Výukový materiál zpracován v rámci oblasti podpory 1.5 „EU peníze středním školám“

1. VY_32_INOVACE_05_PVP_299_Mer Výukový materiál zpracován v rámci oblasti podpory 1.5„EU peníze středním školám“

3. Zásady udržitelného rozvoje

4. Definice udržitelného rozvoje společnosti • „Jde o takový rozvoj společnosti, který umožní naplnit potřeby současné generace, aniž by snížil možnosti budoucích generací naplňovat jejich potřeby.“ (BRANIŠ, 2002, s. 167) • Průmysl a udržitelný rozvoj. Snahou průmyslových výrobních podniků je co nejméně škodit životnímu prostředí.

5. Trvale udržitelný rozvoj • Celosvětově nutný trend, který zasahuje i do ekologického způsobu jednání a hospodaření států • Jedním z cílů trendu je zachovat obyvatelstvu planety možnost uspokojovat základní životní potřeby • Mezinárodní organizace spolupracují na programech trvale udržitelného rozvoje (OSN, UNESCO, WHO, WWF, OECD)

6. Kontrolní Činnost státu • Stát kontroluje a sleduje emise z průmyslových podniků a jejich přenosy (tzv. registr znečisťování prostředí). Podporuje zavádění nových moderních technologií, které způsobují minimální podíl škodlivin a produkují málo odpadů. • Podniky pracují dle speciální normy ISO 1400 a systému EMAS, které vytyčují podmínky pro šetrný přístup k životnímu prostředí, dále úspory energií a materiálů, šetření a recyklace druhotných surovin.

7. 7 základních zásad ekologicky šetrného hospodaření Jejich dodržování je pro čistotu životního prostředí důležité: • snížení spotřeby energií, • snížení spotřeby surovin a materiálů, • minimální úniky škodlivin, • využívání obnovitelných zdrojů, • snaha o prodloužení životnosti výrobků, • hledání nových způsobů recyklace výrobků, • zvyšování možností různého využívání výrobků a služeb.

8. Povinnosti podniků Výrobní podniky již před zahájením výroby nových výrobků sledují stanovené předpisy a normy ve všech oblastech: • předvýrobní – stanovují jakost materiálů, surovin, polotovarů, kontrolují projektování, konstrukce. • výrobní – sledují dodržení všech postupů a technologií během výroby, sledují dodržování TN.

9. Povinnosti podniků • oblast prodeje – sledují prodej, zacházení s výrobky, manipulaci, skladování, způsob balení i přepravy, uložení na přepravních prostředcích, dodržení hygienických podmínek. • uvedení do provozu - kontrolují servis, - bezchybný provoz. • likvidace výrobků a obalů včetně recyklace – za velmi přísných ekologických podmínek.

10. ekologická úroveň výrobku • „Vyjadřuje vliv výrobku a jeho obalu na životní prostředí od výroby až po spotřebu. • Ministerstvo životního prostředí ČR uděluje na spotřební zboží značku Ekologický šetrný výrobek a Ministerstvo zemědělství na potraviny značku Bioprodukt, jestliže neobsahují škodlivé látky a byly vyprodukovány šetrně k životnímu prostředí.

11. ekologická úroveň výrobku • Nejstaršími ekologickými značkami jsou německý Modrý anděl a na obalech Zelená tečka, která nevyžaduje ekologický obal, ale podíl výrobce na jeho ekologické likvidaci. • Země Evropské unie slaďují normy pro ekologické spotřební zboží ekoznačkou květiny.“ (CVRČEK, 1993)

12. Použitá literatura: BRANIŠ, M. Základy ekologie a ochrany životního prostředí. 3. vyd. Praha 4: Informatorium, spol. s r.o., 2004. s. 203. ISBN 80-7333-024-5. CVRČEK, K., et al. Zbožíznalství I. pro OA a obchodní školy. 2.vydání. Praha: SPN, 1993. ISBN 80-04-26563-4. KVASNIČKOVÁ, D. Základy ekologie. 3. vyd. Praha 1: Fortuna, 2004. s. 103. ISBN 80-7168-902-5. Materiály jsou určeny pro bezplatné používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízení. Jakékoliv další využití podléhá autorskému zákonu.