Výzkum institucí Evropské unie Teorie a metody

1. Výzkum institucí Evropské unieTeorie a metody Instituce EU

2. Co to je instituce? • A) orgány nějakého subjektu • definovány svými pravomocemi • mají reálný obsah (budovy, zaměstnance…) • B) pravidla omezující politické subjekty • jedná se o sociální struktury, normy • daleko širší vymezení než A

3. K čemu jsou instituce? • základní rovnice politiky: instituce + zájmy = výstupy • když se změní jedna věc, změní se výsledek • bez fungujících institucí není možné realizovat žádné cíle

4. Historie výzkumu institucí • důležitost zaznamenána již na konci 19. století • Max Weber a další • jak se zkoumalo? • 1. fáze: státověda • zkoumáme formální pravidla • struktura vlády a zákonodárství • 2. fáze: behavioralistická revoluce (ale také marxismus atd.) • po 2. sv. válce, hlavně USA • analýza skutečného chování aktérů • instituce nemají větší význam (jsou jen odrazem momentálních potřeb) • 3. fáze: nový institucionalismus • znovu obrat zájmu k institucím • heslo „Na institucích záleží“ (Institutions matter) • různé teoretické přístupy (viz dále)

5. Proč zkoumat instituce EU? • Unie jedno z nejvíce institucionalizovaných prostředí na světě • konkrétní důvody proč se zajímat: • instituce zodpovědné za širokou škálu rozhodnutí • dotýkají se všech občanů • konkrétní záležitosti • prostředky vynucení vzájemných závazků mezi státy • ale autonomie a nezávislost na státech • realizace vlastních priorit • mají k tomu pravomoci • narušován mocenský monopol národních institucí • slabé znalosti občanů • problematika odpovědnosti • propojení i vně Unie s mezinárodním prostředím

6. Přístup k výzkumu- racionalismus • východisko: „Pokud před sebou mají lidé několik možností postupu, obvykle si vybírají tu z nich, u které věří v nejlepší výsledek.“ • aktéři nezávislí na sociální struktuře • cílem maximalizace užitku • vypočítávám si náklady a zisky • neměnnost zájmů (jsou dány exogenně) • chování dle logiky následků • užší chápání institucí • hlavně formální pravidla (ústavní)

7. Přístup k výzkumu- konstruktivismus • chování subjektu je ovlivněno prostředím • prostředí je odrazem konstrukce reality • zájmy nejsou neměnné (jsou endogenní) • mění se v průběhu času a vnějších podmínek • proces socializace (přizpůsobení se okolí, učení se) • chování dle logiky vhodnosti • široké chápání institucí • vše, co má význam, nejen formální záležitosti

8. Teorie racionální volby • pevně svázaná s racionalismem • instituce by měly být jakoby nestabilní, ale nejsou • strukturálně vnucená rovnováha • pravidla rozhodovacího procesu • kdo má právo veta, jaké jsou většiny, kdo může navrhovat • využívání teorií her • vychází z ekonomie • kooperativní hry • vliv na výstup má pouze rozhodovací pravidlo • každá volba je stejně možná • ústavní úroveň, není moc reálné • nekooperativní hry • vše má svůj význam- sekvence kroků, restrikce volby, míra informovanosti • trochu lépe odpovídá reálné skutečnosti

9. Teorie racionální volby- legislativa • fungování Evropského parlamentu • jak se chovají poslanci?, podle čeho hlasují? • mnohonárodnostní prostředí, ale: • nejednají podle své národnosti, ale podle politického přesvědčení • dimenze více/méně integrace, pravice/levice • role výborů a jejich vlivu na podobu výsledku (navrhovatelé agendy)

10. Chování při hlasování v EP (osy pravo-levo a méně/více integrace)

11. Teorie racionální volby- legislativa • poměry sil v Radě • používáno pro hlasování kvalifikovanou většinou (rozdělení hlasů) • přístup kooperativních her • měří se, jakou kdo má „sílu“ (možnost ovlivnit výsledek ve svůj prospěch) • jakoby jednoduché • poměr počtu hlasů pro daný stát dělený celkovým počtem (váha) • jenže:

12. Teorie racionální volby- legislativa • hlasovací indexy • jak často je aktér rozhodující (pivotní) • vychází přímo z hlasovacího pravidla • spočítají se všechny možnosti rozdělení hlasů • z toho se vyberou úspěšné koalice • kdo je tvoří a kdo je častěji v té vítězné • neříká nic o reálném úspěchu subjektu • všechny rozdělení jsou stejně pravděpodobné (házení si mincí) • ale dá se hodnotit spravedlivost • dlouhodobá situace • také možnost výpočtu efektivity systému

13. Vzorec pro výpočet Penroseova indexu Vzorec pro výpočet Banzhafova indexu

14. Efektivita systému hlasování QMV v EU

15. Teorie racionální volby- legislativa • vztahy v Radě • kdo s kým hlasuje a jaké se tvoří koalice • rozdílné návrhy (sever/jih, podpora integraci, bohaté/chudé atd.)

16. Teorie racionální volby- legislativa • vztahy mezi Radou a Parlamentem (spolu s Komisí) • kdo má jaký vliv v jednotlivých procedurách • procedura spolupráce • procedura spolurozhodování • přístup zpětné indukce (teorie her) • přístup prostorových modelů • dvourozměrný prostor • subjekty mají zájmy (ideální body), kdo navrhuje, kdo může vetovat • podle toho volí svůj postoj (reálné body) • také často kritizováno • umělost, zbytečná složitost

17. Příklad zpětné indukce (procedura spolurozhodování

18. Příklad užití prostorových modelů (rozhodování v Radě a návrh Komise)

19. Příklad užití prostorových modelů (Rada-EP-Kom)

20. Příklad užití východisek nekooperativních her

21. Teorie racionální volby- exekutiva • teorie delegace (principál/agent) • proč členské země jsou ochotny přenést své pravomoci na nadnárodní instituce? • východisko transakčních nákladů • snižování nákladů na realizaci politiky • kontrola neúplných smluv • ne třeba že chtějí využít odbornost Komise • co když se agenti odchýlí od přání principálů • nikdo neodhadne vše dopředu • odvisí i od oblasti, zájmů, informací • příklad komitologie • jde o kontrolu Komise ze strany členských států nebo místo k diskuzi?

22. Historický institucionalismus • racionální východiska • ale oproti RV zdůraznění časového rozměru • instituce mají lepivý charakter • integrace je proces, nezamýšlené následky • koncept zapouzdření (lock-in), následování cesty (path dependence) • tvoříme instituce v čase T, aby naplnily naše cíle • ale podmínky se časem změní, zatímco instituce mohou přetrvat (autonomie, nejistota, vysoké náklady) • v čase T+1 máme jinou situaci, ale stejné instituce • metafora stromu • rosteme nahoru, většinou také následujeme onen růst

23. Historický institucionalismus • termín „společná rozhodovací past“ • například společná zemědělská politika • pravidla: • mezivládní přístup • jednomyslné rozhodování • pokud není dohoda, tak pokračuje současný stav (zachování statu quo) • od 80. let jasné, že CAP je průšvihem, ale není cesta, jak to radikálně změnit • zapouzdření politiky

24. Historický institucionalismus • proč k tomu může docházet? • „prodávání budoucnosti“ • kvůli volbách chtějí politici zisk hned, jsou ochotni vzdát se národní kontroly do budoucna • nezamýšlené důsledky některých kroků • vlády se mění, ty nové mají jiné priority, ale zdědí předchozí výsledky jednání (a často jednomyslnost) • tlak zdola (zájmové skupiny chtějí zachování)

25. Sociologický institucionalismus • proces socializace • „proces, v němž sociální interakce přiměje nováčky přijmout očekávané způsoby myšlení, cítění a chování“ • poevropšťování zástupců členských států • nakonec obhajují zájmy evropské před národními • chováme se tak, jak je od nás očekáváno • strategie přesvědčování • největší vliv má ten, kdo argumentačně přesvědčí ostatní subjekty • nutné dodržovat společný referenční rámec

26. Sociologický institucionalismus • socializace zástupců v Coreperu • vzájemná interakce • vznik mentality klubu (esprit de corps) • stávám se více odpovědný ke skupině než ke své vládě • kam až to může vést • Ständiger Vertreter / Ständiger Verräter

27. Konkurence a doplňování teorií • příklad (ne)hlasování v Radě (kultura konsenzu) • RV: logrolling, stín hlasování • HI: Lucemburský kompromis • SI: zvláštní prostředí Rady, právě vliv Coreperu