Morbidní říkanky a neb chvilka poezie.

Morbidní říkanky a neb chvilka poezie.

U rozbušky dítě stálo, z plna hrdla křičelo. Nevědělo co má dělat, pak v ovzduší zmizelo…

Malinký krteček měl z hlíny domeček. Šláp mu na něj chlapeček. Z domečku je hrobeček.

Nesl malý mraveneček lesem kousek dřívka, nedbal na svou čerstvou kýlu, vyhřezla mu střívka.

Řekl – dál už nemohu ! K lásce nemám vlohy. Zvolil špatnou polohu, vlak mu přejel nohy.

Sedí myš v rohu v pastičce má nohu. Sedí tiše, občas pípne, asi brzo chcípne.

Někdo zvoní, nadávám, nemám ruce volné, právě tchýni vyndávám z kyseliny solné. Pár gumových rukavic, marně šmátrám po dně, nezbylo z ní vůbec nic, ač jí bylo hodně.

Dřevorubec stromy kácí, když se sekne vykrvácí. Marně svírá pěstičky, nemá krevní destičky.

Sukýnka bílá, kalhotky od krve, tak už to bývá, když je to poprvé. Moc se ti to nelíbilo, čekala jsi více. Čekala jsi hezčího, než vlastního strýce.

Měl jsem doma oříška, kopli mi ho do bříška. Byl to dobrej pes, k obědu byl dnes.

Šnečku,šnečku, vystrč růžky, dokavaď mám v ruce nůžky.

Rýchlo beží ten náš Janko s rychlíkom ho spája lanko.

Jede Tatra po silnici, sem tam trochu poskočí. Důchodci už nejsou svěží, málokterý uskočí.

Mám dobrého kamaráda, známe se už skoro rok. Sežral mi už půlku hlavy, jmenuje se streptokok.

Po výbuchu v Černobylu, ztratil Ivan všechnu sílu. Po výměně kostní dřeně, začal souložit 6x denně. A tak připravte si holky klín, až vybouchne TEMELÍN.

K o n e c c h v i l k y p o e z i e . Že se Vám líbila ? Dobrá tedy, tady je malý přídavek.

Až mi bude tak sto deset, přijde Bůh a zmáčkne RESET.

KONEC No nic víc už opravdu nebude. Tak už na nic nečekejte a padejte makat ! !

Morbidní říkanky a neb chvilka poezie.