Slovesná tvorba v době baroka

1. Vyslyš můj pláč, ó ty, jenž slyšíš ty, kdo pláčí! Pomoz, všemocný, pomoz mně, jenž sám si nevím pomoci! Tvé útěchy si žádám… Paul Fleming Slovesná tvorba v době baroka 2. Zřít světlo v temnotách J. S. Bach: Suita Bourée

2. Charakter literárního baroka Alonso Cano (1601 – 1667) Umučení sv. Ondřeje Převládající duchovní literatura je naplněna mystikou a propaguje na biblických tématech či příbězích ze života svatých nedostižné mravní ideály křesťanství. Domenico Zampieri (1571 – 1641) Vyhnání z ráje

3. Charakter literárního baroka Alegorie a podobenství jsou hlavními uměleckými prostředky barokní tvorby nejen ve výtvarném umění, ale i v literatuře. Matyáš Bernard Braun Alegorie náboženství

4. Charakter literárního baroka Světsky laděná tvorba zachycuje svět aristokracie a v rytířských a pastýřských příbězích vyhledává galantní tématiku, přeplněnou dobrodružnými a milostnými motivy. Francois Boucher (1703 – 1770) Myslí na víno?

5. Umělecké prostředky barokní slovesnosti Bohatou barokní symboliku nalézání Boha reprezentuje strastiplná pouť plná zoufalství a utrpení, kterou podnikne krásná dívka za svým milencem – Kristem. Alonso Cano (1601 – 1667) Noli me tangere Carlo Dolci (1616 – 1686) Magdalena

6. Umělecké prostředky barokní slovesnosti Bernardo Cavallino (1616 – 1656) Sv. Cecílie v extázi El Greco (1541 – 1614) Pokání Maří Magdaleny Expresivních účinků dosahoval barokní umělec prostřednictvím hyperboly – žal je hluboký a zoufalství ze smrti, která nenávratně přichází vede k hořkosti a zklamání.

7. Raná španělská duchovní literatura Smrti, teprv na tvém prahu začíná nám život pravý, zemský život kolotavý hradí cestu k jeho blahu. Smrti, zkrať mou krušnou dráhu, život dej mi ve svém klínu. Touhou zemřít mřu i hynu. Živote, co mohu, rci, Bohu kromě tebe dát? Odevzdána bez výhrad, jenom Jemu patřit chci, nejdražšímu milenci, kéž s ním smrtí brzy splynu: touhou zemřít mřu a hynu. Terezie z Ávily (též sv. Terezie, 1515 – 1582) a její hrob v Ávile

8. Raná španělská duchovní literatura Juan de la Cruz (též sv. Jan z Kříže, 1542 – 1591) Milostný plameni, jenž spaluješ tak sladce v nejhlubším nitru duši závratí, když žár tvůj neraní, kéž skončí tvoje práce a vlákno zpřetrhá se něžných splynutí.

9. Raná duchovní literatura Francie Théodore Agrippa d’Aubigné (1552 - 1630) Stozubí, stodrápí a nikdy neochablí rvát, aniž usmrtí, svou kořist budou ďábli a, sami trýzněni, s rozkoší trýzněných svým čelem okutým vám rozparovat břich. Tož, jako kdysi vy, se budou šklebit zlostí, když lázeň strojili jste z krve nevinnosti. Tvář jejich ztýraná vás bude týrat, kati. Co sami vytrpí, si na vás vynahradí. O hrůzo! Zmučencům jste dáni na pospas, již, věčně mučeni, zas budou mučit vás.

10. Angličtí duchovní mystikové HYMNA K BOHU OTCI Zda odpustíš mi hřích, jenž spáchán byl už v ráji kdys, a přece je můj hřích? Zda odpustíš mi hříchy, v nichž jsem žil a žiji dosud, ač se kaji z nich? A kdybys vše mi odpustil, mám větší hřích. Mám hřích a to je strach, že v chvíli chvil, kdy zemřu, rozmeteš mne v prach. Rodný dům básníka v Pyrfordu John Donne (1572 – 1631)

11. Angličtí duchovní mystikové Dni sladký, samý jas a chlad jenž zemi s nebem oddáváš, rosa tě opláče, jdi spat: Vždyť zemřít máš. Ó růže sladká, prudkost tvá do očí slzy loudí až, však kořen z hrobů vyrůstá: Ty zemřít máš. Sládnoucí dny a růžemi, jaro svou skříňku vůní máš? Zmar jar má hudba hraje mi: Vše zemře, zvaž! Sladká a dobrá duše jen jak strom, ta nikdy necouvá; že svět je na smrt odsouzen, tím ožívá! George Herbert (1593 - 1633)