Digitální učební materiál

1. Digitální učební materiál

2. Struktura 7.aplikační vrstva ------ aplikační vrstvové protokoly ----- aplikační vrstva mezivrstvové protokoly mezivrstvové protokoly 6.prezentační vrstva -- prezentační vrstvové protokoly -- prezentační vrstva mezivrstvové protokoly mezivrstvové protokoly 5.relační vrstva --------- relační vrstvové protokoly -------- relační vrstva mezivrstvové protokoly mezivrstvové protokoly 4.transportní vrstva --- transportní vrstvové protokoly ---- transportní vrstva mezivrstvové protokoly mezivrstvové protokoly 3.síťová vrstva ---------- síťové vrstvové protokoly --------- síťová vrstva mezivrstvové protokoly mezivrstvové protokoly 2.spojová vrstva -------- spojové vrstvové protokoly -------- spojová vrstva mezivrstvové protokoly mezivrstvové protokoly 1.fyzická vrstva ------ fyzické vrstvové protokoly --------fyzická vrstva koncový systém ========= mezilehlý systém ========== koncový systém

3. Horní rozhraní • Tato vrstva je jednou z nejdůležitějších vrstev, leč v současnosti bohužel často opomíjenou vrstvou. • Její horní rozhraní přijímá SDU od výše položené vrstvy, tedy spojové. • Nejdůležitějším úkolem této vrstvy je přiřazeníkonkrétního fyzického signálu jednotlivým bitůmdatového toku. Vytvořený fyzický signál je potom vyslán na dané médiumprostřednictvím spodního rozhraní fyzické vrstvy.

4. Horní rozhraní • Pokud služeb fyzické vrstvy využívá jen jedna instance vrstvy spojové. • Potom si můžeme toto abstraktní rozhraní fyzicky „představit“ jako sériové nebo paralelní duplexní (nezávislý přenos v obou směrech současně) rozhraní s přesně definovanou bitovou rychlostí bez ohledu na to, jakým způsobem je logický stav bitů zakódován (např. CMOS, TTI, PECI apod.)

5. Horní rozhraní • Podstatné je to, že sled bitů je časově nepřetržitý - tedy synchronní bez ohledu na to, zda-li spojová vrstva má připravena nějaká data (lépe řečeno datové rámce) k odvysílání, či nikoliv. • Jaká posloupnost bitů se bude vysílat, když v daném časovém intervalu nepřijde žádný požadavek na přenos dat od vyšších vrstev modelu RM-OSI (síťové) je ponecháno na spojové vrstvě. • I když v některých případech může tuto funkci plnit i vrstva fyzická (například u technologií ATM)

6. Práce s bity • Z obecného hlediska je hlavní oblastí zájmu fyzické vrstvy jeden bit nebo skupina bitů. • Fyzická vrstva nebere v úvahu začátek ani konec bloků dat, jež byly vytvořeny vrstvami nad ní. • Takže můžeme konstatovat, že se fyzická vrstva nezajímá o to, jakým způsobem jsou data formátována do bloků ve vyšších vrstvách modelu RM-OSI.

7. Spodní rozhraní Zde definujeme především: • typ používaného média (metalický pár, optický kabel, přenos vzduchem) • typ použitého fyzického rozhraní (konektoru) k daném médiu (RS-232, V.35, X.21, RJ-11, RJ-45 atd.) • typ linkového kódování či překódování (NRZ, RZ, HDB3, AMI, Manchester apod.) • způsob modulace (základní pásmo bez modulace, FM, PSK, QPSK,QAM, OFDM apod.)

8. Spodní rozhraní • signálové poměry na daném médiu ( například tvar masky pulsu, napěťové maximum, maximální optický výkon, překmity signálu apod.) • primární reprezentace signálu na médiu (napětí, optické záření, elektromagn. pole apod.) • přenosovou rychlost a její maximální odchylky v čase (jitter, wander) • jmenovitou hodnotu vysílaného a přijímaného signálu na straně vysílače a přijímače

9. Spodní rozhraní • bitovou chybovost (BER) v konkrétních podmínkách přenosu • oko rozhodnutí • útlumovou rezervu systému • další definice… Zde jsme definovali charakteristiky spodního rozhraní fyzické vrstvy.

10. Použití fyzické vrstvy • Celá řada typů fyzických vrstev je dnes spolčená s jinými digitálními architekturami, jako jsou sítě na bázi TDM - ISDN, SDH,PDH i přesto, že tyto sítě pro přenos nevyužívají princip paketového přenosu. • Tato vlastnost umožňuje použít tyto fyzické vrstvy jak pro přenos v sítích na bázi paketového principu, tak i v sítích na bázi TDM (časového dělení). Příkladem je přenosová technologie PDH či SDH, která se bez problémů používá jak v klasických datových sítích (např. Internet), tak i v digitálních telefonních sítích.

11. Použité zdroje: BOHÁČ, Leoš a Pavel BEZPALEC. Datové sítě: přednášky. 1. vyd. Praha: České vysoké učení technické, 2011, 204 s. ISBN 978-80-01-04694-4 HÄBERLE, Heinz. Průmyslová elektronika a informační technologie. 1. vyd. Praha: Europa-Sobotáles, 2003. ISBN 80-867-0604-4. JANSEN, Horst a Heinrich RÖTTER. Informační a telekomunikační technika. 1. vyd. Praha: Europa-Sobotáles, 2004, 399 s. ISBN 80-86706-08-7. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Bronislav Sedláček.