230 likes | 396 Views
Operační program vzdělání pro konkurenceschopnost 1.1. Globální grant: Zvyšování kvality ve vzdělávání ve Zlínském kraji. Projekt CZ.1.07/1.1.08/01.0009 Rozvoj klíčových kompetencí v odborném vzdělávání na SOŠ Luhačovice.
E N D
Operační program vzdělání pro konkurenceschopnost1.1. Globální grant: Zvyšování kvality ve vzdělávání ve Zlínském kraji Projekt CZ.1.07/1.1.08/01.0009 Rozvoj klíčových kompetencí v odborném vzdělávání na SOŠ Luhačovice Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.
Chci květ a nesmím do zahrady Villonovské téma, jak je zachytila literatura od středověku do současnosti
Text a fotodokumentace • Text: Karel Milička • Fotodokumentace: www.wikipedia.com • Zpracovala: kolektivní práce 4. K
Počátky měšťanské literatury • Vznik a zvyšování úlohy evropských měst od 11. st. - dobré sklizně, rozvoj řemeslné výroby a čilé obchodní styky - nárůst počtu obyvatel zvýšení jejich kulturní úrovně • Hlavní konzumenti literárních děl dosud ve vyspělých evropských zemích - církev - vzdělaná část šlechty • Nová literatura zcela zaujatá světským měšťanským prostředím - gramotní tvůrci i čtenáři vnímají soudobé problémy jinak než mniši nebo dvorští básníci. - píší prostým a jadrným národním jazykem staví do popředí zábavnost a komiku - díla inspirovaná okolním životem a prostředím sledují nepřátelské projevy vůči měšťanstvu a nekompromisně útočí proti vládnoucím silám středověké společnosti -neváhají šlehnout ani do vlastních řad
Nové žánry v měšťanské literatuře • Od 13. století se začíná v literatuře zřetelně odrážet specifické myšlení a vkus nových obyvatel měst. • Doznívá tradice trubadúrských písní, jen zčásti měšťany napodobovaných a obnovovaných (viz německý meistersang a italský stilnovismus). • Na přelomu 13. a 14. století dovršuje svůj vývoj umělá měšťanská poezie, která se odlišila od dvorské lyriky a textů náboženských: - první parodie na rytířské eposy - satira - veršované povídky z měšťanského života (fabliaux) - zvířecí povídky a bajky, - lidové balady a alegorie - cestopisná próza - komické divadlo. • Vznik městského školství zlomil bariéru mezi zasvěcenými a vzdělanými církevními autory na jedné straně a laiky na straně publika a dokončil laicizaci kultury a vzdělanosti.
Vznik středověké bohémy • Poezie žákovská a klerická. Tvůrci a šiřiteli textů měšťanské literatury, považovanou za méně hodnotnou, se stali ve 12. století klerikové, potulní studenti (goliardi, vaganti) či profesionální žakéři. • Studenti (žáci) při svých cestách od města k městu hledali zdroj obživy nebo aspoň částečné vylepšení životních podmínek. Byli v nemilosti církve, protože jí dělali hanbu nejen „nedůstojným způsobem života“, ale i provokativní tvorbou. Stali se předchůdci studentských básníků, např. RUTEBEUFA a a později F. VILLONA.
Strašidlo sedmera hříchů • pýcha • lakomství • závist • hněv • smilstvo • obžerství • lenost
Carmina burana • Písně beurenské (kolekce 11. - 13. století) • největší a nejdůležitější sbírka anonymních skladeb středověké žákovské poezie psaná latinsky • látky moralistní a satirické • rozverné písně milostné • texty vagantské (pijácké • dvě duchovní témata Klášter Benediktbeuren v Bavorsku dnes
Rutebeuf (asi 1230 – asi 1285) • potulný žonglér původem z Champagne - předchůdce Villona přímým uměleckým prožitkem - psal verše a dramata • Dramata - mirákly : Zázračné příhody Theofilovy • Nejlepší básnické skladby: Rutebeufova svatba Rutebeufova chudoba
François Villon (asi 1431 – někdy po r. 1463) • François de Montcorbier • největší básník francouzského středověku • pohnutý život bohéma a společenského zavržence • Dílo: Malý testament Velký testament (1462) Balady v žargonu
Osud vzdělance a vyděděnce • narozen právě na konci stoleté války • adopce - vzdělaný kněz Guillaume Villon • fakulta svobodných umění (v r. 1452) • vězněn pro krádeže, výtržnictví (1452) • za vraždu (snad soka v lásce) hrozil trest smrti (1455) • útěk na venkov (1457 – 1461) • přímluvce stálo mnoho sil, aby dostal milost • Karel Orleánský ho ukrýval na svém sídle (1460) • návrat do hlavního města (1462) • "nepolepšitelný darebák" - znovu zatčen a odsouzen k oběšení • Villon se odvolal a trest smrti mu byl změněn na desetileté vyhnanství z Paříže (1463) • Odchod z města - všechny zprávy o velkém básníkovi mizí (po roce 1463)
Villonovy úšklebky – Velký testament • výsměch vysoké soudobé literatuře Rondeau o smrti, Balada o tlusté Margot • výsměch soudobé společnosti a vyrovnávání účtů Balada o protipravdách, Dvojbalada o bláznovství v lásce, Balada protest • Výsměch sám sobě Balada závěrečná, Balada - epitaf
Villonovy hříchy a smutek V tvém čistém těle, Panno dobrotivá, Iest zrozen král a s všehomírem splývá, Lék všemocný, co naše viny smývá. Los prokletí sňal zemi hřešící, Obětí vzdal své mládí v muka živá, Náš pán on jest, má víra Jeho vzývá, a s vírou tou já žít i zemřít chci. Františku, už tě nepotěší, že Francouz jsi a ze vsi zdejší. Teď na krk oprátku ti věší. Ať pozná, oč je zadek těžší.
Proměny umělce v době romantismu • Teprve romantismus přivedl do literatury podobné osobnosti: - dravé a svérázné umělce - životem ani postoji se nelišili od svých hrdinů - rozešli se s morálkou společností, kterou pohrdali - nekonformním chováním odrazovali tzv. „spořádané vrstvy“ - byli spjati jen s okruhem přátel - existenčně záviseli na nevelkých výtěžcích z literární tvorby - postoje proti zavedeným pořádkům je přiváděly do nelehkých situací - často neuchránili své zdraví, předčasně a za zvláštních okolností umírali. • Osamělost a odcizený individualismus romantických tvůrců se odrazily - v jejich počínání - osobních zpovědích - v uměleckých dílech • Romantikové se také stylizovali do rolí rozervaných, odmítaných vzbouřenců a rebelů a byli odhodláni postavit se proti celému světu, odhalovat skryté a přitom věčné pravdy a tvořit (navzdory nepochopení) výjimečné hodnoty.
Giacomo Leopardi (1798 - 1837) • rozporuplné osudy výjimečného aristokrata typické pro ostatní romantické vyděděnce • tvorbu výrazně ovlivnila ztráta náboženské víry a neustálá skepse, z níž nenašel rozumné východisko • neradostné dětství, zdravotní i osobní problémy a společenské nepochopení ho odsoudily k celoživotní osamělosti, k řadě proher a útrap, zakončených těžkou nemocí a slepotou • zemřel za morové epidemie v Neapoli.
Zpěvy (1831) • sbírka reflexivní lyriky, kterou neustále rozšiřoval až do své předčasné smrti • cyklus nejniternějších prožitků z duchovního ovzduší, které hp provázelo po celý život • hořký smutek opuštěné bytosti, bojující proti nepřátelskému osudu • Prostřednictvím vlastního neštěstí a z narůstajícího fyzického utrpení dospěl k pesimistickému závěru, že ušlechtilé pojmy jako vlastenectví, hrdinství a národ jsou jen iluze • marné naděje a sny vystřídá jediná jistota - princip pomíjivosti • smrt - jediný smysluplný projev vzdoru a východisko z bolesti • obrana proti rezignaci - prožitek z poezie • pokus překročit hranice vlastní existence a uchovat si až do konce života mladistvou touhu po lásce a kráse.
Prokletí básníci • Charles Baudelaire (1831 – 1867) • Paul Verlaine (1844 – 1896) • Jean Arthur Rimbaud (1854 – 1891)
Jestliže jedné noci stinné bloud křesťan, smilováním jat, kdes za zdí, v bídné rozvalině, tvé chlubné tělo pohřbí snad, když cudné hvězdy sotva svítí, s očima skoro pod víčky, obloží pavouk hrob svou sítí a zmije svými vajíčky. A rok pak budeš bez pomoci nad kletou hlavou slýchat v noci vyjící vlky bědovat, čarodějnice hlady kvílet, oplzlé starce chtíčem šílet a zloduchy kout pikle svád. Byl stvořen k tomu, aby miloval, a obklopila ho jen láska prodejná, místo pochopení sklízel posměch a nenávist. Aby zachytil zmatek zahořklého srdce, stal se básníkem protikladů. Nejdříve vychutnával lék v trpké ironii, když mu však posměch nepřinesl úlevu, mstil se za své zatracení ještě urputněji. Charles Baudelaire:Květy zla (1857)
Jean Arthur Rimbaud (1854 – 1891) • Opilý koráb (1871) • Iluminace (1886)
Paul Verlaine (1844 – 1896) • Romance beze slov (1874) • Mé špitály (1891) • Má vězení (1893)
Reiner Maria Rilke (1875 – 1926) • příslušník vídeňské moderny • potomek pražské měšťanské rodiny • absolutorium na vojenské škole v Hranicích na Moravě • vystudoval práva • později ještě dějiny umění a literatury na německých univerzitách v Praze, Mnichově a Berlíně. • na častých cestách Evropou se seznámil s významnými osobnostmi kulturního a uměleckého života (stal se důvěrníkem sochaře A. Rodina a během pobytu v Rusku navštívil i Tolstého) • přesto trpěl celý život pocitem vykořeněnosti a osamění.
Básnický triptych Kniha hodinek (1905) Sousede Bože, často tě rušíme za dlouhých nocí prudkým na zeď ťukáním… • verše plné vášnivé obraznosti a lidské opovážlivosti • vyrovnávání se s neklidnou atmosférou doby plné zvratů • souboj s vlastní nepokojnou povahu • dychtivost zkoumat a poznávat • stejně silná touha po vnitřním klidu a sblížení se však uchyluje k meditacím a projevům zbožnosti • neodvratitelná smrt se pro něj stává nedílnou součástí bytí – souladem s vesmírem a s pravou Věčností – a chudoba mystickou hodnotou, nezbytnou k vykoupení z nedokonalé pozemskosti • s pokorou k životu a zároveň provokativní vyzývavost, oslovuje záhrobí
Georg Trakl (1887 – 1914) • Šebestian ve snu (1915) - melancholický útěk od morbidních líčení nejrůznějších podob umírání k lyrickým obrazům klidné, zadumané venkovské krajiny - obrazy „ticha, uplývajícího času a harmonie“ důmyslně doplňované jednoduchými symboly (postavami a jevy, které poklid narušují náznaky neurčité viny a vracejí se k bolestným vizím smrti a zániku)