MĚNA V ČESKÉ HISTORII

1. MĚNA V ČESKÉ HISTORII

2. DENÁRY – PRVNÍ ČESKÉ PENÍZE • Výraz suverénní vládní moci Přemyslovců • 60. léta 10. st. kníže Boleslav I./II. • Denáry – stříbrné mince – název odvozen od denarius– latinské označení běžných stříbrných mincí v Evropě • Náhrada oběhu cizích mincí – keltské, římské, byzantské • Ražba podle obvyklého bavorského vzoru • hmotnost 1,3 g • jakost 0,8 – 0,9 • mincovny v Praze, Vyšehradě, Mělníku, Malíně, Plzni, Libici • vedle těchto vládních mincí si razily obdobné denáry až do roku 998 Slavníkovci a biskup Vojtěch

3. DENÁRY – PRVNÍ ČESKÉ PENÍZE • „Zlehčování“ denárů – inflační metoda vlády k opatření finančních zdrojů – kupní síla nových peněz je nižší, než jejich nominální vyjádření Mincovní reforma knížete Břetislava I. (cca 1050) • Náprava předchozích emisních praktik • Nová hmotnostní jednotka – HŘIVNA – 210g, ze které se mělo razit 200denárů o průměrné jakosti 0,96, tedy 1,05 g v denáru • Šlo o formální uznání devalvace denáru ALE znehodnocování pokračovalo (za Břetislava I. z jedné hřivny až 220 denárů)

4. VÝCHODISKO Z PENĚŽNÍHO ÚPADKU Reforma Přemysla Otakara I. • Zavedl brakteáty „plecháče“ • Jednostranné stříbrné mince nízké výtvarné úrovně ražené v několika velikostech, původně stanovena vysoká jakost • Král propůjčoval za úplatu mincovní právo městům a bohatým obchodníkům – „zlehčování“ • Peněžní úpadek se nepodařilo zastavit Reforma Přemysla Otakara II. • Snaha o sjednocení peněžních poměrů v Českých zemích a v Rakousku • Peněžní jednotka se stále určovala poměrem k určité hřivně • Zavedl pražskou hřivnu a moravskou hřivnu, která odpovídala hřivně rakouské

5. PŘECHOD KE GROŠOVÉ MĚNĚ • 11. a 12. století • Trvalé oslabování kupní síly denárů • Zneužívání emisního práva k vlastnímu obohacování ROZPOR • Prudký rozvoj řemesel a obchodu • Naturální směna ustupovala peněžní směně • Snaha radikálně skoncovat s touto situací Peněžní reformy Václava II. 1300 • Zrušení denárové a s ní spojené brakteátové měny • Zavedení měny grošové

6. GROŠOVÁ MĚNA • Základ – pražské stříbrné groše – velká těžká mince • Celková váha 3,6g, obsah stříbra 3,35 g, velikost 28 mm • Peníz - 1/12, drobná mince • Možnost přechodu k těmto novým mincím umožněn nálezem ložisek stříbra v Kutné Hoře • Vývoj těžby stříbra – do té doby 4-5 tun ročně, poté ke konci 13. st. 10 tun a v pol. 14. st. až 20 tun i více • Legislativně byla reforma podrobně upravena královským výnosem – tzv. Královské horní právo – první norma, která upravovala pravidla měnové politiky v českých zemích

7. KRÁLOVSKÉ HORNÍ PRÁVO • Podrobné formulování právních podmínek dolování a zpracování stříbra, zejména ražby mincí • Jasné zvýraznění výlučného práva krále na těžbu stříbra a řízení peněžního oběhu v zemi • Monopolní mincovna v Kutné Hoře • Ostatní mincovny zastaveny • Obsahoval i úpravu pracovních podmínek horníků • Vzor pro Evropu • Groš byl chápán jako „věčná“ měna ALE • Stabilní hodnotu grošů se nepodařilo udržet na delší dobu

8. MĚNOVÁ A FISKÁLNÍ POLITIKA • Všichni králové lucemburské dynastie postupovali stejně – fiskální politice obětovali stabilní měnovou politiku • Pohodlný zdroj panovníkových příjmů (za Jana Lucemburského výpravné zahraniční cesty a vládní reprezentace, za Karla IV. veřejné investice, mnoho grošů odcházelo také do zahraničí jako platby) • Karel IV. si uvědomoval vážnost situace a chtěl ji řešit - 1378 – Karlův mincovního řádu – přesně stanoveno, jaký obsah stříbra mají mít groše a haléře,jak má být kontrolována jakost a trestáno porušení jakosti – ALE k realizaci nedošlo – husitské bouře – změna politické a hospodářské situace země

9. PRVNÍ ZLATÉ PENÍZE • Země jižní a západní Evropy – trend náhrady stříbra zlatem • Jan Lucemburský – průlom – 1325 – ražba zlatých florénů, kterým se začalo říkat dukáty (jakost 0,986) • Standardní, obecně vžité dukátové parametry – tím se Čechy zapojily do světové měny, která v té době ovládala evropský obchod • Dukáty se staly peněžní jednotkou, podle které se propočítávala hodnota jiných peněz i všeho ostatního zboží • Proces oslabování české měny za vlády Jagellonců lze dokumentovat na vývoji poměru pražských grošů k zlatým dukátům

10. ROZKLAD PENĚŽNÍHO OBĚHU ZA HUSITSKÝCH VÁLEK • 1419 – 1434 • RŮST VOJENSKÝCH VÝDAJŮ – RŮST POPTÁVKY PO PENĚZÍCH • ÚPADEK TĚŽBY STŘÍBRA – DŮSLEDEK BOJŮ O DOLY • Přestaly se razit groše • Ražba drobných a stále menších peněz a padělání všech dosavadních mincí • Zcela volné zřizování nových mincoven • Přicházely peníze z ciziny, aby nahradily nedostatek spolehlivé české měny • Průměrné parametry haléře po skončení válek – 0,39g, 13 mm

11. REFORMA Jiřího z Poděbrad • Náprava rozvrácené grošové měny • Snaha o očištění oběhu od padělaných peněz • Vyhlášení velmi podrobného mincovního řádu – zásady se nerealizovaly • Opět zavedena ražba stříbrného groše • Připuštění saského míšeňského groše jako zákonné platidla na území Českého království –poměr 1 pražský groš = 2 míšeňské • Projev nedostatku domácího oběživa • Od roku 1459 přísně zakázán vývoz drahých kovů a českých mincí • Oslabování měny a 1548 po nástupu Habsburků konec grošů

12. TOLARY • Privilegium, které udělil král Ludvík I. V roce 1519 šlechtické rodině Šliků – možnost ražby vlastních mincí z těžby stříbra v Jáchymově – nové naleziště • Únik z permanentní depreciace grošové měny • Hodnotné peníze vhodné pro větší platby – obsah 27,41 g stříbra • Mimořádný zájem směnárníků a obchodníků • Rozšířily se do celé západní a střední Evropy • Jejich název se přenesl i na jiné mince • 1792 i na stříbrnou peněžní jednotku USA

13. PODŘÍZENÍ ČESKÉ MĚNY ZÁJMŮM HABSBURKŮ ODKLON OD PENĚŽNÍ SAMOSTATNOSTI ČESKÉHO KRÁLOVSTVÍ

14. PŘÍPRAVA MĚNOVÉ UNIE CÍSAŘSKÉ ŘÍŠE • 1526 – nástup Habsburků na český trůn • Začlenění tolarů do nové zemské peněžní soustavy • Tolarová měna nahradila měnu grošovou • V další fázi vize skoncovat s groši i tolary a nahradit je německou říšskou mincí – říšskými zlatými a krejcary • 1561 – dohodnut nový mincovní řád – zavedena nová mince – groš říšský (říšský zlatník) – byl stříbrný • Vedle nich se razily zlaté dukáty • Zavedení německé měny se setkalo s významným odporem – 12 let po zavedení byla měna zrušena a vrátily se tolary – jádro peněžní soustavy až do roku 1750

15. REFORMY MARIE TEREZIE, KONVENČNÍ MĚNA, RAKOUSKÝ ZLATÝ • Konvenční měna – její jednotkou byl stříbrný zlatník – zlatý • Výsledek dohody 1753 – konvence – mezi Rakouskem, Bavorskem, Saskem a dalšími německými státy o zavádění jednotných peněz se shodnými parametry • Konvenční měna zanikla 1857 – peněžní jednotkou byla určena libra stříbra o váze 500g • 1762 – Marie Terezie zavádí papírové peníze – bankocetle, bankocedule • Důvod emise papírových peněz – snaha vlády opatřit si peníze na splácení státního dluhu

16. PRVNÍ PAPÍROVÉ PENÍZE - BANKOCETLE • Bankocetle začaly nahrazovat stříbrné peníze a tato jejich funkce začala převažovat nad původní funkcí státních dluhopisů • Císařské patenty – umožnění dalších emisí – pokles kupní síly bankocetlí • Nucený oběh, daně, přijímání při soukromých platbách • Nástroj vládní rozpočtové politiky • Měnová historie 19. století – státní zadlužení, prudká inflace (důsledky válečných konfliktů s Napoleonem) • Státní bankrot

17. STÁTNÍ BANKROT, VZNIK VÍDEŇSKÉ MĚNY • Wallisova peněžní reforma – císař František I. podepsal patent o nápravě peněžních poměrů • Zavedení nové papírové měny – směnných listů „šajny“ • Poměr 5:1 (i u cen zboží) • vznikla vídeňská měna (působila vedle konvenční stříbrné měny) • Původní záměr – emise o objemu za 212 mil zlatých • ALE opět se nepodařilo oddělit peněžní soustavu a měnovou politiku od státních financí – emise „anticipačních listů“ opět státovky – mělo jít o přechodné opatření

18. STÁTNÍ BANKROT, VZNIK VÍDEŇSKÉ MĚNY • Z právního hlediska šlo opět o státní dluhopisy • „anticipáty“ splývaly se „šajny“ – stejná kupní síla • Ani emisi „anticipátů“ se nepodařilo udržet v rozsahu, který by garantoval stabilizaci měnových poměrů • Docházelo k opakovaným emisím, měly nucený oběh, nebyly směnitelné za stříbrné mince • Reprezentovaly (společně se šajny) inflační peníze • Pozitivní výsledek napoleonských válek – odvrácení finanční a měnové katastrofy • Státní finance – finanční náhrada od Francie a půjčka od Anglie

19. POKUS O PROVÁDĚNÍ NEZÁVISLÉ PENĚŽNÍ POLITIKY • Převládl názor, že je třeba oddělit řízení peněžního oběhu od přímého spojení s vládními financemi a svěřit toto řízení nezávislé emisní „cedulové“ bance • Nahradit státovky bankovkami • Snaha sledovat kritérium stability kupní síly peněžní jednotky a obnovit důvěru obyvatel v peníze • 1816 – zřízena „Privilegovaná rakouská národní cedulová banka“ • Privilegium – panovník na ni převedl na 25 let výkon svých práv o oblasti peněz • Měla emitovat na základě kovového krytí (stříbrné mince) bankovky

20. RAKOUSKÁ NÁRODNÍ BANKA • Nesměly se vydávat papírové peníze s nuceným oběhem • Hlavní emisní metodou měl být eskont kvalitních směnek a poskytování půjček na nemovitý majetek • Těžiště reformy – transformace vídeňské měny v měnovou soustavu, založenou na stříbrných penězích, jejichž kupní síla by byla určována tržní cenou stříbra • Úspěch měl být zajištěn dostatečným kovovým krytím a vyrovnaným státním rozpočtem • Obojí selhalo • Vládní politika dávala přednost vládním finančním potřebám před potřebami měnové politiky (kancléř Metternich)

21. RAKOUSKÁ NÁRODNÍ BANKA • Plynulé čerpání vládních úvěrů u centrální banky • Usnadňovaly se podmínky úvěrů • Nejzávažnější formy znehodnocování měny – přímé emise státních peněz (státovek) • Pokladní poukázky – banka je eskontovala a vydávala za ně bankovky, měly nucený oběh -nemohly být odmítnuty při placení • Říšské pokladniční listy – dluhopisy kryté hypotékami na státních železnicích, dostaly nucený oběh • Vliv CB prudce klesal • Snižovala se míra kovového krytí obíhajících bankovek • Únik mincí z oběhu

22. UTVÁŘENÍ ČESKÉHO PENĚŽNICTVÍ • V Českých zemích hospodářské změny výraznější než v ostatních částech monarchie • Před 1. světovou válkou se český průmysl podílel na průmyslové výrobě rakouské části monarchie 75% • Hlavním předpokladem úspěšného podnikání byla úroveň peněžnictví • V roce 1910 celkem v českých zemích 88 bank a 173 spořitelen ALE • 1873 krach na vídeňské burze (černý pátek) – následovala lavina krachů bank a firem • Vznikla finanční krize

23. SPORY – STŘÍBRO NEBO ZLATO ? • Vyostřovaly se spory o povahu kovového krytí bankovek – zda stříbro nebo zlato • nová naleziště zlata v Kalifornii a Austrálii • stoupala těžba stříbra, jeho cena klesala – stávalo se inflačním faktorem • Jednotlivé státy začaly opouštět stříbrnou měnu • Stoupenci bimetalismu odpadali • Stoupenci zlaté měny převážili • 1892 peněžní reforma – peněžní jednotkou KORUNA – dělila se na 100 haléřů (nahradila stříbrný zlatník)

24. KORUNOVÁ MĚNA • Byl stanoven zlatý obsah koruny ALE • NEPŘIPOUŠTĚLA SE VOLNÁ RAŽBA ZLATÝCH MINCÍ • Nebyla stanovena povinnost CB směňovat koruny za zlato • Rozhodování CB bylo diskriminační vůči českým zájmům 1890 založena Zemská banka království českého • Neměla kompetence v oblasti emise hotovostních peněz • Zaměřena na investiční úvěrování, zejména hypoteční

25. PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA • Měnový rozpad Rakousko-Uherska • 1914 – císařské nařízení – vláda zmocněna k mimořádným opatřením v oblasti měnové politiky • Vláda zrušila nařízení zakazující bance poskytovat úvěry státu • Vláda zrušila povinné zlaté krytí • Emise státovek na krytí válečných výdajů

26. ČESKOSLOVENSKÁ KORUNA • Ministr financí Alois Rašín – příprava a provedení peněžní reformy • realizace odluky od rakousko-uherské měny • Šlo o vytvoření potřebné zlaté rezervy (zajímavost -dobrovolné dary) • Vytvoření vlastní peněžní jednotky • Návrhy označení – „říp“ „sokol“ „rašín“ „frank“ • Restrikcí peněžního oběhu prosazovat zvýšení kupní síly koruny a paralyzovat tím inflační znehodnocení peněz během války