SEBEPŘIJETÍ: - SALUTOPROTEKTIVNÍ FAKTOR NA STRANĚ OSOBNOSTI - NEPOSTRADATELNÁ SOUČÁST MEZILIDSKÝCH VZTAHŮ

1. SEBEPŘIJETÍ:- SALUTOPROTEKTIVNÍ FAKTOR NA STRANĚ OSOBNOSTI- NEPOSTRADATELNÁ SOUČÁST MEZILIDSKÝCH VZTAHŮ Marek Malůš Student 5. ročníku psychologie FF UP MarekMalus@seznam.cz

2. Úvodní naladění • „Člověk se změní k lepšímu, pouze bude-li akceptovat sebe sama takového, jaký je.“ (Rogers) • „Má-li člověk umět milovat, musí si sám sebe navýsost cenit.“ (Fromm) • „Užitečnost pro společnost nikdy nemůže být jediným měřítkem, kterým jsme oprávněni hodnotit lidské bytosti.“ (Frankl) • „Jednou z výhod lásky k sobě samým je, že se začnete cítit dobře.“ (Hayová) • „Kdo si v prvé řadě nechce pomoci sám a převzít plnou zodpovědnost za svůj život, tomu není pomoci a ani nelze pomoci.“ (Vacek)

3. Co je to sebepřijetí? • Sebepřijetí je definováno jako internalizovaný citový vztah druhých k vlastní osobě a vyjadřuje tak hodnocení z hlediska sociální žádoucnosti, přijatelnosti a hodnoty.() • Laicky sebepřijetí (sebeúcta) znamená, jak člověk sám sebe přijímá, nakolik je se sebou v souladu, jak proti sobě vzdoruje a protestuje, stydí se za sebe … nakolik je tím, kým by chtěl či naopak nechtěl být … neboli ve výsledku jaký má člověk se sebou vztah, jakým je sám sobě partnerem, jak se člověku se sebou samým žije.

4. Proč téma sebepřijetí? • Jsem budoucí psycholog • Sebepojetí – sebehodnocení – sebepřijetí je oblast mého dlouhodobého zájmu a studia • Nedostatečná vzdělanost naší společnosti

5. Z konference 2007 • Tomáš Halík: „Kvalita sociální péče vypovídá o stavu společnosti možná víc než cokoli jiného.“ • Kvalita poskytované sociální péče se tedy odvíjí od každého sociálního pracovníka. • Tomáš Halík: „V sociální péči je nesmírně důležité to, že lidé si nabídnou bezprostřední blízkost“. • Souvisí s tzv. zralostí osobnosti - komplex charakteristik, zahrnující sebepřijetí.

6. Z konference 2007 • Vladimír Smékal : podle M. Scotta Pecka je základem občanské společnosti civilizovanost • Upřímnost, poctivost a opravdovost ve vzájemném styku člověka s člověkem. • Opět důraz na osobnostní zralost a na kvalitní mezilidský kontakt člověka s člověkem. • Prof. Smékal zdůrazňuje u sociálních pracovníků také důležitost sebepoznání: „jen ten, kdo rozumí sobě, může rozumět druhým“.

7. Z konference 2007 • Max Kašparů mě inspiroval např. poučením od svatého Vintíře: „Držme se tradičních hodnot a mějme v lásce člověka. Potom možná poznáme, co jsou to zázraky.“()

8. Shrnutí předchozího • Zmíněné autority vycházejí od sebe k druhým. • Důraz na vyzrálost osobnosti a sebepoznání - kvalita mezilidských vztahů - kvalita poskytované sociální péče - celkovému stavu společnosti. • Varují před přehnaným individualismem a bojem při honbě za úspěchem, slávou. • Rád bych poukázal na určitý druh sebevýchovy: • morální a etickými pravidly pro mezilidské vztahy • „morální a etická pravidla“ pro vztah se sebou??? • Člověk vychází především ze sebe a jedná skrze sebe • Je automatické, že člověk umí zdravě vycházet sám se sebou? Patrně se to předpokládá … • Erich Fromm: lásce k sobě je třeba se učit – je to umění

9. Proto sebepřijetí • Sebepřijetí jako jeden ze základních pilířů pro: • duševní zdraví (salutoprotektivní činitel) • aplnohodnotné mezilidské vztahy.

10. Co je to sebepřijetí? Pokračování • Každý si o sobě vytváříme neustále se měnící komplexní představu – sebepojetí:() • část rozumová (co si o sobě myslíme) • část emoční (jak sebe prožíváme) • část konativní (činnostní – jak se chováme, jednáme). • Emoční část sebepojetí - sebehodnocení, sebeúcta: jakou si přikládáme hodnotu, jak si sebe ceníme: • kompetentnost (jak vnímáme svoji výkonnost, úspěšnost, zdatnost, moc …) • sebepřijetí. • To vše si z části uvědomujeme a z části neuvědomujeme.

11. SEBEPOJETÍ (Jakou mám o sobě samém představu?) Z části uvědomované, z části neuvědomované, přesto přítomné! ROZUM (Co si o sobě myslím?) JEDNÁNÍ (Jak to ovlivňuje moje aktivity, vztahy?) SEBEHODNOCENÍ Kompetentnost (úspěšnost) Sebepřijetí (souhlas se sebou) Schéma sebepojetí

12. Co s tím? • Nějací reálně jsme - Aktuální, reálné Já vs. • Možná Já: ideální Já, požadované Já, nechtěné Já, nežádoucí Já … () • Výsledkem je rozpor, konflikt, napětí • A dostáváme se do stresu, nespokojenosti, zlosti, úzkosti, depresí, nemocí apod. • Záleží zde na míře neshody mezi reálným Já a ostatními představami Já.

13. Co s tím? Pokračování • Sebepřijetí = otevření se, přijetí, smíření se s reálným Já • Není to rezignace! • Nepřijímání se takových, jací jsme = silná „ostatní Já“. Čím ta jsou silnější, tím je naše reálné Já více oslabeno, nestabilní, náchylné „k nemocem“ – duše i těla. • V tom je salutoprotektivní neboli „zdraví udržující“ funkce sebepřijetí. • Sebepřijetí předpokládá porozumět sobě samému a otevřít se tomu (neznamená to nutně všechno to realizovat!) bez hodnocení, bez odsouzení. • Čím jsme upřímnější, poctivější a opravdovější před sebou a sami k sobě, o to snadnější je chovat se upřímněji, poctivěji a opravdověji, tolerantněji k druhým lidem. • Čím máme lepší kontakt sami se sebou, tím víc ze sebe a sebe můžeme nabídnout druhým – být s nimi v opravdovějším vztahu, kontaktu. Tím jsem se zpětně dostal k úvodu, k inspiracím osobnostmi Tomáše Halíka, Vladimíra Smékala a Maxe Kašparů. ()

14. Úskalí sebepřijetí • Sebepřijetí není sobectví, narcismus či egoismus • Neboť jak píše Erich Fromm, sobectví není přemíra sebelásky. Právě naopak, je to její nedostatek. • Nyní ta záludnost, kterou spatřuji v koncepci sebepřijetí: • Naše sebehodnocení (sebeúcta) je silně spjato s pocitem kompetentnosti (výkonnosti, úspěšnosti). A tak člověk má tím větší hodnotu, čím „toho víc vyprodukuje, je slavnější a má větší moc“. • Před tím je třeba varovat. Právě naše „ostatní Já“ jsou velmi živena tlakem na výkon, přizpůsobení se, snahou nějak vypadat, něčo vlastnit…, tím se dostáváme do začarovaného kruhu. • Kde se berou všechny ty civilizační nemoci způsobené „stresem“? Odpověď: Ideálem jsou přece zdraví, krása, mládí, úspěch, výkon. • V tom spatřuji paralelu s Maxem Kašparů, když jej budu citovat z minulého roku: „Z Evropy se stává ekonomický obr, ale duchovní trpaslík“.

15. Alternativní přístup k sebepřijetí • Rád bych apeloval na vyvažování tohoto tržního přístupu k hodnotě člověka přístupem alternativním. • A totiž že člověk má hodnotu proto, že žije, má ji sám o sobě. • Zde je kladen důraz na tzv. bezpodmínečné sebepřijetí. () • V uvědomování a připomínání si toho, že naše hodnota není závislá jen na viditelném a zvenčí oceněném a schvalovaném prospěchu pro společnost, vidím jednu z cest k duševnímu (i tělesnému) zdraví. • To je nerozlučně spjato se sebepoznáváním, s odvahou a otevřeností. • Tento přístup je snad ještě důležitější u lidí s nejrůznějšími handicapy, které jim znemožňují běžné uplatnění a podávání běžně požadovaných výkonů. Nejde jen o psychická či fyzická postižení, ale samozřejmě také o stárnoucí lidi. • Právě tehdy – když nemůžeme, co bychom měli nebo chtěli – se projeví, na čem je naše sebehodnocení založeno. ()

16. Pár otázek, zamyšlení na konec • Učí nás to někdo? • Já se s tím při výchově ani ve škole nesetkal, natož v médiích. Dokonce – bohužel – ani při studiu psychologie na univerzitě. Prostě se to nenosí. Je to tím, že máme strach se hlásit k tomu, co nám náleží? Máme právo si to vydobýt jen úspěchem? Věřím, že ne. • Co si o tom myslíte Vy?

17. Pochvalte se za pozornost, nečekejte, až to udělá někdo jiný 

18. Dotazy? „Mám se rád.“ C. R. Rogers