100 likes | 194 Views
Přírodní vědy aktivně a interaktivně. Elektronický materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK CZ.1.07/1.1.24/01.0040 Zvyšování kvality vzdělávání v Moravskoslezském kraji Střední průmyslová škola stavební, Havířov, příspěvková organizace. BUŇKA. Buňka (lat. Cellula ).
E N D
Přírodní vědy aktivně a interaktivně Elektronický materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK CZ.1.07/1.1.24/01.0040 Zvyšování kvality vzdělávání v Moravskoslezském kraji Střední průmyslová škola stavební, Havířov, příspěvková organizace
Buňka (lat. Cellula) • Je základní stavební a funkční jednotka těl organizmů, nikoliv však těch nebuněčných, jako jsou viry. • Jsou obklopené membránou a uvnitř obsahují koncentrovaný vodný roztok různých látek (cytoplazmu). • Obvykle obsahují genetický materiál a jsou schopné se dělit. • Předpokládá se, že všechny v současnosti známé buňky se vyvinuly ze společného předka, tedy buňky, která žila asi před 3,5 miliardami let. • Zatímco některé organismy jsou pouze jednobuněčné (bakterie , prvoci), jiné organizmy jsou mnohobuněčné (živočichové, vyšší rostliny). • - Stavba a funkce buněk mohou být velice rozmanité, buňky se liší druh od druhu, ale i v rámci mnohobuněčného těla. • - Základní dělení rozlišuje buňky prokaryotickéaeukaryotické.
A) Prokaryotická buňka • Evolučně velmi staré organismy, pravděpodobně nejstarší buněčné organizmy vůbec. • Mají jednoduchou vnitřní stavbu, obalenou pevnou buněčnou stěnou, mnohé mají bičík. • Nemají pravé jádro (chybí jaderná membrána). • Typickým představitelem jsou BAKTERIE. • Jsou zpravidla jednobuněčné, ale mohou tvořit kolonie • s tendencí k mnohobuněčnosti. • V porovnání s eukaryotickou buňkou jsou jednodušší a menší. • Vznikají prostým dělením.
A) Eukaryotická buňka • Eukaryotické buňky jsou oproti prokaryotám evolučně vyspělejší. • Eukaryotickou buňku mají veškeré organismy, tedy prvoci, živočichové, rostliny i houby. • Dělí se na buňky rostlinné a živočišné Obr. 2. Obr. 3.
STAVBA BUŇKY: Buněčná stěna: - vnější obal buněk,chrání před vnějším prostředím, je propustná Cytoplazmatická membrána: - pružný a pevný obal, je polopropustná Cytoplazma: - vnitřní prostředí buňky, obsahuje různé prvky (živiny, ionty) Jádro: - řídí děje probíhající v buňce, zajišťuje rozdělení buněk Chloroplasty: - pouze v rostlinných buňkách, probíhá v nich fotosyntéza Mitochondrie: - slouží k výrobě energie z organických látek za přítomnosti kyslíku Vakuoly: - u rostlinných buněk a bakterií, obsahují vodné roztoky různých látek Endoplazmatické retikulum: - soustava membránových kanálků, trubiček a váčků Golgiho aparát: - slouží k výrobě, úpravě a přenosu bílkovin a dalších látek
PŘENOS ŽIVIN PŘES MEMBRÁNU A OSMOTICKÝ TLAK • Cytoplazmatická membrána je polopropustná. • Prostupují pouze molekuly vody směrem do místa s vyšší koncentrací rozpuštěných látek. • Opačným směrem putují živiny: CUKRY, TUKY, BÍLKOVINY • Pro propustnost membrány jsou důležité ionty : Mg- hořčík, K-draslík, • Na- sodík, Ca- vápník • Bez acidobazické rovnováhy jsou procesy nemožné! • Acidobazická rovnováha: • Je dynamická rovnováha kyselin a zásad uvnitř organizmu. • Normální hodnota pH mimobuněčné tekutiny je 7,36-7,44. • Zvýšení kyselin vede k acidóze (snížení pH), naopak zvýšení zásaditých látek k alkalóze (zvýšení pH). • Slučitelné se životem jsou hodnoty pH krve v rozmezí 7,70-6,80.
Osmotické jevy: • Při osmóze dochází k vyrovnávání koncentrací dvou roztoků o nestejné koncentraci přes polopropustnou membránu. • Pokud se buňka nachází v prostředí izotonickém, nedochází ke změnám, protože koncentrace látek v prostředí je stejná jako koncentrace v buňce. • V prostředí hypotonickém je koncentrace látek v prostředí nižší než koncentrace látek v buňce a voda proniká přes membránu do buňky. • Pokud je koncentrace látek v prostředí vyšší než koncentrace látek v buňce (prostředí hypertonické), dochází k odnímání vody z buňky. • Buněčný cyklus: • Buňky nejsou věčné a je nutné, aby se v zájmu zachování druhu obnovovaly. Prochází přitom více či méně složitým buněčným cyklem. • Zejména u prokaryotických buněk se střídá fáze růstu a fáze dělení velice rychle a protože obvykle platí, že se při dělení z jedné buňky mateřské stávají dvě dceřiné, při generační době 15–30 minut může z jedné buňky teoreticky za 24 hodin vzniknout 4722 triliónů buněk. • Prokaryotické organizmy se dělí tzv. binárně, zato u eukaryotických se vyvinulo mitotické a meiotické dělení. Mitóza slouží k dělení vegetativních buněk na dvě, meióza (redukční dělení) slouží k vytváření pohlavních buněk u pohlavně se rozmnožujících organizmů.
Citace Obr.1. Escherichia coli v elektronovém mikroskopu, [2-10-2013], http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:EscherichiaColi_NIAID.jpg Obr.2. Rostlinná buňka, [2-10-2013], http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Plant_cell_structure_cs.svg Obr.3. Živočišná buňka, [2-10-2013], http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Animal_cell_structure_cs.svg