NEMOC jako fenomén sociální práce

1. NEMOC jako fenomén sociální práce

2. Duševní nemoc – somatická nemoc • nemoc mění funkce organizmu a mění kvalitu života • má svůj sociální význam změnou role a sociální pozice • chronické onemocnění představuje trvalé znevýhodnění, stává se součástí identity člověka • nemoc mění aktuální prožívání a mění vlastnosti člověka • Je psychosociální závislost / závislost mezi psychikou a somatikou, z hlediska závažnosti onemocnění

3. Každou nemoc posuzujeme ze tří hledisek • Somatický aspekt onemocnění (je vymezený typickými symptomy/specifické aktuální potíže/ konkrétní omezení/představa závažnosti a prognózy nemoci vyvolávaní psychické reakce). • Psychický aspekt (souhrn emočních prožitků vyvolaných změnami způsobenými nemocí/ rozumové hodnocení / změny chování/psychická reakce je ryze individuální). • Sociální aspekt (společenské hodnocení nemoci/ postoje a chování laické veřejnosti/ v závislosti na věku a premorbidním sociálním postavením).

4. Subjektivní obraz nemoci • Somatické symptomy a jejich subjektivní význam – zhoršená kvalita života, osobního komfortu, omezená soběstačnost, pokud dojde k selhání orgánové funkce často dojde ke specifické změně vnímání těla – k symbolickému oddělení somatiky a psychiky. Při závažných nemocích se člověk může přestat identifikovat s vlastním tělem. • Bolest –ovlivňují 4 složky: vnímání bolesti subjektivní citlivost k bolesti, emoční prožitek bolesti, rozumové hodnocení bolesti, paměť pro bolest.

6. Postoj k vlastní nemoci zahrnuje emoční prožívání, rozumové hodnocení a chování • Vlivem nemoci (jež má převážně negativní sociální význam) se mění sebepojetí nemocného, snižuje se sebehodnocení, snižuje sebeúcta. • Postoj k nemoci může vést ke změně identity nemocného. • Změna emočního ladění vede k celkovému zhoršení kvality života (strach, úzkost,smutek, truchlení, hněv, vztek, bezmoc, beznaděj, apatie, rezignace, suicidální tendence) • Nemoc sama o sobě je komplexní stresová situace. • Nekritické uvažování, tendence k magickému uvažování. • Zvládání zátěže onemocnění/strategie coping (zaměřený na řešení problému, ochranu vlastních pocitů, paliativní coping).

7. Změna základních psychických potřeb a hodnot • Potřeba stimulace a nových zkušeností se v závislosti na potížích a vyčerpanosti zpravidla snižuje. Rizikem je podnětová deprivace. • Potřeba se ve své situaci orientovat. • Potřeba citové jistoty a bezpečí se pod vlivem nemoci zvyšuje – zvyšuje se fixace na blízké osoby. Nejistota a úzkost narůstají při odloučení. • Potřeba sociálního kontaktu – obtížněji uskutečňována, člověk bývá více izolován, setkává se s omezenou skupinou osob. • Potřeba seberealizace se mění vlivem nemoci, dochází ke změně osobních hodnot, mnohdy ale stoupá motivace dokončit životní dílo. • Potřeba otevřené budoucnosti – pozitivní prognózy.

8. Zhoršení kvality života jako důsledek nemoci • Míra soběstačnosti a nezávislosti na pomoci jiného člověka. • Míra generalizovaného omezení možností, zvýšená unavitelnost a vyčerpání – ztráta práceschopnosti, zájmových aktivit. • Míra schopnosti sociálního kontaktu – zachovaná komunikace a časoprostorová orientovanost je základem sdílení času a aktivit s jinými osobami. • Úroveň zachovaného celkového pocitu pohody jež závisí na tělesném a duševním stavu nemocného.

9. Role a postavení nemocného • Nemocný bývá považován za viníka nežádoucího stavu, nepředpokládá se že by si dokázal sám pomoct. • Má jistá privilegia a současně nemá stejná práva jako intaktní lidé. • Předpokládá se, že se bude chtít uzdravit, spolupracovat – jestli ne, ztrácí svá privilegia. Společnost jej přestává tolerovat, protože nerespektuje pravidla, která mu určila. • Nemocný bývá o mnohé role ochuzen: profesní, pozice v rodině. Zvládání zátěže: strategie zaměřena na hledání sociální opory, rodina nejčastěji umožňuje sociální integraci.

10. Rodina nemocného • Vyrovnání se s nemocí člena rodiny probíhá v podobných fázích jako reakce na vlastní nemoc – buď rodinu posílí nebo vede k rozpadu. • Popírání (ze začátku vyjadřuje potřebu chránit nemocného), poznání diagnózy a důsledků vyvolává negativní emoce, navozuje deprese, pocity bezmocnosti a někdy pocity viny, úzkosti a strach z budoucnosti. • Příbuzní mohou reagovat různě – nadměrnou aktivitou (může být symbolická), rezignovat, časté je iracionální jednání. Kontakt s nemocnými je vždy těžký, vynucená změna životního stylu je zátěž, péče je vyčerpávající, mění se i sebehodnocení zdravého partnera.

11. Úkoly sociálního pracovníka • Překonávání společenské izolace a stigmatizace. Stigma souvisí se stereotypy a předsudky. Pomocí stereotypů bývají duševní poruchy posuzovány zjednodušeně a iracionálně – zejména v situacích úzkého interpersonálního kontaktu. Stigmatizace vyvolává změny v prožívání i chování nemocného, dochází k selfstigmatizaci. • Člověk mění obraz o sobě samém, hledá podporující důkazy pro svou novou identitu (ukotvuje se), je redukován na svůj „soubor symptomů“. • Stigmatizace lidí s DP znamená, že je větší částí společnosti vnímána jako více méně homogenní skupina, méněcenná, nebezpečná.

12. Úkoly sociálního pracovníka • Získání a rozvíjení užitečných sociálních dovedností a schopností • Primární důsledky – důsledky nemoci samé • Sekundární důsledky – důsledky dlouhodobé hospitalizace • Cílená rehabilitace: socioterapie, režimová opatření, podílet se na chodu oddělení/skupiny formou terapeutické komunity, pracovní terapie, ergoterapie. Využití tzv. „starých řemesel“ umožňujících intenzivněji být samým sebou – muzikoterapie, arteterapie, biblioterapie, tělesná cvičení.Navazují služby komunitní péče organizované na prvcích psychosociální rehabilitace.

13. Úkoly sociálního pracovníka • Chráněné a podporované bydlení pro osoby s duševními poruchami. • Domy na půl cesty • Chráněné byty • Podporované bydlení • Sociální byty

14. Úkoly sociálního pracovníka • Chráněná práce • Tréninkové resocializační kavárny – smysluplná práce + psychosociální rehabilitace. • Přechodné podporované zaměstnávání – na otevřeném trhu práce + nezbytná míra podpory terapeuta. Klient se připravuje na vstup do nechráněného zaměstnání. • Přechodné zaměstnávání – doba podpory omezena na 6 měsíců. • Podporované zaměstnávání – klient nastupuje do běžných pracovních podmínek s vědomím, že může požádat terapeuta o podporu. Všechny služby jsou zařazeny do fungujících systémů: job klub, sociální a právní poradenství…

15. Úkoly sociálního pracovníka • Smysluplné trávení volného času • Denní stacionáře • Další potřebné služby • Terénní mobilní týmy – podpora člověka v domácím prostředí v krizové situaci • Domácí péče – psychiatrické sestry ji mají v seznamu výkonů – individuální psychosociální rehabilitace. • Case management-specifická metoda komunitní práce- koordinace péče pro klienta jedním klíčovým pracovníkem – Case manager odpovídá za plán péče.