Kompetence vzdělávacích institucí Kompetence lektora ve vzdělávání dospělých

1. Kompetence vzdělávacích institucíKompetence lektora ve vzdělávání dospělých

3. HIERARCHIE KOMPETENCÍ FIRMY Zákazník Procesuální kompetence Nabídková kompetence Základní kompetence

4. SIEMENS s.r.o. Základní kompetence Nabídková kompetence Procesuální kompetence Vstupy Černá skříňka (zákazník) Výstupy Reakce zákazníka (kupní chování) ano/ ne

5. KOMPETENCE VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE Základní Sociální (Zamofing) Marketingové Nabídkové Technologické spolehlivost, otevřenost, jistota, humánní rozměr spojené nádoby (okolí) úspěch abs. = úspěch instituce produkt, sortiment výukové technologie, technické zab. výuky

6. ŘÍDÍCÍ KONCEPT VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE Ekonomika služeb Marketingové souvislosti Pracovníci poskytující služby Produkt (služba) Uživatelé služeb Vize

7. PROCESUÁLNÍ KOMPETENCE FIRMY A ZÁKAZNÍK

8. PROCESUÁLNÍ KOMPETENCE VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE PORADENSTVÍ DOPROVODNÉ SLUŽBY ŘEŠENÍ VZDĚLÁVACÍCH POTŘEB STUDIJNÍ PROGRAMY VZDĚLÁNÍ (KURZ) PRODUKT

9. ČTYŘI SLOŽKY MARKETINGOVÉHO MIXU VE VZDĚLÁVÁNÍ (podle Kotlera – upraveno) Postavení firmy na trhu Marketingový mix (komplex) PRODUCT PLACE Cílový trh Kanály sdělení Lokality Stanoviště Atmosféra Programy Kvalita Možnosti Služby PRICE PROMOTION Slevy Stipendia Platební období Kreditní termíny Reklama Osobní styky Publicita Záruky

10. Tvorba produktu Standardizace a certifikace Image Akreditace Celková činnost vzdělávací firmy Vzdělávací produkt Působení lektora Kvalita v dalším vzdělávání

11. TVORBA VZDĚLÁVACÍCH PRODUKTŮ Vzdělávací koncept (program) Zpracování vzdělávacího projektu Určení cílové skupiny Marketingový test produktu Diagnostika účastníků výuky Osobnostní Profesní Didaktická

12. TVORBA CÍLOVÝCH SKUPIN VE VZDĚLÁVÁNÍ

13. KRITÉRIA PRO SWOT ANALÝZU VZDĚLÁVACÍCH FIREM, VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ, PRODUKTŮ Forma Účastníci a skupinová dynamika Lektoři a jejich vzájemná spolupráce Obsahová struktura Didaktická struktura a výuková strategie Řízení, organizace a administrativa Financování (cena) Evropská dimenze

15. ROGER ZAMOFING (1991) Vernetztes Denken spojité myšlení vzdělávací instituce Odpovědnost za svůj rozvoj a postavení na trhu. Odpovědnost za rozvoj země, města, regionu.

16. Největší překážkou vzdělávacích programů nebývají vedoucí pracovníci jako jejich účastníci, ale pedagogické sbory, učitelé, kteří zjišťují, že učit zkušené a úspěšné manažery je velice odlišné a mnohem obtížnější než učit dvacetiletou mládež. Petr Friedrich Drucker

17. Urklin (2001) St. Pětersburg, výzkum působení lektorů dospělých (první dojem) ZJIŠTĚNÉ FAKTORY: Charizma 38% Rétorické umění 35% Přístup k účastníkům 17% Projevená erudice 9% Ostatní (pověst, doporučení) 1% DALŠÍ ZJIŠTĚNÍ: 65% účastníků spojuje první dojem s úspěšností lektora 40% účastníků nemění první dojem ani po určité době

18. PYRAMIDA LEKTORSKÝCH DOVEDNOSTÍ

19. AKČNÍ PLÁN Hodnota školení závisí výhradně na věcech, které udělám, až školení skončí = zlepšený pracovní výkon. Použít získané poznatky v praxi znamená dělat věci jinak, než jsem je dělal/a doposud. Účel akčního plánu: Most mezi teorií a požadavky Vaší práce. Překonat odpor kolegů. Předvídat možné obtíže. Poskytnout záznamy o postupu. Seznam činností, které vyžadují nejvíce času a pozornosti. Pojmenovat změny v práci.

20. KOMPETENCE LEKTORA(závěry workshopu 19. 4. 2006) Sebeprezentace Odbornost + zájem o problematiku Umění předávat znalosti Znalost aplikace didaktických metod Umění zpětné vazby Rétorické dovednosti První dojem Komunikační (manipulační) schopnosti

21. KOMPETENČNÍ PROFIL LEKTORA VEŘEJNÉ SPRÁVY I • Schopnost zaujmout • Schopnost sdělit informace • Sebevzdělávání • Schopnost improvizace • Ovládání didaktické techniky • Reakce na podněty • Schopnost týmové práce • Empatie • Humor • Organizační schopnosti • Sdělit informace • Čelit konfliktní situaci • Zvolit vhodné metody • Schopnost formulovat • Dramatičnost projevu • Argumentace příklady • Umění udržet kontakt s lidmi

22. KOMPETENČNÍ PROFIL LEKTORA VEŘEJNÉ SPRÁVY II Vzdělanost – přehled v oboru Charisma Časové řízení Vytvořit prostor pro diskusi Trpělivost Rétorické dovednosti Zodpovědnost Odhadnout mentalitu účastníků

23. CO OBVYKLE MUSÍ KOMPETENTNÍ LEKTOR OVLÁDAT? Vyznat se v problematice „byznysu“ účastníků. Umět identifikovat vzdělávací potřeby a požadavky účastníků. Zpracovat vzdělávací projekt. Zvládnout práci se skupinou účastníků (jednotlivci). Monitorovat a reflektovat výukovou situaci. Ovládat nástroje měření efektivity vzdělávání.

24. 3P DOBRÉHO LEKTORA P – Preparation = Příprava P – Prezentation = Prezentace P – Participation = Participace (zúčastnění)

25. PRAVIDLA PRO VYSTUPOVÁNÍ LEKTORA Pravdivost sdělení (možnost kontroly informací) Nezávislost Zodpovědnost (kvalita informací) Dosažitelnost (zaujetí společenskými a kulturními problémy)

26. CO LIDÉ OČEKÁVAJÍ OD LEKTORA I • Srozumitelnost • Umění komunikace (zaujetí publika) • Navázat a udržovat kontakt • Vzbudit zájem • Přizpůsobení se účastníkům (tempo výkladu) • Věcný přístup • Kultivovaný projev • Musí rozumět tomu, co mluví • Vstřícnost • Naslouchání • Znalosti, odbornost • Profesionální přístup • Názorné příklady a situace • Příklady ze života • Pokora • Úsměv a charizma • Vzbudit a udržovat pozornost • Zapojení účastníků do výuky

27. CO LIDÉ OČEKÁVAJÍ OD LEKTORA II Lidský přístup Empatie Lidská poctivost Uvolnění atmosféry Humor Příjemný vzhled Vizualizace Seznámení s programem Dochvilnost Osobnost

28. „NATĚŠENÝ“ LEKTOR Těší se na účastníky, rád se s nimi vidí. Chce ukázat ze sebe to nejlepší. První věty by měly účastníky překvapit. Jde sám za sebe! Počítá s tím, že úspěch a neúspěch patří k lektorskému „řemeslu“. Je z něj vidět „zapálení“ pro věc, komunikuje s cílem. Orientuje se v čase a prostoru.

29. „VYHOŘELÝ“ LEKTOR I Nezajímá se o účastníky (ani o dámy) Je lhostejný k naplnění cílů (setrvačně realizuje výukový proces) Nepřipravuje se na výuku (jede na rutinu) Nestuduje nové věci, ani obsahové, ani metodické Nechuť do práce, letargie, nezájem, celková nespokojenost

30. „VYHOŘELÝ“ LEKTOR II 6. Co nejpozdější začátek, co nejdříve konec (velké přestávky) 7. Cítí se vyčerpaný, nevyužitý, chybí mu myšlenky a nápady 8. Divoké pracovní sny 9. Na vše … !

31. PLÁN SEBEVZDĚLÁVÁNÍ LEKTORA Cíl: zdokonalit své vystoupení po obsahové a zejména metodické stránce Možné přístupy (studijní úkoly) Studium odborných publikací, textů a časopiseckých článků z vyučovaného oboru. Účast na výuce jiných lektorů z oboru. Studium problematiky psychologie učení dospělých. Studium didaktiky dospělých. Standardizace lektorského vystoupení. Zpracování případových studií inscenačních metodpostup: konzultace s metodiky zkušební přehrávky definitivní verze

32. PŘÍPRAVA VYUČOVÁNÍ Cíle výuky Analýza účastníků Obsah výuky Výběr vyučovacích metod Výběr učebních pomůcek Prostředí pro výuku Zpětná vazba

33. PŘÍPRAVA NA VÝUKU Znalost didaktických metod Scénář průběhu výuky Technické vybavení Široké znalosti z oboru Riziko (nepředpokládané události) Orientace na praxi

34. DIDAKTICKÁ ANALÝZA

35. ZÁKLADNÍ PÍSEMNÉ MATERIÁLY PRO VÝUKU Sylaby, teze Manuál Vstupní orientační sondy Zadání aktivizujících metod Pracovní sešity, listy Skripta Odborná příručka, monografie

36. SYLABUS = stručný výtah, přehled TEZE = stručné, často heslovité vyjádření hlavních myšlenek a tvrzení OBA PÍSEMNÉ MATERIÁLY MAJÍ VELMI ÚZKÝ VZTAH NA KONKRÉTNÍ KURZ A NA OSOBNOST LEKTORA.

37. MANUÁL = příručka, výtah Ve výuce dospělých se vyskytuje jako ucelený návod lektora. Jak obsluhovat technické zařízení. Jak provádět určité specifické profesní činnosti př. správní činnosti, prodejní jednání.

38. VSTUPNÍ ORIENTAČNÍ SONDY 40% otázek z předpokládaných znalostí 40% k vykládané látce 20% k postojům k učební látce a jejímu praktickému uplatnění

39. ZADÁNÍ PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ, INSCENAČNÍCH METOD A MANAŽERSKÝCH HER Jasné, stručné, identifikující problém Otázky, metodické pokyny k řešení ! EXISTUJÍ JIŽ HOTOVÁ ZADÁNÍ (TZV. HEACHWARE)

40. TEACHWARE V ELEKTRONICKÉ PODOBĚ ZNAKY: Univerzálnost Přístupnost? Možnost samostatného studia Komunikační prostředí Flexibilita? Přenosnost? Adaptabilita?

41. PRACOVNÍ SEŠITY, LISTY CÍL: Dát účastníkovi základní poznatky z výuky a současně mu udělat prostor pro aktivní poznámky. Slepé mapy. Powerpointové prezentace s místem na poznámky.

42. SKRIPTA Souvislý studijní text zabývající se obsahem výuky. Měla by obsahovat vše podstatné k tématu. Malá návaznost na konkrétní vzdělávací akci.

43. ODBORNÁ PŘÍRUČKA / MONOGRAFIE Odborná příručka Písemné dílo věnující se určité odborné oblasti Monografie Vědecké dílo věnované jedné otázce (osobnosti)

44. HOSPITACE Hospitací rozumíme formu získávání informací o práci, metodách, organizaci a pracovních výsledcích jednotlivých lektorů z hlediska potřeb vzdělávacího procesu (z hlediska růstu zkušeností hospitujícího).

45. DON FULLER Hospitace je forma kontroly přípravy, průběhu a výsledků didaktického procesu. Stanovení cílů hospitace Oznámení a projednání hospitace Provedení hospitace Projednání a kontrola výsledků hospitace

46. DRUHY HOSPITACÍ monotematické (poly…) jednorázové (systematické) individuální (kolektivní) informativní (analytické)

47. PŘEDMĚT HOSPITACE Určení významných činitelů dané výukové situace. Poznání vztahů mezi činiteli a podmínkami výuky. Porozumění (interpretace) poznaného, vyhodnocení a vytvoření verifikovatelných závěrů.

48. METODY (TECHNIKY) HOSPITACÍ Více či méně připravené pozorování. Návazný pohovor s lektorem. Pohovor s manažerem vzdělávání (objednatelem).

49. ZPRACOVÁNÍ INFORMACÍ ZÍSKANÝCH HOSPITACEMI statistické metody srovnávací metody typologické metody (ideální „tvar“ jevů)

50. PROSTŘEDKY HOSPITACE Zápis (zpráva, audit) Videozáznam + další možnost obrazového a zvukového záznamu