Kritická sociologie bezpečnosti

1. Kritická sociologie bezpečnosti BSS406 Strategické modely a plánování v bezpečnostní oblasti Václav Walach

2. Sekuritizace podle Wævera (1995) „Bezpečnostním problémem je cokoli, co elity takto deklarují.“ Bezpečnost je výsledkem řečového aktu, bezpečnost „tam venku“ neexistuje! Sekuritizační rámec: a) existenční hrozba b) sekuritizační aktér c) referenční objekt d) výjimečná opatření e) publikum d) funkcionální aktér

3. Výzkumná agenda sekuritizace • Kdy, proč a jak elity označují určitá témata či procesy jako „bezpečnostní“ problémy? • Kdy, proč a jak uspějí či neuspějí v tomto svém úsilí? Jaké podmínky umožňují či znemožňují sekuritizaci? • Jaké kroky jsou činěny jinými skupinami, aby sekuritizaci prosadily? • Jaké důsledky má sekuritizace pro sociální svět? • Lze identifikovat pokusy o zabránění sekuritizace jistých témat anebo o desekuritizaci určitých témat, která byla dříve sekuritizovaná?

4. Vybrané případy (de)sekuritizace

5. Kritika kodaňského přístupu „Autoři jako Buzan mají jen malé ponětí o rutinně, každodenních praktikách, byrokraciích, které jsou nezbytné pro pochopení toho, jak diskurz funguje v praxi.“ „Sekuritizace se realizuje: prostřednictvím běžných technologií, prostřednictvím účinků moci, jež jsou kontinuální spíše než výjimečné povahy, prostřednictvím politických bojů a především prostřednictvím institucionálního soupeření v rámci pole bezpečnostních profesionálů, kde jsou v sázce ty nejtriviálnější zájmy.“ Bigo (2002: 73)

6. Kritická sociologie bezpečnosti 1) Nejen teorie jazyka (diskurz), ale také sociologie (praxe), tj. dispozitiv jako výzkumný přístup. 2) Odmítnutí pojetí BS jako podoboru mezinárodních vztahů a přijetí širšího multidisciplinárního východiska. 3) Taktéž odmítnutí dělení politiky na vnitřní a mezinárodní na jedné straně, na druhé na každodenní a výjimečnou (Möbiova páska). 4) Bezpečnost jednoho znamená vždy nebezpečnost pro druhého! Je to technika vládnutí.

7. Möbiova páska

8. Konceptualizace bezpečnosti dle KSB Bezpečnost je o obětování: Pokud stanovíme, čí bezpečnost má být ochráněna, potom nezbytně určujeme, čí bezpečnost má být obětována. Bezpečnost a nebezpečnost proto nelze od sebe oddělit. Obojí je důsledkem téhož procesu (in)sekuritizace. Jeho studium se realizuje nejen na úrovni diskurzu, ale také, primárně, bezpečnostní praxe. Bezpečnostní praxe: Je běžnou součástí politicko-byrokratického provozu, kdy je jako technika vládnutí aplikována pro správu populace. Nejedná se tedy o záležitost jdoucí za oblast „běžné“ politiky, (in)sekuritizace má rutinní charakter! Bezpečnost nemá sama o sobě žádný význam (ani pozitivní, ani negativní). Hraje roli v sociálním a politickém zápasu o možnost definování a ospravedlnění politiky dohledu, kontroly a trestu realizované polem bezpečnostních profesionálů.

9. Co je pole? Pole Relativně autonomní sféra sociálního prostoru, jež je strukturována na základě určité distribuce forem kapitálu. Tři dimenze pole Silové pole: vzniká na základě sázek specifických aktérů. Bitevní pole: soupeření o sázky se řídí určitými strategiemi a taktikami. Pole dominance: pole je v mocenském vztahu k dalším polím, kdy vlastní vymezování se probíhá na základě vědění a know-how. Transversální pole moci: jedno pole může pohltit druhé a tím rekonfigurovat relativní autonomii polí v sociálním prostoru.

10. Pole bezpečnostních profesionálů Struktura složená z bezpečnostních složek, jež je pověřena výkonem bezpečnosti a produkcí expertního vědění. Jednotlivé složky soupeří o možnost definovat hrozby a identifikovat nositele nebezpečí. Autoritu čerpají z používání různých technologií kontroly, dohledu a trestu, využívání statistiky k určení míry rizika. Tato struktura je transnacionální, přičemž navrch mají vnitrostátní organizace, armáda v pozadí. Výsledkem interakce, (in)sekuritizační praxe, je v současnosti dominantní bezpečnostní dispozitiv „transnacionálních hrozbách“.

12. Dispozitiv bezpečnosti: ban-opticon Bezpečnost analyzována jako dispozitiv, tj. „heterogenní soubor diskurzů, institucí, architektonických forem, regulačních rozhodnutí, zákonů, administrativních opatření, vědeckých výroků, filozofických, morálních a filantropických návrhů – zkrátka, řečené, stejně jako neřečené –, které jsou uspořádány v systému vzájemných vztahů“ (Foucault 1980: 194) Přístup porozumět tomu, jak síť heterogenních a transverzálních praktik funguje a je chápána jako forma (ne)bezpečnosti na transnacionální úrovni. Jak tato síť zajišťuje vládnutí skrze bezpečnost! Příklad: rovnováha svobody a bezpečnosti.

13. Charakteristiky ban-opticonu Sledovány a kontrolovány pouze „nebezpečné menšiny“, nikoli celé populace. Tímto způsobem dochází k vylučování jistých skupin ve jménu potenciálního jednání jejich členů, jednak k normalizaci těch nevyloučených, kteří se stávají normou. Mocenská opatření pro výjimečný stav se stávají běžnou součástí fungování západních režimů. Neliberální bezpečnostní praxe vzniká uvnitř liberálně demokratických režimů. To vše má jasně transnacionální charakter, stejně jako (protože!) jej mají interakce bezpečnostních složek.

14. Pole bezpečnostních institucí

15. (Ne)bezpečnost podle bezp. institucí

16. Literatura • Bigo, Didier. 2007. „International Political Sociology.“ In Security Studies: An Introduction. Ed. Williams, Paul. London: Routledge, 116-129. • Bigo, Didier. 2002. „Security and Immigration: Toward a Critique of the Governmentality of Unease.“ Alternatives: Global, Local, Political 27, č. 1, 63-92. • Bigo, Didier a Tsoukala, Anastassia, ed. 2008. Terror, Insecurity and Liberty: Illiberal Practices of Liberal Regimes after 9/11. New York: Routledge. • Bourdieu, Pierre a Wacquant, Loïc. 1992. An Invitation to Reflexive Sociology. Chicago: University of Chicago Press. • Buzan, Barry a Waever, Ole a de Wilde, Jaap. 2005. Bezpečnost: nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií. • Foucault, Michel. 1980. Power/Knowledge: Selected Interviews and Other Writings 1972-1977. London: Harvester. • Huysmans, Jef. 2006. The Politics of Insecurity. Fear, Migration and Asylum in the EU. London: Routledge. • Salter, Mark B. a Mutlu, Can B. 2013. Research Methods in Critical Security Studies. An Introduction. Abingdon: Routledge. • Wæver, Ole. 1995. „Securitisation and Desecuritisation.“ In On Security. Ed. Lipschutz, Ronnie D. New York: ColumbiaUniversity Press, 46–86.