Agresivní chování u dětí a mládeže

1. Agresivní chování u dětí a mládeže Dr.JiříKnoll Pedagogicko-psychologická poradna Pardubice

2. Agrese –moto: • Dvě třetiny českých dětí znají z vlastní zkušenosti jak vypadá v jejich rodinách násilné nebo agresivní chování jejich rodičů (většinou křik a hádky). S fyzickým násilím se setkalo 13 procent dětí. • Vyplývá to z průzkumu společnosti FactumInvenio pro UNICEF

3. Průzkum • Byl/a jste někdy při hádce s partnerem/kou agresivní? • Ano : 56,1% • Ne : 43,9% • Celkem hlasovalo 3121 čtenářů.

4. O agresivitě • Agresivita je naší hlubokou součástí, právě proto je potřeba s ní bojovat- překonávání vlastní agresivity jako známka lidství. • Na výlevy zlosti lze pohlížet jako na preventivní obranné opatření • Zloba nebývá projevem síly, ale slabosti a nejistoty. • Zvýšený hlas bývá signálem, že se nedostává argumentů • Míra agresivity odpovídá míře vnitřní úzkosti

5. O agresivitě • Agresivita slouží jako universální nástroj k zvládání neobvyklých situací, pomáhá maskovat pocity nejistoty, testuje reakce ostatních – průzkum bojem • Agresivita je jednoduchá pudová reakce, ohleduplnosti se musíme učit • Udeřit někoho je jednodušší než dokázat ho pohladit

6. Co je násilné chování • Agreseje „normální druh chování, jehož smyslem je ve volné přírodě přežití“, avšak násilné chování je „patologická agrese, jejímž smyslem je něco poškodit, někomu ublížit nebo jej zabít“. • MUDr. Koukolík

7. Agresivní chování • porušení sociálních norem, omezující práva a narušující integritu živých bytostí i neživých objektů. Jde o symbolické nebo reálné omezování, poškozování a ničení.

8. Agrese • Agrese z latinského slova „aggredi“ = zmocnit se, uchvátit. • Agrese je určitý akt, chování, určitý projev člověka v určité situaci. • Agrese – aktuální projev takového chování

9. Agresivita • Agresivita je víceméně trvalá vlastnost, kterou každý máme v nějaké míře a která je v pozadí za agresivním chováním, je jeho motivickou základnou. • Agresivita – sklon k takovému jednání

10. Hněv • Formy hněvu • Slabší formou hněvu je pocit rozzlobení (člověk se např. zlobí, když se mu něco nedaří, když mu někdo překáží při vystupování z autobusu apod.). Silnější, afektivní formou hněvu je vztek, resp. stav zuřivosti.

11. Situace vyvolávající hněv • Jsou to především situace frustrace („blokování nebo rušení cílově zaměřeného chování“) životně významných potřeb, tj. zejména ego-vztažných jako např. urážka. • Častým podnětem pro vznik hněvu je pocit tělesného nebo psychického omezování, narušování zájmů, radosti, zábavy, ošizování, zkracování práv, nucení učinit něco proti své vůli. (Nakonečný , 2000 )

12. Situace vyvolávající hněv • Potlačování vzteku a s ním spojené agrese, spojené s udržováním velké intenzity vnitřního napětí, narušuje nejen fyziologickou rovnováhu organismu, ale má i nežádoucí psychické účinky. • Lidé potlačující svůj hněv jej mohou přenášet na jiné osoby, ale i na věci, narůstá u nich pohotovost k hněvivým reakcím i na maličkosti a kromě psychosomatických obtíží, zejména žaludečních, mívají pocity deprese a návaly neodůvodněného hněvu.

13. Co je to tedy AGRESE, definice • Agrese – aggression - (z lat. ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout), termín, který dávno zobecněl v běžné řeči, je pojmem spadajícím zejména do sféry aplikované sociální psychologie. • Komplex destruktivního chování, které je cíleno na způsobení újmy jiné osobě, na její záměrné poškození, přičemž už nezáleží tolik na tom, zda se jedná o útok fyzický, verbální

14. Co je to AGRESE • S agresí, kterou jsme si definovali jako určitý typ chování, úzce souvisejí pojmy: • agresivita • násilí • asertivita • hostilita.

15. Agresivita (aggressiveness) • Agresivitou (aggressiveness) nejčastěji rozumíme tendenci k agresivnímu chování a její vyjadřování. Bývá vnímána jako osobnostní predispozice, která se může, avšak nemusí, v jistých situacích projevit.

16. Agrese a násilí (violence), • Dochází k zaměňování významu pojmů agrese a násilí (violence), se kterým se setkáváme zejména v praktických aplikacích (př. mediální nebo domácí násilí). • Bývá vysvětlováno jako jeden z projevů agresivity v chování, jako jedna z forem agrese; na stejnou úroveň můžeme postavit například šikanování, obtěžování aj. • Klinicky orientované směry psychologie a psychoanalýza chápou násilí jako extrémní formu agrese.

17. Asertivita (assertiveness • Schopnost prosazení svých názorů a práv při dosahování cílů. Objevuje se také názor, že se jedná o snahu získat sociální dominanci a kontrolovat ostatní ve smyslu jejich chování, jednání a názorů.

18. Hostilita(hostility) • Pokud definujeme agresi jako chování a agresivitu jako tendenci, pak hostilitu můžeme považovat za celkový postoj. Může a nemusí být příčinou agrese, stejně tak i složkou agresivity. • (Lovaš, 2008, Čermák, 1998)

19. 3bipolární dimenze agrese • přímá – nepřímá • fyzická – verbální • aktivní – pasivní.

20. Kombinací získáme 8 možných forem: • fyzická aktivní přímá (např. vražda) • fyzická aktivní nepřímá (př. poškození cizího vlastnictví) • fyzická pasivní přímá (př. úmyslně zpomalený výkon) • fyzická pasivní nepřímá (př. snaha o zpomalení cizího výkonu)

21. Kombinací získáme 8 možných forem: • verbální aktivní přímá (př. vyhrožování) • verbální aktivní nepřímá (př. šíření pomluv s cílem někomu ublížit) • verbální pasivní přímá (př. nereagování na něčí otázky) • verbální pasivní nepřímá (př. nezabránění šíření pomluv)

22. Další kategorie agrese • Do kategorie nepřímé verbální agrese patří tzv. symbolická agrese, kterou někdy vyjadřují básníci, spisovatelé, muzikanti a jiní umělci ve svých dílech. (Čermák, 1998) • Instrumentální (proaktivní) agrese je spíše prostředkem k dosažení nějakého cíle. Může se objevit, pokud je nějaký typ agrese odměněn (posílen) úspěchem, není však vyvolána “provokací” ani zlostí. Často se například můžeme stát svědky jejích projevů mezi hráči při sledování sportovních přenosů.

23. Další kategorie agrese • Mezi další typy agrese se řadí tyranizování, šikanování a jim podobné formy dlouhodobého opakovaného ubližování, kterými se v teoretické i aplikované podobě (násilí ve školách, domácí násilí, stalking aj.) dnes zabývá mnoho badatelů.

24. TEORIE AGRESE • neoinstinktivistické teorie agrese • teorie frustrace – agrese • kognitivně asociační teorie agrese • teorie agrese vycházející ze sociálního učení • teorie transferu excitace

25. Agrese • Průzkum rovněž prokázal, že více než třetina dětí má přátele či rodinné příslušníky, kteří se stali obětí trestného činu (nejvíce loupeže či krádeže). • „To, co děti vidí nebo zažijí v rodinách se projevuje následně i v jejich vlastním chování a později ve vlastních partnerských vztazích.

26. Agrese • To, co vidí u nejbližších osob, berou děti v době, kdy se utváří jejich osobnost jako určitou povolenou normu chování. Následnou agresivitu, hrubost, vzájemnou netoleranci, násilí na vlastní kůži pak zažívají nejdříve učitelé, prodavači, řidiči veřejné dopravy, následně partneři,

27. Agresivní chování-příčiny • Agresivní chování dětí často bývá pokusem o to upoutat na sebe pozornost. • Necítí se opomíjené a pro Vás nedůležité? Nežárlí na svého sourozence? • případě může být agresivní chování formou protestu, anebo zoufalou cestou, jak na sebe upozornit

28. Agresivní chování-příčiny • Další příčiny agresivního chování lze hledat v okolním světě – učí se učí napodobováním • Dětem splývá hranice mezi skutečným světem a světem filmu.

29. Agresivní chování-příčiny • Agresivní chování lze identifikovat již ve věku tří let a že se sklon k agresivitě u mnoha dětí stane znakem jejich osobnosti, který si ponesou až do stáří.

30. Genetické vlivy • Jednovaječná dvojčata sdílejí 100 % stejných genů. Pokud jsou tedy mezi jednovaječnými dvojčaty rozdíly v agresivním (nebo jiném) chování, musely vzniknout vlivem prostředí. • Dvojvaječná dvojčata sdílejí (v průměru) pouze 50 % stejných genů. Jestliže geny mají vliv na agresivní chování, pak bude toto chování u jednovaječných dvojčat výraznější než u dvojčat dvojvaječných.

31. Genetické vlivy • Studie dvojčat ukázaly, že impulzivnost, podrážděnost a sklon k útočnosti jsou skutečně zčásti dědičné. Zdá se, že geny přispívají k výskytu těchto povahových rysů minimálně 40 %. • Jiné studie dvojčat ukázaly dědičnost antisociálního a kriminálního chování – tyto studie však úplně neoddělují vlivy genů od vlivů prostředí.

32. Genetické vlivy • Jakkoli studie dvojčat a adoptovaných dětí nejsou bez problémů, v souhrnu prokazují vliv genů na agresivní, antisociální a kriminální chování. • Důležité jsou pravděpodobně geny, které ovlivňují funkce neurotransmiterů, jež agresivní chování obměňují, konkrétně serotoninu, dopaminu a noradrenalinu. • Nejlépe je doložen vliv serotoninergního přenosu, jehož narušení nebo nedostatečná činnost jsou spojeny s impulzivním agresivním chováním.

33. Genetické vlivy • vrozené predispozice k agresivnímu chování (sklon k agresivnímu chování se rozvíjí učením, není tedy závislý jen na dědičnosti)

34. Toxické vlivy a výživa plodu v těhotenství • Alkohol. Agresivní a hyperaktivní chování se často projevuje u adolescentů či dospělých, jejichž matky v těhotenství pily alkohol. Systematická studie těchto procesů u lidí je obtížná mj. proto, že důsledky vystavení alkoholu před narozením nelze experimentálně oddělit od vlivu výchovného prostředí vytvářeného alkoholickou matkou.

35. Toxické vlivy a výživa plodu v těhotenství • Kouření. Za prokázaný můžeme považovat také vliv kouření na pozdější kriminalitu. Pravděpodobnost zatčení pro násilné a nenásilné zločiny u 34letých dánských mužů byla dokonce přímo závislá na počtu cigaret, které jejich matky vykouřily v posledních třech měsících těhotenství.

36. Toxické vlivy a výživa plodu v těhotenství • Hladovění. Pravděpodobnost, že se u mužských potomků v dospělosti projeví antisociální a agresivní chování, vzrůstá i v důsledku hladovění jejich matek v těhotenství, zejména v prvních šesti měsících. Tento fakt byl zjištěn v Holandsku, kde v letech 1944–1945 německá armáda záměrně blokovala přísun potravin do velkých částí země.

37. Komplikace v těhotenství a při porodu • Tyto komplikace mohou vést k zranění nebo vývojovým poruchám mozku před narozením, což se může projevit neuropsychickými poruchami, jež někdy přetrvávají až do dospělosti. K takovým komplikacím s dlouhodobými následky patří nedostatečný přívod krve do mozku nebo zranění mozku.

38. Komplikace v těhotenství a při porodu • Zdá se, že komplikace v těhotenství a při porodu vedou k násilnému chování tehdy, když má matka k dítěti negativní postoj. • Ten byl v jedné studii definován třemi faktory: • nechtěné těhotenství • pokus o potrat • svěření dítěte do ústavní péče v prvním roce jeho života.

39. Komplikace v těhotenství a při porodu • Kombinace komplikací v těhotenství a negativního postoje matky zvyšuje pravděpodobnost zatčení pro násilný zločin až do věku 34 let.

40. agrese v ontogenezi • V průběhu lidské ontogeneze má agresivita a agresivní chování různé příčiny a projevy. Agresivita je součástí lidské přirozenosti. Hraje velkou roli ve vývoji dítěte. Stejně velkou jako je láska. Vnitřní prudkost dodává dítěti energii a motivaci, jež jsou nezbytné k sebepřekonávání. • Specifické projevy dětí v jednotlivých obdobích jejich věku popisuje Matějček (1997)

41. agrese v ontogenezi • Batole Vzdor a zlost batolete je projevem nevyspělé osobnosti a nevyspělého nervového systému, který se ještě nedovede vyrovnat se změnami situace. Zatím se vyrovnává v křečích a upadá do nefunkčních záchvatů. S postupným vyzráváním a vyspíváním se však i tento nervový systém „naučí“ zátěže přijímat a nepříjemnostem odolávat. (Matějček, 1997

42. agrese v ontogenezi • Předškolní věk Od tří let výš se méně vztekají, ale více se perou. (Holčičky méně, chlapci víc.) Je to vlastně průvodní projev zákonitého postupu do vyššího stadia společenského vývoje. Dítě nyní překračuje hranice nejužšího rodinného okruhu, v němž bylo dosud dokonale chráněno, a vstupuje do dětské (vrstevnické) skupiny, kde si hledá i dobývá své postavení. Je to doba mateřské školy. Doba, kdy si děti už hrají spolu a ne jen vedle sebe.

43. agrese v ontogenezi • Antier(2004) období prvního vzdoru vysvětluje nezralostí dětského mozku. Ve věku 3 let je dětský mozek ještě zcela nezralý. • Povrchové vrstvy mozku, kterým se říká kortikální, jsou však již rozvinuté na to, aby umožnily dítěti počáteční rozvoj řeči a jeho zdánlivé uvažování. Proto se nám zdá, že mu můžeme domlouvat.

44. agrese v ontogenezi • Školní věk V předškolním věku a zvláště v mladším a středním věku školním je více konfliktů mezi sourozenci než mezi dětmi mimo rodinu. Od středního školního věku výš, kdy už jsou děti dost silné, že by si opravdu mohly ublížit, můžeme pozorovat, že obyčejné pračky dostávají čím dál více jakási pravidla a stávají se z nich víceméně „zápasy“.

45. agrese v ontogenezi • Dospívání Na sklonku věku mladistvého dostává agresivita už svou dospělou podobu. Vlastně vrcholí, Je to ostatně doba, kdy mladí muži od dávných dob se stávali bojovníky. Má také už formu, která tradičně slouží k uplatnění a prosazení v reprodukční konkurenci. A konečně nabývá onu civilizovanou formu, jež vede k překonávání překážek, zdolávání problémů, osvědčení vytrvalosti a k hrdinství všedního dne. (Matějček, 1997)

46. Agrese v rodině • Hněv a zlost v rodinném soužití spatřujeKřivohlavý( 2004) na dvou rovinách (ve dvou patrech): jednak mezi rodiči a dětmi, jednak mezi dětmi navzájem. Skutečnost však ukazuje, že často začne spor na jedné rovině, např. v konfliktu mezi dětmi, a když se do toho vloží rodič, vytvoří se střet na druhé rovině – mezi rodičem a dítětem či rodiči a dětmi.

47. Agrese v rodině • Rodiče si neuvědomují, jak jejich děti zrcadlí rodičovský způsob zvládání hněvu a zlosti, dokud se v hněvu a zlosti neudrží a na děti začnou křičet. Najednou žasnou, že se jejich děti chovají stejně jako ony – taky křičí • Opakují – zobrazují jako zrcadlo to, co znělo z úst rodičů. • učením nápodobou (dítě dělá co vidí na ostatních)

48. Inventář agresivního chování - A.H. Buss, A.Durke • Napadnutí – přímý útok • Nepřímá agresivita – intriky, pomlouvání • Popudivost – zvýšená pohotovost k afektivní dispozici • Negativistmus – opozice vůči autoritám, odmítání podřídit se • nevole, resentiment – nevraživost, nenávist, závislost, zlost na celý svět • Podezřívavost – projekce nepřátelství na druhé • Verbální agresivita – rozkazování, svalování viny

49. Příčiny negativního chování k dítěti • 1. Vlastní zkušenosti z dětství Zkušenosti z chování vlastních rodičů, vzorce chování, které se budoucí rodič naučil ve své rodině, způsoby řešení situace, které přejal nápodobou či identifikací se svými rodiči, ovlivňují podstatně jeho chování jako rodiče. Způsob chování rodičů k dítěti určují také konkrétní kulturní a sociální podmínky, v nichž rodina žije.

50. Příčiny negativního chování k dítěti • 2.Vztah rodičů k sobě navzájem Je velmi často příčinou negativního chování k dítěti. Rodiče si přes dítě řeší své vlastní problémy, zvláště výrazné je to v souvislosti s rozvodem. Dítě je vtahováno do sporů svých rodičů, stává se terčem, na kterém si rodiče vylévají svou nevraživost na partnera.