Nežádoucí účinky léčiv, intoxikace, alergie

1. Nežádoucí účinky léčiv, intoxikace, alergie Faktory ovlivňující účinky léčiva v organismu

2. Nežádoucí účinky léčiv • LČ – účinek hlavní, pro který je pacientovi podáno X účinek vedlejší, nežádoucí • NÚ mohou být vyvolány stejným mechanismem jako účinek hlavní (při působení na nevhodnou tkáň), ale mohou být vyvolány i jinými mechanismy – např. příliš vysokou c látky v plasmě nebo odlišnou reaktivitou pacienta (nesnášenlivost, alergie)

3. Nežádoucí účinky léčiv • mírné – nevyžadují přerušení terapie, léčbu antidoty resp. hospitalizaci • středně závažné – vyžadují změnu terapie nebo alespoň úpravu dávkování; někdy vyžadují i hospitalizaci • závažné – potenciálně ohrožují život pacienta – látku z terapie vysazujeme a léčíme NÚ

4. letální – vedou přímo nebo nepřímo k úmrtí pacienta (aplast. anémie po chloramfenikolu, krvácení do GIT po podávání kortikosteroidů)

5. Nežádoucí účinky léčiv • vyskytují se cca u 1-30% léčených pacientů • 3-7% potřeba hospitalizace pacienta

6. Toxické účinky látek • účinky, které se vyskytují po podání nepřiměřeně vysokých dávek farmaka (bez ohledu na to, zda šlo o dávku podanou omylem nebo užitou při pokusu o sebevraždu)

7. Typy toxických reakcí • farmakologické - většinou mizí nebo se snižují při poklesu plasmatické hladiny farmaka • patologické – mohou se upravit regenerační schopností organismu (poškození jaterního parenchymu) • genotoxické – vznikají na podkladě poškození DNA (patří sem i teratogenní a karcerogenní účinky)

8. Místní a systémová toxicita • místní toxicita – látky působí toxicky v místě aplikace (popálení, podráždění dýchacích cest) • systémová toxicita – látky s e stávají toxickými až po vstřebání do systémové cirkulace (časté poškození CNS, KVS a parenchymatózních orgánů)

9. Akutní a chronická toxicita • akutní intoxikace – nutnost rychlého nasezení intenzivní terapie • chronická intoxikace – nutná prevence dalšího vystavení organismu toxickému působení látky

10. Nejčastější intoxikace • sedativa, hypnotika, psychofarmaka a analgetika • nejčastější příčiny úmrtí: • poškození CNS (antidepresiva, analgetika, hypnotika, psychostimulancia) • poškození KVS (kardiální glykosidy, antiastmatika) • poškození jater (alkohol, čistící prostředky)

11. Léčba intoxikací • zajistit přežití pacienta a dosažení toho, aby ireverzibilní orgánové změny po prodělané intoxikaci byly co nejmenší • nutnost-identifikace látky, která intoxikaci vyvolala, po té: • cílená léčba pomocí specifických antidot

12. zabránění dalšímu vstřebávání látky, která intoxikaci vyvolala (výplach žaludku, carbo medicinalis) • snížení hladiny toxické látky (u látek vylučovaných ledvinami – forsírovaná diuréza- navození diurézy a průběžné doplňování ztrát vody a iontů infůzí • léčba symptomatická – péče o oběh, dýchání, dostatečnou diurézu, prevence vzniku infekce

13. Zvláštní typy toxických reakcí • kancerogenní a teratogenní účinky léčiv • kancerogen = látka, která je schopna vyvolat nádorové bujení (často látky netoxické, které se v organismu mění na kancerogen ) • teratogenní účinek = účinek, který může vést ke vzniku malformací u embrya (farmaka, ale i jiné faktory, např. věk rodičů, onemocnění matky, nemoci během těhotenství)

14. u farmak velmi záleží na době, kdy byl těhotné ženě podán • nejrizikovější je období organogeneze (18-90. den těhotenství)

15. Imunitní systém a lékové alergie • imunitní systém udržuje integritu makromolekulárního složení vnitřního prostředí těla: • odstraňuje cizorodé materiály • likviduje i vlastní opotřebované buňky • odpovídá za vznik alergických reakcí • místem působení 2 skupin farmak-imunosupresiv a imunomodulancií

16. Lékové alergie = nežádooucí reakce na látku, která se vyvíjí po jejím opakovaném podávání, resp. i po podávání látek podobné chemické struktury (někdy označována jako hypersenzitivita) • k jejímu vzniku je nutná předchozí expozice po dobu cca 7-14 dní; během této doby si organismus vytvoří specifické protilátky: při dalším setkání s farmakem dochází k interakci mezi antigenem a protilátkou a výsledkem je typická alergická reakce

17. Lékové alergie • projevy alergie- může dojít k postižení vybraných orgánů (různá intenzita i závažnost) • nejčastěji však kožní projevy (sulfonamidy – dermatitidy)

18. Klasifikace alergických reakcí • typ I – časná nebo anafylaktická reakce v případě, kdy antigen vede k tvorbě IgE protilátek, které se naváží na povrch bazofilů nebo žírných buněk

19. při dalším setkání s antigenem dochází k jeho navázání na povrchové protilátky typu IgE a výsledkem je degranulace buněk a uvolnění farmakologicky aktivních komponent (histaminu, serotoninu) • vzniká rychlá alergická reakce • lokalizace: kůže, bronchy nebo může mít projevy celkové reakce se vznikem edému, hypotenze a šoku

20. typ II – cytotoxický typ alergie • antigen se váže na povrch určitých buněk (erytrocyty) • při opakovaném kontaktu s antigenem dochází ke zničení buněk, na které se antigen navázal • např. léky indukovaná hemolytická anémie

21. typ III – alergie podmíněná imunitními komplexy • dochází ke vzniku komplexu antigen+protilátka v séru nebo v tkáňových prostotrech • např. grnulocytopénie, hemolýza

22. typ IV- reakce pozdní přecitlivělosti(tuberkulínový typ reakce) • projevuje se až po několika dnech po opakovaném setkání senzibilizovaného jedince s antigenem • dochází k infiltraci tkání mononukleárními buňkami • hlavně v kůži

23. Léčba lékových alergií • prevence vzniku lékových alergií-látky, které mají schopnost ovlivňovat alergické reakce: • kortikoidy (glukokortikoidy)-působí imunosupresivně a pravděpodobně blokují vytváření IgE protilátek

24. katecholmainy (adrenalin, isoprenalin)-snižují uvolňování mediátorů ze žírných buněk a bazifilů;mají i bronchodilatační účinek • antihistaminika- kompetitivně inhibují působení histaminu snižují kapilární permeabilitu a brání bronchokonstrikčnímu působení histaminu) • nespecificky působící látky-kalcium

25. Faktory ovlivňující účinky léčiv • faktory týkající se pacienta – hmotnost, pohlaví, psychický stav pacienta • většina léčiv-dávkování-ideální tělesná hmotnost 75 kg ) u látek s malou terapeutickou šíří se provádí přepočet dávky na hmotnost pacienta)

26. pohlaví pacienta-ženy bývají citlivější na působení farmak než muži • léky během těhotenství • psychika pacienta-strach pacienta z choroby zhoršuje léčení

27. věk a stupeň vývoje, dávky léčiv u dětí • dávka léčiva se určuje nejenom na základě znalosti hmotnosti dítěte, ale je nutné brát v úvahu i stupeň zralosti organismu dítěte • přepočty pro výpočet dávky pro dítě • některá farmaka dětem podávat nelze-riziko vzniku toxických reakcí

28. analogicky s dětmi-starší lidí nad 65 let (omezená detoxikační a vylučovací schopnost organismu a proto je nutné snížit dávkování léků • dále je nutné mít na mysli, že staří lidé mají vyšší citlivost CNS vůči tlumivě působícím látkám-dobré se takovým látkám vyhnout