jiných pneumokoniózách • Chronické formy emfyzému vyvolávají poruchy ventilace, perfuze, difuze a chronické plicní srdce • Vrozená plicní nevzdušnost – atelektáza – bývá u nedonošenců s nezralou plicní tkání • Nedostatek antiatelektického faktoru brání normálnímu rozvinutí plicních sklípků • Bývá i u donošených novorozenců při vdechnutí plodové vody, při prokrvácení plicní tkáně a při krvácení do mozku • Jedná se o častou příčinu smrti novorozenců

6. Získaná plicní nevzdušnost – plicní kolaps –vzniká vstřebáním vzduchu z části plic do krve při zúžení až uzávěru bronchu cizím tělesem nebo nádorem • jindy dochází ke kolapsu při stlačení plíce výpotkem, krví nebo vzduchem v pohrudniční dutině

7. Záněty plic - pneumonie • Jedná se o rozsáhlou skupinu nemocí lišících se svým průběhem, příčinou, rozsahem i charakterem • Etiologie: bakterie, viry, paraziti, plísně, chemické látky, alergie • Bakteriální infekce- největší skupina plicních zánětů, vznikají cestou inhalační, lymfatickou, krevní, přestupem z okolí u oslabených pacientů po rozsáhlých operacích • U dlouhodobě ležících nemocných je velký patogenetický faktor snížená ventilace plicní tkáně a vzniká hypostatická pneumonie – u oslabených lidí s poruchou polykání nebo v bezvědomí může být příčinou těžkého zánětu , někdy s natrávením plic, vdechnutím potravy nebo zvratků

8. Bronchopneumonie – zánět sklípků, bronchiolů, bronchů • šíří se převážně bronchy do sklípků • u oslabených lidí, s ICHS, vyčerpaných bývá smrtelné • zánětem bývá postižen lalok nebo i celé plicní křídlo • exudát bývá hnisavý, fibrinózní, může dojít i k rozpadu tkáně s vytvořením abscesu a k septikémii • výsledkem je vyplnění sklípků vazivem a přechodem do chronicity se selháním pravé srdeční komory

9. Plicní zánět nejčastěji způsobují pneumokoky, streptokoky, hemofily, stafylokoky a nozokomiální infekce způsobené nemocničními kmeny, necitlivými na běžná ATB • Atypická intersticiální pneumonie – obvykle virového původu, difuzně postihující plicní tkáň, způsobující ztluštění přepážek mezi sklípky, které často vede k respirační insuficienci a pravostrannému srdečnímu selhání

10. Pneumocystová pneumonie – též intersticiální zánět, původcem je parazit pneumocystiscarini, poprvé byl popsán českými vědci Vaňkem a Jírovcem a bývá a nemocných s AIDS

11. Citace • MAČÁK; MAČÁKOVÁ. Patologie. Praha: GradaPublishing a.s., 2004, ISBN 80-247-0785-3. • STŘÍTESKÝ, Jan. Patologie. Praha: Scientiamedica, spol.s.r.o., 1995, ISBN 80-85526-44-1.