Environmentální výchova v rámci předmětu ZSV

1. Environmentální výchova v rámci předmětu ZSV

2. Jednotlivé kapitoly prezentace(kliknutím na odkaz se přesunete na vybranou kapitolu) • Dokumenty o environmentální výchově • Environmentální výchova • Vybrané ekologické pojmy • Globální problémy • Domácí ekologie Konec prezentace

3. Dokumenty o environmentální výchově • Zákon o životním prostředí č. 17/1992 Sb. §16 • Státní program EVVO • Akční plán na léta 2004 - 2006 • Metodický pokyn k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětěve školách a školských zařízeních (Č.j.: 32 338/2000-22 V Praze dne 14. prosince 2001) • Koncepce EVVO ve Zlínském kraji • RVP (témata svázaná s EVVO se dále promítnou do ŠVP) Zpět na JEDNOTLIVÉ kapitoly prezentace

4. Environmentální výchova Přínos environmentální výchovy k rozvoji osobnosti: • uvědomění si výlučného postavení člověka v přírodním systému a jeho odpovědnost za další vývoj na planetě • pochopení, že člověk musí využívat přírodních zdrojů ve svůj prospěch, ale vždy tak, aby nedošlo k nevratnému poškození životního prostředí • uvědomění si, že k ochraně přírody může napomoci každý jedinec • vnímání zodpovědnosti za vývoj místa, ve kterém žije nejen z hlediska životního prostředí

5. Environmentální výchova V oblasti vědomostí, dovedností a schopností má EVVO žákovi napomoci: • poznat složitou propojenost přírodních jevů • pochopit, že narušení jedné složky systému může vést ke zhroucení celého systému • hledat příčiny neuspokojivého stavu životního prostředí • pochopit velkou provázanost faktorů ekologických s faktory ekonomickými • hledat optimální rovnováhu těchto provázaných faktorů v reálných situacích • nahlížet různé aspekty ekologických problémů, vytvářet si vlastní názor a postoj k nim • uvědomit si vliv znečištění prostředí na lidské zdraví • dovídat se, jaké možnosti má občan při ochraně životního prostředí, a umět jich využívat • získávat dovednosti a návyky pro běžné denní činnosti napomáhající ke zlepšení životního prostředí Zpět na JEDNOTLIVÉ kapitoly prezentace

6. Vybrané ekologické pojmy • Ekologie • nauka o vzájemných vztazích mezi organismy a jejich životním prostředím • Životní prostředí • místo, kde daný subjekt žije, a vše, co jej v něm ovlivňuje • Environmentalistika • nauka o životním prostředí, zkoumá vztah člověk-životní prostředí, člověk-ekosystémy • Ekologický • znamená z hlediska ekologie žádoucí, příznivý k životnímu prostředí • Environmentální • znamená týkající se životního prostředí • Ekosystém • základní funkční jednotka přírody, rovnovážný ekologický systém • Trvale udržitelný rozvoj (resp. život) • rozvoj společnosti, který současným i budoucím generacím zachová možnost uspokojovat jejich základní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachová přirozené funkce ekosystémů • Konzumní způsob života • život podle hesla „kup – spotřebuj – zahoď – utíkej koupit nové“ • Ekologická krize • závažná či kritická situace ve vztazích mezi přírodou a lidskou společností • Globální problémy • problémy, které mají celosvětový ráz • Recyklace • opětovné zhodnocování odpadů Zpět na JEDNOTLIVÉ kapitoly prezentace

7. Globální problémy V posledních několika staletích začíná být lidský vliv na ekosystémy celé planety opravdu významný. Stále více měníme svět kolem sebe, doslova přetváříme přírodu. Nezamýšlené důsledky lidského jednání zkoumáme a studujeme s obavami – začínají se obracet proti nám. • lidské faktory ovlivňující planetu • faktory ovlivňující stav životního prostředí Globální problémy je možno rozdělit do následujících oblastí: Východiskem je: • trvale udržitelný rozvoj Zpět na JEDNOTLIVÉ kapitoly prezentace

8. Lidské faktory ovlivňující planetu • růst populace • vztah mezi počtem lidí a jejich spotřebou • globalizace • vede ke zvyšování efektivity, ale zároveň hrozí nadměrným čerpáním • růst spotřeby energií • produkce potravin v závislosti na populaci • vedle množství potřebných potravin zde vstupují do hry i geneticky upravené potraviny • rozšiřování ploch využívaných pro dopravu a technologie na úkor přírodních ploch • turistika, rekreace, využití volného času • nejvzácnější ekosystémy jsou vyhledávaným turistickým cílem Zpět na GLOBÁLNÍ PROBLÉMY

9. Faktory ovlivňující stav životního prostředí • ekonomická a sociální nerovnováha mezi bohatým severem a chudým jihem • změna klimatu – oteplování planety • znečištění ovzduší • narušení ozonové vrstvy • znečištění vody • znehodnocení půdy • nadměrným využíváním • eroze půdy • přeměna lesů v „lesní plantáže“ a ničení deštných pralesů • špatné hospodaření s odpady • ubývání biodiverzity prostředí Zpět na GLOBÁLNÍ PROBLÉMY

10. Trvale udržitelný rozvoj Pozornost životnímu prostředí jsme začali věnovat ve druhé polovině 20. století. Významným mezníkem bylo dílo americké bioložky Rachel Carsonové „Mlčící jaro“ z roku 1962, kde autorka poukázala na nečekané souvislosti mezi používáním pesticidů – tehdy to bylo především DDT – a hynutím dravců na mořském pobřeží, stovky kilometrů vzdáleném od místa použití chemických prostředků. Analýzu vztahů mezi hospodářským rozvojem na jedné straně a životním prostředím a přírodními zdroji na straně druhé předložil kolektiv autorů (v čele s manžely Meadowsovými) v knize Meze růstu v roce 1972. Na základě počítačového modelu dospěli k závěru, že hospodářský vývoj se v celém dlouhém období 1900 – 1970 vyznačoval paralelním růstem ekonomického výkonu, spotřeby přírodních zdrojů a znečištění prostředí a že tento růst má exponenciální charakter. Takovýto vývoj není do budoucna trvale možný. Řešení se však nakonec našlo – poskytla ho zpráva Světové komise pro životní prostředí a rozvoj, vedená norskou premiérkou G. H. Brundtlandovou. Zpráva vyšla v roce 1987 pod názvem „Naše společná budoucnost“. Autoři ukázali, že řešením nemusí být zastavení hospodářského růstu, nýbrž jeho usměrnění tak, aby základna přírodních zdrojů nebyla ničena a potřeby současné generace nebyly naplňovány na úkor generací příštích. Světové společenství koncept udržitelného rozvoje přijalo a rozvinulo na konferenci Summit Země (1992, Rio de Janeiro). Byl zde přijat rozsáhlý dokument Agenda 21, v němž jsou popsány možnosti, jak udržitelného rozvoje dosáhnout v různých oblastech lidských aktivit. Zpět na GLOBÁLNÍ PROBLÉMY Zpět na JEDNOTLIVÉ kapitoly prezentace

11. Domácí ekologie Termínem domácí ekologie bývá označováno ekologické chování, které můžeme praktikovat v našich domácnostech. Ekologickým chováním máme přitom na mysli chování šetrné k životnímu prostředí. Pojem domácí ekologie znamená také – v určité metafoře – vědomou lidskou nápodobu (v domácnostech apod.) přirozeného chodu přírody, kde platí, že co si organismy k životu vezmou a spotřebují, to zase po čase vrátí do látkového koloběhu k využití dalším generacím. • ovzduší • voda • energie • doprava • odpady • zahrada • strava • sounáležitost s přírodou • omezení konzumu • uplatnění vlastního vlivu Náměty z několik oblastí, ve kterých lze praktikovat domácí ekologii: Zpět na JEDNOTLIVÉ kapitoly prezentace

12. Ovzduší • nespalovat doma v kamnech odpadky, hlavně ne plasty • nevypalovat trávu, nespalovat na ohništích materiál, který není přírodního původu (hadry,plasty, dřevo opatřené nátěry apod.) • odevzdat starou vyřazenou ledničku k odborné recyklaci – může obsahovat freony • místo používání osvěžovačů vzduchu raději větrat, příjemnou vůni lze získat i z usušených pomerančových slupek, sušené levandule apod. • samozřejmě nekouřit Zpět na DOMÁCÍ EKOLOGII

13. Voda • šetřit vodou! • raději se sprchovat než koupat • úsporné sprchy a pákové baterie šetří značné množství vody • hlídat si, aby kohoutky nekapaly • při čištění zubů nebo při holení nemusí voda téct nepřetržitě • myčky a pračky pouštět, když jsou dostatečně naplněné • používat splachovadlo, které neprotéká a umí splachovat dvěma způsoby – s menším a větším množstvím vody • používat co nejméně čisticích prostředků – často je může dobře nahradit ocet, který je k životnímu prostředí (dále ŽP) šetrný • ucpané odpady čistit mechanicky (zvonem), nikoliv chemicky – tyto chemické prostředky obsahují celou řadu nebezpečných látek (chlornan sodný, dusitany, dusičnany, hydroxid sodný atd.) • snažit se ucpání předcházet (např. mastné zbytky potravin záchod často ucpávají) • nesplachovat do záchodu léky a chemikálie, ale odevzdat je k likvidaci do lékáren nebo do sběrného dvoru jako chemický či nebezpečný odpad; totéž platí také pro použitý fritovací olej • používat prací prášky bez fosfátů, pokud možno nepoužívat aviváže – obtížně se odbourávají v čističkách • používat čisticí prostředky šetrné k ŽP a v co nejmenším množství • nesnažit se po vzoru reklam vyhubit chemikáliemi všechny bakterie v domácnosti – není to možné a mnohé bakterie jsou užitečné; bakterie tvoří zcela nepostradatelnou složku našeho ŽP a je lepší, když náš organismus umí s bakteriemi a viry žít a je vůči nim odolný, než když jim vyhlásíme chemickou válku • pokud je to možné, používat v domácnosti užitkovou vodu, nikoliv pitnou, tam, kde pitná není potřeba - splachování záchodu, zalévání zahrady apod.; lze přivézt užitkovou vodu ze studny do koupelny a na záchod a pitnou vodu mít jen v kuchyni • vyhýbat se používání balené vody (lze ji nahradit třeba používáním filtru, který odstraňuje příchuť chloru z vody z kohoutku) – její doprava i její obal jsou velmi neekologické! Zpět na DOMÁCÍ EKOLOGII

14. Energie • šetřit energií! • v obytných místnostech stačí topit na 20 – 21 stupňů, v ložnici je nejzdravější mít jen 18 stupňů • mít dobrou izolaci – dvojitá okna, izolace stěn i stropů (půdy), utěsnění oken a dveří apod.) • zamezovat ztrátám tepla - např. větrat vydatně, ale krátce • nesvítit zbytečně (ale ani nezhasínat na dobu kratší než 10 min) • chladničky – umístit je do chladnějších prostor, pravidelně odmrazovat a čistit žebroví odpařovacího zařízení, nejlépe koupit energetickou třídu A, což platí i pro všechny ostatní elektrospotřebiče; • používat co nejméně baterií, lepší jsou dobíjecí baterie a ještě lepší síťové adaptéry • využívat alternativních zdrojů energie (solární ohřev vody, hlubinné vrty pro využívání geotermální energie apod.) • pořídit si co nejšetrnější způsob topení doma; např. kotel na dřevoplyn, lepší je také topení plynem než topení elektřinou (přímotopy) nebo topení uhlím Zpět na DOMÁCÍ EKOLOGII

15. Doprava „Nejekologičtějším palivem je vlastní tuk!“ • co nejvíce se pohybovat pěšky či na kole, pak hromadnou dopravou (nejekologičtější jsou vlaky), ve městě samozřejmě MHD • co nejméně používat auto, jen když k tomu má člověk pádný důvod • při použití auta se snažit o vytížení (svézt více osob) • správně nakládat s oleji a jiným odpadem, který provozem auta vzniká • mýt auto nejlépe v myčce, nikdy ne u rybníka nebo kdekoliv, kde nelze zajistit odtok špinavé vody do kanalizace • zvážit cestování letadlem – letadla jsou značně neekologický dopravní prostředek • u vlastního auta dbát na nízkou spotřebu – koupit auto s nízkým objemem motoru, s nízkou spotřebou a jezdit plynule, pokud možno se vyhýbat dopravní špičce ve městech Zpět na DOMÁCÍ EKOLOGII

16. Odpady Nejlepší odpad je ten, který nevznikne • nakupovat s vlastní taškou, nosit si své sáčky na pečivo; nebo je alespoň doma schovávat a využívat • odmítat zbytečné balení věcí (knihy, oblečení do sáčku…) • nekupovat věci na jedno použití, např. papírové kapesníky; věci znovu používat (oblečení, knihy lze darovat, krabice využít…) • popisovat papír i z druhé strany • zbytky jídla skrmit, recyklovat: kompost – lze mít i malý kompostovací koš na balkoně v paneláku • recyklovat vše, co lze - papír, železo, hliník (je nemagnetický), sklo, textil, plasty (!) • nedávat do popelnice nebezpečný odpad – ten má v každé obci určené místo sběru, spolu se spotřebiči – lednička, mraznička, televize také patří k nebezpečnému odpadu • zvlášť se do nebezpečného odpadu odevzdávají také všechny chemikálie (barvy, laky, ředidla, lepidla, rozpouštědla, postřikové látky), oleje, baterie, zářivky, léky – ty lze odevzdávat v lékárnách Zpět na DOMÁCÍ EKOLOGII

17. Zahrada „Kousek planety Země ve tvých rukou“ • nepoužívat chemické postřiky, raději přirozené nepřátele škůdců apod. • snažit se o zvýšení množství zeleně kdekoliv v okolí, doma pokojové květiny vylepšují vzduch • z různých forem ozeleňování je pro ŽP nejpřínosnější vysazování stromů • kompostovat biologický odpad a hnojit pak kompostem, nikoliv umělými hnojivy • zalévat zachycenou dešťovou vodou nebo vodou ze studně, pokud možno nepoužívat pitnou vodu Zpět na DOMÁCÍ EKOLOGII

18. Strava • ve vlastním zájmu jíst zdravě, upřednostňovat potraviny z ekozemědělství • ovoce a zeleninu kupovat raději od místních pěstitelů než z obchodů , obzvláště ze supermarketů; v obchodech upřednostňovat regionální nebo české výrobce • vybírat třeba i podle množství obalů, v nichž je potravina zabalená • střídmá spotřeba – nepřejídat se, a vyhnout se tak obezitě (zejména konzumaci masa je prospěšné omezit na pár dní v týdnu) • zmenšení spotřeby masa prospěje lidem i krajině • nevyhazovat zbytečně zbytky – chovat se k jídlu s pokorou • cibule, česnek a kysané zelí jsou výbornou prevencí nemocí – účinnější a levnější než tablety z lékáren • také bylinkové čaje pomáhají při celé řadě zdravotních potíží a jsou i dobrou prevencí Zpět na DOMÁCÍ EKOLOGII

19. Sounáležitost s přírodou „Na planetě jsme pouhými spolubydlícími.“ • nezpůsobovat zbytečné utrpení nebo smrt ničemu živému (včetně květin) • vybírat maso z ekochovu, ne z velkochovů – zde jsou často kruté podmínky chovu • chování živých tvorů doma při zajištění dobrých životních podmínek má pozitivní výchovný efekt – vychovává k odpovědnosti za živého tvora; není nutné mít v paneláku dogu, stačí rybičky, šneci nebo třeba strašilky, stejně tak pokojové květiny jsou živé • ohleduplné chování v přírodě (nezahazovat odpadky, chovat se tiše, neničit porosty, respektovat pokyny v chráněných územích apod.) • účastnit se dobrovolných brigád, např. sbírání odpadků • dopřávat si v zájmu vlastní psychické regenerace co nejvíce přímého kontaktu s přírodou • prosazovat co nejvíce zeleně v okolí; např. nadace Partnerství umožňuje adopci stromu, nebo lze zakoupit živé jedličky v květináči jako vánoční stromek a po Vánocích ho odevzdat ekostředisku k vysazení (nabízí např. Lipka v Brně) • aktivně se starat o dění kolem nás (např. jaké stavby a projekty chtějí úřady povolit); v mnoha případech občané nebo obce zabránili devastaci krajiny ve svémokolí Zpět na DOMÁCÍ EKOLOGII

20. Omezení konzumu • pokud možno nepoužívat věci, které jsou na jedno použití (např. jednorázové pleny) • u věcí, které chceme vyhodit, hledat způsoby jiného uplatnění (hodí se mi to na něco, nebo znám někoho, komu by se to hodilo?) • oblečení, hračky, boty lze věnovat charitě, starý nábytek apod. lze dát do bazaru, knihy věnovat knihovně... • rozmyslet si u každého nového výrobku, zda jej potřebujeme nebo pouze chceme • odolávat hypermarketům a nadměrné spotřebě, kterou způsobuje zakoupení většího balení, více kusů v akční ceně apod. • řídit se heslem „nejekologičtější výrobek je výrobek vůbec nevyrobený“ – šetřit! • řídit se při spotřebě tím, nakolik výrobek zatížil (při výrobě) a zatíží (jako budoucí odpad) životní prostředí Zpět na DOMÁCÍ EKOLOGII

21. Uplatnění vlastního vlivu • ve volbách podporovat strany s programem zaměřeným na ekologii • využívat svou kupní sílu – kupovat věci, které jsou k životnímu prostředí šetrnější apod. • kupovat výrobky pocházející z naší země; podporuje to nejen české výrobce, ale zamezuje to také zbytečné dopravě výrobků z ciziny; totéž platí i pro „výrobky“ zemědělství – ovoce a zeleninu • podporovat místní snahy o ochranu životního prostředí nebo jakoukoliv činnost přispívající k udržitelnému způsobu života – podporu lze vyjádřit nákupem výrobku, šířením informací, slovně, finančně, osobní pomocí apod. • stěžovat si, pokud u výrobku zjistíme jakékoliv klamání spotřebitele, např. neoprávněné použití značek ekologického výrobku, nedostatečné informace o složení výrobku apod. • stěžovat si na úřadě, pokud někde dochází k porušování zákona nebo vyhlášky, k poškozování ŽP (např. spalování domovního odpadu na zahradě u souseda, týrání zvířat, nedovolené vypouštění odpadu do vody apod.) Zpět na DOMÁCÍ EKOLOGII

22. Konec prezentacea začátek života v duchu ekologie Autoři: Mgr. Lenka Chytilová Mgr. Ivo Kramář