Metody současné psychologie

1. Metody současné psychologie

2. Základní paradigma • Vědeckost • Základní metodou je pozorování (introspekce i extrospekce) • Experiment (lze i pozorování) – kontrolované podmínky • Paradigma (téma – otázka – hypotéza – výzkumná část (vědecké metody) – interpretace) • Objektivní X subjektivní výpověď

3. Rozdíly ve vědeckém a nevědeckém přístupu k výzkumu

4. Absolutní předpoklady vědecké činnosti • Příroda a její zákonitosti jsou v podstatě zdůvodnitelné rozumem a rozumně řízeným jednáním • Příroda je dělitelná na nejmenší entity materiálního druhu • Vystoupení komplexnějších struktur je vysvětlitelné kombinací různých jednotlivých elementů; jednoduché zakládá svými vztahy komplexnější • Všechny mentální a psychické fenomény se nechají vysvětlit a pochopit konstelacemi materiálních komponent

5. Dichotomie psychologie • Stojí na pomezí přírodních a humanitních věd • Je nutná snaha o komplementaritu • Vysvětlení duchovních pojmů přírodními aspekty a naopak

6. Třídění psychologických metod

7. Pozorování • Přímé a nepřímé pozorování • Sebepozorování X pozorování ostatních • Skryté X otevřené pozorování • Zisk kvantitativních i kvalitativních dat • Druh zjišťovaných dat?

8. Dotazování • Strukturované X semistrukturované X otevřené • Přímé (interview X nepřímé (dotazníky atp.) • Druh zjišťovaných dat?

9. Experiment • Kontrolované podmínky • 3 druhy proměnných • Nezávisle proměnná (= stimul) • Intervenující proměnná (= osobnostní char.) • Závisle proměnná (= reakce) • Kauzální X determinující X korelační vztah • Experimentální X kontrolní skupina =) signifikance rozdílu • Náhodnost či nenáhodnost je testována statisticky

10. Studium dokumentů • Především případová studie • Obsahová analýza atp. • V zásadě jde o psychografii

11. Psychologické testy • Zvláštní druh výzkumných metod • - systémy standardních podnětů (zjišťuje se míra psychických vlastností a schopností subjektu) Zvláštnost - projektivní testy (nestrukturované – př. Rorschach – fantazijní reakce poukazující na nevědomé sklony) Psychodiagnostické metody – základ pro klinickou psychologii a psychoterapii

12. Metody z hlediska hloubky vhledu • Deskriptivní (volný popis X předem stanovené kategorie) • Korelační (cílem je zjištění míry výskytu relace mezi dvěma nebo více událostmi; koeficient -1 až +1) • Experimentální (kauzální vztahy – velice obtížné)

13. Výběr vzorku • Náhodnost (randomizace) • Způsoby výběru • Reliabilita

14. Explanace získaných poznatků • Pseudologická (tautologická) • Teologická • Mentalistická • Metaforická • Genetická • Vývojová • Vztahující se k prostředí • Evoluční • Neurofyziologická • Smíšená

15. Jazyk vědy • Konstrukty • Operacionalizace • Teorie X domněnky • Testování hypotéz • Nulová X alternativní hypotéza • Validita a reliabilita • Chyba 1. a 2. druhu

16. Psychologie osobnosti

17. Organismus X osobnost • Organismus = biologická charakteristika jedince • Osobnost = psychologická charakteristika jedince Spojujícím článkem je nervová soustava (a s ní spojená hormonální soustava)

18. Základní předpoklady psychofyziologických vztahů • Psychické děje jsou vázány na zralost a funkční činnost mozku (při poruchách dochází k psychickým odchylkám – př. zhmoždění a krvácení do mozku může mít za následek úbytek rozumových schopností, změnu emocionality atp.) • Specifické psychické projevy mohou být závislé na funkčním stavu konkrétních oblastí mozku • Afektivní a pudové chování a základní předpoklady k duševní činnosti závisí také ne hormonálních vlivech (př. vliv štítné žlázy)

19. Vztahy konkrétních oblastí mozku k duševní činnosti • Mozkový kmen a) Prodloužená mícha (vegetativní činnost) b) Mozeček (svalové napětí, koordinace úmyslných pohybů) c) Talamus (vstup informací ze smyslových orgánů, úroveň bdělosti) d) Hypotalamus (hormonální řízení, vrozené motivační a emoční funkce) e) Retikulární formace (nespecifická aktivace mozkové kůry, pozornost) 2) Limbická soustava (motivační a emoční vzorce činnosti – buzena hypotalamem) 3) Velký mozek (zpracování informací a jednotné řízení organismu; 2 polokoule)

20. Rozdíly v psychofyziologických funkcích mozkových hemisfér • Levá (verbální) • Řečové porozumění v mluveném i psaném projevu • Symbolické a analyticko-syntetizující myšlení • Počítání a uspořádávání prvků • Časové a prostorové vztahy • Větší význam pro uplatnění ve škole • Pravá (názorová a postojová) • Orientace • Rozeznávání přírodních vizuálních obrazců, tvarů, zvuků, rytmů • Globální vnímání a emoční prožívání • Především zpočátku života

21. Vědomí • = stav určité aktivace, která se projevuje bdělostí • Bdělost = základní formální charakteristika stavu vědomí, podmínka průběhu většiny psychických funkcí a projevu psychických vlastností Lze jej hodnotit z hlediska kvalitativního (obsah) i kvantitativního (úrovně uvědomování)

22. Tři základní okruhy vědomí • Prožívání aktuálního duševního dění • Uvědomování si prožívaného • Uvědomování si sebe sama Existence vědomí je závislá na konkrétních funkčních projevech mozku. Vědomí = uvědomované duševní obsahy Nevědomí = prožitky, které nedosáhnou úrovně vědomí či byly zapomenuty nebo jsou blokovány (psychická obrana mozku)

23. Stavy vědomí • Bdělé vědomí (koncentrovaná pozornost a připravenost reagovat) • Ospalost (slabá pozornost a nepřesné vnímání ve všech stránkách, nepřipravenost reagovat) • Spánek (přepojení na jinou funkční rovinu; různá stadia)

24. Pozornost • Vědomí má výběrový charakter, zaměřuje se určitým směrem a eliminuje tak jiné potenciální obsahy – funkcí této vlastnosti je pozornost. • Pozornost = centrální zaměřenost na určitý obsah • Fylogeneticky se vyvinula z vrozeného orientačně pátracího reflexu • Bezděčná X úmyslná

25. Charakteristiky pozornosti • Zaměřenost (na daný objekt) • Soustředěnost (koncentrace na tento objekt) • Délka trvání (zahrnuje dobu koncentrace)

26. Vlastnosti pozornosti • Koncentrace (= intenzita) • Tenacita (= schopnost udržet pozornost po určitou dobu, kolísá) • Rozsah pozornosti, distribuce (počet, na něž se jedinec najednou soustředí, je nepřímo úměrná koncentraci)) • Vigilita (schopnost přenášet pozornost z jednoho podnětu na druhý, souvisí s typem temperamentu)

27. Psychologie osobnosti

28. Osobnost • Osoba – souhrn psychických i fyziologických vlastností vztahujících se k určitému člověku • Osobnost – pojetí člověka, které není hodnotově neutrální (ani nemůže být) • Psychologie zkoumá strukturu a dynamiku osobnosti (př. extroverzi X introverzi)

29. Dva modely zkoumání osobnosti • Fenomenologický - Osobnost = lidské duševní bytí (vyžaduje introspektivní přístup ke zkoumání své existence) • Behavioristický - Osobnost = systém zvyků (naučených tendencí chovat se v určitých situacích určitým způsobem)

30. Vrozený základ osobnosti a) • Temperament • Emoce • Pudy b) • Dispozice k rozvoji různých schopností (např. inteligence)

31. Temperament • Určuje individuální typ reaktivity a dynamiky psychiky • Představuje formální základ průběhu dějů i projevů chování • Uplatňuje se za všech okolností • Je vrozenou dispozicí, kterou lze ovlivňovat pouze v nepatrné míře • Ovlivňuje psychickou i somatickou složku

32. Obecné rysy temperamentu • 1) Rychlost, osobní tempo • 2) Charakter obecného citového ladění (základní převládající nálada a další charakteristiky citového prožívání) • 3) Celková základní reaktivita, převládající formální znaky chování • 4) Vegetativní reakce

33. Rychlost, osobní tempo • Projevuje se v chování, ale i ve vědomí • Rychlost reakce či rychlost vzniku citového prožitku • Souvisí s aktivační úrovní • Velmi snadno rozeznatelné

34. Charakter obecného citového ladění a) Intenzita a hloubka emocí b) Stabilita a vyrovnanost citových prožitků c) Odolnost citového prožívání vůči dalším vlivům (stabilita) d) Emoční vzrušivost, citová reaktivita

35. Celková základní reaktivita, převládající formální znaky chování • Intenzita reakcí • Stabilita a vyrovnanost chování (případně výkyvy v chování) • Reaktivita (schopnost bezprostředně reagovat na jakýkoliv vnější podnět)

36. Vegetativní reakce • Intenzita reakcí • Stabilita reakcí • Vyrovnanost reakcí

37. Typologie osobnosti • Využívá především temperamentu • Typ = specifické seskupení několika znaků se značnou pravděpodobností jejich společného výskytu • Snaha o obecnou platnost =) využívá stálejší charakteristiky (také tělesná konstituce, fyziologické znaky atd. – hl. ale temperament)

38. První ucelená typologie • Staří Řekové – Hippokrates • Na základě tělních tekutin (šťáv) • Cholerik • Sangvinik • Melancholik • Flegmatik

39. Současné pojetí

40. Kretschmerova typologie (1967) • Na základě korelace tělesné konstituce a temperamentového typu • Jde o geneticky podmíněné znaky • Korelace jsou dány hormonální činností organismu • Pyknický typ • Astenický typ • Atletický typ

41. Pyknický typ • = temperamentový typ „Cyklotymní“ • Typické střídání veselé a smutné nálady • Srozumitelná reaktivita, odpovídá podnětům, jež ji vyvolaly • V krajním případě je riziko onemocnění cykloidní psychózou

42. Astenický typ • = temperamentový typ „Schizotymní“ • Kolísavost mezi dráždivostí a tupostí, přecitlivělostí a chladností • Reaktivita srozumitelná a jednoznačná, občas nepřiměřená • V krajním případě je riziko onemocnění schizofrenií

43. Atletický typ • = temperamentový typ „Viskózní“ • Pomalost, důkladnost a nedostatek fantazie • Emoční projevy střídavě výbušné a netečné • V krajním případě je riziko organického poškození mozku, např. epilepsie

44. Emotivita • = specifická dimenze temperamentu • Vrozená =) trvalá či dlouhodobá • Určuje základní způsob citového prožívání a tedy i chování • Emoce vyjadřují vztah k sobě samému i okolnímu světu =) projevují se subjektivním hodnocením reality

45. Emoce • = subjektivní prožitky • Dělení emocí: • Na základě jejich kvality • Na základě jejich formálních charakteristik - Jsou charakteristické svou vazbou na fyziologické procesy v organismu

46. Dělení emocí na základě jejich kvality • Radost (pozitivní emoce, vznik na základě uspokojení potřeby či pouhé představy jejího uspokojení, vede k pozitivnímu zkreslení, vnější projev - úsměv, smích atp.) • Smutek (případně i deprese; negativní emoce, nelibý stav, vznik na základě ztráty či představy ztráty, negativní zkreslení aktuální i budoucí situace, pokles zájmu či činnosti, vnější projev – pláč, apatie atp.; symbolika barev) Podle vztahu k vnější skutečnosti: • náklonnost, láska • hněv, nenávist • strach

47. Dělení emocí na základě jejich formálních charakteristik • dle intenzity (síly emočního prožitku) • dle časové dimenze (délky trvání emočního prožitku) • Intenzita a délka trvání prožitku jsou v nepřímé úměře • Afekt (krátkodobé, prudké emoční hnutí, natolik energeticky náročný, že rychle odeznívá) • Nálada (déledobá dispozice k určitým prožitkům, kromě chování ovlivňuje i postoj k sobě samému)

48. Další vlivy na aktuální citové prožívání • celkový somatický stav (pocit tělesného komfortu či potíží) • Celkový psychický stav (na úrovni jak emocionálního tak také racionálního hodnocení, dále na úrovni uspokojení potřeb všeho druhu)

49. Základní funkce emocí • Orientační (hodnocení situace) • Aktivace či útlum dané činnosti, která je vzhledem k citovému hodnocení považována za nepotřebnou) • Zpětná vazba (zhodnocení účinku vlastní aktivity)

50. Orientační funkce • Citový prožitek informuje vědomí o situaci a jejím významu • Emoční informace je většinou nepřesná, ale velmi rychlá a komplexní = informační základ (měl by pak být koordinován s racionálním hodnocením) • City někdy stimulují odlišné jednání než rozumová bilance • City mohou být nejednoznačné – ambivalentní emoce • Uplatnění i ve schopnosti empatie (poznávání pocitů jiných lidí) – jeden ze základních rysů sociální inteligence