Selhání malých firem

1. Selhání malých firem Fáze rozvoje podniku, tři role podnikatele

2. Proč takový důraz na MSP? Otázky nutí k zamyšlení: • Není to narušení tržního prostředí, pokud podporujeme MSP? – Ano, ale …. (Davos 2012 – potřeba změn...) • Nezačínala každá firma, která je třeba dnes úspěšným gigantem jako mikropodnik? (garážové firmy) – Ne všechny takto začínají (dcera založená matkou…) • Není to přirozená cesta rozvoje: od mikropodniků ke gigantům? Ano, ale musí se udržet… • Nejsou malé podniky známkou podnikatelského neúspěchu, pokud ve své malé velikosti setrvávají beze změny několik let? Podnik se ustálí na přirozené velikosti, ale nesmíme mu bránit v růstu • Ti co začínají podnikat, mají k tomu předpoklady? Někdy • Lze se tomu naučit – být podnikatelem? Ano • Proč je tak velká úmrtnost malých firem? Budeme zkoumat…

3. Úmrtnost MSP – studie USA • M. Gerber(viz odkaz na lit. v 1. př.) uvádí: Ročně více než milion lidí v USA založí nějakou firmu. Do konce prvního roku své činnosti 40 % těchto firem zaniká. • Jinak - z jednoho tisíce malých firem prvních pět let přežije 200 firem, desátého roku života se dožije 40 firem tj. 4 % z původního počtu 1000. • R. Hisrich(2004) v knize Small Business Solution uvádí, že v r. 2002 v USA cca 2 miliony nových firem začalo podnikat a předpokládá, že v pátém roce již více než 80 % nebude existovat.

4. StudieSBA Office ofAdvocacy, 2001 uvádí výsledky výzkumu v USA. Podle ní se osmého roku života dožívá cca 30 % firem (na svislé ose je vyznačeno % zanikajících firem).

5. Úmrtnost MSP – European Observatovy for SME Research (2000)

6. Příčiny selhání malých firem - subjektivní: • vysoké riziko související s omezeným rozsahem nabídky, • zanedbánínecenovýchfaktorůkonkurenceschopnosti, • závislostnaklíčovémzaměstnanci, • závislostnaklíčovémodběrateli/závislost na lokálním trhu, • nedostatečnáznalostzákazníka (neexistující marketing), • nedostatečnáznalostkonkurečníhoprostředí, • nedostatečnépodnikatelské, jazykové a finančníkompetence/znalosti, • MSP nevyužívají podnikatelské infrastruktury, • absence podnikatelského plánu a následněpodceněníplánování, • nedostatečnámotivace k růstu. 

7. Příčiny selhání malých firem - objektivní: • velikost/malost a s tím související omezené zdroje kapitálu, • příliv levného zboží z třetích zemí, tlak na ceny, • značný rozsah šedé ekonomiky/meloucháři, tvořící nekalou konkurenci pro MSP, • dumpingové ceny velkých firem, • neochota k vytváření aliancí, fúzí a z toho plynoucí slabá vyjednávací pozice na trhu, • dlouhé období absence podnikání a ztráta kontinuity má za následek absenci etiky v podnikání či její slabou úroveň.

8. Fáze rozvoje (zárodečné stadium, dospívání, zralost) a průběh zániku MSP

9. Fáze „Zárodečná/dětská léta“ • Podnikatel je špičkový „dělník“ – na samém začátku má jasnou vizi pro nejbližší budoucnost • Přináší jakoukoliv oběť • Poptávka roste, práce přibývá • „Dělník“ zjišťuje, že už nedělá jen práci kterou zná a kterou miluje, ale obstarává nákup, prodej, expedici, úklid, finance atd. • Firma se řídí tím, co si přeje „dělník“, nikoli co potřebuje zákazník – „dělník“ nechce žádnou změnu • „Dělník“ nestíhá a začíná mít chaos v práci

10. 1. krize • Pomineme-li značný počet zániků z důvodu nesprávného odhadu podnikatelské příležitosti, první krize nastává v průběhu druhého/třetího roku. • Podnikatel ve stavu zárodečnémse věnuje pouze „práci“, která však brzy přeroste jeho časové a výkonnostní limity. • Jediným řešením této první krize z růstu je přijmout zaměstnance. • Zárodečný stav podnikání přechází ve fázi dospívání.

11. Shrnutí první fáze: Podnik je závislý jenom na majiteli – „dělníkovi“ • na jeho stylu práce, • na jeho osobnosti, • na jeho přítomnosti, • na jeho talentu a ochotě pracovat. Majitel a podnik jsou jedno a totéž. Podnikatel odmítne přijmout zaměstnance – utopí se ve vlastní práci, která se mu znechutí. Zde končí podnikání mnoha podnikatelů

12. Fáze „Dospívání“ a první zaměstnanci • Jaký je první zaměstnanec? • Většinou to bývá někdo, kdo umí administrativu, vyzná se v účetnictví, „umí telefonovat“, je obětavý, spolehlivý – „Pepa který umí všechno“, tedy umí práci, do které se majiteli nejvíc nechce. A je to dobrý kamarád!!! • Majitel zjišťuje, že má opět více času věnovat se roli dělníka ve výrobě, čemuž nejvíce rozumí – „šťastný teenager“. • Práce je stále víc, Pepa obstará další zaměstnance • Nikdo jim však neřekne co mají přesně dělat, jak…. • Majitel firmy pracuje do úmoru – navzdory tomu, že má zaměstnance, kteří by to měli dělat za něj. Lidé, kterým za to platí. • Čím víc toho dělá sám, tím méně dělají ostatní.

13. Druhá krize: selhání v roli manažera Zaměstnanci musí nutně mít jasno v tom: • proč dělají to, co dělají, • jakým způsobem to mají dělat, • jakou nesou za svou práci zodpovědnost, • pravidla, podle kterých se jejich práce hodnotí, • potřebují vědět, kam podnik směřuje a jakou mají v něm roli, jaká je celková strategie podniku. • Kamarádský přístup majitele podniku a jeho slepá důvěra v zaměstnance se nevyplácí (Pepa byl kamarád, kterému věřil). • Podnikatel musí být MAJITEL a ostatní jsou pouze jeho zaměstnanci! • Opravdová důvěra je výsledkem poznání, tvrdé přípravy, jasných pravidel - nikoli slepé víry.

14. Jestliže majitel nerozpozná včas změnu své role, firma chvíli běží v samořízeném stavu, který může trvat i několik let a funguje jen díky nadměrnému úsilí majitele. • Majitel však řeší především chaos ex post a neuvědomuje si, že příčinou chaosu je on sám a jeho selhání jak v roli manažerské a tak roli podnikatelské. • Pokud však si majitel uvědomí své poslání – tj. budovat firmu a ne ji pouze „provozovat“, překonal druhou krizi z růstu a vstupuje do fáze zralosti.

15. 3. Fáze „Zralost“ • Podnikatel zvládnul změnu povahy své práce – majitele. • Podnik ovládá, podnik má již vybudovanou relativně stabilní pozici na trhu, podnikatel se již věnuje pouze správným „podnikatelským“ činnostem. • Ať je podnik jakkoli malý/velký, neřízená a nepromyšlená omezení, kterými majitel limituje jeho růst, jsou nepřirozená, jdou proti tlaku trhu a jsou důsledkem majitelových osobních omezených schopností a nedostatků.

16. Nezvládnutí krizí z růstu může směřovat třemi směry: • podnikatel končí (pocit zmaru, zklamaní zaměstnanci, zmařené investice, obviňování okolí, …..) • může se vrátit do dětských let, • podnik přežívá ve stavu dospívání.

17. Návrat do dětských let kdy byl podnik jednoduchý a všechnu práci dělal sám. • Majitel „dělník“ propustí všechny zaměstnance, zbaví se svých zásob, pronajme si menší prostory do kterých umístí jeden stroj, vedle stroje telefon a vrátí se k tomu, že všechnu práci dělá opět sám. • Zapomíná však, že už jednou v té situaci byl. • Nedokáže být majitelem podniku, umí být pouze majitelem vlastní práce!

18. Přežívání ve stavu dospívání • Majitel patří mezi neuvěřitelně umíněné a odhodlané jedince, kteří odmítají nechat se porazit. Je rozhodnut udělat cokoliv, co umožní jeho přežití. A způsob jak to zajistit je, že musí osobně být u všeho a to neustále. • Den za dnem bojuje stejné bitvy. • Funguje to do doby, než přijde jeho osobní fyzické selhání.

19. Majitel musí být připraven na růst podniku • Vyváženým a aktivním přístupem růst usnadnit nebo řízeně stabilizovat. • To ovšem vyžaduje určitý záměr už v době zakládání podniku, mít takto postavenou podnikatelskou vizi a mít ochotu, lépe touhu k osobním změnám, osvojit si nové dovednosti, znalosti, novou moudrost.

20. Musí porozumět klíčovým procesům, které je třeba zajistit, klíčovým cílům, kterých je třeba dosáhnout a klíčovému postavení, které by měl podnik podle jeho představ zaujmout na trhu. Dosáhne toho, pokud si bude klást správné otázky: • Kam se chci dostat? • Kdy se tam chci dostat? • Jak velký kapitál budu k tomu potřebovat? • Kolik budu potřebovat lidí, co by ti lidé měli dělat a jak by to měli dělat? • Jakou to bude vyžadovat technologii? • Jak velké budu potřebovat finance pro dosažení prvního, druhého a třetího milníku na své cestě?

21. Znáte ve svém okolí nějakého podnikatele? • Je plný nadšení a energie? Nebo • Vypadá vyčerpaně? • Vypadá znechuceně? • Pak si položme otázku: Jak dlouho podniká? • Je v tom nějaká souvislost?

22. Na co si stěžuje podnikatel? • Stěžuje si na práci s lidmi (zaměstnanci nejsou solidární, neodvádějí očekávané výkony, vidí v něm člověka, který se obohacuje na jejich úkor). • Musí být neustále v podniku, nemůže si dovolit nechat podnik bez dozoru. • Stěžuje si na administrativu která ho zatěžuje. • Nestíhá práci. • Stěžuje si na předpisy, které ho svazují. • Stěžuje si na stát a daně které ho vykořisťují. • …………..

23. V čem je tedy podstata problému malých firem? Hypotéza: • Podnikatelé sice pracují do úmoru, ale věnují se nesprávné práci na nesprávném místě. • V důsledku toho většina jejich podniků končí chaosem – jsou neřízené, jejich chování je nepředvidatelné a nenaplňují majitelovo očekávání, nic jim nepřináší.

24. Fatální mylný předpoklad • Pokud to umím vyrobit …. a jsem skvělý odborník ve svém oboru – jsem předurčený k podnikatelskému zdaru, umím podnikat! • Jsem znalec v oboru - jsem kvalifikován k tomu, abych řídil podnik.

25. Plán! (Business plan) • Je jasné, že je to jen pouhý odhad. • I přesto je nezbytně nutné představit si a jasně formulovat, tudíž naplánovat to, jaké má majitel se sebou i se svými zaměstnanci v budoucnosti úmysly. • Pokud to jasně nebude formulovat, tedy konkrétně srozumitelně sepsat na papír tak, aby to ostatní pochopili – neví nic! • Pamatujte si – jakýkoliv plán je lepší než vůbec žádný!

26. Indikátor toho, že je něco vpodniku v nepořádku: Podnikatel „utíká“ před problémy, neřeší je ihned, řešení odkládá, dělá jakoby se ho netýkaly!!!!!!! To je jeden z jistých kroků k záhubě.

27. Tři nezbytné osobnosti Každý kdo začne podnikat, musí mít v sobě tři osobnosti současně: • podnikatele, • manažera, • a v začátku i „výrobního dělníka“. Zpočátku je podnikatel okouzlen svojí nezávislostí a má vizi, že se bude věnovat jen své práci, kterou dobře umí. Podnikatel začíná podnikat jako dělník a pro samou práci ve výrobě přestává být podnikatelem v pravém slova smyslu, stane se otrokem vlastní práce.

28. Podnikatel: • je v nitru vizionář v nejlepším slova smyslu, nežije nikdy v minulosti, jen výjimečně v současnosti, ale cele v budoucnosti, • je katalyzátorem změn, vzhledem ke své potřebě změn vytváří kolem sebe značnou spoušť, čímž pochopitelně vyvolává neklidv lidech, které získal pro práci v podniku, proto se ostatním rychle vzdaluje. Čím víc roste jeho odstup, tím větší úsilí musí vynakládat na to, aby své následovníky uvlekl za sebou, • i ty nejtriviálnější maličkosti mění ve výjimečné příležitosti, jeho názorem na svět je přesvědčení, že svět je tvořen nadbytkem příležitostí k podnikání a bohužel stejně tak nadbytkem lidí, kteří ho brzdí v rozletu.

29. Manažer: • Jestliže podnikatel žije v budoucnosti, manažer žije v minulosti. • Tam kde podnikatel nadšeně vítá změny, manažer se zarputile drží existujícího stavu. • Jeho osobnost je ryze pragmatická, ale bez manažera by neexistovalo žádné plánování, žádný řád, žádná předvídatelnost. • Tam kde podnikatel vidí příležitosti, manažer vidí problémy – naruší mu to promyšlený systém. • Manažer si postaví dům a pak v něm zůstane bydlet až do smrti. Podnikatel si postaví dům a v okamžiku, kdy ho dokončí, začne plánovat další. • Manažer je tím, kdo uklízí „nepořádek“, který po sobě zanechal podnikatel – nastavuje systém.

30. Podnikatel x manažer • Bez podnikatele by nebyla žádná inovace. • Bez manažera by nebyl uřiditelný žádný podnik – neměl by žádný systém řízení.

31. Dělník: • Dělník si myslí že je jediný, kdo „doopravdy“ pracuje. Různé věci rozebírá a zase je dává dohromady. „Věci nejsou od toho, aby se o nich jen snilo, ale aby se dělaly.“ • Jestliže platí, že podnikatel žije budoucností, manažer minulostí, tak dělník přítomností. • Přemýšlení uznává jen to „přemýšlení o práci“. Jiné přemýšlení práci překáží. • Zatímco se podnikatel oddává „snění“, manažer si dělá „starosti“ a dělník „střízlivě uvažuje a pracuje“. • Dělník má tu zkušenost, že ho ostatní otravují, protože ho vyrušují z dělání něčeho, co je třeba udělat a chtějí, aby vyzkoušel něco nového, co nejspíš není vůbec třeba. Má rád stereotypy.

32. Závěr: • Podnikatel nikdy nesmí zapomenout na roli podnikatele • I když začíná jako dělník, nesmí v této roli zakrnět Conwayův zákon : • V každém podniku se najde někdo, kdo ví, o co běží. (Kdo ví víc než majitel). …. Je třeba ho neprodleně propustit.