SOP a SDP

1. SOP a SDP

2. SOP • Společná obchodní politika je jedním z hlavních pilířů, na němž jsou postaveny obchodní vztahy Evropské unie se světem. • Hlavním cílem této politiky je otevření světových trhů pomocí progresivního zrušení omezení v mezinárodním obchodu, snižování celních bariér a prosazování vícestranných obchodních pravidel. • Společná obchodní politika má nadnárodní charakter, patří ke společně prováděným politikám vůči třetím zemím a pokrývá tak všechny důležité aspekty obchodu se zbožím a službami.

3. SOP • Během 60. let docházelo k odstraňování a zákazu obnovení dovozních a vývozních cel (1968) a k množstevnímu omezení dovozu a vývozu (1969). • Postupným odstraňováním věcných, technických a fiskálních překážek volného pohybu byl ustaven  k 1. 1. 1993 jednotný vnitřní trh. • Vznikl prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.

4. SOP • Všech 27 členů Evropské unie nyní vytváří největší obchodní blok na světě, který pokrývá téměř 1/5 veškerého světového obchodu. • Během posledních let se obchodní politika soustředí především na vytváření a zavádění vícestranných obchodních pravidel. To se liší od počátků společné obchodní politiky, kdy se Společenství soustředilo zejména na liberalizaci světového obchodu.

5. Oblasti realizace SOP • Římská smlouva uvádí pět oblastí, v nichž členské země postupují společně: • Společné zásady pokud jde o úpravy celních sazeb • Uzavírání celních a obchodních dohod • Sjednocování liberalizačních dohod • Vývozní politika • Obchodní obranná opatření v případě dumpingu a subvencování exportu

6. Zásady SOP • Společná obchodní politika vychází z principu celní unie, na základě které EU ve vztahu ke třetím zemím tvoří jednotné celní území EU a v oblasti obchodu se třetími zeměmi uplatňuje jednotný postoj. Na základě těchto principů se řídí výše celních tarifů, regulace obchodu prostřednictvím obchodně-politických nástrojů či sjednávání smluv. Článek 133 Smlouvy o založení Evropského společenství se zmiňuje i o jednotných zásadách společné obchodní politiky. • 1. Společný celní sazebník pro dovozy z třetích zemí závazný pro všechny členské státy. Jakákoli úprava celních sazeb přestává být záležitostí členských států a je prováděna společným rozhodnutím závazným pro všechny členské státy. • 2. Uzavírání dohod o obchodní a hospodářské spolupráci, jež provádí Evropská komise vstupující jménem všech členských států, přirozeně z pověření Rady. Tyto dohody velice často obsahují obchodní preference (obchodní zvýhodnění), jež je poskytováno určitým zemím nebo jejich seskupením. Obsah těchto dohod zavazuje všechny členské státy. • 3. Sjednocování liberalizačních opatření • 4. Vývozní politika - systém podpor vývozu do třetích zemí • 5. Ochranná opatření (protidumpingová) prováděná v souladu se zásadami GATT/WTO proti zemím a vývozcům, kteří se dopouštějí v obchodě nečestných praktik.

7. Nástroje SOP • Společná obchodní politika disponuje čtyřmi nástroji: • Cla • Kvóty • Dobrovolná exportní omezení (Voluntary Export Restriction, VER) • Antidumpingová opatření • Mezi další  obchodně politické nástroje patří: • obchodní sankce z politických nebo bezpečnostních důvodů (embargo nebo bojkot) • pravidla o původu zboží • ochranná opatření (safeguard measures) v případě, že prudce roste dovoz určitých výrobků do Unie; dovozce pak musí žádat o vydání licence, která umožňuje podrobně sledovat vývoj dovozu

8. ČR v SOP EU • Změny pro ČR vyplývající ze vstupu do Evropské unie: • Úplné otevření unijního trhu zvětšeného o území nově přistupujících zemí. • Vyšší nároky na etiku podnikání, na plnění technických předpisů, norem vč. dodržování ekologických standardů, přísnější předpisy na ochranu spotřebitele, pracovně právní předpisy atd. • Stabilizované podnikatelské prostředí s jasnými pravidly hospodářské soutěže,  zvýšení právní ochrany podnikání, snadnější přístup ke kapitálu a k veřejným zakázkám. • Účast na společných programech EU, možnost využívat strukturální fondy. •  Zapojení se do protidampingové politiky.

9. ČR v SOP EU • Zapojení do společné obchodní politiky mělo pro ČR tyto důsledky: • Došlo k přenesení části zákonodárné iniciativy vlády na Evropskou komisi a zákonodárné rozhodovací pravomoci z parlamentu na Radu EU a Evropský parlament. •  Převzetí a provádění komunitárních obchodně politických právních předpisů a ukončení platnosti všech relevantních národních právních předpisů. • Přistoupení k mezinárodním smlouvám uzavřeným EU třetími zeměmi a ukončení aplikace smluv s EU a jakýchkoli dalších mezinárodních smluv s třetími státy, které nejsou kompatibilní s členstvím v EU.

10. ČR v SOP EU • Zásadní změny při dovozu ČR ze třetích zemí •  Uplatnění unijních a zrušení českých smluvních a preferenčních dovozních celních sazeb. • Uplatňování unijních a zrušení českých opatření na ochranu trhu vůči třetím zemím a bezpečnostních opatření. • Zrušení opatření EU na ochranu trhu proti ČR a přistupujícím státům a naopak zrušení opatření na ochranu trhu mezi přistupujícími státy. • Uplatňování unijních a zrušení českých obchodně politických ustanovení mezinárodních dohod. • Uplatňování unijních a zrušení českých autonomních opatření pro třetí země.

11. ČR v SOP EU • Zásadní změny při vývozu ČR do třetích zemí • Zatížení smluvními a preferenčními dovozními celními sazbami třetí země platnými pro EU. • Zatížení ochrannými, antidumpingovými a vyrovnávacími opatřeními přijatými třetími zeměmi vůči EU jako celku (ne proti jednotlivým zemím EU). • Opatření třetích zemí na ochranu trhu namířená proti dovozům z ČR zůstávají v platnosti. • Uplatňování unijních a zrušení českých obchodně politických ustanovení mezinárodních dohod. • Zrušení jednostranných výhod pro ČR poskytovaných USA a Kanadou podle Všeobecného systému preferencí.

12. SDP • Společná dopravní politika patří mezi ty politiky Evropské unie, které se staly součástí procesu evropské integrace v době založení EHS v roce 1957, a ustanovení o této politice Společenství proto můžeme najít už v Římské smlouvě. • Dlouhodobě Evropská unie usiluje prostřednictvím Společné dopravní politiky o liberalizaci podnikání v dopravě, tedy dosažení stavu, kdy firma z kteréhokoli členského státu může za v podstatě stejných podmínek nabízet přepravu kdekoli na území EU. Současně s tím stanovuje požadavky na bezpečnost dopravy, práva cestujících a pracovníků v dopravě apod.

13. SDP • Cíle společné dopravní politiky vytečené Římskými smlouvami se až do doby podpisu Jednotného evropského aktu (1958 - 1986) nedařilo příliš úspěšně naplňovat. Na začátku evropské integrace státy omezovaly přístup na dopravní trh například prostřednictvím předpisů o kapacitě nabídek či výsostným určováním cen a dopravních podmínek. • Na pomalý postup v rámci společné dopravní politiky upozornil v roce 1983 i Evropský parlament, když podal u Evropského soudního dvora žalobu na Radu ministrů za to, že neplní ustanovení Římské smlouvy ohledně dopravy. V roce 1985 pak dal Soudní dvůr parlamentu za pravdu a žádal Radu, aby proces harmonizace dopravy urychlila.

14. SDP • Situace v oblasti společné dopravní politiky se začala měnit v druhé polovině osmdesátých let především v souvislosti s postupným přechodem na jednotný vnitřní trh, kterého mělo být podle Jednotného evropského aktu dosaženo do roku 1993. • Velký význam pro další směřování Společné dopravní politiky mělo též odbourání omezení k poskytování licencí na dopravní služby, stejně tak jako povolení volného pohybu osob všech kategorií či otevření státních zakázek subjektům z jiných členských států.

15. SDP • Pokud jde o námořní dopravu, která zajišťuje 85% zahraničního obchodu Unie, došlo k zavedení volné soutěže, byly odstraněny bariéry způsobené dopravními tarify a obor byl otevřen pro všechny potenciální dopravce. Podobná liberalizace byla provedena i v případě leteckého odvětví. Výsledkem pak bylo mimo jiné rozšíření rozsahu a kvality poskytovaných služeb, otevření nových spojů a s tím související lepší propojení různých částí Unie či snížení cen letenek.

16. SDP • Nynější program dopravního rozvoje, který je stanoven tzv. Bílou knihou  z roku 2001 stojí na třech prioritách: • Převést z ekologických důvodů část přepravovaného zboží na železnici, námořní a říční dopravu. • Posílit propojenost národních dopravních systémů v Evropě například tak, aby mohly vlaky bez problémů jezdit po kolejích v různých zemích. • Usnadnit propojení mezinárodní dopravy pomocí technologických inovací.

17. Zdroje • www.euroskop.cz • www.businessinfo.cz