Opakování lekce 4,5,7

1. Opakovánílekce 4,5,7 9.5.2011

2. Prvky rozhodovacích úloh • akce • stavy světa – náhodné, disjunktní a úplné • důsledky akcí (zisky, ztráty) • cílová proměnná • (pravděpodobnosti stavů světa) • matice zisků, matice ztrát: řádky = akce, sloupce = stavy světa, prvky = důsledky

3. Charakteristické rysy rozhodovacích úloh • Množina akcí a volba akce, která bude realizována, jsou pod kontrolou rozhodovatele • Stavy světa nejsou pod kontrolou rozhodovatele • Rozhodovatel musí vybrat akci před tím, než je znám výsledný stav, a aniž má možnost ovlivnit náhodné procesy, které generují stavy světa • Stavy světa musí být disjunktní (nesmí se překrývat) a úplné (nemůže se vyskytnout nepředvídaný stav) • Všechny výstupy jsou ohodnoceny stejnou jednotkou – cílovou hodnotou (nejčastěji peněžní hodnota)

4. Určení ztráty příležitosti • Pro každý stav světa (pro každý sloupec tabulky zisků) opakujte následující kroky: • Určete maximální hodnotu zisku v daném sloupci • Hodnoty ztrát příležitosti v tomto sloupci spočtete tak, že od maximální hodnoty odečtete hodnotu pro vybranou akci.

5. Rozhodování • za jistoty – s jistotou víme, které stavy světa nastanou • za rizika – známe pravděpodobnosti stavů světa • za nejistoty – neznáme pravděpodobnosti stavů světa

6. Rozhodování za rizika • subjektivní pravděpodobnosti • diskrétní –relativní velikosti, slovní vyjádření • spojité – kvantily, diskretizace • rozhodovací matice • modelování a simulace – Monte Carlo

7. Pravidla rozhodování za rizika • Očekávaná utilita • Očekávaná (střední) hodnota • Očekávaná hodnota a rozptyl • Očekávaná ztráta příležitosti – matice ztrát • Očekávaná hodnota dokonalé informace

8. Grafické nástroje • pravděpodobnostní strom • rozhodovací strom

9. Užitek a riziko • psychologické a ekonomické faktory • očekávaný zisk a riziko • užitková funkce rozhodovatele • postoj k riziku, jistotní ekvivalent • vlastnosti funkce utility • matice užitku • riziková prémie • hodnocení rizik, strategie ochrany • analýza citlivosti, scénáře

10. Přiřazení hodnot užitku • Určete maximální a minimální hodnotu v tabulce zisků. Označte maximum OM a minimum OL. • Položte U(OM) = 1, U(OL) = 0. kde U(O) reprezentuje hodnotu užitku výstupu O. • Abyste určili hodnoty pro ostatní výsledky Oij v tabulce zisků, určete hodnotu p takovou, aby pro vás byly následující dvě možnosti rovnocenné: • S jistotou získáte Oij • Zúčastníte se hry, v níž můžete vyhrát OM s pravděpodobností p a OL s pravděpodobností (1-p). • Pak U(Oij) = p.

11. Postoj k riziku • Přiřazení hodnot užitku je osobní a subjektivní. Pokud je tento úkol proveden pečlivě, pak užitková funkce odráží postoj k riziku a kritérium očekávaného užitku vede k rozhodnutí, které je v souladu s preferencemi rozhodovatele a jeho postojem k riziku.

12. Pravidla rozhodování za nejistoty • minimax (maximin) – pesimistické: určíme pro každou akci minimální zisk a vybereme akci odpovídající maximu těchto minim. • maximax – optimistické: v tabulce zisků najdeme maximální hodnotu a zvolíme jí odpovídající akci • Laplace – předpokládáme stejné pravděpodobnosti stavů světa

13. Pravidla rozhodování za nejistoty • Hurwicz – koeficient optimismu λ ε<0,1> (λ=1 optimismus,λ=0 pesimismus): vybereme akci s největší hodnotou kritéria optimismu KOj = λ max(i) (xij) + (1- λ) min(i) (xij) • Savage – minimální ztráta: určíme pro každou akci maximální ztrátu a vybereme akci odpovídající minimu těchto maxim: min(j) [max(i)(zij)]

14. Bayesovský přístup • apriorní pravděpodobnosti • výběrová informace, vzorkování • matice spolehlivosti • aposteriorní pravděpodobnosti • výběr optimální varianty na základě aposteriorních pravděpodobností • očekávaná hodnota výběrové informace

15. Hodnota informace • Očekávaný zisk či ztráta při dokonalé informaci E(X|DI): součet součinů nejvýhodnější hodnoty xij a P(Si) • Očekávaná hodnota dokonalé informace EVPI = E(X|DI) - max E(Xj) EVPI = minimální očekávaná ztráta • Střední hodnota výběrové informace EVSI = E(VI) = E(X|VI) - max E(Xj) • Čistý zisk vzorkování ENGS = EVSI – CS, CS = náklady na vzorkování ENGS>0 – vzorkování provést, ENGS<0 neprovést

16. Vícekriteriální rozhodování

17. Prvky rozhodovacích problémů • rozhodovací proměnné: jsou předmětem volby (trh, ceny, náklady, technologie, …) • exogenní veličiny: ovlivňují řešení, ale jsou mimo kontrolu rozhodovatele (dostupnost úvěrů, úrokové sazby, výsledky VaV – riziko a nejistota) • kritéria hodnocení (rentabilita, NPV, …) • stavové veličiny: mezivýsledky, vlivy variant a exogenních veličin na kritéria hodnocení • omezující podmínky (interní – externí, ovlivnitelné – neovlivnitelné)

18. grafické nástroje (influenční diagramy, kognitivní mapy) • tvorba variant • známe varianty řešení • neznáme varianty řešení • existují postupy – analogie, modifikace • neexistují postupy – unikátní problémy, originální řešení

19. Dobře a špatně strukturované problémy • Dobře strukturované problémy • matematické modely, operační analýza, matematické programování • Špatně strukturované problémy • systematicko-analytické (morfologická analýza, rozhodovací stromy, soupis atributů) • intuitivní (brainstorming, brainwriting, synektika)

20. Vícekriteriální hodnocení • preferenční uspořádání variant (převod na stejné jednotky, kompenzace hodnot kritérií) • stanovení vah kritérií • alokace bodů • preference • párové srovnávání: počet preferencí • Saaty: směr a velikost preference • postupný rozvrh vah (skupiny vah) • kompenzační metoda

21. Typy kritérií • kvalitativní • kvantitativní – měrné jednotky; pokud je možný převod na stejnou měrnou jednotku (obvykle monetární), lze převést na jednokriteriální rozhodování • výnosová • nákladová • konfliktní kritéria - kompromisy

22. Hodnocení variant • vícekriteriální funkce utility • jednoduché metody stanovení utility variant • vážené pořadí • expertní stanovení pořadí (bodování) • lineární, bázická varianta • párové srovnávání variant • Saaty – dílčí hodnocení variant vzhledem ke kritériím • matice preference, prahy citlivosti (preference, indiference)

23. Kompenzační metoda • nevyužívá váhy kritérií • iterační proces, který využívá • (praktické) dominace k postupné eliminaci variant • ekvivalentních výměn k postupné eliminaci kritérií • výsledkem je jediná (optimální) varianta nebo několik málo variant s jedinou dominující

24. Subjektivní faktory v rozhodování

25. Pasti rozhodování • Způsob myšlení má zásadní vliv na rozhodování. Můžeme identifikovat následující příčiny špatných rozhodnutí: • chyby myšlení (přehánění, přeceňování určitých stránek problému) • chyby vedení (špatné řízení, špatná motivace a realizace rozhodnutí • chyby kultury (organizační prostředí)

26. Pasti myšlení • Past ukotvení • Past statu-quo • Past utopených nákladů • Past potvrzujících předpokladů • Past zarámování • Pasti odhadů a předpovědí

27. Chyby vedení • Pokud problém pochopíme nesprávně, sotva najdeme nejlepší řešení, zvláště ve složitých nebo rychle se měnících situacích. • Nemusí existovat žádné uspokojivé řešení, pouze výběr mezi alternativami, které mají daleko od optimální • Informační přetížení může ztížit rozlišení mezi příčinou a následkem. • Může pomoci položit si následující otázky: • Kdo/co je problémem ovlivněn a kdo/co ne? • Co bude ovlivněno změnami? • Racionalistické plánování: předpokládáme, že existuje pouze jedno správné řešení a každý, kdo myslí racionálně, se k němu musí propracovat. Ale tak tomu často není.

28. CHYBY KULTURY • Organizační kultura může být překážkou strategického rozhodování ze dvou opačných příčin: • fragmentace – lidé spolu nesouhlasí, ale nesouhlas je potlačován. Místo toho, aby se rozpory řešily otevřeně, probíhá skrytá šeptanda, skupinky pak vyhodnocují informace podle toho, zda podporují jejich výchozí stanovisko. • skupinové myšlení: vzniká dojem harmonického souhlasu. Myšlenky, které nepodporují stanovisko skupiny, jsou potlačovány. Neprovádí se důkladná analýza, budí se zdání neomylnosti. Důsledkem je neúplné vyhodnocení dostupných řešení a špatné hodnocení rizik.

29. RACIONÁLNÍ PŘÍSTUP • Hodnocení situace • Identifikace kritických problémů • Specifikace řešení • Rozhodnutí • Implementace rozhodnutí • Monitorování, zpětné vazby

30. INTUITIVNÍ PŘÍSTUP • Události nejsou vždy uspořádané a jasné, informace nemusí být dostupné; lidé nemyslí vždy přísně racionálně – viz „Pasti rozhodování“ • Racionální přístup musí být často kombinován s intuitivním. Racionální přístup stanoví rámec činností – zajistí, že na nic nezapomeneme, vyhneme se pastem a používáme nejvhodnější techniky. Intuitivní přístup přináší inspiraci, vhled a instinkt potřebné k identifikaci optimálních řešení.