Škola: Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace Jméno autora: RNDr. Rostislav Herrmann

1. Škola: Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace Jméno autora: RNDr. Rostislav Herrmann Datum: 7. listopadu 2012 Ročník: druhý, čtyřleté studium Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Biologie Tematický okruh: Biologie živočichů Téma: BEZLEBEČNÍ (II.) Metodický list/Anotace: Po prostudování výukového materiálu žák dovede popsat cévní stavbu cévní soustavy kopinatce a její funkční projevy. Dovede vysvětlit souvislost s navazujícím vývojem cévní soustavy u obratlovců. Orientuje se také v oblasti ekologických nároků bezlebečných. Díky navazujícímu učivu pochopí význam embryonálního vývoje kopinatců pro vysvětlení a popis vývoje coelomu u enterocélních coelomat. Zdroje: Uvedeny na konci prezentace III/2 VY_32_INOVACE_310

2. BEZLEBEČNÍ (CEPHALOCHORDATA) II. RNDr. Rostislav Herrmann Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace http://www.biolib.cz/en/taxonimage/id12014/

3. BEZLEBEČNÍ (CEPHALOCHORDATA) • Cévní soustava je uzavřená • Krev neobsahuje červené krvinky ani krevní barviva • Není vytvořeno srdce, ale pouze cévní rozšířenina na břišní straně těla = žilný splav (nepřítomnost srdce vznikla patrně jeho druhotnou redukcí) • Je zde však poprvé vytvořen systém cév, který se dále zachová u všech vyspělejších strunatců, tedy u všech obratlovců • Tento systém se dělí na systém tepen (= cévy jdoucí ze srdce - zde ze žilného splavu) a systém žil (= cévy jdoucí z těla do srdce) GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců

4. BEZLEBEČNÍ (CEPHALOCHORDATA) • Základem systému tepen je břišní aorta, která vychází ze žilného splavu směrem dopředu • V oblasti hltanu se dělí na větší množství párových žaberních tepen, které pulsují a stáčejí se ke hřbetu • Na hřbetní straně těla se sdružují do párových kořenů hřbetní aorty, ze kterých směrem dopředu vystupují párové krkavice, a které se směrem dozadu spojují ve hřbetní aortu • Z ní vycházejí tepny k většině orgánů • Systém žil se postupně slévá v párové přední a zadní kardinální žíly • Ty se na každé straně těla spojují v krátké Cuvierovy žíly ústící do žilného splavu • Tato stavba systému cév se u primárně vodních obratlovců zachovává bez podstatných změn, u suchozemských obratlovců jsou změny výraznější, ale vznikají obměnami ze stejného základu GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců http://www.iaszoology.com/cephalochordata/

5. BEZLEBEČNÍ (CEPHALOCHORDATA) • Vylučovací orgány jsou segmentovány a leží při okrajích žaberních štěrbin • Jejich základem jsou buňky podobné plaménkovým buňkám protonefridií • Vylučovací orgány ústí do atria • Segmentované jsou rovněž pohlavní orgány • Pohlavní buňky jsou uvolňovány do atria • Bezlebeční jsou gonochoristé • Oplození je vnější • Vývin je nepřímý • Začíná rýhováním uvnitř vajíčka, ze kterého se líhne obrvená larva na úrovni neuruly • Metamorfóza v dospělce trvá asi 3 měsíce Mladý jedinec kopinatce Branchiostoma floridae http://genome.cshlp.org/content/18/7/1100/F1.expansion.html

6. BEZLEBEČNÍ (CEPHALOCHORDATA) • Jedinými v současnosti žijícími bezlebečnými jsou kopinatci (asi 25 druhů). Obývají písčité mělčiny moří teplého a mírného pásma asi do 50 m hloubky • Dospělci jsou přes den zahrabáni v písku, ze kterého jim vyčnívá pouze hlava • V noci se pohybují bočním vlněním těla při dně • Živí se mikroskopickou potravou (prvoci, rozsivky apod.) • U čínského pobřeží jsou místy masově loveni a pojídáni • Larvy jsou planktonní Výskyt kopinatců http://www.discoverlife.org/mp/20q?search=Branchiostoma

7. BEZLEBEČNÍ (CEPHALOCHORDATA) KOPINATEC PLŽOVITÝ - kolem evropských břehů kromě nejsevernějších oblastí B = pozice kopinatce zahrabaného v písku, ale přijímajícího potravu vystrčeným předním koncem http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1871174X11000278

8. A DORLING KINDERSLEY BOOK. Zvíře: Obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2002, 624 s. ISBN 80-242-0862-8. GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0858-6. CHANDRA, Girish. CEHALOCHORDATA. In: Iaszoology [online]. [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://www.iaszoology.com/cephalochordata/ MOTYČKA, Vladimír. Branchiostoma lanceolatum. In: BioLib [online]. [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/en/taxonimage/id12014/ CHEN, Jun-Yuan. The origins and key innovations of vertebrates and arthropods. In: ScienceDirect [online]. [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1871174X11000278 The amphioxus genome illuminates vertebrate origins and cephalochordate biology. In: [online]. [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://genome.cshlp.org/content/18/7/1100/F1.expansion.html Branchiostoma. In: Discover Life [online]. [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://www.discoverlife.org/mp/20q?search=Branchiostoma LITERATURA WWW ZDROJE