Ing. Petr Bačík

1. Základy ekonomických teorií Ing. Petr Bačík petr.bacik@upol.cz

2. Přednáška č.4

3. Klasická politická ekonomie • Adam Smith (1723 -1790) • David Ricardo (1772 -1823) • Thomas Robert Malthus (1766 – 1834) • James Mill (1773 – 1836) • Jean Baptiste Say (1767 – 1832)

4. Období klasické politické ekonomie • Období klasické školy politické ekonomie lze vymezit následujícím způsobem: začíná vydáním Bohatství národů Adama Smithe v roce 1776 a končí v roce 1871, který je považován za počátek tzv. marginalistické revoluce.

5. Autoři klasické politické ekonomie - usilovali o ekonomický systém založený na svobodné tržní konkurenci a svobodě obchodu. Charakteristické symboly klasické politické ekonomie fyziokratické krédo “laissez faire” a “neviditelná ruka trhu” Adama Smithe. - zkoumali především vznik a rozdělování národního bohatství a roli společenských tříd – kapitalistů, dělníků a pozemkových vlastníků. Hlavní postavou klasické ekonomie byl kapitalista (byl tvůrcem mzdového fondu, investoval, podněcoval ekonomický růst, atd.)

6. Charakteristické znaky Smithovy politické ekonomie: • hospodářský liberalismus • zdrojem bohatství společnosti je vynakládání práce, její množství a produktivita • akumulace kapitálu je podmínkou rozvoje • dělba práce je významným činitelem hospodářského růstu • sklon ke směňování představuje impuls, který uvádí do pohybu celý hospodářský systém

7. Adam Smith narodil se ve Skotsku, kde strávil i většinu svého života. 13 let vedl katedru morální filozofie na univerzitě v Glasgow. V letech 1764-66 navštívil Francii, kde se setkal s řadou významných osobností (Voltaire, Quesnay, Turgot). Po návratu z Francie opustil univerzitu a deset let pracoval na svém životním díle – “Pojednání o podstatě a původu bohatství národů” (1776). V tomto díle Smith dokázal zpracovat dosavadní neutříděné ekonomické názory v ucelený teoretický systém – politickou ekonomii. Bohatství národů, dílo rozsáhlé (pět knih) a tématicky různorodé, ovlivnilo tehdejší (ekonomické) myšlení zcela zásadním způsobem. K tomu výraznou měrou dopomohlo i to, že Smith byl v roce 1776 již široce uznávanou morální autoritou. Tehdejší Anglie byla totiž stále ještě zemědělskou zemí s výrazným vlivem merkantilistického myšlení. Smithovy názory tedy předznamenaly novou éru – éru průmyslové revoluce, která v Anglii začala až v 80. letech. Smith se v Bohatství národů zabýval otázkami, které se později staly hlavními tématy klasické politické ekonomie: neviditelná ruka trhu, růst a měření národního bohatství, teorie hodnoty a rozdělování. Rozdělil majetek na: fixní - budovy, stroje, zařízení oběžný - zásoby zboží a mzdy, resp. zálohy na mzdy

8. Neviditelná ruka trhu • Idea laissez faire je spojována s tzv. neviditelnou rukou trhu. • představě, že všechny ekonomické jevy a procesy jsou odvozeny z přirozené povahy člověka. Ten sleduje svůj soukromý osobní zájem a tím uvádí do chodu síly, které jsou zdrojem pohybu celého systému a jeho vývoje. Důležitým aspektem neviditelné ruky trhu je dělba práce. Mezinárodní dělba práce pak zvětšuje bohatství všech národů doktrína svobody obchodu.

9. Cena(hodnota) v pojetí A. Smithe A. Smith předpokládal, že přirozená cena závisí na přirozené výši mzdy a na přirozené míře zisku. Tím Smith učinil nákladovou teorii hodnoty závislou na teorii rozdělování. Objektivně-nákladové pojetí hodnoty, podle něhož je hodnota “vnitřní vlastnost” zboží, nezávislá na subjektivních preferencích spotřebitele.

10. David Ricardo Jeho hlavní dílo je „Zásady politické ekonomie a zdanění“ (1817) Teorie pracovní hodnoty: Vycházela ze Smithova odlišení tržní a přirozené ceny, přičemž poptávka je tržním vlivem ovlivňujícím pouze cenu tržní. Rozlišil: - zboží vzácná, jejichž cena je závislá pouze na poptávce a měnící se poptávka nemá vliv na změnu množství (příklad šperky) • zboží reprodukovatelná u nichž poptávka je schopna ovlivnit cenu pouze krátkodobě, neboť dlouhodobě se projeví reakce nabídky, která opět cenu ustálí. (příklad potraviny) • Jediným a konečným zdrojem hodnoty je podle Ricarda práce vynakládaná na výrobu zboží a jediným měřítkem této hodnoty jsou náklady práce.

11. T.R. Malthus Podle populační teorie existuje přirozená tendence k populačnímu růstu, který vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle se mohou zvětšovat zdroje lidské obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou, zdroje obživy mohou růst nanejvýš aritmetickou řadou. • Omezení populačního růstu jsou nemoci a hladomor později názor, že může působit morální sebekontrola: • uvážlivé uzavírání sňatků • omezování porodnosti • růst vzdělanosti obyvatelstva atd. Z populační teorie bylo možné vyvodit vysvětlení mzdy jakožto existenčního minima. Výše mzdy je dána mzdovým fondem a existujícím počtem dělníků. Populační teorie byla důsledkem působení přírodního zákona. Součástí populační teorie byly klesající výnosy v zemědělství (za předpokladu neměnných technickýchznalostí). Obilní zákony sloužily v Anglii k udržení stabilní ceny obilí na anglickém trhu, což se realizovalo pomocí celních opatření. V době vysoké úrody byla stanovena vysoká dovozní cla chránící domácí producenty před levným zahraničním obilím, při nízké úrodě byla cla pozastavena. Spor o obilní zákony byl způsoben snahou průmyslníků o jejich odstranění, neboť nízké ceny obilí zakládaly možnost nízkých mezd. Malthus však zdůrazňoval zájem pozemkových vlastníků, neboť nízké ceny obilí vedly ke snižování renty. Naopak rostoucí zisk chápal jako zdroj expanze průmyslu na úkor zemědělství. Tyto úvahy dováděl až do závěru o nutnosti vzniku deprese. Zájmy průmyslníků vyjadřoval Ricardo, který zdůrazňoval, že vysoké ceny obilí způsobují nutnost vyplácení vyšších mezd, tedy snižování zisků a hrozbu pro motivaci investování.

12. Nassau W. Senior • Senior je autorem práce Nástin vědy politické ekonomie (1836), ve které se pokusil o zásadní změnu v metodologii klasické politické ekonomie. Byl přesvědčen, že skutečnou vědou se politická ekonomie stane, pokud se oprostí od politických soudů a sociálně kontroverzních otázek. Snažil se o dosažení tohoto pojetí proměnou ekonomie v axiomatickou vědu. Jejím východiskem se měly stát čtyři nezpochybnitelné axiomy, od kterých by deduktivně byly odvozeny všechny poznatky. Mezi výchozí axiomy řadil: • hédonistický princip jednotlivec hledá vždy největší možné uspokojení s nejmenší možnou námahou • Malthusův populační zákon • zákon rostoucího výnosu v průmyslové výrobě • zákon klesajících výnosů zemědělských výrob. Pokus o axiomatické pojetí nebyl příznivě přijat a nenašel stoupence. Rovněž jeho snaha o vytvoření čisté ekonomie odtržené od politických a sociálních problémů mu nezískala popularitu. Do širšího povědomí však vstoupil svojí teorií kapitálu a úroku. Kapitálem rozumí zboží, které není spotřebováno a je použito ve výrobě, čímž se práce stává produktivnější. Výrobní faktory dělí na prvotní (práce a půda) a druhotný faktor (kapitál). S tímto pojetím souvisí i jeho teorie abstinence, která vysvětluje tvorbu kapitálu a podává zdůvodnění opodstatněnosti úroku. K tomu, aby kapitál vznikl, je nutné abstinování od konečné spotřeby. Člověk by raději spotřebovával, abstinence představuje újmu, za kterou přísluší odměna v podobě úroku. Tímto výkladem se na půdě klasické politické ekonomie definitivně vymaňuje úrok z podnikatelského zisku a proměňuje se v základní důchod náležející vlastníkovi výrobního faktoru kapitál. Úrok a zisk se staly nezávislými důchody. Širší pojetí vnáší rovněž do interpretace renty. Jestliže není konkurence dokonalá, realizuje se monopol (širší nebo omezenější), ale vždy v důsledku toho vzniká mezera mezi výrobními náklady a tržní cenou, kterou označuje jako rentu. Renta není pouze výsledkem přivlastnění si půdy úrodnější nebo půdy lépe položené. Senior dokazuje, že se nejedná o žádný výjimečný případ, ale normální tržní jev. Renta má charakter monopolního zisku a monopolů rozlišil několik: - monopol času - disponují výrobci s pokročilejší technikou - monopol omezených výrobních podmínek - monopol trvalý založený na výjimečných vlastnostech některých pozemků a ostatních přírodních sil - monopol privilegií - založen na mimořádných schopnostech a kvalifikaci. Sem řadí také právní monopoly - monopol vlastnictví půdy. V pojetí renty učinil ještě jeden netradiční krok. Důchod z každého kapitálu, pokud se v souvislosti s úmrtím vlastníka, který kapitál vytvořil, dostává do dalších rukou, se přeměňuje na rentu.

13. John Stuart Mill (1806 –1873) • Jeho “Zásady poltické ekonomie” (1848) představují završení myšlení klasické školy a byly nejpoužívanější učebnicí politické ekonomie na světě téměř do konce 19. století.Millovo dílo představuje završení myšlení klasické politické ekonomie. Současně však v sobě obsahuje i myšlenky (sociální reformismus), které narušují filosofickou ucelenost a vnitřní logiku klasické politické ekonomie a předznamenávají tak i její blížící se pád.

14. Harmonismus V průběhu první poloviny 19. století se zformoval svébytný proud uvnitř směru klasické politické ekonomie. Formoval se pod vlivem vývoje ekonomického myšlení, kde postupně sílila pozice kritických proudů. Mnohé kritiky kapitalistické společnosti a hospodářských poměrů byly orientovány protiliberálně, čímž se stavěly do konfrontační pozice vzhledem k liberálnímu učení klasické politické ekonomie. V důsledku toho pociťovali někteří autoři potřebu důsledněji obhájit liberální základy klasické politické ekonomie a fakticky do tohoto problému koncentrovali své výklady. Nejvýznamnějšími postavami tohoto proudu se stali: • Fréderic Bastiat 1801 - 1850 • Henry Charles Carey 1793 – 1879 existuje touha maximalizovat zisk ↓ kapitalista musí výrobu rozšiřovat a zdokonalovat (zefektivňovat) ↓ proto dochází k tomu, že se vyrábí stále více a stále levněji ↓ spotřebitelé mohou nakupovat a spotřebovávat tak, že plněji a všestranněji uspokojují své potřeby

15. Fréderic Bastiat • F. Bastiat vydal Les harmonies économiques (1850). Jedná se o první část rozpracovaného díla.