Játra (hepar):

1. Játra (hepar):

2. život bez jater není možný největší žláza v těle - 1,5 kg uložena v pravé brániční klenbě mají červenou barvu (jsou bohatě prokrvena)

3. stavba jater: • 2 nestejně velké laloky (rozděleny vazivovou přepážkou) • uprostřed dolní plochy je jaterní branka (porta hepatis) • jaterní brankou vstupuje do jater: • tepna jaterní (odstupuje od břišní aorty, vyživuje játra; 20% krve) • žíla vrátnicová - 80% krve, rozpadá se v síť mezilalůčkových žil => všechny vstřebané živiny se dostanou k jaterním buňkám, které zajistí jejich metabolismus

4. žíla přivádí krev od sleziny do žaludku a tenkého střeva přenáší látky vstřebané v trávícím ústrojí v klidu játra každou minutu přijímají 1,5 - 2l krve jaterní brankou vystupuje z jater žlučovod jaterní žíla - odvádí krev do dolní duté žíly

5. Krevní oběh v játrech: • Krevní oběh jater je dvojí: funkční a výživný. Výživný oběh představuje jaterní tepna a její větve, přivádí krev bohatou na kyslík. Funkční oběh vychází z vrátnicové žíly, která přivádí až 90% krve, která obsahuje vstřebané živiny z trávicího traktu, včetně případných toxinů bakterií střev, a zplodiny metabolismu buněk. Játry protéká značné množství krve, až 1/4 minutového srdečního výdeje, což u člověka představuje asi 1,5 litru krve za minutu.

6. Funkční oběh • Vrátnicová žíla (lat. vena portae), nesoucí vstřebané živiny ze střev, vstupuje do jater v jaterní bráně a větví se až na žíly protékající portobiliárním prostorem. Ty se větví do sinusoid protékajících mezi trámci hepatocytů a stékají se v centrální žíle. Centrální žíly se opět spojují, krev konečně vtéká do jaterních žil (venae hepaticae), které se vlévají do dolní duté žíly. • Schéma: vrátnice (vena portae) → interlobulární vény → sinusoidy → vena centralis → vena sublobularis → venae hepaticae → vena cava inferior

7. Výživný oběh: Jaterní tepna vstupuje do jater v jaterní bráně a větví se podobně jako vrátnicová žíla. V sinusoidách dochází ke smíšení obou oběhů. Schéma: arteria hepatica → interlobulární artérie → sinusoidy → dále stejně jako oběh funkční

10. Funkce jater: Funkce jater je mnohostranná a mnohočetná, většina procesů v nich probíhajících sice souvisí s metabolismem a detoxikací, kromě toho jsou však játra též exokrinní i endokrinní žláza a zasahují i do dalších dějů. (exokrinní – žláza mající samostatný vývod buď na povrch těla, nebo do dutiny některého orgánu)

11. JÁTRA A ŽLUČNÍK - hlavní funkce – ukládání a distribuce • Prvek : játra - dřevo žlučník - dřevo Pro okruh jater a žlučníku jsou důležité emoce : • pozitivní - trpělivost,smysl pro humor,uctivost, lehkost v konání, klid, tichý, plánující a organizující, pružné myšlení • negativní – hádavý,rozčilující se,netrpělivý, zlostný,hrubý,stěžující si,mstivý, rigidní, v myšlení,neuspořádaný, frustrovaný,nestálý

12. OBDOBÍ - jaro TKÁNĚ - svaly,šlachy,vaziva BARVA - zelená,žlutá TĚL.TEKUTINA - slzy SEZ.DENNÍ DOBA - časně ráno HLAS - křiklavý,zlostný CHUŤ - kyselá SMYSL - zrak SMYSL.ORGÁN - oči PACH - žluklý, ,, krvavý “ VNĚJŠEK - nehty na nohou SYSTÉMY - svalový, endokrinní,trávicí ,

13. Vytvoření primárníhoinfekčního ložiska v játrech s sebou přináší vznik dalších infekčních ložisek a tedy i problémů v těchto orgánech: • ŽLUČNÍK • LANGERHANSOVY OSTRŮVKY • MAZOVÉ ŽLÁZY • NADLEDVINKY • NEHTOVÉ LŮŽKO • OKO • PENIS • POCHVA • PERIFERNÍ NERVOVÝ SYSTÉM • VARLATA

14. jiskřičky v očích svědění v pohlavních orgánech vyrážky na pohlavních orgánech zarudnutí očí záněty spojivky samomluva výbuchy smíchu výbuchy hněvu šourková kýla dlouhodobá bolestivá erekce údu problémy v podpaží závratě hučení v uchu zanícené praskající bradavky Játra - Fyzické projevy :

15. Psychika – Játra • sny o trávě, stromech • hněv ve snech

16. zhoršení čichu sucho v krku hořká chuť v ústech ztuhlé trapézy bolest hlavy a krční páteře křeče v oblasti hlavy bolestivá kůže na hlavě bolesti v polovině hlavy bolesti kyčlí epilepsie kuří oko a otlaky na IV. prstu nohy slzení očí oslabování zraku šeroslepost Žlučník – fyzické projevy:

17. Psychika – Žlučník : • zápolení ve snu • vynášení rozsudku • páchání sebevraždy ve snu • stavy zuřivosti • agresivní urážlivá legrace • nedostatek odvahy • nerozhodnost

18. Metabolické děje probíhající v játrech • V hepatocytech probíhají vzájemné přeměny živin, jejich syntézy, degradace a resorbce z krve.

19. Metabolismus sacharidů: • jaterní buňky vychytávají glukózu z portální krve, skladují ji jako glykogen (až 60g/kg jaterní hmoty) nebo přeměňují na lipidy. V játrech probíhají vzájemné přeměny hexos, tedy pentózový cyklus a přeměna laktátu na glukózu (Coriho cyklus) a přeměna alaninu na glukózu (alaninový cyklus). Při hladovění je z jater glukóza uvolňována po glykogenolýze nebo syntetizována v procesu glukoneogeneze. Ke zpracovávání glukózy jsou jaterní buňky vybaveny specifickými enzymy (glukokinasa, fruktokinasa a galaktokinasa). Játra udržují stálou glykémii.

20. Metabolismus lipidů: v játrech probíhá syntéza, beta-oxidace a peroxidace mastných kyselin, syntéza triacylglycerolů, cholesterolu a fosfolipidů, tvorba ketolátek (acetacetát, beta-hydroxymáselná kyselina, aceton). Jaterní buňky tvoří také lipoproteiny, VLDL, které transportují lipidy do tkání, a HDL, pomocí kterého se cholesterol dostává z tkání do jater. V játrech jsou též zpracovávány chilomikrony, ve kterých jsou tuky transportovány ze střeva.

21. Metabolismus aminokyselin: • játra pomáhají udržovat stálou hladinu aminokyselin v krevní plasmě, vychytávají glukoplastické aminokyseliny (alanin, serin, threonin), syntetizují neesenciální aminokyseliny a také v nich probíhá katabolismus většiny esenciálních aminokyselin (výjimku tvoří ty s rozvětveným řetězcem)

22. Detoxikace amoniaku: • volný amoniak narušuje acidobazickou rovnováhu organismu a je neurotoxický. V těle je tvořen při deaminaci aminokyselin a také činností střevní mikroflóry - játra jsou proto vybavena dvěma účinnými systémy na jeho odstranění. Prvním systémem je ornitinový cyklus, při které je syntetizována močovina. Je to energeticky nákladný proces, probíhá proto v 1., periportální zóně jaterního acinu. Takto je detoxikována většina amoniaku.

23. Druhým systémem detoxikace je syntéza glutaminu (z glutamátu a amonného iontu), která se odehrává v perivenózních hepatocytech. Amoniak z glutaminu je následně uvolněn v ledvinách a vyloučen močí. Regulací zastoupení těchto dvou systémů na detoxikaci amoniaku zároveň získávají játra silný nástroj k řízení poměru kyselin a bází v organismu.

24. Degradace cholesterolu: • v játrech se degraduje přebytečný cholesterol. Při tomto procesu vznikají primární žlučové kyseliny - kyselina cholová a kyselina chenodeoxycholová. Ty jsou dále konjugovány s taurinem nebo glycinem.

25. Degradace hemu(krevního barviva): • hem z rozpadlých červených krvinek je navázán na protein hemopexin a transportován do jater, kde je vzniklý komplex fagocytován Kuppferovými buňkami. V nich dochází k přeměně hemu a biliverdin a dále na bilirubin. Bilirubin se váže na další protein krevní plasmy, albumin, odkud je vychytáván hepatocyty. Ve vazbě na protein ligandin se dostává do endoplasmatického retikula, kde je konjugován na bilirubindiglukosiduronát. Ten je pak aktivním transportem vyloučen do žluči.

26. Detoxikační funkce: • v játrech jsou hydrofobní cizorodé molekuly, které proto nemohou být vyloučeny močí, oxidovány cytochromem p450 a konjugovány s hydrofilními látkami, jako je kyselina glukuronová, kyselina sírová a další. Vzniklé molekuly jsou pak vyloučeny do žluče nebo do krevní plasmy, odkud jsou odstraněny v ledvinách.

27. Tvorba hormonů: • játra produkují angiotenzinogen, který má vliv na hospodaření s vodou, solemi a udržování krevního tlaku. Dále syntetizují somatomedin, jehož prostřednictvím působí růstový hormon, a v malém množství v nich vzniká též erytropoetin, který zajišťuje erytropoézu.

28. Degradace a inaktivace hormonů: • v játrech se likvidují hormony, jako je inzulín, steroidní hormony a další.

29. Syntéza plasmatických proteinů: • v játrech jsou syntetizovány všechny plazmatické proteiny kromě imunoglobulinů (tzn. protilátek) a von Willebrandova faktoru. Za 24 hodin se v jaterní tkáni vytvoří až asi 50 g plasmatických bílkovin[5]. Při poruše jaterních funkcí se proto po vyčerpání funkčních bílkovin v krvi objeví poruchy srážlivosti krve (nejsou syntetizované koagulační faktory) a dále otoky způsobené sníženým onkotickým tlakem v cévách, jenž je následkem poruchy tvorby albuminu v játrech.

30. Zásobní funkce: • játra jsou depo lipidů (až 10% jejich hmotnosti), glykogenu, železa (ve formě ferritinu) a vitamínů A, D, K, B12.

31. Orgán krvetvorby: • během embryonálního vývoje savců jsou játra orgánem, kde probíhá krvetvorba. V případě těžkého poškození kostní dřeně se může tvorba krevních elementů v játrech obnovit i u dospělých jedinců.

32. Žluč (fel, bilis, chole) • neustálá tvorba v jaterních buňkách • za 1 den 0,25 - 1 l • hustá vazká tekutina žlutohnědé barvy, na vzduchu zelenající, slabě zásaditá, hořká

33. Dále obsahuje: • Cholesterol • Lecitin (fosfolipidy) • Anorganické soli (hořká chuť) • Mastné kyseliny • Tuk

34. žluč se v měchýři hromadí a zahušťuje (5 - 10 násobně se koncentruje reabsorbcí solí a vody stěnou žlučníku) - někdy silné zhuštění žluči - cholesterol a soli se vysráží ve žlučové kameny - žlučníková kolika (častěji u žen)

35. tučná strava (trávenina) vstoupí do dvanáctníku - ten produkuje hormon cholecystokinin - krví přenesen do žlučníku - vylučování žluče do dvanáctníku společným vývodem pankreatickým

36. ucpání žlučovodů - žlučová barviva nemohou být odváděna - hromadí se v krvi a ostatních tělních tekutinách - zabarvení kůže (žloutenka)

37. Složení žluči: Voda - 97 % Soli žlučových kyselin (cholové …) - emulgují tuky v dvanáctníku na drobné kapénky => usnadňují trávení a štěpení lipázami Žlučová barviva - bilirubin - vzniká rozpadem hemoglobinu (vzniká v játrech, ve slezině, v kostní dřeni); ve střevě je bilirubin odbouráván bakteriemi na barvivo urobilinogen => zabarvení stolice do žluta, malé množství urobilinogenu je ze střeva vstřebáno do krve a vylučováno močí => zabarvení moči do žluta

38. Produkce žluči: • Hepatocyty vylučují vodu, ionty, cholesterol, žlučové kyseliny, fosfolipidy a konjugovaný bilirubin do žlučových kapilár - vzniká tak jaterní žluč. Je to izotonická, hustá, žlutá až tmavě zelená tekutina hořké chuti, která se ve střevě významně účastní trávení tuků.

39. Žlučové cesty: • Hepatocyty produkují žluč do jakýchsi mezer v trámcích, do žlučových kapilár (intercelulární žlučové kapiláry ductuli biliferi). Ty ústí do Herringových kanálků, které se spojují ve žlučovody. Žluč je shromažďována ve žlučníku a v případě potřeby uvolňována do dvanáctníku.

40. Schéma: jaterní buňky → žlučové kapiláry → Herringovy kanálky → interlobulární žlučovody → lobární žlučovody (ductus hepaticus dexter et sinister) → ductus hepaticus communis → spojení s vývodem žlučníku (ductus cysticus) → ductus choledochus (pokračuje do dvanáctníku)

41. Funkce žluči: • Neutralizace kyselé tráveniny (chymu) ze žaludku • Emulgace tuků (soli žlučových kyselin) ve dvanáctníku • Umožňuje vstřebávání tuků (tvorba choleinových komplexů)

42. Podporuje střevní peristaltiku (stupňuje ji) Umožňuje vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích Odvádí škodlivé látky a toxiny přes střeva z těla ven

43. Nemoci jater: Hepatocelulární karcinom

44. Hypertrofie jaterních žlučovodů při infekci motolicí jaterní + ztučnění jater (příčný řez jater kozy)

45. Žluté zabarvení očního bělma - jeden z příznaků žloutenky

46. Játra mají velkou funkční rezervu, základní funkce je schopna plnit i pouhá jedna pětina jejich tkáně a mají také velkou schopnost regenerace. Dovedou se do jisté míry adaptovat na zvýšenou zátěž - hepatocyty se zvětší (megalocytóza), zvětší se i jejich jádra (megakaryóza), mohou se vyskytnout i buňky s větším počtem chromozomálních sad, nežli dvě (polyploidie).

47. Při překročení určité hranice však dochází k poškozování hepatocytů - jejich energetický metabolismus začíná selhávat a v buňce se hromadí voda a později i lipidy - dochází k dystrofii, neboli hepatóze. Tyto změny jsou vratné, při dalším působení poškozujícího podnětu však dochází k apoptóze nebo nekróze buněk, tzn. k jejich smrti.

48. Díky vysoké regenerační schopnosti jater se může poškození po akutně působícím podnětu zhojit bez následků; při aberantním pokusu o regeneraci však může dojít k hyperplazii žlučovodů. Důsledkem chronického, dlouhotrvajícího poškozování jater je zmnožení vaziva, fibróza, nebo celková přestavba jater vedoucí k cirhóze, při kterém je architektura jater nevratně nahrazena tuhou vazivovou tkání.

49. Jaterní selhání: • Jaterní selhání je stav, při kterém játra nejsou schopna plnit své funkce, se všemi negativními důsledky tohoto stavu pro organismus. Může vzniknout akutně, v důsledku těžké hepatitidy, otravy hepatotoxickými látkami, steatózy či nádorovým postižením. Chronické selhání je nejčastěji důsledkem cirhózy.

50. Poškození jater toxickými látkami: • Látky, které poškozují jaterní tkáň, se označují jako hepatotoxiny. U lidí je jedním z nejvýznamnějších chemických látek, které játra poškozují, etanol - při chronickém abúzu vede ke vzniku cirhózy jater a také zvyšuje negativní působení ostatních faktorů.