Teorie a metody sociální práce Prezentace na konferenci Pracovní skupiny nízkoprahových zařízení pro děti a mládež Mora

1. Teorie a metody sociální práce Prezentace na konferenci Pracovní skupiny nízkoprahových zařízení pro děti a mládež Moravskoslezského kraje. Horská chata Girová, 9. - 11. září 2010. Roman Polehla, Klub Kamarád Kopřivnice

2. Obsah: • Teorie • Metoda • Definice sociální práce • Využívání teorie v praxi profesionálních sociálních pracovníků je důležité, protože: • Druhy teorií v sociální práci • Je sociální práce paradigmatický obor? • Psychodynamické perspektivy • Humanistické a existenciální perspektivy • Sociálně psychologické a komunikační modely • Kognitivní a behaviorální teorie

3. Teorie • Teorie je soubor tvrzení o předmětu výzkumu, která považujeme za pravdivá. Vyžaduje se, aby nebyl v rozporu s dosavadními zkušenostmi a výsledky experimentů a byl vnitřně konzistentní.

4. Teorie • Teorie je soubor tvrzení o předmětu výzkumu, která považujeme za pravdivá. Vyžaduje se, aby nebyl v rozporu s dosavadními zkušenostmi a výsledky experimentů a byl vnitřně konzistentní. • Když je podán důkaz, že jedině dané vysvětlení odpovídá faktům, nabývá hodnosti teorie.

5. Teorie • Teorie je soubor tvrzení o předmětu výzkumu, která považujeme za pravdivá. Vyžaduje se, aby nebyl v rozporu s dosavadními zkušenostmi a výsledky experimentů a byl vnitřně konzistentní. • Když je podán důkaz, že jedině dané vysvětlení odpovídá faktům, nabývá hodnosti teorie. • Taková definice vyjadřuje pozitivistické (novopozitivistické) pojetí vědy.

6. Teorie • Podle Karla Poppera (1902-1994) však výsledek experimentu nikdy nemůže znamenat verifikaci nějaké teorie. Je možná pouze její falzifikace. Experiment je příležitost ke kritickému ověření teorie a její případné nahrazení teorií jinou spíše než k jejímu potvrzení.

7. Teorie • Thomas S. Kuhn (1922-1996) ukázal, že tvorba teorií podléhá historickému vývoji, a že ji určuje vládnoucí obraz světa, které Kuhn nazývá paradigma.

8. Teorie • P. K. Feyerabend (1924-1994) ve svých pracích odmítá jakoukoliv racionální rekonstrukci vědy, včetně hledání pravidel přechodu od jedné teorie k druhé. Jediným projevem tvořivosti ve vědě je bujení teorií, které nepodléhají žádným racionálně postižitelným teoriím. Podle něj empirická data parazitují na teorii – jejich interpretace je přímo závislá na dané teorii.

9. Metoda • Metoda (z řeckého met-hodos – doslova "za cestou", cesta za něčím) je postup nebo návod, jak získávat správné poznatky, prostředek poznání. Metoda a systém tvoří podstatu vědy, přičemž systém představuje její obsahovou stránku, zatímco metoda její stránku formální.

10. Definice sociální práceČeský překlad definice sociální práce schválené Mezinárodní federací sociálních pracovníků. • Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha. • Užívaje teorií lidského chování a sociálních systémů, sociální práce zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské spravedlnosti.

11. Komentář k definici SP • Sociální práce se ve svých různých formách zaměřuje na rozmanité, komplexní vztahy mezi lidmi a jejich prostředím. Jejím úkolem je umožnit všem lidem plně rozvinout své možnosti, obohatit jejich životy a předcházet selhání. Odborná sociální práce je zaměřena na zvládání obtíží a navození změny.

12. Komentář k definici SP • Sociální pracovníci jsou agenti změny ve společnosti a v životech osob, rodin a společenství, jimž slouží. Sociální práce je vzájemně provázaný systém hodnot, teorie a praxe.

13. Hodnoty • Sociální práce vzešla z humanistických a demokratických idejí a její hodnoty jsou založeny na úctě v rovnost, hodnotu a důstojnost všech lidí. • Od svých začátků před více než stoletím se sociální práce zaměřuje na naplnění lidských potřeb a rozvinutí lidských možností. Lidská práva a společenská spravedlnost slouží jako motivace a zdůvodnění činnosti sociální práce. • V solidaritě se znevýhodněnými se sociální práce snaží zmírňovat chudobu a osvobozovat zranitelné a ponížené lidi za účelem posílení jejich společenského zapojení. • Hodnoty sociální práce jsou součástí národních a mezinárodních etických kodexů.

14. Teorie • Metodologie sociální práce vychází z poznatků získaných výzkumem a vyhodnocováním praxe. Uznává komplexnost vztahů mezi lidmi a jejich prostředím a lidskou schopnost být ovlivněn a zároveň měnit různé vlivy včetně bio-psychologických faktorů. • Profese sociální práce staví na teoriích lidského rozvoje a chování a teoriích sociálních systémů, aby byla schopna analyzovat komplexní situace a zprostředkovávat osobní, organizační, sociální nebo kulturní změny.

15. Praxe • Sociální práce se zaměřuje na společenské bariéry, nerovnosti a nespravedlnosti. • Reaguje na krize a akutní situace stejně jako na každodenní osobní a společenské problémy. Sociální práce využívá paletu dovedností, postupů a činností spojených jejím celkovým zaměřením na člověka a jeho prostředí. • Způsoby intervence zahrnují primárně na osobu zaměřené psychosociální procesy stejně jako zapojení do sociální politiky, plánování a rozvoje. • Patří sem poradenství, klinická sociální práce, skupinová práce, sociálně pedagogická práce a rodinná rerapie i snaha pomoci lidem získat služby a zdroje v jejich společenství. • Způsoby intervence rozvěž zahrnují správu intstitucí, organizování komunit a zapojení do společenských a politických akcí s dopadem na sociální politiku a ekonomický rozvoj. • Celkové zaměření sociální práce je společné, ovšem priority každodenní praxe se v každé zemi liší v závislosti na kulturních, historických a socio-ekonomických podmínkách.

16. Využívání teorie v praxi profesionálních sociálních pracovníků je důležité, protože: • Jsou jedním ze zdrojů profesionální identity sociálních pracovníků • Poskytují systematicky uspořádaný a předvídatelný přístup k práci s lidmi. • Poskytují odůvodnění pro jednání a rozhodování. • Usnadňují komunikaci mezi profesionály. • Usnadňují praxi, specifikují, co se má dělat a proč.

17. Využívání teorie v praxi profesionálních sociálních pracovníků je důležité, protože: • Navrátil: Teoretické zázemí je jedním ze zdrojů identity sociálních pracovníků i jednou z podmínek jejich vzájemné komunikace i výkonu. Teoretické myšlenky se prostřednictvím profesní socializace stávají součástí sociálně sdílené konstrukce sociální práce. Užívání teorie také usnadňuje praxi, protože specifikuje co se má dělat a proč. Každý, kdo se pokouší lidem pomáhat, takové návody potřebuje. Je velmi rozdílné, jestli se naše kroky uskutečňují na základě domněnek, pocitů nebo jednáme-li poučeně na základě kompaktního teoretického rámce. Snaha pomáhat lidem, aniž přesně rozumíme jejich potížím a aniž víme jaké kroky a z jakého důvodu máme podniknout, je nebezpečná a ohrožuje klienty, a v důsledku také společnost.

18. Druhy teorií v sociální práci • Janis Fook (1993) se pokusila klasifikovat teorie sociální práce

19. Druhy teorií v sociální práci • Janis Fook (1993) se pokusila klasifikovat teorie sociální práce Obecná teorie podává komplexní obraz společnosti. Její součástí jsou hodnotové premisy. Může být také chápánajako ideologie. Příklady teorií tohoto typu jsou marxismus, existenciální a humanistické perspektivy atd. Praktická teorie je méně obecná než teorie předchozí. Je zaměřena na vysvětlení a aplikaci metod práce s klientem. Často definuje podmínky, za nichž je možné dané metody použít. Může obsahovat dílčí vysvětlení povahy problému klienta. Příkladem takovéto teorie je transakční analýza. Specifické modely popisují konkrétní způsoby práce s klientem. Jedná se o úzce vymezené techniky, které nejsou zasazeny do širšího poznatkového nebo hodnotového kontextu.

20. Druhy teorií v sociální práci • Sibeon R. (1990) rozlišuje mezi formálními a neformálními teoriemi • Formální teorie je psaná, respektovaná mezi členy profesní a akademické komunity. Neformální teorie je souborem znalostí, hodnot a zkušeností uplatňovaných v praxi. • Na základě kritéria předmětu teorie vytváří trojčlenku: teorie o sociální práci, teorie sociální práce a teorie klientova světa.

21. Druhy teorií v sociální práci • Sibeon R. (1990) rozlišuje mezi formálními a neformálními teoriemi

22. Je sociální práce paradigmatický obor?

23. Je sociální práce paradigmatický obor? • Navrátil: Můžeme si položit otázku, zda sociální práce jako obor paradigmatem nebo paradigmaty vůbec disponuje.

24. Je sociální práce paradigmatický obor? • Navrátil: Můžeme si položit otázku, zda sociální práce jako obor paradigmatem nebo paradigmaty vůbec disponuje. • Kuhn nastolil otázku, zda sociální vědy již dospěly do stádia existence paradigmatu.

25. Je sociální práce paradigmatický obor? • Navrátil: Můžeme si položit otázku, zda sociální práce jako obor paradigmatem nebo paradigmaty vůbec disponuje. • Kuhn nastolil otázku, zda sociální vědy již dospěly do stádia existence paradigmatu. • Petrusek : Sociologie na tuto otázku odpověděla uznáním „fakticity své vnitřní názorové diferenciace“, tedy své multiparadigmatičnosti.

26. Je sociální práce paradigmatický obor? • Např. Fischer 1981, Payne 1997 se snaží doložit, že sociální práce do stádia existence jediného paradigmatu již dospěla. • Payne souhlasí s představou, že sociální práce svým paradigmatem již disponuje. Snaží se jej charakterizovat a píše, že paradigma sociální práce je sociálně konstruováno a že je sumou všech uplatňovaných teorií i způsobů praxe. • V praxi je podle něj akceptováno od toho momentu, kdy většina sociálních pracovníků začne se svými klienty uskutečňovat obdobné typy interakcí.

27. Je sociální práce paradigmatický obor? • Tento autor předpokládá, že v západním myšlení sociální práce jsou přítomny nejméně tři koncepty, které lze za paradigmata považovat. Mezi nimi se podle tohoto autora vede spor o dominaci v diskursu. • Předpokládá také v budoucnosti dominací jediného paradigmatu.

28. 1. Reflexivně-terapeutické paradigma. Zastánci tohoto přístupu spatřují cíl sociální práce ve snaze pomoci zabezpečit individuím, skupinám i komunitám psychosociální pohodu. Prostředkem jim k tomu je podpora a usnadňování jejich rozvoje a uskutečnění. Důraz kladou na komunikaci. Vycházejí z toho, že proces interakce s jinými modifikuje jejich vlastní myšlenky a současně jim dává možnost jiné ovlivňovat. Tímto procesem vzájemného ovlivňování se sociální práce uskutečňuje jako reflexivní proces. Prostřednictvím této reflexe mohou lidé získat kontrolu nad vlastními pocity a způsobem života. Tato východiska patří k základním premisám v sociální práci. Dva následující koncepty je ovšem prezentují v modifikované podobě a s jinými akcenty.

29. 2. Socialisticko-kolektivistické paradigma.Představitelé tohoto pojetí sociální práce sdílejí představu, že podporou společenské kooperace a solidarity pomohou utlačeným získat vliv na vlastní životy. Sociální práce se proto zaměřuje na posilování (empowerment) vědomí lidí k tomu, aby se autenticky podíleli na tvorbě a změnách institucí. V rámci tohoto konceptu se hovoří o elitách, které akumulují a obnovují společenskou moc a zdroje ve svůj prospěch. Tak vzniká ve společnosti útlak jedněch druhými. Sociální práce se pak snaží o budování společnosti na rovnostářských principech. Osobního nebo sociálního uskutečnění nelze podle představitelů tohoto směru myšlení za nerovných společenských podmínek dosáhnout (jak o ně usiluje reflexivně terapeutický koncept). Aby se sociální a osobní rozvoj mohl uskutečnit, musí dojít k signifikantní společenské změně. Jak reflexivně terapeutické, tak individualistickoreformistické pojetí akceptuje společenský řád, a tím (podle názoru představitelů socialistickokolektivistického konceptu podporuje a posiluje zájmy elit.

30. 3. Individualisticko-reformistické paradigma. Zastánci tohoto přístupu chápou sociální práci jako jeden z aspektů systému sociálních služeb. Toto pojetí chce vycházet vstříc individuálním potřebám a současně usiluje o zlepšování systému sociálních služeb, jehož je součástí. V tomto pojetí jde především o pomoc klientům prostřednictvím poskytování informací, kvalifikovaným poradenstvím, zpřístupňováním zdrojů, mediací. Součástí tohoto pojetí sociální práce je snaha o změnu společnosti a jejích institucí, aby lépe odpovídaly potřebám občanů, podpora osobního a sociálního uskutečnění prostřednictvím osobního a komunitního růstu. V praxi se obhájci tohoto konceptu ovšem zaměřují spíše jen na malé individuální změny, které obvykle bezprostředně nevedou k větší sociální změně.

31. Navrátil : tři malá paradigmata • Terapeutická pomoc – za hlavní faktor sociálního fungování člověka se považuje duševní zdraví a pohoda člověka. • Úsilí o reformu společenského prostředí – sociální fungování rovná se vize společenské rovnost v různých dimenzích společenského života. • Sociálně právní pomoc – přístup k odpovídajícím informacím a službám. Schopnost zvládat každodenní život.

32. Navrátil: Skutečnost, že sociální pracovníci jsou schopni akceptovat výhody rozmanitých paradigmat, může naznačovat, že nastolení jediného paradigmatu sociální práce se odehraje spíše formou vzájemného prolnutí než definitivním vítězstvím jednoho teoreticky čistého paradigmatu (jak předpokládá M. Payne [1997]).

33. Ještě jednou, co je to teorie • Teorie je soubor tvrzení o předmětu výzkumu, která považujeme za pravdivá. Vyžaduje se, aby nebyl v rozporu s dosavadními zkušenostmi a výsledky experimentů a byl vnitřně konzistentní. • Když je podán důkaz, že jedině dané vysvětlení odpovídá faktům, nabývá hodnosti teorie. • Taková definice vyjadřuje pozitivistické (novopozitivistické) pojetí vědy.

34. A nyní se podíváme na některé konkrétní teorie, které nejvíce ovlivnily sociální práci.

35. Psychodynamické perspektivy • Jsou označením pro psychoanalytické a psychoterapeutické směry, které čerpají z díla Sigmunda Freuda (1856-1939). Jeho dílo ovlivnilo vývoj nejen pomáhajících profesí, ale také kulturu a společenské vědy obecně. Psychoanalytické myšlení mělo na formování sociální práce vliv zejména na počátku 20. století.

36. Psychodynamické perspektivy • Psychoanalýza staví na třech základních předpokladech: • Psychický determinismus. Lidské jednání je v zásadní míře ovlivňováno intrapsychickými procesy. • Fyziologický determinismus. Rozhodující síly v životě člověka jsou síly fyziologické. Celý život je v psychoanalytickém pojetí vlastně bojem o udržení rovnováhy vůči nim. • Existence nevědomí. Část mentálních procesů probíhá mimo naše vědomí.

37. Psychodynamické perspektivy • Psychoanalýza staví na třech základních předpokladech: • Psychický determinismus. Lidské jednání je v zásadní míře ovlivňováno intrapsychickými procesy. • Fyziologický determinismus. Rozhodující síly v životě člověka jsou síly fyziologické. Celý život je v psychoanalytickém pojetí vlastně bojem o udržení rovnováhy vůči nim. • Existence nevědomí. Část mentálních procesů probíhá mimo naše vědomí.

38. Psychodynamické perspektivy • Psychoanalýza staví na třech základních předpokladech: • Psychický determinismus. Lidské jednání je v zásadní míře ovlivňováno intrapsychickými procesy. • Fyziologický determinismus. Rozhodující síly v životě člověka jsou síly fyziologické. Celý život je v psychoanalytickém pojetí vlastně bojem o udržení rovnováhy vůči nim. • Existence nevědomí. Část mentálních procesů probíhá mimo naše vědomí.

39. Psychodynamické perspektivy • Psychoanalýza staví na třech základních předpokladech: • Psychický determinismus. Lidské jednání je je v zásadní míře ovlivňováno intrapsychickými procesy. • Fyziologický determinismus. Rozhodující síly v životě člověka jsou síly fyziologické. Celý život je v psychoanalytickém pojetí vlastně bojem o udržení rovnováhy vůči nim. • Existence nevědomí. Část mentálních procesů probíhá mimo naše vědomí.

40. Psychodynamické perspektivy • Psychoanalytická teorie má tři části: teorii osobnosti, teorii lidského vývoje a teorii psychoanalýzy.

41. Psychodynamické perspektivy • Psychoanalytická teorie osobnosti • Topografický model osobnosti - lidská psychika má podle Freuda tři vrstvy: vědomí, předvědomí a nevědomí.

42. Psychodynamické perspektivy • Psychoanalytická teorie osobnosti • Strukturální model osobnosti - osobnost je podle Freuda uzavřeným systémem, všechna energie se musí uplatňovat v rámci tohoto systému. Lidskou osobnost popisuje jako trojici subsystémů, které mají vlastní zaměření a cíle: Id, Ego a Superego.

43. Psychodynamické perspektivy • Psychoanalytická teorie osobnosti • Strukturální model osobnosti - osobnost je podle Freuda uzavřeným systémem, všechna energie se musí uplatňovat v rámci tohoto systému. Lidskou osobnost popisuje jako trojici subsystémů, které mají vlastní zaměření a cíle: Id, Ego a Superego. • Intrapersonální konflikty z pozic Id versus Ego. Id versus superego. Ego versus Superego.

44. Psychodynamické perspektivy • Teorie vývoje osobnosti • Orální stadium (0-1 rok) - uspokojení a slast dítě prožívá v souvislosti s přijímáním potravy. • Anální stadium (2-3 roky) - prožitek slasti je spojen se spontánním vyprazdňováním střev. • Falické stádium (3-5 let) - jako zdroj příjemných pocitů se do popředí dostává oblast pohlavního ústrojí. • Období latence (6-12 let) - sexualita ustupuje do pozadí. Převažuje orientace na sociální okolí. • Genitální stadium (puberta a dále) - je to fáze, v níž se završuje psychosexuální vývoj.

45. Psychodynamické perspektivy • Teorie vývoje osobnosti • Orální stadium (0-1 rok) - uspokojení a slast dítě prožívá v souvislosti s přijímáním potravy. • Anální stadium (2-3 roky) - prožitek slasti je spojen se spontánním vyprazdňováním střev. • Falické stádium (3-5 let) - jako zdroj příjemných pocitů se do popředí dostává oblast pohlavního ústrojí. • Období latence (6-12 let) - sexualita ustupuje do pozadí. Převažuje orientace na sociální okolí. • Genitální stadium (puberta a dále) - je to fáze, v níž se završuje psychosexuální vývoj.

46. Psychodynamické perspektivy • Teorie vývoje osobnosti • Orální stadium (0-1 rok) - uspokojení a slast dítě prožívá v souvislosti s přijímáním potravy. • Anální stadium (2-3 roky) - prožitek slasti je spojen se spontánním vyprazdňováním střev. • Falické stádium (3-5 let) - jako zdroj příjemných pocitů se do popředí dostává oblast pohlavního ústrojí. • Období latence (6-12 let) - sexualita ustupuje do pozadí. Převažuje orientace na sociální okolí. • Genitální stadium (puberta a dále) - je to fáze, v níž se završuje psychosexuální vývoj.

47. Psychodynamické perspektivy • Teorie vývoje osobnosti • Orální stadium (0-1 rok) - uspokojení a slast dítě prožívá v souvislosti s přijímáním potravy. • Anální stadium (2-3 roky) - prožitek slasti je spojen se spontánním vyprazdňováním střev. • Falické stádium (3-5 let) - jako zdroj příjemných pocitů se do popředí dostává oblast pohlavního ústrojí. • Období latence (6-12 let) - sexualita ustupuje do pozadí. Převažuje orientace na sociální okolí. • Genitální stadium (puberta a dále) - je to fáze, v níž se završuje psychosexuální vývoj.

48. Psychodynamické perspektivy • Teorie vývoje osobnosti • Orální stadium (0-1 rok) - uspokojení a slast dítě prožívá v souvislosti s přijímáním potravy. • Anální stadium (2-3 roky) - prožitek slasti je spojen se spontánním vyprazdňováním střev. • Falické stádium (3-5 let) - jako zdroj příjemných pocitů se do popředí dostává oblast pohlavního ústrojí. • Období latence (6-12 let) - sexualita ustupuje do pozadí. Převažuje orientace na sociální okolí. • Genitální stadium (puberta a dále) - je to fáze, v níž se završuje psychosexuální vývoj.

49. Psychodynamické perspektivy • Teorie vývoje osobnosti • Orální stadium (0-1 rok) - uspokojení a slast dítě prožívá v souvislosti s přijímáním potravy. • Anální stadium (2-3 roky) - prožitek slasti je spojen se spontánním vyprazdňováním střev. • Falické stádium (3-5 let) - jako zdroj příjemných pocitů se do popředí dostává oblast pohlavního ústrojí. • Období latence (6-12 let) - sexualita ustupuje do pozadí. Převažuje orientace na sociální okolí. • Genitální stadium (puberta a dále) - je to fáze, v níž se završuje psychosexuální vývoj.

50. Psychodynamické perspektivy • Obranné mechanismy • Umožňují člověku regulovat tlaky vyvolávající úzkosti. Příčinu úzkosti Freud hledal nejprvev nevybitém sexuálním napětí, posléze v odloučení dítěte od matčina lůna při porodu (porodnítrauma) a ještě později jako reakci Ega na různé vnitřní pudové tlaky, které jsou pro Ego nepřijatelné. K objasnění obranných mechanismů výrazně přispěla zejména Anna Freudová (1937), dcera Sigmunda Freuda.