Dějiny mezinárodních vztahů 1648 – 1914: klíčové momenty

1. Dějiny mezinárodních vztahů 1648 – 1914: klíčové momenty 19. 5. 2012

2. Konec třicetileté války • 1648 – uzavření míru ve vestfálských městech Münsteru a Osnabrücku - konec války ve střední Evropě • Habsburský pokus o dosažení evropské hegemonie ztroskotal na odporu Francie • Francie spolupracovala diplomaticky a od roku 1635 i vojensky s nepřáteli španělských a rakouských Habsburků – válka vedena z náboženských důvodů X katolická Francie přesto podporovala protestantské Dánsko, Nizozemí, Švédsko a některé německé státy • Francie za kardinála Richelieua - moderní přístup k mezinárodním vztahům založený na státním zájmu (francouzský zájem výše než náboženské cíle)

3. Konec třicetileté války a jeho důsledky • Mír 1648 – definitivní konec dlouhodobého hegemoniálního úsilí Habsburků (hl.španělské větve) • Švédsko – spojenec Francie – velmi posíleno, značné územní zisky (od roku 1648 až do porážky v severní válce ze strany Ruska bylo významnou evropskou mocností) • Vestfálský mír – základ uspořádání v říši, které existovalo až do válek s revoluční a napoleonskou Francií, během nichž zanikla Svatá říše římská (1806).

4. Francie v 2. polovině 17. století • Pyrenejský mír 1659 • Mír.smlouva – dohoda o sňatku Ludvíka XIV. se šp.infantkou Marií Terezií (1660). • Pyrenejským mírem získala Francie bezpečnou hranici v Pyrenejích, jinde usilovala o upevnění pozic získaných 1648 • Francie se snažila rozšířit kontrolu tzv. zranitelných bodů na hranicích, nejzranitelnější - hranice na SV • Možnost získat španělský trůn?

5. Francie v 2. polovině 17. století • Francie - reorganizovaná armáda (150 000 mužů), trvalá převaha nad Šp. • 1661 - 22letý Ludvík XIV. (1643-1715) se chápe vlády a hodlá nastolit absolutní moc. • 1682 zřídil hl.rezidenci ve Versailles. • Metodické využívání velmocenských zdrojů - Francie od 60.l.17.stol. dominantní evropskou velmocí na dlouhou dobu • Král se obklopil osobami z podnikatelské vrstvy Colbert - realizace reformy, která měla do r.1667 zdvojnásobit král.příjmy Louvois Vedle Colberta a Louvoise sekretáři zahraničí Lionne a Torcy X přesto určující postavou fr.zahr.pol.panovník

6. Války Ludvíka XIV. • Devoluční válka Španělská regentka Marie Anna odmítla fr.nároky na území v burgundském kruhu na základě dědických práv Marie Terezy - v květnu 1667 vpadly fr.síly do Jižního Nizozemí – začala devoluční válka (1667-1668) Drtivá převaha fr.vojska – Nizozemí a Anglie uzavřely mír v Bredě (31.7.1667). Překvapivé podepsání dohody o alianci Anglie-Nizozemí v lednu 1668, přistoupení Švédska Ludvík XIV - ochoten přistoupit na mírová jednání – uzavřena v Cáchách 2.května 1668

7. Války Ludvíka XIV. • Válka s Nizozemím Územní důvody - fr.cílem zisk Šp.Niz. a Franche-Comté Ekonom.důvody – celní válka Snaha Lionna rozložit Alianci 3 - nejsnadnější to bylo u Anglie Výrazná změna anglické politiky vůči Francii nastala až po tzv. Slavné revoluci v l. 1688-89 1672 vypukl konflikt Obava císaře Leopolda I., že dalším krokem Fr. bude obsazení J. Nizozemí vedly k uzavření smlouvy o protifrancouzské koalici (SNP, Španělsko, Leopold I. a vévoda lotrinský) - z nizozemské války celoevropský konflikt Separátní mír Francie a Nizozemí v Nijmwegen

8. Politika reunií • Politika reunií - snaha o znovupřipojení některých oblastí na základě proklamovaných právních nároků • Kapitulace Štrasburku 30.9.1681 • V listopadu 1681 začali Francouzi obléhat Lucemburk. • Reakce Evropy na agresivní politiku Francie - 1686 - zformování tzv. Augšpurské ligy • 1683 Colbert zemřel, léta fin.přebytků minulostí

9. Změny pozice Francie na přelomu 17. a 18. století • Přesto další konflikt - devítiletá válka (1688-1697) • Změna v evropské mocenské konstelaci – Francie ztratila dominantní pozici, klíč.momentem MV v tomto údobí byl velmoc.vzestup Anglie po Slavné revoluci (1688/89) a nástupu Viléma Oranžského. • Francouzský útok na Falc na přelomu l.1688/89 - spolek proti Ludvíkovi XIV. uzavřely Braniborsko, Sasko, Hannoversko a Hessensko-Kassel • 12.5.1689 podepsaly SNP s císařem smlouvu o tzv. Velké alianci, záměr - zatlačit Francii do hranic vymezených míry z l.1648 (resp.1659) • Vilém Oranžský přistoupil již jako angl.král v prosinci 1689, v červnu 1690 se připojili Španělé a většina říšských knížat • Počátek britsko-francouzského soupeření, které s přestávkami probíhalo až do r.1815 • 1697 - v Rijswijku podepsána mírová smlouva mezi V.B., Niz. a Šp. na str.jedné a Fr.na str.druhé.

10. Válka o španělské dědictví • Velká aliance (Švédsko, Šp., Savojsko, císař, Sasko, Niz., Británie) se znovu střetla s Ludvíkem XIV. za války o španělské dědictví (1701-1713/1714) • Válka o nárok na španělský trůn mezi Francií a Rakouskem byla největším konfliktem od 30-leté války, probíhala i v zámoří • Důležitým hráčem v této válce už i Prusko • 1713 – podepsána mírová smlouva v Utrechtu • Utrechtský mír akceptován rakouským císařem Karlem VI.až v r. 1714 podpisem v Rastattu

11. Evropa na počátku 18. století • Válka o španělské dědictví ukončuje dominanci Francie v Evropě a naopak výrazně posiluje pozici Británie • Umírá Ludvík XIV., následníkem jeho vnuk jako Ludvík XV. • Proměny v evropské konstelaci v 18. století – vzrůst nových mocností: výrazná aktivita Pruska ve válkách 18. století, jako zcela nový hráč se po severních válkách vynořuje Rusko • Válka o rakouské dědictví 1740-1748 • Sedmiletá válka v l. 1756-1763 – opět probíhá i v zámoří • Obrácení aliancí v 18. století nazýváno „diplomatickou revolucí“ • V konfliktech 18. století vzniká nová rovnováha, žádný stát nebyl natolik silný, aby mohl vnutit svoji vůli všem ostatním a tím vytvořit impérium.

12. Změny evropské rovnováhy na přelomu 17. a 18. stol. • 2 státy – Rusko a Prusko – konsolidovaly a rozšířily svá území a podstatně zvětšily svůj význam. • 2 státy – Švédsko a Polsko – naopak rapidně poklesly co do síly a významu • Rakousko – podstatně oslabilo v Něm., ale získalo expanzí na V a JV • Osmanská říše – dříve expandující, začala ustupovat • Trvalá ruská snaha – přístup k moři

13. Rusko-švédské střety • Karel X. (1654-1660) - zahájil několik souběžných válek s Ruskem, Polskem, Braniborskem a Dánskem. Sérií mírových dohod s nimi v l. 1660-1661 byly Švédsku potvrzeny jeho rozšířené državy na Baltu • Karel XII. - 1699 Sasko, Dánsko a Rusko zformovaly alianci X němu • Karel XII. napadl Dánsko, donutil je uzavřít mír (1700). Bitva u Narvy (1700) Obrat do Polska, zmocnil se Varšavy a Krakova. • Car Petr I. Veliký reorganizoval armádu, napadl Karelii a Ingrii • Porážka švédských vojsk od Ruska v bitvě u Poltavy (1709) • Mír z Nystadu (1721) • Vojenský úspěch Rusku umožnil rozsáhlou územní expanzi a začlenil Rusko mezi evropské mocnosti

14. Rusko Kateřiny II. • Kateřina se dostává na ruský trůn svržením svého manžela Petra III. 1763 • Mezinárodní důsledky – Rusko, které se účastnilo sedmileté války zaujalo neutrální přístup • Vzestup Ruska za Kateřiny II.spojen s dělením Polska a ziskem přístupu k Černému moři • 1773 – 1775 povstání rolníků a kozáků pod vedením Jemeljana Pugačova

15. Dělení Polska • 1763/64 – krize v Polsku, uvolnění polského trůnu, Rusko – snaha dosadit vlastního kandidáta (Stanislav August Poniatowski) • Ovlivnění polské vnitřní i zahraniční politiky (liberum veto, Rusko „ochráncem práv“ polské šlechty) připravilo cestu k aliančnímu spojení Ruska s Pruskem a k dělení Polska • 1772 – první dělení Polska – Polsko ztratilo 30% území a 35% obyvatel • Rusko: zisk Livonska a běloruských území, Rakousko: Halič, Podolí, polská č.Slezska, Prusko: západní Prusy, část Kujavska a Velkopolska (značný zisk hlavně pro Prusko – postup dále do stř.Evropy) • 1793 – 2. dělení Polska – dohoda Ruska a Pruska, Rakousko zůstává tentokrát mimo • Rusko: převážná část Ukrajiny a Běloruska; Prusko: Gdaňsk, Toruň, převážná č.Velkopolska • 1793 – polsko-ruská smlouva činí ze zbytku území de facto ruský protektorát • 1795 – 3. dělení Polska • Rusko: Litva, Kuronsko, Žmuď, Podlesí, část Volyně; Prusko: zbytek Velkopolska s Varšavou; Rakousko: zbytek Haliče, č.Malopolska a Mazovska

16. Výsledky dělení Polska

17. Francie na konci 18. století • Vláda Ludvíka XVI. - chyby, skandály, daně, zděděný astronomický dluh veřejných financí • Ludvík XVI. propouští ministry, kteří přicházeli s reformními návrhy (ministr financí Turgot) • Špatná sklizeň 1774, 1775 - obtížné zásobování, manifestace, drancování tržišť, vzbouření (Lille, Auxerre), především na venkově • Ludvík XVI.nesouhlasil s rozsáhlejší redukcí svých vojenských oddílů, ani se zmenšením dvora • Francie se účastnila vojenskou podporou americké války za nezávislost na straně kolonií • 1789 – svolání generálních stavů

18. Francie za revoluce • Červenec 1789 – pád Bastilly • Příprava ústavy • 20.dubna 1792 vypovězena Francii válka: Prusko na základě spojenecké smlouvy s Rakouskem vyhlašují válku Francii • Vítězství Francouzů v bitvě u Valmy (20.září 1792) • Francie postupuje a expanduje • Koalice proti revoluční Francii svolána Británií, do čela císař, pruský král se přidal k císaři (dále Sardinie, Nizozemí, Neapolsko, Španělsko, Portugalsko, Rusko) • Leden 1793 – poprava krále, duben 1973 – ustaven Výbor pro veřejné blaho a začíná jakobínský teror • Po Velké francouzské revoluci válčila Francie s celou Evropou, ambice rozšíření republikánských ideálů po celém kontinentě. • Francouzská převaha opět hrozila, že ovládne Evropu, tentokrát ne v dynastickém, ale revolučním zájmu • Vnitropolitické změny – thermidorským převratem padá jakobínská diktatura, vláda Direktoria

19. Francie za Napoleona I. • Na scéně se objevuje Napoleon Bonaparte • 1791 povýšen do hodnosti nadporučíka • Pověřen direktoriem velením armády na italské frontě – výrazné vojenské úspěchy • Mír v Campo Formio 1797 • Do r. 1807 - fr.armády vytvořily satelitní státy v Porýní, v Itálii, ve Španělsku, ve Švýcarsku, porážka Pruska a značné oslabení Rakouska • Na moři má nad Francií převahu Británie (egyptské tažení - po návratu se Napoleon stává prvním konzulem X bitva u mysu Trafalgar 1805) • 1804 – korunovace císařem • 1806 - zaniká Svatá říše římská národa německého, vzniká Rakouské císařství • Británii se Napoleon neúspěšně snaží srazit na kolena ekonomicky vyhlášením kontinentální blokády 1806

20. Francie za Napoleona I. • Mezi Napoleonem a francouzskou nadvládou nad Evropou stálo již jen Rusko • Porážka ruské armády u Friedlandu (Vých.Prusko) - mír v Tylži (1807) – dělba Evropy na 2 sféry vlivu • K míru se připojuje Prusko – zavazuje se ke kontinentální blokádě Británie • 1808 – problémy ve Španělsku, Napoleon zasahuje proti povstalcům • 1808/1809 – konečná porážka Rakouska u Aspern a Wagramu – mírová smlouva v Schönbrunnu • 1810 – Napoleon se žení s Marií Louisou a legitimizuje svoji pozici mezi panovníky Evropy • Květen 1812 Napoleon přikračuje k „ruskému tažení“ • „Vítězná“ bitva u Borodina X katastrofa při obsazování Moskvy • Francouzi ustupují (Berezina) • Napoleon prchá do Francie

21. Konec Napoleona • Rusko-pruská spojenecká smlouva v Kaliszi, přidávají se Británie, Švédsko, Španělsko, Portugalsko, stranou zatím jen Rakousko • Francie ještě vítězí 1813 u Lützenu a Budyšína, ale vše rozhoduje „bitva národů“ u Lipska • Invaze do Francie - alianční vojska v Paříži • 1814 – smlouva z Fontainebleau • Restaurace Bourbonů – Ludvík XVIII • První pařížský mír – podmínky pro Francii mírné • 1. října 1814 – ve Vídni zahájen kongres o poválečném uspořádání Evropy (Talleyrand) • Březen 1815 – Napoleon prchá z Elby, stodenní vláda • 18. června 1815 Waterloo, internace na ostrově Svatá Helena

22. Vídeňský kongres • Diplomacii 19. stol. výrazně poznamenaly 2 mezníky z jeho počátku – Vídeňský kongres a vznik Svaté aliance • Začíná se rozvíjet konferenční diplomacie - jejím největším stoupencem kníže Metternich • Kongres zasedal 13. 9. 1814 – 22. 5. 1815 ve Vídni • Úkolem připravit nové uspořádání světa po pádu Napoleonovy vlády. • Hlavní rozhodování v rukou 4 reprezentantů vítězných velmocí • Závěrečná akta byla podepsána 9. 6. 1815

23. Svatá aliance • Podpis 26.9.1815 • Dokument o tom, že ruský car Alexander I., rakouský císař František I. a pruský král Fridrich Vilém III. Jsou „spjati pouty pravého a nerozlučného bratrství“ • Svatá aliance formulovala zásady politiky a diplomacie, jimiž se měli signatáři dále řídit. • Intervenční zásahy k potlačení revolučního a nár.osvob.hnutí, kterým dodala podněty Fr.revoluce • princip legitimity • zásada uplatňování křesťanské etiky v mez.politice • „Oběžníková nóta“ z Troppau 8.12.1820 – Rakousko, Prusko, Rusko deklarovaly vůli chránit Evropu před „metlou nových revolucí“ X • Spojenecká smlouva čtyř

24. Fungování „vídeňského“ systému • Dominantní role v něm – VB a Rusko, ale vzdalovaly se v ideové rovině (společný zájem – udržet Francii v mezích kongresového systému X soupeření v Evropě a konflikt zájmů ve východní otázce) • Francie – cílem destrukce vídeňského systému – přijata do koncertu mocností na kongresu v Cáchách 1818 • Obavy diplomacie zemí Svaté aliance vyvolaly revoluční události ve Španělsku a Portugalsku • Povstání v Neapoli • Rakouská diplomacie sledovala s obavami sílící vliv tajných spolků „karbonářů“ na Sicílií • Snaha zabránit, aby tyto vlivy zasáhly rakouské državy v Itálii.

25. Další schůzky Sv.aliance • Opava – podzim 1820 • Lublaň – jaro 1821 • Rakousko a Itálie pověřeny, aby „obnovily pořádek“ v Neapolsku • Na jaře 1821 vyslána rakouská vojska do Piemontu • Verona 1822 – rozhodnutí o vyslání francouzské intervenční armády do Španělska

26. Problémy ponapoleonské Evropy • 1821 – protiturecké povstání v podunajských knížectvích • 1822 – 1830 – boj Řeků za nezávislost na Osmanské říši • 30. léta – další revoluční vlna – Francie – po Ludvíku XVIII.nastupuje jeho bratr Karel X. – svržen, na jeho místo Ludvík Filip Orleánský • 1830 – revoluce v Bruselu, snaha Belgie o nezávislost na Nizozemském království – Francie intervenovala v její prospěch – 1832 – vznik nezávislé Belgie • 1830 – povstání v ruském záboru Polska • 1831 – rakouské jednotky potlačovaly revoluce v Parmě, Modeně a Papežském státě • 40. léta – další vlna revolucí – „jaro národů“ • 1847 – Švýcarsko Itálie • 1847 – rakouský zásah ve Ferraře • 1848 – povstání v Miláně a Palermu • 1848 – sardinský král Karel Albert vyhlásil válku Rakousku

27. Evropa 1848-1849 • Únor 1848 – nová revoluce ve Francii – konec „červencové monarchie“ Ludvíka Filipa a Francie republikou • Březen 1848 – v Rakousku pád Metternicha, ustavení nezávislé vlády v Uhrách • Prusko – Fridrich Vilém IV.slíbil vypsat volby do ústavodárného shromáždění a jmenoval liberální vládu • Válka Rakouska a Sardinského království – maršál Radecký porazil Karla Alberta v bitvě u Custozzy a 1849 u Novary • V prezidentských volbách ve Francii vítězí Ludvík Napoleon Bonaparte (synovec Napoleona I.) • V Rakousku nemocného císaře Ferdinanda V. nahrazuje František Josef I. • Ruský car Mikuláš I. „četníkem Evropy“ – v duchu Sv.aliance intervenuje v Uhrách

28. Krymská válka – konec „koncertu mocností“ • Napoleon III.se stává císařem – Rusko považuje za hlavní překážku velmocenského nástupu Francie • Francie iniciovala předání klíče od svatých míst v Jeruzalémě Osmanskou říší katolickým mnichům, namísto někdejší ochranné funkce mnichů pravoslavných • Rusko – pobouřená reakce, přerušeny diplomatické styky s Tureckem, okupace Moldavska a Valašska • 1853 – VB, Francie, Rakousko a Prusko podepsaly dohodu o společném postupu a podpoře Turecku • Turecko vyhlásilo Rusku válku • Zpočátku vojenské úspěchy Rusů • Británie a Francie dává Rusku ultimátum na stažení jednotek z podunajských knížectví – po odmítnutí 1854 vyhlašují Rusku válku • Rakousko a Prusko se přímo nezapojují (ozbrojená neutralita) • ¨1854/1855 – konflikt ve slepé uličce, vázlo zásobování ruské armády, roste napětí mezi spojenci (hl.VB a Fr.) • Rusko odmítalo přistoupit na podmínky spojenců (neutralizace Černého moře) X 1855 padl Sevastopol • 1856 – nový car Alexandr II.uzavřel příměří • Konečné urovnání v Paříži

29. Evropa po krymské válce • Nepodařilo se obnovit Sv.alianci • „Východní otázka“ nebyla vyřešena • Od krymské války v r. 1854 nevypukl v dalších šedesáti letech žádný všeobecný konflikt, přesto v Evropě bouřlivé změny • Vznik nových mocností sjednocením Itálie a Německa • Vznik nových aliančních vztahů připravujících Evropu na globální konflikt • Obměna klíčových osobností evropské diplomacie

30. Konec rovnováhy po krymské válce • 2 desetiletí konfliktů: • Válka Piemontu a Francie proti Rakousku v r. 1859 • Válka o Šlesvicko-Holštýnsko v r.1864 • Prusko-rakouská válka v r.1866 • Prusko-francouzská válka v r.1870 • Britská diplomacie – politika „skvělé izolace“ • Důležitými událostmi sjednocení Itálie a Německa

31. Velmoci po krymské válce • V r.1864 – poprvé od Vídeňského.kongresu porušily Německo a Rakousko mír ve stř. Evropě, když začaly válku X neněmecké mocnosti o Šlesvicko-Holštýnsko (X Dánsku) • Zřetelná vojenská převaha Pruska při válce proti Dánsku X mírovou smlouvou v Gasteinu předána správa Holštýnska Rakousku (Šlesvicko a Lauenbursko Prusku) • 1866 – provokace vyústily v rakouský návrh mobilizace Německého spolku X Prusku • Prusko vystoupilo z Německého spolku, zahájilo voj.operace a v červenci 1866 u Sadové porazilo císařská vojska • Pražský mír ze srpna 1866 • Rozpuštěn Německý spolek, na jeho místě Severoněmecký spolek ovládaný Pruskem

32. Velmoci po krymské válce • Francie Napoleona III.stála v cestě německým plánům sjednocení – Bismarckův tah – emžská depeše 1870 – vyprovokovala Francii k vyhlášení války • Obklíčení Napoleonovy armády u Sedanu 1870, francouzská kapitulace, Fr.vyklidila Alsasko, pád druhého císařství, ve Francii opět provolána republika • Prusko zvítězilo, Německo mohlo dokončit své sjednocení, které bylo pruským vedením vyhlášeno 18.1.1871 • Německá anexe Alsaska-Lotrinska na základě mírové smlouvy z Frankfurtu (květen 1871) • Francie nucena platit reparace • Sjednocení Německa – definitivní konec „vídeňského“ systému

33. Utváření Trojspolku a Trojdohody • Bismarck - po roce 1871 hlavní obava ze vzniku protiněmecké aliance. Snaha o izolaci Francie • Bismarckova iniciativa - zajistit říši soustavou paktů s evropskými velmocemi (proti Francii), avšak vyhnout se jasně formulovaným závazkům Rusku • září 1872 – schůzka tří císařů v Berlíně • Počátkem roku 1873 navrhují Rusové podepsání voj. obranné konvence. N souhlasí, pokud se jí účastní R-U. • Po sérii jednání byla uzavřena „Schönnbrunská smlouva“ z června 1873 mezi R a R-U. V říjnu 1873 přistoupilo N. • Závazek k partnerské spolupráci bez vojenského svazku, ten až v případě akutní hrozby agrese – Spolek tří císařů

34. Východní otázka • Systém mezinárodních vztahů destabilizoval spor o řešení takzvané „východní otázky“. Emancipační snahy Srbů a Řeků oslabují vnitřně slabou Osmanskou říši. • OŘ vyhlásila roku 1875 státní bankrot – aktivizace mladotureckého hnutí usilujícího o modernizaci země západním směrem – snaha o konstituční monarchii. • Východní krizi otevřela revolta rolníků ze srpna 1875 - RU se stylizuje do role ochránce zájmů Jihoslovanů. • Do konfliktu se zapojuje také Rusko 1876. • 1877 – počátek balkánských válek • 1878 San Stefanský mír • Odpor V.Británie a Rakouska-Uherska • Berlínský kongres 1878 svolaný na žádost nespokojených velmocí – došlo k dělení Bulharska • Rakousko-Uhersko může anektovat Bosnu a Hercegovinu • Prudké zhoršení vztahů Ruska a Německa • 1879 – tajná aliance Německa a Rakouska pro případ války s Ruskem a počátek aliančních pohybů, které vedly k vytvoření 2 aliancí Trojdohoda X Trojspolek

35. Utváření Trojspolku • Dvojspolek - jedním ze stavebních kamenů Bismarckova systému, jenž měl v Evropě zajistit statut quo • Spolek tří císařů je 1881 obnoven a definitivně se rozpadá až 1887 - rakousko-německo-ruská smlouva zavazující signatáře k neutralitě v případě konfliktu se čtvrtou velmocí • Katalyzátorem utvoření Trojspolku byla francouzská anexe Tuniska roku 1881 šokovala Itálii. Od roku 1881 se Itálie začíná sbližovat s R-U a sonduje jeho postoje. • Jednání vyústila roku 1882 ve vznik Trojspolku • 1887 – vypršel Spolek tří císařů, byl již řádně narušen, mimo jiné i podpisem Středomořských dohod z roku 1887, ještě podpis zajišťovací smlouvy s Ruskem, ale efekt nevalný • V Německu nastoupil na trůn nový, ambiciózní císař Vilém II

36. Utváření Trojdohody • Sbližování Francie a Ruska • 1891 - uzavřena mezi Francií a Ruskem přísně tajná dohoda - konzultativní pakt • Na přelomu let 1893/1894 byla definitivně uzavřena vojenská smlouva, která výrazně rozšiřovala a upevňovala francouzsko-ruské spojenectví. Zárodky bloku proti Trojspolku. • Na přání Ruska byla i tato smlouva tajná, 1895 - prozrazena. • Francouzko-ruský spolek potvrzen v roce 1899 • Německá vláda se snažila v letech 1890 - 1891 připojit k současnému Trojspolku i Velkou Británii - tečku za těmito snahami učinila Búrská válka; VB raději dále pokračovala cestou „skvělé izolace“

37. Utváření Trojdohody • Francouzskou zahraniční politiku přelomu století z velké části vytvářel umírněný republikán Théophile Declassé. • Užší spojenectví s Británií, přestože v koloniích soupeří. • Příležitost sblížit Francii s Británií se naskytla po smrti královny Viktorie a nástupu Eduarda VII, známého svým profrancouzským postojem. • Výsledkem francouzské politiky pak byla tzv. Srdečná dohoda (Entente cordiale) podepsaná Francií a Velkou Británií roku 1904. • Rusko vyčerpala tzv. Rusko - japonská válka (1904-1905) • Němci vnutili Rusku krajně nevýhodnou obchodní smlouvu a snažili se ho opět přetáhnout na svou stranu. • Car (Mikuláš II) byl zčásti ochoten začít opět vyjednávat s Němci X Francie poskytla Rusku finanční pomoc. Důsledek: okamžité skončení války s Japonskem a ne dohodě s Německem • Francouzsko - německé soupeření o marocký sultanát - konference v Algeciarasu 1906 - společná francouzsko-britsko-ruská diplomatická koalice zvítězila nad Německem a jeho zájmy. • Francie převzala protektorát na Marokem

38. Utváření Trojdohody a cesta k 1.světové válce • Nastartovaný proces nakonec vyústil v roce 1907 v podepsání anglo-ruské dohody o Persii, Afghánistánu a Tibetu – položeny základy Trojdohody. • Po vzniku bloku VB, F a Ruska v roce 1907: Trojdohoda a Trojspolek. • Koncert velmocí je definitivně pohřben a čeká se iniciace konfliktu. • Anexe BH Rakousko-Uherskem roku 1908. • Italsko-turecká válka (1911-1912), druhá marocká krize 1911 • První (1912) a druhá balkánská válka (1913) • Směřování k celoevropskému konfliktu