200 likes | 315 Views
5.1 Zjevení - konstitutivní moment. Fundamentální teologie. 2.2.2013. Obsah. 5.1 KONSTITUTIVNÍ MOMENT A. Zjevení v SZ B. Zjevení v NZ 5.2. INTERPRETAČNÍ MOMENT Otcové církve První zmínky o zjevení v dokumentech magisteria První vatikánský koncil (konstituce Dei Filius )
E N D
5.1 Zjevení- konstitutivní moment Fundamentální teologie 2.2.2013
Obsah 5.1 KONSTITUTIVNÍ MOMENT A. Zjevení v SZ B. Zjevení v NZ 5.2. INTERPRETAČNÍ MOMENT • Otcové církve • První zmínky o zjevení v dokumentech magisteria • První vatikánský koncil (konstituce Dei Filius) • Druhý vatikánský koncil (konstituce Dei Verbum) • Pokoncilní teologie (modely zjevení podle A. Dullese)
Literatura povinně přečíst (nutné k testu): • M. Ryšková: Doba Ježíše Nazaretského, 258-271. • Dei Verbum 19
Zjevení Boha v Písmu Starého a Nového zákona • Norma každé další zkušenosti víry (konstitutivní pramen poznání Boha) • Co základního zjevuje: • Bůh, který se dává poznat • vystupuje ze své skrytosti, odhaluje svá tajemství • je Bohem dialogu s člověkem • Sebesděluje se člověku
Různé výrazy pro setkání Boha s člověkem • slovo/dabar/logos • evangelium • zjevení
5.1.1. Boží zjevení ve Starém zákoně A) Zjevení ve slovech Zákona • Teologie Božího jména (srov. Ex 3,14-15) • Smlouva a Zákon (Ex 20; Dt 5) • Úvaha o počátcích B) Zjevení Boha ve slovech proroků • Zjevení jako slovo soudu • Zjevení „nové smlouvy“ C) Zjevení skrze Moudrost • Moudrost je zdrojem poznání Boha • Kritická moudrost (Job, Kaz) • Personifikovaná moudrost D) Dovršení dějin zjevení: apokalyptika E) Další typy zkušenosti izraelského lidu se zjevujícím se Bohem • Bůh jako soudce • Bůh, který navrací život a naději • Bůh, který žehná všemu, co stvořil • Boží přítomnost jako šechíná a kabod
čtyři typy prezentace zjevení v SZ: • prvotní struktura Božího zjevení: ZÁKON (Tóra) • jako dějinná dynamika: zjevení není jen původní událost, ale neustálé Boží vycházení vstříc svému lidu – PROROCI • jako životní zkušenost – obě předchozí pak vstupují do života člověka (MUDROSLOVNÁ LITERATURA) • jako syntéza – pohled na dějiny s výhledem na jejich dovršení (APOKALYPTIKA)
A) Zjevení Boha ve slovech Zákona • Teologie Božího jména (srov. Ex 3,14-15) • Smlouva a Zákon (Ex 20; Dt 5) • Úvaha o počátcích
Teologie Božího jména - srov. Ex 3,14-15 • Bůh řekl Mojžíšovi: „Jsem, který jsem.“ A pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: Jsem posílá mě k vám.“ Bůh dále Mojžíšovi poručil: „Řekni Izraelcům toto: »Posílá mě k vám Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.« To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do pokolení.“
interpretace textu Ex 3,14-15: • Jméno sděluje obsah Božího zjevení • „Bůh byl a bude s námi“ – jedná v náš prospěch • Zjevení ve specifické dějinné chvíli • Zjevuje se Bůh Mojžíšovi, nikoliv odkrytí Boží přítomnosti člověkem • Dějiny jako místo Božího zjevení + Bůh zjevuje význam dějin
Smlouva a Zákon (Ex 20; Dt 5) • Lid vysvobozený z Egypta dostává na cestu dar Zákona: má udržet vztah k Hospodinu • Na druhé etapě cesty (k Sinaji) proto uzavřena smlouva • Zachování smlouvy = poslušnost jako cesta k naplnění zaslíbení • Zákon konkretizuje smlouvu • Smlouva ustavuje vztah: ne symetrický, rysy vazalství (Boží věrnost – poslušnost lidu)
Úvaha o počátcích • počátky, tj. stvoření světa jako součást smlouvy • pokus přivlastnit si Boží identitu, změnit vztah s Bohem = porušení smlouvy a deformace obrazu Boha (nedůvěra: Bůh žárlivý, nepřející) • nedůvěra se šíří i do vztahů s druhými lidmi i na obecné společenství (viz Bábel)
Resumé sdělení o Bohu obsažené v Zákoně • Zjevení skrze dějiny izraelského lidu (exodus jako prototyp Božího zásahu do dějin) • Bůh, který se stará o svůj lid (vyvolení, zaslíbení) • Jeho péče má být lidem přijata • Zákon ne jako právní norma či uspořádání společnosti, ale jako dar na cestu k naplnění Božího příslibu • Smlouva ustanovuje jakou podobu má vztah mezi Bohem a jeho lidem (věrnost-poslušnost, silnější, slabší)
B) ZJEVENÍ BOHA VE SLOVECH PROROKŮ • Nová historická situace • Skrze proroky k lidu Boží slovo soudu a nabídka nové smlouvy (povzbudit k obrácení) • Zjevení ne jako cosi vzdáleně minulého, ale promlouvající do přítomnosti, smlouva musí být oživována
Zjevení jako slovo SOUDU: • Prorok není věštec • Zájem na obnovení smlouvy-vztahu, ne potrestat • Boží slovo apeluje na obrácení • S obrácením souvisí poznání Boha: slovo žaloby, obvinění jen proto, aby povzbudilo ke spáse
Slova proroků o „nové smlouvě“ • Nové pojetí hříchu počítá s tím, že hluboce zakořeněn v lidském srdci • Bůh tuto zásadní slabost partnera smlouvy bere vážně a obnovuje „zevnitř“: uschopňuje k obrácení a k nové poslušnosti Zákona • Toto možné díky zkušenosti exilu a krize víry • Boží spásné jednání jako účast na osudech svých proroků, zvěstujících novou smlouvu (Jer, Iz) • Možnost víry i v situaci všudypřítomného hříchu a zla • Boží svatost a zranitelnost: láska je posvátná, protože zranitelná (Ez)
Zjevení skrze Moudrost • Moudrost je zdrojem poznání Boha • Moudrý nahlíží vlastní zkušenost, dospěje k bázni před Hospodinem • Odkrýt řád a smysl života: lze vírou, řádem je věrnost Boha svým zaslíbením • Dobrý život vede ke šťastnému životu (naše jednání má hodnotu) • Kritická moudrost (Jób, Kazatel) • Řád a smysl života nelze definovat, nelze ovládat • Neplatí logika odměny/odplaty • Negativní životní zkušenost uchovává smysl pro přesažnost Boha • Jób: krajní utrpení, kde tradiční víra nestačí k obhájení Boha • Kazatel: jaký životní cíl si volím? Neuchopitelnost Boha a iluzornost našich jistot. • Prostota života v postoji víry: věřit a nesoudit, co není dovršeno • Personifikovaná moudrost • Není totožná se Stvořitelem, ale ve vztahu k němu i ke světu: je prostřednicí, umožňuje komunikaci a harmonii • Volá k naslouchání, je Božím hlasem ve světě, spojení s ní je pro člověka velmi důležité
Dovršení dějin: apokalyptika • Ukazuje celkový horizont, k němuž kráčíme, konec dějin, jejich dovršení (dovršení zjevení) • Dějiny jsou v Božích rukou: sekvence událostí, které se odvíjí podle jeho plánu, zlo bude růst, ale na konci Bůh zasáhne • Dějiny jsou vedlejší: hlavní je Boží jednání • Všechna zaslíbení v sobě soustředí „Syn člověka“
Další typy zkušenosti Izraele se zjevujícím se Bohem: • Zjevení patriarchům • Zaslíbení a uctívání • Nesamozřejmost monoteismu: Bůh patriarchů se stopami klanových božstev kočovných kmenů • Bůh jako příbuzný, stará se o svou „rodinu“ • Ne patření, ale slyšení Boha • Bůh – soudce • Je na straně utlačovaných: na konci bude proces s dějinami. Není neutrální pozorovatel, bude se ptát po spravedlnosti a pravdě. • Bůh, který navrací život a naději • Odpouští a má soucit se svými tvory, trest vždy mnohem menší než jeho péče, nabídnout čas k obrácení • Bůh, který žehná všemu, co stvořil • Je Pánem bez konkurence: i smrt je na něm závislá • Udržuje stvoření při životě tím, že mu žehná • Stvoření je od počátku tob = dobré, krásné • Boží přítomnost jako šéchíná nebo kabod • Boží příbytek mezi lidmi (vyvážení transcendence) • Boží sláva, moc, která se projevuje v dějinách a stvoření
čtyři modality zjevení Boha ve SZ a odpovědi, které žádá po člověku: zákon → poslušnost slovo proroků → konverze moudrost → bázeň před Hospodinem apokalyptika → důvěra, naděje