OBSAH Technika fotografování digitálním fotoaparátem Typy digitálních fotoaparátů

2. OBSAH Technika fotografování digitálním fotoaparátem Typy digitálních fotoaparátů Konstrukce digitálního fotoaparátu Senzor digitálního fotoaparátu Barevný model RGB Dynamický rozsah fotoaparátu Obrazové formáty Expozice snímku Měření expozice Kompenzace expozice Expoziční režimy Histogram Kontrola kvality expozice posouzením tvaru histogramu Expoziční strategie Digitální šum Ostření a hloubka ostrosti Vyvážení bílé barvy Stabilizátor obrazu Informace o nastavení parametrů Studijní a instruktážní materiál: http://fotoroman.cz/techniques2.htm

3. Typy digitálních fotoaparátů Fotoaparáty mobilních telefonů Pohotovostní přístroje s omezenými možnostmi,určené k pořizování fotografií zápisníkového typu s výhodou jejich distribuce jako MMS Kompaktní fotoaparáty Malé příruční fotoaparáty nebo lehké fotoaparáty střední velikosti s pevně vestavěným objektivem. Moderní přístroje tohoto typu mají bohaté vybavení a velmi často objektiv s proměnnou ohniskovou délkou (zoom) s velkým rozsahem (super-zoom) s elektrickým Pohonem pro její nastavení. Některé modely jsou vybaveny hledáčky s miniaturními displeji - typ EVF (Electronic View Finder). Nepravé zrcadlovky Fotoaparáty s možností výměny objektivů s různými ohniskovými délkami. Jsou vybaveny růhledovými hledáčky nebo hledáčky typu EVF. Pravé zrcadlovky Fotoaparáty s možností výměny objektivů s různými ohniskovými délkami a hledáčky s pentaprismatickým hranolem. Bývají velmi bohatě vybaveny a vyšší (poměrně drahé) typy se používají jako přístroje profesionální.

4. Konstrukce digitálního fotoaparátu (pravá zrcadlovka)

5. Senzor digitálního fotoaparátu Každý senzor je tvořen maticí (mozaikou) světlocitlivých buněk (pixelů). Senzor 6 MPix fotoaparátu je tvořen mozaikou např. 3000 x 2000 pixelů. Výstupem každé světlocitlivé buňky je elektrický signál úměrný jejímu osvětlení. Buňky tak poskytují pouze informaci o velikosti jasu dopadajícího světla, nikoliv o jeho barvě. Pro senzor fotoaparátu se také používá název snímač nebo čip. • Typy používaných senzorů • CCD (Charged Coupled Device) • CMOS (Complimentary Metal Oxide Semiconductor) • Velikost matice [počet pixelů - kvalita (rozlišení) snímkua jeho velikost po uložení do paměti] je v menu fotoaparátu volitelná.

6. Velikost senzoru v porovnání s velikostí políčka klasického kinofilmu

7. Barevný model RGB Informace o barvě světla dopadajícího na světlocitlivou buňku (pixel) je získána nepřímo – výpočtem s využitím zákona o skládání barev (R-červené, G-zelené a B-modré).

8. Vytvoření barevného pixelu využitím Bayerovy masky Nad mozaikou světlocitlivých buněk je umístěna maska složená z barevných pravidelně uspořádaných RGB filtrů. Jednotlivé pixely pak měří intenzitu dopadajícího světla barvy svého filtru. 25% z celkového počtu pixelů senzoru tak měří barvu červenou, 25% barvu modrou a 50% barvu zelenou (Bayerova maska). Odstín barvy pixelu je pak vypočten z barevných signálů čtveřice pixelů jeho okolí. • - poměr velikostí hodnot R : G : B vyjadřuje barevný odstín pixelu • součet velikosti hodnot R+G+B vyjadřuje jas pixelu - celkovou intenzitu světla bez ohledu • na jeho barvu (využívá se i při převodu barevného snímku na snímek černobílý).

9. Dynamický rozsah fotoaparátu Původně analogový elektrický signál pixelů jev A/D převodníku fotoaparátu převeden na signál diskrétní (digitální).Spojitý signál v rozsahu odstínů od černé do bílé je nutno rozdělit na Předem daný počet kvant (hladin). Každé hladině je přiřazen binární digitální kód. Většina fotoaparátů používá 8bitový nebo 12bitový převod (hloubku kanálu). 8bitové převodníky pak nabízejí 256 a 12bitové 4096 hladin odstínů šedi nebo barev.

10. Obrazové formáty JPEGIdeální a speciálně pro fotografii navržený formát pro ukládání fotografií je JPEG (Joint Photographic Expert Group). Pracuje pouze s 8bitovou hloubkou. JPEG používá ztrátovou kompresi, která z fotografie odstraňuje okem nepostižitelné detaily zejména v oblasti barev, kde je oko mnohem méně schopné rozlišovat malé rozdíly než v oblasti jasu. Při kompresi je možné nastavit široký rozsah stupňů komprese, Finální úspora velikosti souboru záleží nejen na nastaveném stupni komprese ale i na obsahu fotografie. Uložené soubory cca jednotky Mpx. Pozor na opakované ukládání do JPEG! TIFFFormát TIFF (Tagged Image File Format) je standard pro vysoce kvalitní ukládání obrázků v tiskovém průmyslu. Umí pracovat jak s 8bitovou tak s 16bitovou barevnou hloubkou na kanál. Používá se buď zcela bez komprese nebo s bezeztrátovou kompresí LZW či ZIP. TIFF zachovává Exif informace (úplné parametry snímku) a proto je ideální pro archivaci mezisouborů, které budou editovány později. Uložené soubory desítky Mpx. RAWPrincip snímání do RAW je v tom, že nutný výpočet fotografie z hrubých dat získaných ze senzoru neproběhne ve fotoaparátu, ale na kartu se uloží jen hrubá data získaná ze senzoru a výpočet se provede až v PC. To má mnoho výhod - při výpočtu fotografie v PC lze nastavit a ovlivnit řadu důležitých parametrů, které často mohou zejména špatně exponované fotografie zachránit. Uložené soubory desítky Mpx.

11. Postup zpracování dat ze senzoru pro jednotlivé formáty snímků

12. Vliv ztrátové komprese ve formátu JPEG JPEG nekomprimovaný (6MB) JPEG extrémně komprimovaný (20kB)

13. Nastavení formátu snímků v menu fotoaparátu L – rozlišení snímku velké M – rozlišení snímku střední S – rozlišení snímku malé 1. řádek – komprese nízká 2. řádek – komprese vysoká

14. Expozice snímku Tři faktory ovlivňující expozici snímku 1. Expoziční čas = doba jak dlouho světlo působí na senzor Změna expozičního času o 1 hodnotu na uvedené základní stupnici expozičních časů mění množství světla dvakrát (neboli o 1 expoziční hodnotu EV – Exposure Value). 8, 4, 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250, 1/500, 1/1000, ... [sec] 2. Clona = průměr kruhového otvoru ve středu objektivu Stupnice clonových čísel podobně jako expoziční čas v souladu s fyziologickými vlastnostmilidského oka zajišťuje násobky expozice 2x. 1.2, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32, 45, ... 3. ISO citlivost = elektronicky řízená citlivost senzoru na světlo Každá sousední hodnota na ISO stupnici mění citlivost vždy právě 2x. Typická základní stupnice ISO tedy je: 50, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, ...[ISO] Možnost změny citlivosti je považována jako jedna z velkých výhod digitálního fotografování.

15. Reciprocita času, clony a citlivosti ISO Pokud např. zdvojnásobíte množství světla změnou clony, nebo totéž docílíte změnou expozičního času nebo citlivosti ISO, je to jedno a výsledek je tentýž. Z hlediska expozice (nikoliv samozřejmě z hlediska ostatních vlivů na výslednou fotografii) je tedy zcela lhostejné, jestli exponujete clonou f/2.0 a časem 1/500 s při ISO 100 nebo clonou f/2.8 a časem 1/250 s při ISO 100. Clona sice omezila množství světla na půlku, ale dvojnásobný expoziční čas množství světla opět vrátil na původní hodnotu. Stejnou expozici by zařídila i sada: clona f/2.0, čas 1/1 000 s při ISO 200, kde zmenšení množství světla na půlku díky zkrácení času vykompenzovala dvojnásobná ISO citlivost. V praxi je tak možné najít velké množství trojic - clona / čas / ISO - které povedou ke stejné expozici. Zatímco volbu času podřizujeme zvládnutí pohybové neostrosti a rozhýbání snímku, clona určuje hloubku ostrosti a ISO nám nepříjemně zvedá šum. Správné nastavení sady těchto 3 hodnot tedy musí vést nejen k dobré expozici (množství světla), ale i k výrazově a technicky správnému pojetí snímku.

16. Měření expozice -1 • V automatických nebo poloautomatických expozičních režimech je provedeno automaticky při polovičním namáčknutí spouště fotoaparátu jeho expozičním senzorem. • Způsob výpočtu nastavení expozičních parametrů (čas, clona, citlivost) závisí na požadavku fotografa a nastavení režimu měření v menu fotoaparátu. Maticové, poměrové, zónové Podle průměru jasů všech pixelů – při fotografování v běžné praxi Celoplošné se zdůrazněných středem Podle průměru jasů všech pixelů se zvýšenou vahou jasu pixelů ve střední části snímku – při fotografování v protisvětle

17. Měření expozice - 2 Středové Bere v úvahu pouze asi 8% pixelů v okolí středu snímku - k měření jasu konkrétní části scény Bodové Bere v úvahu pouze 1 – 3% pixelů v okolí středu snímku - k měření jasu konkrétního bodu scény

18. Expoziční režimy Podle požadavku fotografa - jsou volitelné na točítku v horní části těla fotoaparátu. Obvyklé možnosti výběru Plná automatika Poloautomatické režimy Manuální režim Expoziční čas B (Bulb) Uživatelské režimy C

19. Plně automatický režim je přítomen na všech fotoaparátech a znamená jediné - fotoaparát a jeho procesor přebírá plnou vládu nad veškerým nastavením. Plná automatika přebírá vládu (zeleně) nad všemi třemi veličinami určujícími expozici plus řadou dalších parametrů fotografování. Pro měření expozice je většinou použita nějaká varianta maticového měření. Uživatel obvykle může pouze volit kvalitu obrazu (rozlišení a JPG kompresi), samospoušť a někdy ovládat blesk. Vše ostatní plně řídí automatika. Tento režim je vhodný při fotografování metodou "Namiř & zmačkni" a u běžných scén vede ke standardnímu a dobře použitelnému výsledku. Plná automatika - AUTO

20. Plná automatika - scénické režimyPortrétFotoaparát předpokládá hlavní objekt blízko (cca 1-5 metrů) a tam preferuje ostření. Dále preferuje nízká clonová čísla a tím malou hloubku ostrosti. Při zpracování obrazu se často méně doostřuje (obrázky jsou měkčí) a barvy se upravují na jemné, přirozené, zejména s důrazem na pleťovku. Fotoaparát neváhá použít blesk a často volí automaticky i režim redukce červených očí. Expoziční čas většinou nedovolí nastavit delší než cca 1/50 s, a tak se předchází případnému rozhýbání snímku. KrajinaNa rozdíl od portrétu, zde fotoaparát preferuje vyšší clonová čísla a tím vyšší hloubku ostrosti. Obrázky jsou silně doostřovány, je jim zvýšen kontrast a mnohem silněji se saturují barvy s cílem dosáhnou vzhledu pohlednic. Blesk bývá zakázán - jeho použití v krajině sice není v praxi vyloučené, ale není typické. SportFotoaparát logicky předpokládá akční a dynamické scény, takže preferuje krátké expoziční časy, často bohužel na úkor vysokého ISO. Automaticky také volí kontinuální režim snímání (střílení snímků) a často též prediktivní autofocus. MakroFotoaparát předpokládá objekt velmi blízko, a tak preferuje ostření na krátké vzdálenosti. Většinou ostří pouze na střední bod a neváhá použít blesk. Expoziční čas většinou nedovolí nastavit delší než cca 1/50 s, a tak předchází případnému rozhýbání snímku. Noční portrétTady fotoaparát předpokládá blízko stojící portrétovanou osobu (podobně jako normální portrét) a za ní slabě osvětlené noční město či krajinu. Použije blesk a snaží se vybalancovat světlo blesku, které osvítí jen blízkou osobu (blesk nad cca 5 m je neúčinný), a přirozené světlo krajiny či města v pozadí. Na rozdíl od běžného portrétu se proto nebrání dlouhým expozičním časům. Ty pak mohou např. v nočním městě dosahovat i několika vteřin, a tak stativ je často nutností. Bez bleskuV řadě případech automatika chybně použije blesk či jeho použití je přímo zakázáno - často v muzeích, jeskyních, kulturních podnicích, zoologických zahradách atd. Pro tyto případy se hodí tento režim, který je plnou automatikou ale se zakázaným bleskem.

21. Poloautomatický režim P Režim P (často označovaný jako Program AE) je režim velmi podobný plné automatice. Sám nastavuje expoziční čas i clonu ale zásadní rozdíl oproti plné automatice je v tom, že v režimu P je možné manuálně nastavovat ostatní hodnoty a veličiny. Jedná se zejména o zapnutí/vypnutí blesku, výběr zaostřovacího bodu, metodu měření expozice, expoziční kompenzaci, vyvážení bílé a mnoho dalších. Posun programu (Flexible program, Program Shift atd.) Ruční přepnutí jiné kombinace expozičního času a clony, která však zachovává stejnou expozici. Platí pro daný snímek. Clonou se určuje hloubka ostrosti, kdežto čas se podřizuje pohybovému managementu. Expoziční kompenzace Provedení ruční expoziční kompenzace neboli možnost upravit expozici oproti hodnotám zjištěných automatikou. Světlo lze buď přidat a získat světlejší snímek (+EV) nebo naopak ubrat a získat tmavší snímek (­EV). Ruční kompenzace expozice je uvedena na stupnici v hledáčku nebo stavovém displeji fotoaparátu. Je trvalá!

22. Poloautomatický režim S (Tv) V režimu S (Shutter) neboli Tv (Time Value) nastavíte pevně expoziční čas a ISO, a automatika dopočítá clonu podle množství světla na scéně. Tento režim je tedy výhodný, když potřebujete zafixovat čas - obvykle kvůli pohybovému managementu. Expoziční kompenzace v režimu S (Tv) Požadujete-li světlejší/tmavší snímek a provede-li tedy expoziční kompenzaci +/- EV, fotoaparát bude reagovat změnou clony. Kladná kompenzace otevře clonu oproti automaticky zjištěné hodnotě a naopak záporná kompenzace clonu přivře. Expoziční čas 1/1000sek Expoziční čas 1/60sek

23. Poloautomatický režim A (Av) V režimu A (Aperture) neboli Av (Aperture Value) nastavíte pevně clonové číslo a ISO a automatika dopočítá expoziční čas podle množství světla na scéně. Tento režim je tedy výhodný, když potřebujete zafixovat clonu - obvykle kvůli hloubce ostrosti snímku. Expoziční kompenzace v režimu A (Av) Požadujete-li světlejší/tmavší snímek a provede-li expoziční kompenzaci +/- EV, fotoaparát bude reagovat změnou expozičního času. Kladná kompenzace prodlouží čas oproti automaticky zjištěné hodnotě kdežto záporná kompenzace ho zkrátí. Clona 2,8 Clona 11

24. Plně manuální režim M Plně manuální režim vám umožní převzít kontrolu nad všemi veličinami určujícími expozici, čili expozičním časem, clonou a ISO citlivostí. Automatika je tak zcela vypnuta a nadále funguje jen jako rádce. V hledáčku se obvykle dozvíte odchylku vámi nastavených hodnot od hodnot, kterými by exponovala automatika. Expoziční čas B (Bulb) V manuálním režimu je většinou možné též nastavit expoziční čas B (Bulb). Znamená to, že závěrka bude otevřena a bude se exponovat tak dlouho, jak dlouho bude stisknutá Spoušť. Umožní to třeba u nočních snímků exponovat libovolně dlouhými časy.

25. Uživatelské režimy C Některé fotoaparáty umožňují předvolit uživateli expoziční režim podle vlastní volby a uložit nastavení do paměti. Předvolené nastavení pak aktivujeme v poloze C. Expoziční bracketing (automatické posouvání expozice) Bracketing je postup, kdy fotoaparát udělá automaticky více snímků (obvykle 3), každý s jiným nastavením expozice. Tím máte možnost si potom (na monitoru fotoaparátu,při úpravě snímku v PC) vybrat tu, která je nejlepší. Fotoaparáty dělají obvykle 3 snímky, jednu exponovanou přesně podle automatiky, druhou světlejší a třetí tmavší. Velikost změny je možné nastavit v jednotkách EV (většinou max. ± 2 EV).

26. Zobrazení velikosti kompenzace expozice Graf kompenzace v hledáčku fotoaparátu ukazuje snížení expozice o 1 EV - pokles světla na polovinu (mírné ztmavění snímku).

27. Histogram graf statistické četnostijasů snímku pro jednotlivé hladiny stupňů šedi (nebo barev). Je výborným a primárně používaným nástrojem pro posouzení kvality snímku ihned po jeho pořízení (jedna z velkých výhod digitální fotografie). Jasový histogram ukazuje rozložení jednotlivých 255 úrovní jasů (odstínů šedé) v obraze. RGB histogram Ukazuje rozložení jasů jednotlivých barev R-G-B v obraze.

28. Kontrola kvality expozice posouzením tvaru histogramu

29. Doporučení využití režimů A (Av) a S (Tv) v praktickém použití V režimu A (Av) si přednastavte nejnižší možné clonové číslo (světelnost objektivu). Automatika bude dopočítávat čas, který při dostatku světla bude velmi krátký a díky otevřené cloně máte zaručenou malou hloubku ostrosti typickou třeba pro portréty. V režimu S (Tv) si přednastavte nejdelší čas, který ještě s ohledem na ohnisko udržíte z ruky. Automatika bude dopočítávat clonové číslo, které při dostatku světla bude vysoké a máte tak zaručenou velkou hloubku ostrosti typickou třeba pro interiéry či skupiny osob. ISO nastavte co nejnižší ale tak, aby výše uvedená strategie fungovala - ne však vyšší než cca 400, neboť při vyšších citlivostech se na snímku projeví digitální šum.

30. Expoziční strategie pro standardní fotografování 1. Nastavte ISO citlivost na nejnižší hodnotu (50, 100 nebo max. 400) 2. Nastavte režim priority clony A (Av) 3. Zvažte potřebnou hloubku ostrosti. Krajina, architektura a případně makro vyžadují velkou hloubku ostrosti (= vysoké clonové číslo), zatímco záměr oddělit hlavní objekt od pozadí jeho rozostřením vyžaduje minimální clonová čísla. Podle situace nastavte požadované clonové číslo. 4. Změřte scénu (polovičním namáčknutím spouště) a podívejte se, jaký expoziční čas fotoaparát dopočítal. 5. Je expoziční čas dostatečně krátký? Pozor na rozhýbání a pohybovou neostrost! Je potřebný stativ nebo alespoň provizorní opora ? 6. Pokud se bojíte rozhýbání snímku nebo pohybové neostrosti, snižte clonové číslo. Jste-li již na doraze světelnosti, zvyšte ISO (ale neradi). Pokud vychází ISO větší než 400, zvažte zda snímek za to vůbec stojí. Opakujte od bodu 4. Pozor - na mnoha fotoaparátech není ISO vidět na displeji! Proto ho nezapomeňte po vyfotografování snímku zase snížit ! 7. Proveďte zkušební snímek a pečlivě si prohlídněte jeho histogram. 8. Pokud histogram není optimální, nastavte expoziční kompenzaci a opakujte od bodu 7. 9. Nyní jste připraveni na finální záběr!

31. Digitální šum 1. Šum zesilovačů signálu pixelů senzoru – závisí na nastavení citlivosti ISO. 2. Šumy způsobené dlouhou expozicí (zakrytý objektiv, expoziční čas 5min)

32. Ostření a hloubka ostrosti Selektivní ostřeníPokud pracujete s hloubkou ostrosti, tak volbou roviny zaostření můžete soustředit pozornost na to, co má diváka zajímat. Ostatní bude tvořit pozadí a nemělo by na snímku rušit. Nejedná se tedy opět o nic jiného, než o volbu roviny (bodu) zaostření. Čím menší clonové číslo zvolíme, tím bude hloubka ostrosti menší, pozadí rozostřenější a méně rušivé.

33. Hloubka ostrosti Hloubka ostrosti se ovlivňuje a řídí celkem třemi veličinami: - clonou - vzdáleností objektu - ohniskovou délkou objektivu

34. Výběr zaostřovacího bodu autofokusu (AF-point) 3 body (OLYMPUS) 5 bodů - NIKON D50, D70 45 bodů – CANON 1D 9 bodů – KONICA, MINOLTA Počet a polohu zaostřovacích bodů si může fotograf sám zvolit. Ruční ostření (Manual Focus, MF) Pro řadu scén je nejspolehlivější metoda zaostřit ručně - v situacích, kde AF selhává – ve slabém světle, v protisvětle, pro málo kontrastní scény či pro objekty nemající hrany.

35. Kontrola zaostření snímku 1. Kontrolním signálem v hledáčku (event. s akustickým návěštím) 2. Prohlídka náhledu na displeji se zvětšením detailu

36. Režim ostření na maximální hloubku ostrosti (A-DEP) Režim A-DEP je ostření na maximální hloubku ostrosti (hyperfokální ostření) typické pro krajiny, interiéry, architekturu a skupinové fotografie.

37. Vyvážení bílé barvy (WB - White Balance) Bílý papír není ve skutečnosti bílý. Bílá totiž znamená, že odráží světlo beze změny. Má tedy vždy barvu dopadajícího světla. Lidské oko tuto skutečnost kompenzuje, fotoaparát ne. Proto je třeba věrnost barev na snímku kontrolovat a nastavovat. Barvy a barevná teplota Takto nějak by člověk viděl barvy při použití zdrojů světla, kdyby byl mozek nakalibrován na sluneční světlo 5 500 K a dále by již bílou nekorigoval. Stejné barevné zabarvení mají snímky, jsou-li osvětlené jednotlivými světelnými zdroji. Proto je třeba provádět tzv. vyvážení bílé barvy pro konkrétní typ osvětlení.

38. Vyvážení bílé Fotografujeme ve světle běžné žárovky (která má silně červené světlo). Fotoaparát zaznamená správně barvy (odraz červené barvy objektů) a minilab Vám udělá fotografii. Vy si ale fotografii prohlížíte na denním světle a váš mozek je nakalibrován na den. Fotografie vám tím přijde nepřirozeně červená! Aby se to nestalo, musíte před fotografováním objektu v červeném světle žárovky dát fotoaparátu příkaz: "Teď budeš fotografovat v červeném světle, které ale budeš považovat za bílé!" Fotoaparát si překalibruje senzory a vyrovná červené světlo žárovky snížením svojí citlivosti na červenou. Tím vznikne fotografie, kde objekt bude mít přirozenou barvu, jako kdyby byl osvícena denním světlem. Neboli - fotoaparát si vyvážil bílou barvu. Praktické metody vyvážení bílé Vyvážení bílé na digitálních fotoaparátech v zásadě funguje 5 možnými způsoby (ne každý fotoaparát má ale všechny možnosti): - automaticky (AWB) - zadáním přednastaveného zdroje světla - zadáním teploty konkrétního světelného zdroje světla - uživatelské vyvážení bílé – vyvážení na střední šedou - dodatečně v počítači

39. Vyvážení bílé probíhá v principu tak, že ukážete fotoaparátu něco zaručeně barevně neutrálního (bezbarvého) a řeknete: „Vyvaž si kanály senzoru tak, abys to v tomto okamžiku viděl také bezbarvě“. Tím dojde k eliminaci všech nechtěných barev způsobených barvou okolního světla. Prakticky potřebujete barevně neutrální papír (prodává se jako střední šedá tabulka), v nouzi lze použít obyčejný bílý papír, kus šedé/bílé látky atd. Tu je třeba ve speciálním měřícím režimu fotoaparátu vyfotografovat a podle návodu potom toto vyvážení bílé aktivovat Důležité je si ale uvědomit, že nastavení platí jen TEĎ a TADY, pro dané osvětlení. Uživatelské vyvážení bílé (vyvážení na střední šedou)

40. Příklady vlivu vyvažování bílé barvy Snímáno venku za jasného dne Příklady barevného zabarvení fotografií při nastavení na různé druhy zdrojů světla Snímáno ve světle halogenů

41. Funkce stabilizátoru při fotografování delším časem nebo objektivem s větší ohniskovou délkou. Stabilizátor zabudován v objektivu. Po polovičním namáčknutí spouště obraz v hledáčku trochu škubne a v objektivu se rozběhnou elektromotorky gyroskopů (jsou slyšet). Za 0.5 - 1sec se obraz v hledáčku viditelně uklidní. Stabilizátor pracuje, dokud je namáčknutá spoušť. Ostření probíhá nezávisle na stabilizátoru. Stabilizátor obrazu

42. Ukázka designu menu (Canon 40D) Nastavení režimu měření expozice, vyvážení bílé, formát JPEG, povoleno nastavení vysoké citlivosti spolu s funkcí redukce šumu, standardní ukládání do paměti,

43. Informace v hledáčku (Canon 40D) Akumulátor nabitý, uzamčení expozice, blesk povolen a připraven k použití, čas 1/160sec, clona 8, expoziční korekce -1EV, ISO 1600, zbývající počet snímků 99, zaostřeno, nastaven úplný devítizónový systém ostření.

44. Informace na stavovém displeji (Canon 5D) Operativní informace o nastavení fotoaparátu na stavovém displeji umístěném na horní části těla (obvykle s možností prosvětlení za tmy): vyvážení bílé na světlo obyčejné žárovky, expoziční čas 1/30sec, clona 4.5, zbývající počet snímků 57, formát JPEG s vysokým rozlišením a vysokou kompresí, poměrové Měření expozice, snímání po jednom snímku, automatické ostření, nabitý akumulátor, Zapnutá akustická návěští, režim uživatelského nastavení C, korekce expozice +0,33EV.

45. Informace na displeji profesionální zrcadlovky CANON 1Ds Mark III v režimu „live-view“

46. První komerčně na trhu dostupný digitální fotoaparát Kodak DCS-100 (1991) - byl postaven na těle filmové zrcadlovky Nikon F3, kde místo filmu byl umístěn CCD senzor. Měl rozlišení 1,3 MPix a snímky ukládal do přídavné bateriemi napájené paměťové jednotky, v níž byl vestavěn harddisk. Cena 20000USD.

47. Děkuji Vám za pozornost. Příští seminář bude věnován postupům úprav digitálních fotografií v programu Camera RAW a Adobe Photoshop CS4.