1 / 46

Téma: 22.11.2010 Imunita specifická – nespecifická, humorální a buněčná

Téma: 22.11.2010 Imunita specifická – nespecifická, humorální a buněčná. M gr. Michaela Karafiátová. IMUNITA je soubor vrozených a získaných mechanismů, které zajišťují obranyschopnost (rezistenci) jedince vůči mikroorganismům a jiným antigenním látkám.

yorick
Download Presentation

Téma: 22.11.2010 Imunita specifická – nespecifická, humorální a buněčná

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Téma: 22.11.2010Imunita specifická – nespecifická, humorální a buněčná Mgr. Michaela Karafiátová

  2. IMUNITA je soubor vrozených a získaných mechanismů, které zajišťují obranyschopnost (rezistenci) jedince vůči mikroorganismům a jiným antigenním látkám. (lat. immunis = volný, nedotknutý, neporušený)

  3. Funkce imunitního systému • Rozlišuje, co je vlastní a co cizí, vlastní struktury toleruje a na cizí odpovídá imunitní reakcí /MHC – hlavní histokompatibilní komplex) • Vykonává imunologickou kontrolu – registruje v organismu strukturní změny v buňkách a molekulách, které vznikli mutacemi vlivem biologických, chemických a fyzikálních zásahů.

  4. Funkce imunitního systému • Regulace – kontrola imunitní odpovědi, snaha zabránit přehnané reakci a poškození • Paměť - umožňuje rychlejší odpověď při opakovaném styku s antigenem • Zabezpečuje zachování jedinečnosti a integrity organismu – imunologickou rovnováhu (proto po transplantacích musíme používat látky potlačující imunitu – imunosupresiva)

  5. Imunitní Systém –základní schéma nespecifická normálníodpověď protilátková specifická buněčná snížená – imunodeficit patologickáodpověď přehnaná - alergie poruchatolerance vůči vlastním antigenům - autoimunita

  6. NESPECIFICKÁ (vrozená) ihned po infekci nemá paměť solubilnímediátory (komplement, lysozym) buňky (polymorfonukleáry a makrofágy) SPECIFICKÁ (tvoří se v průběhu života – imunitní systém se učí) po jistém čase paměť solubilní molekuly (protilátky) buňky (B buňky, T buňky) IMUNITA

  7. Nespecifická imunita charakteristika • nevyžaduje předchozí expozici cizorodému antigenu • antigen specificky nerozeznává (útočí na všechno cizí) • nemá paměť – při opětovném setkání se stejným antigenem reakce není účinnější • může působit samostatně, nebo ve spolupráci se specifickou imunitou

  8. Nespecifická imunita složky • fyziologické bariéry (kůže, sliznice, pH, přirozená mikroflóra, lysozym – štěpí peptidoglykany buněčných stěn bakterií) • fagocyty (makrofágy a neutrofily) a NKbuňky (natural killer – přirozený zabíječ) • solubilní molekuly (komplement, interferony, interleukiny, tumor nekrotizující faktor, proteiny akutní fáze)

  9. Nespecifická imunita ZÁNĚT: mechanismy • aktivace komplementu - 30-40 sérových a membránových (glykoproteinů) produkovaných ve formě inaktivních prekurzorů, aktivace /klasická nebo alternativní/ - až do vytvoření C5b kaskádovitý proces = předchozí složka proteolytickým štěpením aktivuje následující, poté nastupuje fáze lytická (společná) = neenzymatické sestavení MAC (membránu atakující komplex) – póry do membrány napadené buňky C3a, C4a, C5a - vazodilatace a zvýšená permeabilita cév C5a -adheze, chemotaxe a aktivace leukocytů C3b – opsonizace • fagocytóza • systém srážení

  10. Specifická imunita charakteristika - rozvíjí se po kontaktu se specifickým antigenem - imunokompetentní buňky a molekuly (protilátky) specificky rozpoznávají a vážou se na antigen - má paměť; imunitní odpověď při opětovném kontaktu s antigenem je rychlejší a účinnější - může účinně spolupracovat s některými mechanismy nespecifické imunity

  11. Schéma získané imunity

  12. Specifická imunita má dvě navzájem spolupracující složky • buněčnou • protilátkovou

  13. IMUNITNÍ SYSTÉM

  14. Ve tkáních: • makrofágy • antigen prezentující buňky Buňky imunitního systému -leukocyty Eozinofilní 3% Neutrofilní 65% (mikrofágy) Bazofilní 1% Granulocyty Agranulocyty Lymfocyty 25% (T-ly, B-ly, NK-buňky) Monocyty 5%

  15. kostní dřeň kmenové buňky • z B buněk se po stimulaci cizorodým antigenem stávají plasmatické bb produkující specifické protilátky, které se vážou na antigen • T buňky útočí na infikované nebo jinak pozměněné buňky THYMUS krví nezralé lymfocyty antigenní receptory B buňky T buňky buněčná imunita protilátková imunita krví lymfatické uzliny, slezina a jiné lymfatické orgány konečné vyzrávání B a T buněk v lymfatických orgánech

  16. Specifická buněčná imunita • T lymfocyty (T buňky) závisle od thymu tvoří se v kostní dřeni vyzrávají v thymu - „cvičí se“ v rozeznávání vlastních a cizích antigenů • T helper „pomocné“ - regulují odpověď B buněk a cytotoxických Tc lymfocytů, vysílají signály - cytokíny (lymfokíny), kterými „dirigují“ imunitní odpověď • T cytotoxické - lyzují infikované nebo nádorové buňky • T supresorové- vysílají signály, kterými se zastaví nebo zpomalí imunitní odpověď

  17. Specifická buněčná imunita • je namířena proti nitrobuněčným patogenům • např. když je buňka infikována virem, část virových proteinů produkovaných „zotročenou“ buňkou se exprimuje na buněčné membráně • cytotoxické T buňky tyto struktury rozpoznávají jako cizí a buňku likvidují – lyzují • je schopna likvidovat i buňky nádorové

  18. MHC glykoproteiny: molekuly lokalizované na povrchu buňky, ve své vazebné štěrbině prezentují peptidy (antigeny)T lymfocytům a tak zajišťují rozpoznání Ag imunitním systémem a spouští imunitní reakce • MHC I. třídy – všechny jaderné buňky – vazba fragmentů z proteinů produkovaných buňkou • MHC II. Třídy – pouze antigen prezentující buňky: prezentují štěpy antigenů pohlcených buňkou

  19. makrofág makrofág bakterie makrofág makrofág Makrofág 1. krok:fagocytóza antigenu (bakterie) buňkou prezentující antigeny • antigen prezentujíci buňka - makrofág, pohltí antigen a natráví ho pomocí lysozomálních enzymů

  20. makrofág APC makrofág APC makrofág T-lymfocyt 2. krok: prezentace antigenu • Makrofág předkládá antigenní štěpy Th-buňce, čímž dochází k její aktivaci

  21. B-lymfocyt T-lymfocyt 3. krok: stimulace specifických B-buněk • aktivovaný T-lymfocyt uvolňuje cytokiny • stimulují dělení B-buněk a jejich přeměnu v plasmatické buňky - producenty protilátek

  22. Bakterie 4. krok: opsonizace antigenu • protilátky „označkují“ antigen

  23. makrofág bakterie makrofág makrofág makrofág makrofág 5. krok: destrukce antigenu • opsonizovaný antigen – přitahuje tzv. „profesionální“ fagocyty

  24. SCHÉMA PRIMÁRNÍ IMUNITNÍ ODPOVĚDI (první kontakt s antigenem) Makrofágpohltíantigen „natrávení“ antigenu Antigenní štěpy jsou navázány na MHC II proteinycytoplasmatické membrány makrofágu Makrofág prezentuje antigen T buňkám T-buňky, které nesou specifický receptor jsou aktivovány Aktivované T-lymfocyty se dělí na Supresorové TS-buňky Pomocné TH-buňky Cytotoxické TC-buňky Stimulují B-buňky se stejným antigenním receptorem Inhibují B-buňky se stejným antigenním receptorem Destrukce antigenu

  25. SCHÉMA PRIMÁRNÍ IMUNITNÍ ODPOVĚDI (pokračování) pomocnéTH-buňky supresorovéTS-buňky Stimulují B-buňky se stejným antigenním receptorem Inhibují B-buňky se stejným antigenním receptorem B-buňky se rozdělí na Imunitní odpověď se zastaví plasmatické buňky paměťové B-buňky B-buňky produkující specifické protilátky protilátky se vážou na antigen aktivacekomplementu Destrukce antigenu pomáhají fagocytům najít antigen

  26. Protilátková imunita B lymfocyty (B buňky) • tvoří se v kostní dřeni a zrají také v kostní dřeni (u ptáku bursa Fabricii – proto B buňky) • každá buňka je schopna tvořit jeden druh protilátky, nezávisle na tom, jestli se kdy potká se svým antigenem(cca 107akombinací) • B buňky po stimulaci proliferují a diferencují se jednak na paměťové B buňky (pro případ, že by se tělo v budoucnu potkalo se stejným antigenem má už „vycvičené vojsko“)jednak na plazmatické buňky produkující protilátky - plasmatické buňky produkují velké množství protilátek, které se mohou vázat na membránu lymfocytů, kde slouží jako receptory nebo se vylučují do cirkulace

  27. Funkce protilátek • Specificky se vážou k antigenním strukturám (bakterií, virů apod.) • znehybnění mikroorganismů • neutralizace virů • neutralizace toxinů • vazba solubilních (rozpustných) antigenů vede k jejich vysrážení, což usnadňuje fagocytózu • aktivacekomplementu – usnadnění lýzy buněk nebo fagocytózy bakterií (opsonizace)

  28. Frakce sérových bílkovin získané elektroforeticky • albumin, 1, 2, 1, 2,  • Většina protilátek ve frakci , proto gamaglobuliny, ale část zasahuje do frakce  (IgA) Elektroforéza – pohyb elektricky nabité částice roztokem elektrolytu účinkem stejnosměrného el. pole (velikost, náboj částic)

  29. Protilátky • Glykoproteiny o velké molekulové hmotnosti 150,000 - 900,000 • Tvoří 10-15% sérových proteinů • 2 lehké a 2 těžké řetězce

  30. IgG • Hlavní sérové protilátky- 75 to 85% imunoglobulinů • Mají 2 vazebná místa • Zabezpečují dlouhodobou imunitu a tvoří se později než IgM • Jediné protilátky, které mohou přecházet placentární bariérou. • Nejdelší biologický poločas 23 dní – vhodné propasivní imunizaci • Opsonizace (označkování) antigenu • Aktivace komplementu • Neutralizace toxinů (blokováním jejich aktivních míst) • Imobilizacebakterií • Neutralizacevirů (inhibují přichycení a průnik viru do buňky)

  31. IgM • Pentamer • 10% celkových protilátek • Dobře aglutinují antigen – zesíťování – pentavalentní (dalo by se předpokládat 10 vazebních míst, ale kvůli konformaci je jich jenom 5) • Tvoří se jako první v rámci specifické protilátkové odpovědi na infekci • Marker akutnínebo velmi nedávné infekce • Relativně krátce přetrvávají, cca 2-6 měsíců • Nepřechází placentou – diagnostika novorozeneckých infekcí

  32. Změny koncentrace imunoglobulinů v séru v závislosti na věku

  33. IgA • IgA 15% celkových protilátek • V tělesných tekutinách, sliny, slzy, bronchiální, nazální, prostatické a vaginální sekrety • IgA v kolostru chrání kojence • Zprostředkovávají slizniční imunitu - brání přístupu cizorodých částic do organismu • Zvýšená hladina IgA u chronických alkoholiků

  34. IgD • 0,2 % všech protilátek • monomer (Y) • monomery IgD spolu s monomerem IgM v membráně B lymfocytů plní funkci receptorů

  35. IgE • 0,004% celkových sérových imunoglobulinů. monomer (Y) • Hrají důležitou roli v imunitních reakcích proti parazitům • Uplatňují se v alergických reakcích

  36. Primární protilátková odpověď • Po prvním setkání s antigenem • IgM se objevují jako první4-6dnů po expozici • IgG nastupují později a objevují se 1-2 týdny po expozici • Odpověď je pomalá, protože existuje jenom málo B buněk, které jsou schopny reagovat s antigenem • Důležitá je produkce paměťových buněk! • Slabší odpověď poskytuje patogenům dost času, aby způsobili nemoc

  37. Primární odpověď

  38. Sekundární (anamnestická odpověď) • Při opakované expozici • IgM i IgG narůstají rychle • IgG dosahuje vyšších hodnot než v případě primární odpovědi a zůstávají detekovatelné několik měsíců nebo let • Uplatňuje se při reinfekci nebo revakcinaci (booster) • Paměťové buňky rozpoznávají antigen a začínají se rychle dělit a diferencují se na plasmatické buňky - produkují velké množství protilátek, hlavně IgG

  39. Anamnestickáodpověď

  40. Serologickádiagnostika infekčních nemocí • IgM protilátky: právě probíhající, nebo nedávná infekce • IgG protilátky: stav po proběhlé infekci, anamnestické protilátky

  41. Pojmy • Antigeny- makromolekuly přirozeného nebo umělého původu, jsou po chemické stránce různé polymery - proteiny, polypeptidy, polysacharidy nebo nukleoproteiny. • Antigeny mají dvě základnívlastnosti - navozují specifickou imunitní odpověď (imunogennost) buněčného a protilátkového typu, aspecificky reagují s produkty této odpovědi, tj. protilátkami a imunokompetentními buňkami (antigennost).

  42. Imunogennost je vlastnost celé molekuly –podmiňují ji především velikost komplexnost (složitost) a musí být samozřejmě pro organismus cizí. • Specifita (antigennost)– schopnost reagovat s vytvořenými senzibilizovanými buňkami nebo protilátkami je daná vazbou na antigenní determinanty – epitopy (důležitá je i konformace = prostorové uspořádání vazebního místa) • Protilátka a antigen zapadají do sebe jako • klíč do zámku nebo puzzle

  43. Obětyto vlastnosti má kompletní antigen - imunogen, který je tvořen z makromolekulového nosiče, aantigenních determinant neboli epitopů • Epitop -určitá skupinaatomů na povrchu molekuly antigenu, charakterizuje jeho specifitu a schopnost reagovat s vazebnýmmístem protilátky nebo antigenovým receptorem na lymfocytech. .

  44. Antigeny mají specifické oblasti na které se vážou protilátky říkáme jim antigenní determinanty - epitopy Protilátka B Antigenní determinanty Antigen nosič Protilátka A Figure 24.6

  45. Hladina IgG v séru (titr protilátek) 0 týdny ---> podání antigenu polyklonální protilátky

  46. Purifikovaný(„čistý“) antigen Injekce antigenu Monoklonální protilátky

More Related