Autor: Mgr. Helena Kremsová , ZŠ Masarykova Ostrov Středověká hudba románská a gotická

1. . Autor: Mgr. Helena Kremsová, ZŠ Masarykova OstrovStředověká hudbarománská a gotická Jako středověká hudba je označována evropská hudba, která se vyvíjela v závislosti na rozmachu křesťanství. 4. – 14. století

2. Periodizace • Podle dominujících hudebních forem dělíme středověk na • Rané období • Období jednohlasého zpěvu (4. – 10. století) • Vrcholné období • Období raného vícehlasu (11. – 12. století) • Notredamská škola (1150 – 1250) • Arsantiqua (1250 – 1320) • Ars nova (1320 – 1430)

3. různé formy jednohlasého liturgického zpěvu • chvalozpěvy, hymny • pozdějším vrcholem byl gregoriánský chorál • z ryze duchovní hudby se v pozdním středověku posléze vyvinula i hudba světská, včetně lidové • v průběhu celého tohoto dlouhého období se dochází postupně k rozvoji vícehlasu/ vokálnípolyfonie a ke zdokonalování hudebních nástrojů i hudebního zápisu, který na jeho konci (tedy před nástupem renesance v druhé třetině 15. století se již velmi přibližuje základům klasické notace.

4. Rané období • V období nejranějšího středověku byl asi nejznámějším autorem Hilarius z Poitiers (310 – 368). Hilarius používal melodií ariánských duchovních písní a k nim psal pravověrné texty. • Melodie těchto písní využívaly čtyř základních řeckých stupnic podobně jako písně, které byly zpívány v pohanských chrámech a na scéně světských divadel. Bylo to zpívané slovo na řecké melodie. Podle dochovaných pramenů je zřejmé, že se tyto zpěvy těšily velké oblibě.

5. První skladatelé • Není proto divu, že podle jejich vzoru byly skládány i písně v „klasických“ křesťanských sborech. Podobně pracoval i Efraem Syrský (307 – 373), který byl biskupem a ve své době známým skladatelem bohoslužebných písní. Své písně tvořil tak, že použil tehdy známé melodie ze světských i duchovních písní, k nimž dodal křesťanský text. • Skládání duchovních písní se velice věnoval také Ambrož Milánský (340 – 397). Jeho písně nepřebíraly biblické náměty a svou formou napodobovaly antické vzory. Nápěvy k nim byly komponovány v řeckém slohu bez metrické formy, tedy všechny noty byly stejně dlouhé. Melodické písně Ambrožova typu začaly časem přejímat taneční rytmy a ztrácely proto pro liturgické použití vážnost.

6. Gregoriánský chorál • Proto papež Řehoř Veliký/Gregor (540 – 604) dal sebrat a upravit několik stovek starších liturgických zpěvů, kde se nápěvy zcela podřizovaly slovnímu rytmu a zněly okázale a slavnostně. Pro svou přílišnou složitost se ovšem nehodily pro nekultivovaný zpěv prostých věřících. Proto Řehoř z titulu své papežské moci nařídil, že při bohoslužbách smějí zpívat jen vycvičení a vzdělaní kněží nebo řádoví bratři a liturgický zpěv musí být jednohlasý a bez doprovodu hudebního nástroje.

7. Vrcholné období a jeho hudební formy • Díky vysoké Řehořově autoritě se z tohoto vzoru na několik století stal nenarušitelný model křesťanského zpěvu při bohoslužbách, nazvaný po po něm (latinsky Gregor) gregoriánský chorál. • Z pozdějších forem gregoriánského chorálu se vyvinula lidová duchovní píseň. K nejstarším písním tohoto typu patří naše česká Hospodine pomiluj ny, která má původ možná již v 10. století, německá Christisterstanden (Kristus vstal z mrtvých) a Svatováclavský chorál, které vznikly pravděpodobně ve 12. století.

8. Vokální polyfonie - vícehlas • Model jednohlasnosti byl přísně dodržován až do 11. století, kdy se objevil vícehlas, který se stal nejcennějším přínosem středověké hudby. Ve svých počátcích to byl jen způsob přednesu gregoriánského chorálu, tedy jakési vylepšení jednohlasého zpěvu. Nejstarší památky notovaného vícehlasu jsou z 10.století, oficiálními kruhy byl však vícehlas přijat až mnohem později. • Období rozvinutého vícehlasu (od 12. do prvních desetiletí 14. století) se nazývá arsantiqua. • nejdůležitějšími hudebními formami tohoto období jsou motet, conductus a dva typy rondelu

9. První etapa tohoto období je nazývána Notredamskouškolou (viz níže), jejíž nejdůležitějším přínosem bylo vytvoření formy organum purum a zdokonalení skladebné techniky discantus. • Posledním obdobím středověké hudby do nástupu renesanceje tzv. „nové umění“, tedy ars nova,jehož nejvýznamnějším přínosem je svěží melodika, rozmach instrumentace, rytmu, větší zájem o vertikální vztahy tónů a výrazný pokrok v notaci. Dochází k emancipaci a rozvoji harmonie.

10. Dramatická hudba • zaměřena především církevně. V duchovních hrách byly zpracovávány různé biblické náměty. Oblíbené byly liturgické hry velikonoční a vánoční. • Brzy však do nich začaly pronikat světská témata zaváděním komických lidových postav. • Zesvětštělé útvary duchovních her nebyly už provozovány v kostele, ale většinou na veřejných prostranstvích. V původních liturgických hrách byla hudební složka velmi důležitá, ve světských měla spíše jen úlohu vsuvek. Významné české hudební památky z tohoto období jsou Hra tří Mariía Mastičkář.

11. Světská hudba • Současně se rozvíjela i hudba neodvozená z duchovní, tedy ryze světská. Jejími nositeli byli potulní hudebníci. Od 13. století byli přijímáni do služeb králů, šlechty a především měst. Tehdy se hudebníci začali i organizovat. Z našich hudebních dějin známe jméno původně potulného hudebníka Dobřety, kterému kníže Vladislav I. za jeho služby udělil pozemky ve východních Čechách.

12. rytířské zpěvy • Jedním z druhů středověké hudby je i světská lidová píseň, která byla základem pro vznik evropské lidové hudby jako takové. Existovala sice nesporně již mnohem dříve, ale teprve z rozhraní 9. a 10. století pocházejí první dochované památky umělé písně světské, například sbírka Carmina burana. Patří sem později i počátky rytířského básnictví a zpěvu trubadúrů a truvérů, či minnesängrů.

13. Nástroje • Jak z literatury tak i výtvarného umění si lze udělat poměrně jasnou představu i o hudebních nástrojích středověké hudby. Byly to již v podstatě nástroje všeho druhu: • smyčcové – gigue a viella • drnkací – loutna, harfa • klávesové – především varhany a ve 14. století již také klavír ve své primitivní podobě • dechové (zobcové a kostěné flétny, píšťaly, rohy, trouby) i • bicí nástroje

14. Význam období pro vývoj hudby • Nejslavnějším představitelem francouzskéars nova byl diplomat, básník a hudebník Guillaumede Machaut (mj. sekretář českého králeJana Lucemburského). Napsal desítky motet, balad, písní (chanson) a virelai. Jeho nejvýznamnějším dílem je ale čtyřhlasá MesseNotreDame napsaná pro remešskou kapitulu, jíž byl kanovníkem. Jde o nejstarší známé zpracování mešního ordinaria. • Mezi další významné představitele patří Phillippe de Vitry. Věnoval se především hudební teorii a je autorem traktátu „Ars nova“, pojednávajícího o rytmu a notaci. Stal se tím vlastně zakladatelem tohoto směru. • Památky z této doby se zachovaly v rukopisech, uložených především v pařížskéNárodní knihovně. Hudebním přínosem francouzské ars nova je svěží melodika, snaha o jednotné rytmické členění hlasů a větší zájem o vertikální vztahy tónů, což je významná událost, neboť tímto krokem dochází k emancipaci a rozvoji harmonie coby jednoho ze základních atributů hudby.