160 likes | 290 Views
Adaptabilita a odolnost průmyslových měst ve světle nových kombinací. Jaroslav Koutský Fórum pro kreativní Plzeň 2012. Struktura prezentace. Výchozí inspirace (zdroje, autoři ) Evoluční ekonomická geografie Základní teorie konceptů regionální odolnosti a adaptability
E N D
Adaptabilita a odolnost průmyslových měst ve světle nových kombinací Jaroslav Koutský Fórum pro kreativní Plzeň 2012
Struktura prezentace • Výchozí inspirace (zdroje, autoři) • Evoluční ekonomická geografie • Základní teorie konceptů regionální odolnosti a adaptability • Tradičně průmyslové regiony (obecný pohled, diverzifikace, situace v ČR) • Transformace tradičně průmyslových měst • Závěry a diskuse
Výchozí inspirace • BOSCHMA, R., MARTIN, R. (eds.) (2010): The Handbook of Evolutionary Economic Geography. Cheltenham: Edward Elgar. • MARTIN, R. (2012): Regionaleconomicresilience, hysteresisandrecessionaryshocks.JournalofEconomicGeography 12 (2012) s. 1–32. • PIKE, A., DAWLEY, S., TOMANEY, J. (2010): Resilience, adaptationand adaptability. Cambridge JournalofRegions, Economyand Society, 3, s. 59–70. • BAŠTOVÁ, M. (2011): Transformace průmyslu města Plzně. Disertační práce, PřF MUNI Brno.
Evoluční ekonomická geografie • Poznání transformace prostorové organizace produkce, distribuce a spotřeby v čase při zdůraznění významu historických konsekvencí pro současnou podobu a možné budoucí vývojové trajektorie. • Interpretační rámec využitelný při diskusi klíčových otázek výzkumu regionálních věd (např. příčiny regionálních rozdílů, proces regionální změny). • Reaguje na omezení klasické ekonomie pracovat s geografickou a historickou perspektivou.
Regionální (ekonomická) adaptabilita • Regionální adaptabilita je geograficky (regionálně) diferencovaná kapacita místních etablovaných struktur a aktérů následovat, vytvářet a ovlivňovat možné vývojové trajektorie území v čase (blíže zejména Pike a kol., 2010). • Podmiňujícími metafaktory jsou kvalitativní i kvantitativní charakteristiky stávajících ekonomických struktur, dosažený stav a historická perspektiva rozhodujících odvětví regionální ekonomiky, místní akumulace využitelných dovedností, znalostí (kodifikovaných i tacitních) a technologií, institucionální prostředí a schopnosti (kreativita) místních aktérů (elit) (viz např. Martin, 2010).
Regionální odolnost • Krátkodobá reakce územních jednotek a jejich struktur na místní aktuální turbulentní situaci a náhlé šoky (např. ekonomická krize, sociální bouře, přírodní katastrofy). • Je výrazně inspirováno analogiemi z ostatních (zejména přírodních) věd (viz např. Swanstrom, 2008, Pendal a kol. 2010). • Základním východiskem regionální odolnosti je narušení resp. odchýlení regionální situace vlivem extrémní nastalých podmínek od rovnovážného stavu tzv. equilibria.
Vztah regionální odolnosti a adaptability • Regionální odolnost chápeme v podobě bezprostřední reakce a přizpůsobení se (adjustment) důležitých regionálních struktur a jedinců aktuálním změnám, regionální adaptabilita je jejich dlouhodobá kontinuální proměna (adaption, renewal) v podobě spojité, ale nelineární, vývojové trajektorie
Tradičně průmyslové regiony (města) • Hamm, Wienert (1990) základní parametry pro zařazení mezi takto chápaná území: • nadprůměrná hustota populace a velikost center osídlení • nadprůměrná vybavenost fyzickou infrastrukturou • brzká industrializace ve srovnání s ostatními územími ve státě • regionální ekonomika je charakterizovaná dominancí specifického výrobního odvětví v pokročilé fázi životního cyklu • převaha velkých podniků • nízká schopnost zvládnout transformační proces pouze vnitřními zdroji • Tradičně průmyslové regiony (města) mají jednotné charakteristiky v minulosti, ale rozdílné vývojové trajektorie v post-industriální době • Staré průmyslové regiony jsou specifickou kategorií tradičně průmyslových regionů. Zde proces změny byl provázen zásadními problémy či nedopadl úspěšně. • Přílišná specializace, negativní externality, aglomerační náklady, nízká míra adaptability, nezvládnutí přechodu na postfordismus
Teorie vysvětlující problémy tradičně průmyslových regionů (měst) • Princip uzamčení (lock-in), Grabher (1993), Hassink (2005) - funkční, kognitivní, politický • Závislost na zvolené cestě (pathdependency), Martin, Sunley (2006) - propojení jejich minulosti a současnosti na možnosti jejich budoucího rozvoje
Regiony (města) v ČR s tradicí průmyslové produkce – vývoj po roce 1989 • Metropole – Praha • Úspěšná města s pokračující úlohou průmyslu - Plzeň, Brno, Liberec • Staré průmyslové regiony – Ostravsko, Ústecko • Periferní lokality - např. Jeseník
Transformace tradičně průmyslových regionů (měst) - obecný pohled • Snahu o překonání rigidity původních ekonomických struktur, oslabení principu uzamčení a hledaní nových směrů adaptace regionální ekonomické trajektorie • Součástí je transformace ekonomiky (restrukturalizace), sociálního, environmentálního prostředí i institucí v širokém slova smyslu • Formy: postupné dílčí změny (inovace orientované na proměnu stávajících odvětví); podpora diverzifikace (příbuzná versus nepříbuzná rozmanitost); radikální změny (nástup zcela nových odvětví regionální ekonomiky)
Transformace tradičně průmyslových regionů (měst) – konkrétní výzvy • „Nová kombinace“ regionální ekonomiky – dlouhodobé zakořenění odvětví, znalostí a kompetencí versus globální trendy a požadavky, nástup nových odvětví • Nastavení celkové vize a strategie transformace • Institucionální změna - „úřady“ i způsob uvažování a jednání. Vytváření specializovaných kompetentních institucí (př. IBA. Manchester Marketing) • Role osobností
Kombinace lokální tradice a globálních trendů Přeloženo a upraveno dle Malecki, Hospers (2007)
Transformace průmyslu ve městě Plzeň • Zaměstnanost v průmyslu: 48 tis. prac. (1989), 28 tis. (1999), 31 tis. (2008); Strojírenský p.: 34 tis. (1989), 10 tis. (2008) • Průmyslové podniky: 1989 (Škoda k.p. 32 tis. zaměstnanců, žádný další podnik více než 1,5 tis.); 2008 (Panasonic 2 tis., 60% firem v kategorii do 50 zam.) • Z hlediska teorie ideální příklad směřování do podoby SPR, reálně však příklad úspěšného města se zvládnutým procesem transformace • Důvody úspěchu: vhodná kombinace tradic a trendů, využívání znalostí a technologií, instituce a osobnosti, výhodná poloha