Download
1 / 60
E N D
…odpověď na věčnou otázku člověka, snad tu jedinou vskutku smysluplnou: „Kdo jsem?“ – otázku po sobě samotném. Většina dnešních lidí, místo aby následovala náročné výzvy delfské věštírny „Poznej sebe sama“, by si chtěla ušetřit námahu a někde si to přečíst, od někoho se to dozvědět – třeba právě od vědy. (Neubauer, Z., (2002) Biomoc, Malvern, Praha, str. 106 2011 Marek Vácha Kdo je člověk…?anomálie Vědomí II.
Co je člověk? podle Maxe Schelera: židovsko-křesťanská představa člověka jako tvora stvořeného k obrazu Božímu antická představa o bytosti nadané rozumem moderní přírodovědecká představa o produktu evolučního dění
„Čím se liší filosofická antropologie od jiných antropologií, např. od antropologie lékařské nebo biologické? Člověka lze zkoumat anatomicky, fyziologicky, biologicky a psychologicky a tímto způsobem objasňovat různé jeho aspekty. Ale i kdybychom shrnuli všechny tyto rozličné aspekty, neukázalo by to člověk a jako takového. Neboť člověk není ani anatomicky preparovaný skelet, ani fyziologicky fungující organismus, ani to, co na něm zkoumají různé psychologie. Na rozdíl od takových antropologií je filosofie jediná disciplína, která se snaží postihnout člověka jako takového a v celku, neboť filosofie je vůbec zaměřena na celek a není speciální vědou.“ (Löwith, K., in Anzenbacher, A., (2004) Úvod do filosofie. Portál, Praha str. 225)
Animalita a transcendentalitaČlověk je občanem dvou světů • Animalita. Člověk je: • těleso • živý organismus • smyslová bytost • Transcendentalita. Člověk má: • „já“ které stojí v diferenci ke všemu a samo není nic objektivního, empirického, není „částí světa“. Je zde „život nezávislý na zvířeckosti, ba na celém smyslovém světě“ (Kant)
Animalita a transcendentalitaČlověk je občanem dvou světů S. Kierkegaard: člověk je syntéza nekonečnosti a konečnosti, časnosti a věčnosti, svobody a nutnosti, jeho existence je „existencí v paradoxu“ člověk nemá zvířecí biologii s jakousi nástavbou ducha nebo něčeho podobného, ale specificky lidskou biologii, jejíž specifičnost je ovšem dána nerozlučným a reálným spojením s nadbiologickým principem člověk nejen je svým tělem, ale také má své tělo
Pokusy o řešení materialistické, pozitivistické, naturalistické pozice odmítají transcendentalitu a subjektivitu
Animalita a transcendentalitaČlověk je občanem jednoho světa • Animalita. Člověk je: • těleso • živý organismus • smyslová bytost • Transcendentalita. Člověk má: • „já“ které stojí v diferenci ke všemu a samo není nic objektivního, empirického, není „částí světa“. Je zde „život nezávislý na zvířeckosti, ba na celém smyslovém světě“ (Kant)
Teorie ne-identity Platón, Augustin, racionalismus, Descartes, Kant Opět však narážíme na neodmyslitelný problém materialistického paradigmatu. Ať už uvažujeme nad lidským mozkem s desítkami miliard buněk nebo hlístici s přibližně stovkou neuronů, otázka je stejná: Jak vůbec mohou nějaké čistě materiální procesy vést k vědomí? (Russell, P., (2008) Od vědy k Bohu. Fyzikova cesta do nitra vědomí. dybbuk, Praha, str. 35)
Dualismus celý svět se stal hrobem, vězením, exilem, a my v tomto světě jen cizinci a poutníci pro Descarta v člověku probíhají procesy vitální (vegetativní, smyslové) a procesy duchovní jaksi vedle sebe a nelze dost dobře pochopit, co mají společného Leibniz: mezi řadou duševně duchovních představ a řadou tělesných procesů je předzjednaná harmonie. Obě řady uvedl do harmonie Bůh, tak, jako hodinář může nastavit dvoje hodiny tak, aby stále ukazovaly stejný čas. (=tzv. paralelismus)
Které otázky jsou správné? • Které otázky jsou správné? Jaké otázky jsou správné, když chceme „poznat“ lidi? Můžeme je zkoumat z mnoha aspektů, můžeme se ptát na barvu vlasů či pleti, na znamení zvířetníku nebo na inteligenční kvocient. (…) Ale „co vpravdě jest“, zjistíme jen tehdy, když s člověkem mluvíme. Co si sám myslí, jaké má názory, co cítí a chce, to se dozvíme jen tehdy, když dříve než o něm, mluvíme s ním. Mluvit s ním neznamená jen poslouchat jeho odpovědi na otázky, které jsme mu položili. To může stačit, když v poznání sledujeme nějaký specifický zájem, když např. chceme testovat jeho schopnosti být ředitelem filiálky nebo pilotem. Když jde o to, abychom ho poznali „jako takového“, musíme odložit své dotazníky a vstoupit do styku a do rozhovoru, v němž nejsme „pány“ jen my. • Existuje analogické „poznávání přírody?“ Zdá se, že nemůžeme mluvit s přírodou, ale jen o ní. A máme-li užít analogii mluvení, pak se zdá, že má pravdu spíše Kant se svým obrazem soudce, který vyslýchá svědky, nebo Goethe, když říká, že natahujeme přírodu na skřipec, abychom z ní vynutili výpovědi, nehledě k tomu, že sama mučená příroda má možná na mysli něco zcela jiného. • (Spaemann, R., Löw, R., (2004) Účelnost jako filosofický problém, Oikúmené, Praha, str.12)
Co je člověk? Hloubky antropologické otázky se dotýkáme spíše teprve tehdy, když poznáváme to specificky lidské i v tom z člověka, co není rozumovou bytostí. Člověk není kentaur, nýbrž veskrze člověk. Porozumět mu může pouze ten, kdo ví jednak, že ve všem lidském, i v myšlení, je něco, co patří k obecné přirozenosti živých bytostí a z ní musí být chápáno, jednak ale, že není nic lidského, co by cele patřilo k obecné přirozenosti živých bytostí a bylo by pochopitelné pouze z ní. Ani lidský hlad není hlad zvířete. Lidský rozum lze chápat jen ve spojení s lidským nerozumem. (Buber, M., (1997) Problém člověka, Kalich, Praha, str.80)
Co je člověk? „Patos antropologické otázky u Augustina, u Pascala i ještě u Kanta spočíval v tom, že na sobě nacházíme něco, co si nedokážeme vysvětlit pouze z přírody a jejího vývoje.“ (Buber, M., (1997) Problém člověka, Kalich, Praha, str.68)
Co je člověk? Byli filosofové, kteří přemohli své vášně – jaká hmota by toho byla schopna? (Pascal, B., (1973) Myšlenky. Odeon, Praha, str. 80)
Proč jednáme jak jednáme? • Geny • Prostředí • Developmentální šum • Svoboda } Přírodní vědy
August Comte: human action is determined by the same laws of matter that explained the orbits of the planets and stars
Human behavior is determined by economic forces (Karl Marx) unconscious and primal drives (Freud) society (Durkheim) our genes (evolutionary psychologists)
Paradox svobody we believe we are unprecedentedly free to do whatever we choose in fact, what we do has nothing to do with what we choose and everything to do with what our genes, our class, our parents, our society or our evolutionary origins have made us (Sacks, J., (2007) The Home We Build Together. Continuum, London, p. 59)
„Svoboda vůle“ je nesmírný problém filosofický, ale i praktický, poněvadž se zřídka setkáme s člověkem, jenž není dalekosáhle, nebo dokonce převážně ovládán sklony, zvyklostmi, pudy, předsudky, resentimenty a všemožnými komplexy. Všechny tyto přirozené skutečnosti fungují přesně tak jako celý Olymp bohů, kteří chtějí, aby si je člověk usmiřoval, aby jim sloužil, bál se jich a uctíval je (…) Nesvoboda a posedlost jsou synonymy tohoto stavu. Jung, C.G., (2001) Obraz člověka a obraz Boha. Výbor z díla IV. sv. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno, str. 116)
Aristotelés • na dotaz, proč nějaká věc je, dává čtyři typy odpovědí: • causa materialis • causa formalis • causa efficiens • causa finalis
Aristotelés • na dotaz, proč nějaká věc je, dává čtyři typy odpovědí: • causa materialis: „shluk atomů“, „shluk buněk“ atd. • causa formalis – aristotelská duše je „forma živé hmoty“ • causa efficiens „odkud jsem přišel“ • causa finalis „kam jdu?“
Galileo Galilei • Galileo was working of the principles of motion, and at the same time he was showing that the old Aristoteliansystem was incorrect. From our viewpoint, what he was doing particularly was showing that there is no need to appeal to finalcauses. • Bodies can be understood in their own right, as objects at rest or moving, underforces that are placedupon them, rather than striving to achieveends that nature desires. Efficientcauses are what do the job. • Ruse, M., (2010) Science and Spirituality. Cambridge University Press, Cambridge. p. 41
Immanuel Kant • we must, as a practical matter, assume ourselves to be free, even if it does not accord with our scientific understanding of the world
Příspěvek hlubinné psychologieLeopold Szondi Szondi, L., (2009) Člověk a osud. Pipex, Ústí nad Orlicí, str. 27
Sedící Sókratés A zdálo se mi, že se to má s ním (S Anaxagorem) zcela podobně, jako kdyby někdo napřed říkal, že cokoli Sókratés koná, koná všechno z rozumu, a potom, když by se pokusil jmenovati příčiny jednotlivých mých úkonů, by řekl, nejprve že já zde sedím z té příčiny, že se mé tělo skládá z kostí a svalů a kosti že jsou pevné a jsou od sebe odděleny mezerami, kdežto svaly se mohou napínati a povolovati, objímajíce kosti s masem a koží, která to drží pohromadě. Když se tedy kosti ve svých spojeních pohybují sem a tam, svaly svým povolováním a napínáním patrně způsobují, že já jsem schopen nyní ohýbati své údy a pro tu příčinu tady skrčen sedím. A pro to, že s vámi rozmlouvám, by pak zase jmenoval jiné takové příčiny, zvuky i vzduch i sluch a nesčíslně mnoho jiných takových věcí, ale zapomněl by jmenovati ty opravdové příčiny, že když Athéňané uznali za lepší mě odsouditi, z té příčiny také zase já uznávám za lepší zde seděti a za spravedlivější zůstat a podstoupit trest, který poručí. Neboť, u psa!, tyhle svaly a ty kosti by byly, myslím, už dávno buď v Megaře nebo v Boiotii, kam by byly zaneseny míněním o tom, co je nejlepší, kdybych si nebyl myslil, že spravedlivější a krásnější než utíkání a prchání je učinit obci zadost a podstoupiti trest, kterýkoli ona stanoví.
Sedící Sókratés • proč Sókratés neprchá z Atén? • uspokojivou odpovědí na tuto otázku není: protože se nepohybují jeho kosti a svaly. • uspokojivá je odpověď: protože chce dodržovat aténské zákony.
Teorie identity mysl = mozek všechny naše myšlenky, fantazie, úzkosti, láska atd. jsou zcela redukovatelné na materiální procesy v mozku „cítím bolest“ = „v mém mozku se odehrává takový a takový neurologický proces“ svoboda je tedy redukovatelná na geny + prostředí
Teorie identity člověk je to, co jí Jacob Moleschott: mozek vylučuje myšlenky podobně jako ledviny moč génius je otázkou fosforu (Rose, S., (2005) Lifelines. Life Beyond the Gene. Vintage, London, p.82)
„Odvozuje-li dnes někdo duchovní nebo duševní jev z funkce žláz, může si být beze všeho jist zbožností a úctou svého publika. • Avšak toho, kdo by se pokusil atomový rozpad hvězdné hmoty vysvětlovat jako emanaci tvořivého světového ducha, by totéž publikum jen politovalo jako duševně nenormálního. • A přece jsou obě vysvětlení stejně logická, stejně metafyzická a stejně svévolná a stejně symbolická.“ • (Jung, C.G., (1994) Duše moderního člověka. Atlantis, Brno, str. 12)
„Stejně tak jako bylo dříve samozřejmým předpokladem, že všechno, co je, se kdysi zrodilo z tvořivé vůle duchovního Boha, objevilo 19. století stejně samozřejmou pravdu, že všechno vzniká z materiálních příčin. Dnes si nebuduje duševní síla tělo, nýbrž naopak – látka ze svého chemismu produkuje duši. Tento zvrat by byl k smíchu, kdyby se nestal jednou z velkých pravd ducha doby. Myslet tímto způsobem je populární, a proto slušné, rozumné, vědecké a normální. Ducha si musíme představovat jako epifenomén látky.“ • (Jung, C.G., (1994) Duše moderního člověka. Atlantis, Brno, str. 12 - 13)
Teorie identity Tooby a Cosmidesová: mozek je „vlhkým počítačem“, který pracuje pouze na základě chemických a fyzikálních zákonů. Všechny myšlenky a sny jsou tedy zcela determinovány fyzikálně. Mozek je složen z jednotlivých neuronů, které jsou mezi sebou komplikovaně propojeny; do mozku se sbíhají informace z receptorů, zde se uspořádávají a editují a skrze motorická vlákna je vysílána odpověď. To je vše, nic více v člověku nelze hledat. Mozek mají pouze ti, kteří se pohybují, rostliny mozek nemají, podobně jako jej nemají přisedlí živočichové. Sumky mozek mají pouze v pohyblivém larválním stadiu, poté, až najdou vhodné místo a změní se v přisedlého živočicha, je mozková tkáň vstřebána. Nač také plýtvat energií pro neužitečný orgán? Lépe je jej sníst a přeměnit v energii.
Teorie identity • Tooby a Cosmidesová: • přirovnání mozku ke švýcarskému armádnímu noži • mozek je tedy zařízení, které je doménově specifické, funkčně specializované a které je předem naprogramováno plnit určité adaptivní úkoly.
„General intelligence“ nebo modulární mysl? • argumenty pro modulární mysl • jazyk se naučí i lidé jinak velmi neinteligentní a užívají správně složitou gramatiku • v případě poranění mozku neklesne obecná úroveň přemýšlení nýbrž bývá zpravidla poškozena jedna konkrétní oblast
„General intelligence“ nebo modulární mysl? • argumenty proti modulární mysli • je zřejmě že při poranění mozku dojde k poškození nějaké jedné konkrétní oblasti, ale to je přece zřejmé – i když by mysl byla general-purpose problem-solver, i pak by poškození konkrétní oblasti vyvolalo změnu v konkrétní kognitivní oblasti
Jerry Fodor: The Modularity of Mind (1983) • mysl je doménově specifická • operace jsou mandatorní • když slyšíme větu ve svém jazyce, nemůžeme si pomoci, musíme vnímat její smysl, nikdy ji neslyšíme jen jako sekvenci zvuků • operace jsou informationally encapsulated • mám strach z hada, i když víme, že mu byly vyoperovány jedové žlázy • podléháme optickým iluzím, i když víme, že se jedná o optické iluze
Jerry Fodor: The Modularity of Mind (1983) Tyto tři čáry mají stejnou délku. Spodní nám ale připadá nejdelší, a to i když dopředu víme, že se jedná o optický klam. Zdá se, že takovéto vidění věcí je rezistentní vůči našemu rozumu. • podléháme optickým iluzím, i když víme, že se jedná o optické iluze
Jerry Fodor: The Modularity of Mind (1983) • naše mysl je částečně modulární • Fodor uznává modularitu mysli pro jazyk a vnímání • pokud se ale soudce má rozhodnout, zda je obžalovaný vinen • pak používá všechny dostupné informace, sleduje chování obžalovaného, jeho nervozitu, zvažuje logickou konzistenci obhajoby… • …a na to není žádný modul, je to úkol obecné inteligence
Dualismus • mysl ≠ mozek • Descartes: člověk = mysl ve stroji • Leibniz: v mozku nenajdeme myšlenky • Bergson: to že A závisí na B neznamená, že A = B • privátnost našich pocitů • co je to červenost? • jak velká je moje představa Eiffelovy věže? • jak velkou cítím bolest? • pokud by byl dualismus pravdivý, znamenalo by to zřejmě mj. konec klasického darwinismu
Dualismuskřesťanská perspektiva • mind is not a thing, stuck somewhere in head • mind = ability to do the kinds of things that human beings do • Aristotle: • mind = capacity for behaviour of the complicated and symbolic kinds which constitute the linguistic, social, moral, economic, scientific, cultural, and other characteristic activities of human beings in society
Dualismuskřesťanská perspektiva • To speak of ourselves as „souls“ is to recognize our creaturliness, to acknowledge that everything we are and have is gift; that we are gift-things that we have been given the capacity and duty to return the gift we are in praise and celebration. • křesťanství tedy nelze chápat jako typ dualismu (substance dualism) „duše – tělo“
Dualismuskřesťanská perspektiva • There is a quitestraightforwarddistinctionbetween, for example, a pineapple and its shape. But nobodysupposes that its „shape“ is a second, different kind of thing, somewhere inside (or perhaps on the surface of) the pinneaple! • Think of the soul as the „shape“ of a human life: the body´s history, identity, direction – and, we hope, its destiny in God. • (Lash, N., (2004) Holiness, Speech and Silence. Reflections on the Question of God.Ashgate, England, p. 35)
Vědomí jako fundamentální fyzikální veličina • „Deutsch tento princip rozšiřuje a řadí vědomosti spolu s takovými pojmy jako hmotnost a elektrický náboj k fundamentálním fyzikálním veličinám. Aby toto tvrzení zdůvodnil, předkládá zajímavý argument. Představte si budoucí pozemskou civilizaci s technologií, která ji umožňuje měnit nejen tuto planetu (což už jsme v dobrém či zlém udělali), ale i celou sluneční soustavu včetně Slunce. Třeba si bude tato civilizace přát využít své znalosti astrofyziky, aby prodloužila život Slunce tím, že nějak pozmění jeho složení. (...) Mimozemskému pozorovateli na opačné straně Galaxie, který takto modeloval chování Slunce by se nepodařilo dosáhnout shody s pozorováním, protože Slunce by změnily vědecké znalosti pozemské civilizace. V tomto případě je dopad znalostí dost velký na to, aby se mohl měřit s obvyklými procesy v astrofyzice, jako je tok tepla z jádra hvězdy. • (Davies, P., (2009) Kosmický jackpot. Argo/Dokořán, Praha. str. 238)
Qualia • = stavy, jimž náleží vědomá kvalita • = vědomé, vnitřní, subjektivně prožitkové, nerelační stavy, jež mají fenomenální obsah • bolest zubů, překvapení, červeň, akustický prožitek • qualia prožívám v perspektivě první osoby, ve vnitřní perspektivě, jako mé prožitky, jež jsou soukromé v tom smyslu, že je prožívám jen já
Qualia • samotné světlo nemá žádnou barvu, vždyť se jedná o elektromagnetické vlnění • zelená, kterou vidíme, je vlastnost vytvořená ve vědomí • vydává padající strom na Aljašce praskot, pokud jej nikdo neslyší? • dnes máme za to, že ne, vždyť se jedná jen o tlakové vlny ve vzduchu
Qualia • důsledně naturalistický redukcionismus • qualia lze dostatečně vysvětlit přírodními vědami • mohou být zcela redukována na fyzikální, chemicky popsatelné procesy v mozku • naturalismus či fyzikalismus eliminuje z pojmu člověka právě to, v čem se tradičně viděl základ důstojnosti člověka: jeho sebe-vědomou, rozumově-svobodnou subjektivitu. Chemicky popsatelné procesy v mozku nemají jako takové žádnou důstojnost a nezaslouží úctu
Další poznámky • není tvor, který by vnímal vše, co je a vše, co se děje • naše oči vidí jen velmi omezenou část spektra • nemáme magnetoorientaci a velmi špatný • delfín vidí sonarem i pohyby našeho žaludku či srdce, svět psa je světem vůní a pachů a svět netopýra světem odrazů • vnímáme velmi omezený výsek toho, co bychom mohli vnímat!
C.G. Jung není proto žádný důvod považovat psýché za něco sekundárního nebo za epifenomén, ale je dostatek důvodů pro to, abychom ji – alespoň hypoteticky – pojímali jako faktor sui generis, a to tak dlouho, než bude dostatečně prokázáno, že duševní proces může být také vyroben ve zkumavce. (…) Jen tak brzy se nepodaří převést komplexní duševní skutečnosti na chemický vzorec; duševní faktor musí proto ex hypotesi platit prozatím jako autonomní skutečnost záhadného charakteru, a to v první řadě proto, že se podle veškeré opravdové zkušenosti jeví jako podstatně odlišný od fyzikálně chemických procesů. (Jung, C.G., (1998) Výbor z díla II., Archetypy a nevědomí, Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, str.168)
Poznámka pod čarouJungovo řešení nevědomí víly a rusalky vědomí
Poznámka pod čarouJungovo řešení nevědomí (sexuální) fantazie vědomí
