300 likes | 556 Views
Úvod do chemie Literatura. Žúrková, L.: Všeobecná chémia, SPN, Bratislava 1985. Fischer, O. a kol.: Fyzikální chemie , SPN . Praha 1983.
E N D
Úvod do chemieLiteratura • Žúrková, L.: Všeobecná chémia, SPN, Bratislava 1985.Fischer, O. a kol.: Fyzikální chemie , SPN . Praha 1983. • Polák R., Zahradník R.: Obecná chemie, ACADEMIA, 2000.Nevěčná, T.: Příklady a úlohy z fyzikální chemie, PřF UP, 1994, Olomouc. Atkins P., W.: Physical Chemistry, Oxford Univ. Press, 1998. • Brdička R., Kalousek M., Schutz A.: Úvod do fyzikální chemie, SNTL, SVTL, 1963.
Struktura přednášky • Úvod • Struktura atomového jádra • Elektronová struktura atomu vodíku, víceelektronových atomů, molekul. • Klasická fyzikální chemie – vlastnosti (velkého) souboru částic. Ideální plyn, reálné plyny. • Ostatní skupenské stavy hmoty. • Rovnováhy-vlastnosti souboru molekul v rovnováze (termodynamika). • Kinetika – popis rychlosti chemických dějů (kinetika). • Základy elektrochemie • Elektrické, magnetické a optické vlastnosti látek
Postavení chemie • Chemii je možné charakterizovat jako vědu, která se zabývá zkoumáním vlastností, struktury a kvalitativní přeměny látek • Při chemických dějích dochází ke změně struktury, tedy složení a vnitřního uspořádání látky. • Většinou však nelze přesně vymezit hranice jednotlivých disciplin (biochemie, adsorpční jevy a další a další a…)
Chemie v přírodních vědách • Chemie zkoumá složení látek. • Zkoumá chemické reakce, t. je reakce při kterých dochází ke změně struktury a změněn kvality. • Rychlost chemických dějů • Polohu rovnováhy • Nelze vymezit ostrou hranici mezi „sousedními“, obory hlavně fyzikou a biologií (biochemie, biofyzika) • Chemie věda, kterou se zabývají studenti chemie. Na naší katedře bylo akreditováno magisterské studium „biofyzikální chemie“
Obecná chemie je úvodem chemie a většinou je chápána jako „zjednodušená“ fyzikální chemie • Někdy se říkalo, že fyzikální děje jsou takové, při kterých nenastává látková přeměna. O chemických dějích se měnilo složení látky. • Uvidíte sami, že ve fyzikální chemie toto rozdělení neplatí a že je nevhodné fyziku oddělit ad chemie a také od biologie a informatiky a dalších oborů
Hmota a a energie, zákony zachování • Součet hmotností všech složek, které účastní chemické reakce je konstantní-zákon zachování hmoty. • Celková energie izolované soustavy zůstává během chemických dějů konstantní. • V klasické fyzice pro rovnoměrně přímočarý pohyb nezávisí na rychlosti tělesa. Při velkých rychlostech to neplatí. • m=m0/((1- v2/c2)
Zákony zachování a chemie • Celková energie izolované soustavy zůstává během chemických dějů konstantní. • Vnitřní energie soustavy se zachovává a to i případě, že soustava koná práci nebo se mění její teplota. Vnitřní energie jako totální diferenciál. • Nezachovává se jenom hmota a energie energie. Uslyšíte o tom, že se zachovává orbitalová symetrie AO a MO, že se zachovává multiplicita spinu a další.
Mezinárodní soustava jednotek • Obsahuje základní jednotky SI a z nich odvozené druhotné veličiny • Zásada pro každou veličinu jen jedna jednotka • Koherentní systém jednotek (vychází se z fyzikálního výrazu pro veličinu a vynechají se číselné hodnoty. Nesmíme zapomenout, že každá veličina je vyjádřena jako násobek své jednotky. • J=/kg.m2.s-2/,R=pV/RT= 8,314 J.mol-1K-1.
Veličiny a jednotky • Přirozené jednotky (např. Planckova konstanta h(trans) je přirozenou jednotkou momentu hybnosti), Rydbergova konstanta je přirozenou jednotkou vlnočtu apod.)
Zákony se mohou měnit, lépe řečeno nemuseli jsme je zpočátku pochopit správně • Zákon zachování hmotnosti. Součet hmotností všech složek soustavy (a to i v případě, že spolu reagují a jedna přechází na druhou) se zachovává. Dvě poznámky: • nezachovává se počet částic a tedy ani koncentrace v molaritě, • Teorie relativity tvrdí, že hmotnost těles závisí na rychlosti pohybu příslušná změna je dána výrazem Dm c2 = D E (ekvivalence hmoty a energie viz. stabilita atomových jader). Změna (zvýšení) energie je na úkor (snížení) hmoty.
Látková množství, koncentrace • Jak vyjadřovat složení soustav. Lze to provést pomocí hmoty soustavy a hmoty jejich složek nebo pomocí počtu částic soustavy a počtu částic jednotlivých složek. • Výsledek nezávisí na volbě jednotek a tak postatě je to jedno. Nicméně častěji budeme využívat počet částic a jeho jednotku (mol).
Seznam nejběžnějších vyjádření složení soustav • Hmotnostní zlomek podíl hmotnosti jedné vybrané složky ke hmotnosti soustavy (bezrozměrné lze vyjádřit v %). • Molární zlomek podíl látkového množství (v molech) jedné látky k celkovému látkovému množství (bezrozměrné lze vyjádřit v %).
Pokračování • Molarita počet molu v jednom litru roztoku (nb/Vs) • Molalita podíl látkového množství rozpuštěné látky B a hmotnosti rozpouštědla (mB =nB/mr).
Jak vyjadřit množství hmoty • Jednotky hmoty (kg, atomová hmotnostní jednotka, 1/12 nuklidu 12C • Látkové množství vyjádřené počtem, jednotky počtu: • Pár, tucet a…. mol • Avogadrovo číslo NA = 6,022.1023 • Počet molů n =N/NA, n = m/M (kde M je molární hmotnost molekuly. • M = Mr x 10-3 v kg/mol
Vyjadřování složení u soustav • Hmotnostní zlomek (bezrozměrný, v %) • Molární zlomek (bezrozměrný, v %) • Objemový zlomek (bezrozměrný, v objemových %) • Molární koncentrace(molarita, mol.dm-3) • Molalita (kg/m-3)
Struktura atomu atomové jádro I • Atom je elektroneutrální částice • W. Crookes (1879) studoval výchylky katodových paprsků v elektrickém a magnetickém poli, zjistil že: • mají záporný náboj • šíří se přímočaře (v homogenním prostoru) • mají kinetickou energii • a pronikají tenkými vrstvami kovů.
Atomy – atomové jádro II • G.J. Stoney (1891) je nazval elektrony • J.J. Thomson (1897)stanovil měrný náboj (poměr poměr náboje a hmotnosti (e/me = 1,795 x 1011 C/Kg • R.S. Mulliken (1909) stanovil náboj 1,602x10-19C. • Z těchto hodnot lze vyčíslit klidovou hmotnost elektronu me = 9,109x10-31kg. • Náboj elektronu se nyní pokládá za (přirozenou) jednotku (záporného) náboje.
Atomy – atomové jádro II • Atom je navenek neutrální • Po objevu elektronů se hledalo, kde se nalézá kladná část atomu • Pudingový model (nepohyblivé částice) a jeho vyvrácení E. Ruthefordem (1909-1911) • Orbitální model ve středu je oblast s poloměrem (r=10-14 m), která je asi 104 x menší než poloměr atomu a v této oblasti je prakticky celá hmota atomu. • Elektrony musí být na „periferii“ atomu. Protože atomy jsou stálé musí elektrony kroužit kolem jádra a odstředivou silou kompensovat atrakční sílu k at. jádru.
Atomy – atomové jádro III • Roentgenovo záření (1895, 0,01 až 10 nm), princip evakuovaná trubice s katodou a antikatodou. Katoda je zdrojem elektronů, které jsou urychlovány vysokým napětím. Tyto elektrony reagují s atomy antikatody a vysílají rentgenové záření. • Záření je jednak spojité (stejné pro všechny atomy a charakteristické (energie-vlnová délka ) závisí na materiálu antikatody. • Moseley studoval R. spektra u antikatod s různých prvků a zjistil že: • vlnočet = 1/λ = a (Z- b), • kde a,b, jsou konstanty, Z protonové (atomové, pořadové) číslo a 1/λvlnočet. Moseleyův posunový zákon dovolil objev neznámých atomů (Tc, Pm, Hf a Re)
Atomové jádro- izotopy, izobary, izotony • Každý atom je charakterizován pořadovým (atomovým, protonovým číslem Z). Udává počet protonů v jádře, počet elektronů v neutrálním atomu a zároveň pořadí v periodickém systému. Píše se vlevo dole před značkou prvku. • Každý atom je chrakterizován nukleárním číslem počet nukleonů (protonů a neutronů). Píše se vlevo nahoře před značkou prvku. • 168O , 23592U apod. • Izotopy je liší jen nukleárním číslem • Izobary se liší protonovým číslem (jedná se o různé prvky) • Izotony se liší protonovým i nukleárním číslem, ale mají stejný počet neutronů. 13654Xe a 13856Ba.
Stabilita atomových jader • Protony, neutrony a další částice jsou vázány jadernými silami (dosah 10-15m). • Částice jádra se mohou nacházet v různých energetických stavech podobně jako elektrony v atomech a molekulách (spektra NMR, mohou mít fluorescenci – Mesbauerova spektra). • Celková hmotnost nukleonů (protonů a neutronů v jádře) je menší než součet jejich klidových hmot (mimo at. jádro). • Hmotnostní úbytek odpovídá stabilizační energii at. jader: ΔE= m c2 Např. při při vzniku jádra deuteria se uvolní energie 1,8 x 10-13 J. Pro tvorbu jednoho molu deuteria to je 1,09 x 1011 J mol-1 , resp. 6,8 x 1023 MeV.
Stabilita atomových jader II • Vazebná energie se uvolní při tvorbě at. Jádra a je nutné ji vynaložit aby se jádro rozložilo na nukleony a je mírou stability at. jader. • Stabilita at. jader závisí na neutronech a jejich počtu. U jáder „lehkých“ atomů je poměr neutronů a protonů 1:1. Na stabilizování „těžších“ jader je tento poměr přibližně 3:2. • Závislost ΔE/A má typický průběh s maximem u Fe a Ni s nejstabilnějšími at. jádry periodické soustavy.
Přirozená radioaktivita • Nestálé nuklidy ( s deficitem neutronů) podléhají spontánnímu rozkladu. Prakticky je tohoto „nedostatku“ neutronů dosaženo u prvků s pořadovým číslem větším než 83. • α– záření jsou ionizované atomy helia, jejich rychlost asi 10% rychlosti světla, mají velké ionizační účinky, • β- záření jsou rychlé elektrony 40 až 99% rychlosti světla, • γ- elektromagnetické záření je nejpronikavějším zářením.
Rychlost spontánních radioaktivních přeměn • Rychlost rozkladu je v každém okamžiku úměrná jeho aktuálnímu (okamžitému) množství: • dN = k1 Ndt • Po separaci proměnných dN/N = k1 dt a čas který 50% rozkladu se nazývá poločas a t½ = 0,693/ k1 (kde ln 2 = 0,693). • Poznámka: Tento formalismus patří i chemickým spontánním reakcím a proto je použitý symbol rychlostní konstanty 1. řádu.
Jaderné reakce a umělá radioaktivita • První přeměnu at. jader uskutečnil E. Rutherford (1919) „bombardováním“ jádra dusíku částicemi. • 147N + 42 = 178O + 11p resp. • 147N (, p) 178O
Jaderné reakce • Některá atomová jádra se mohou rozpadat samovolně (spontánně) ale také indukovaným štěpením at. jader. Nejčastějšími štěpnými materiály jsou • 23592U a 23994Pu. • 235 92U + 10n 14556Ba + 8836Kr + 3 10n
Termonukleární reakce • Atomovou energii lze získat nejen štěpením jader, ale i reakcemi syntetickými (jaderné tavení) • Lze realizovat explosivní průběh • 63Li + 21H 2 42He • Tyto reakce potřebují velkou „aktivační“ energii.
Periodická soustava prvků • Vlastnosti prvků jsou periodickými funkcemi atomového čísla: • Horizontální uspořádání vede k periodám (7) • Vertikální uspořádání - skupiny (8) • Na počátku každé periody se začíná zaplňovat nové elektronová sféra a číslo periody je totožné s maximálním hlavním kvantovým číslem. • Počet prvků v první periodě je 2. Ve druhé a třetí 8, ve čtvrté a páté 18 a v šesté 32. • Sedmá perioda je nedokončená
Periodická soustava prvků II • Elektronové struktury valenčních slupek atomů se periodicky opakují a budou se tedy opakovat vlastnosti těchto prvků. • Periodicky se mění dále ionizační energie, efektivní atomové poloměry, orbitalové poloměry atomů, elektronová afinita, elektronegativita