Download
1 / 21
E N D
aurum, značka Au • Výskyt a výroba : V přírodě se nachází v ryzím stavu jako zrnka nebo šupinky a to buď v křemenných žílách, které prostupují různými horninami, anebo v říčních náplavech, vzniklých zvětráváním a odplavením zlatonosných hornin, Větší kusy, zvané valouny, se v přírodě vyskytují jen zřídka. Největší valoun o váze 70,9 kg byl nalezen v Austrálii. Zlato se nachází v Rusku, Jižní Africe, USA, Jižní Rhodesii, Kanadě, Mexiku a v Austrálii. V ČR jsou naleziště zlata na vrchu v Roudném u Libouně pod Blaníkem a ve Studeném.
Zlato se těží jednak z náplavů rýžováním (vyplavením), jednak z hornin důlní těžbou. Při amalgamaci se rozpouští zlato (z rozdrcené rudy) rtutí na amalgam, který se izoluje a rtuť se z něj oddělí destilací. Těžba zlata s využitím kyanidu je spojena se značným ekologickým rizikem. Havárie technologického zařízení může mít za následek únik kyanidů např. do řeky,kde způsobí zánik veškerého života. Princip kyanidového způsobu získávání zlata vystihuje následující chemická rovnice:4Au + 8NaCN + O2 + H2O _> 4Na[Au(CN)2] + 4NaOHVýsledný roztok obsahující kyanozlatnanové anionty [Au(CN)2]- se nechá zreagovat se Zn za vzniku elementárního zlata:2[Au(CN)2]- + Zn _> [ Zn(CN)4]2- + 2Au Vyrobené zlato se dále čistí.Odděluje se od něj Ag, Cu, někdy i Pt.
Vlastnosti a užití : Zlato má krásnou, jemně žlutou barvu s vysokým leskem, je chemicky odolné, velmi dobře tepelně i elektricky vodivé. Ryzí zlato má tvrdost 2,5 podle Mohrovy stupnice, hustotu 19,3 g/cm3 a bod tání 1063 °C. Je velmi kujné, tažné a dá se vytepat na lístečky tloušťky 0,0001mm. Na vzduchu, ve vodě i za zvýšené teploty je stálé. Rozpouští se pouze ve Hg, v lučavce královské (3 díly HCl a 1 díl kys. dusičné HNO3 ) a v roztoku kyanidu sodného a draselného.
Pro výrobu zlatého zboží se nepoužívá zlata v ryzím stavu, zlato se slévá s jinými kovy, aby se dosáhlo různého zabarvení, větší pevnosti, tvrdosti a lepší zpracovatelnosti. Tomuto směšování kovů se říká legování. Legováním zlata můžeme měnit i jeho barvu podle toho, v jakém poměru přidáme ostatní kovy. Slitiny se vyrábějí v těchto barvách:žluté – slitina s Ag a Cu (více Ag)růžové a červené – slitina Cu a Ag (více Cu)bílé – slitina s Ni a Pd (slitiny s palladiem jsou bělejší a dražší)nazelenalé – slitina s ryzím stříbremnamodralé – slitina se Ag a ocelovými pilinami ( toto zlato je velmi křehké a při zpracovávání praská),,Barvením’’zlata se nic nemění na jeho ryzosti. Úprava má však někdy vliv na stálost slitiny na vzduchu. Červené slitiny jsou odolnější proti oxidaci než žluté, nejstálejší jsou bílé slitiny.Používá se zejména k výrobě šperků.
Obsah (množství) drahého kovu ve slitině se uvádí v tisícinách, 1000g/1000g je zlato ryzí. Dřívějším měřítkem zlata byl karát, ryzí zlato se rovná 24 karátům a slitina ryzosti 1 karátu obsahuje 41,667 tisícin zlata. Obsah ryzího zlata ve slitinách k výrobě zboží z drahých kovů je stanoven státem. V ČR jsou pro zlaté šperky předepsány tyto ryzosti: č. 1 - 986/1000, tj. 986/1000 ryzího zlata a 14/1000 jiných kovů č. 2 – 900/1000 č. 3 – 750/1000 č. 4 – 585/1000 č. 5 – 375/1000Pro výrobu zlatého zboží používáme ryzost č. 4 a 5.
Dále se používá k léčení různých chorob (preparáty koloidního zlata), ve sklářském průmyslu na výrobu rubímového skla, v porcelánovém průmyslu na zlatý dekor, k zlacení, ve fotografickém průmyslu, razí se z něho mince a pamětní medaile. Zlato je možné používat jako investiční nástroj, lze nakoupit tzv. investiční zlato, které je dle evropské legislativy osvobozeno od DPH. Pro tyto účely vydávají světové mincovny novoražby a zlaté slitky (cihly). Vynikají tím, že v malém objemu koncentrují velkou finanční hodnotu a mají často i značnou estetickou hodnotu. Zlato je již dlouhou dobu součástí většiny dentálních slitin, tedy materiálů sloužících v zubním lékařství jako výplně zubů napadených zubním kazem nebo pro konstrukci můstků a jiných aplikacích. Důvodem je především zdravotní nezávadnost zlata, které je natolik chemicky inertní, že ani po mnohaletém působení poměrně agresivního prostředí v ústní dutině nepodléhá korozi. Čisté zlato je však příliš měkké a proto se aplikují jeho slitiny především s mědí, stříbrem, palladiem, zinkem, cínem, antimonem, někdy je součástí dentální slitiny také indium, iridium, rhodium nebo platina.
Vzhledem ke své vynikající elektrické vodivosti a inertnosti vůči vlivům prostředí je velmi často používáno v mikroelektronice a počítačovém průmyslu. Hlavním oborem využití je zde především zajištění dlouhodobé a bezproblémové vodivosti důležitých spojů v počítači (např. kontakty mikroprocesoru). Pro tyto účely se příslušné kontaktní povrchy elektrolyticky pokrývají tenkou zlatou vrstvou.
Karát Karát je jednotka hmotnosti používaná ve klenotnictví, nepatří do soustavy SI. Tato jednotka byla historicky odvozena z hmotnosti semenesvatojánského chleba (lat.Ceratonia siliqua), které bylo ve středověku používáno v Arábii a Persii pro určování ceny drahých kamenů. Důvodem je skutečnost, že velikost a váha těchto semen je poměrně uniformní a v uvedené oblasti světa jsou běžně dostupná. V současné době se používá tzv. metrický karát, který je roven přesně 200 mg (0,2 g).[1] Diamant o hmotnosti 10 g má tedy 50 karátů, diamanty v běžně prodávaných špercích mají obvykle hmotnost v desetinách až jednotkách karátů.
Karát (ryzost) Karát (značeno zpravidla Kt) je bezrozměrnájednotkaryzosti klenotnických zlatýchslitin. Ryzost čistého zlata je definována jako 24 Kt. Jeden karát odpovídá 1/24 hmotnostního podílu zlata, hodnota v karátech je tedy rovna: , kde: X je ryzost v karátech, MAu je hmotnost čistého zlata obsaženého v hodnoceném materiálu a M je celková hmotnost hodnoceného materiálu. Nejběžnější dnes vyráběné klenotnické slitiny mají ryzost 9 Kt (375 g Au/kg), 14 Kt (585 g Au/kg) a 18 Kt (750 g Au/kg). Kromě karátů se dnes používají i tisícinné poměry – např. 833 (= 833/1000) namísto 20 Kt (= 20/24).
argentum, značka Ag • Výskyt a výroba : Nalézá se v menší míře v přírodě ryzí, většinou však v rudách, z nichž nejbohatší jsou argentit – sloučenina se sírou Ag2S - leštěnec stříbrný, kerargyrit – rohovec stříbrný. U nás se nachází zvláště v leštěnci olověném – galenitu, který obsahuje až 0,2% stříbra. Stříbro se nachází v Rusku, Mexiku, Austrálii, Asii, Africe, Německu, Itálii a ve Španělsku. U nás se těží hlavně v Příbrami a v Kutné Hoře. Výroba je stejná jako u zlata – amalgamovým a kyanidovým způsobem.
Reakce : Přestože je stříbro řazeno mezi drahé kovy, které se obecně vyznačují značnou chemickou stabilitou, je velmi dobře rozpustné v kyselině dusičné především díky jejím silným oxidačním vlastnostem. Reakce probíhá podle rovnice: 3 Ag + 4 HNO3 → 3 AgNO3 + NO + 2 H2O Podobně se stříbro chová i vůči koncentrované kyselině sírové, která působí taktéž oxidačně.
Vlastnosti a užití : Stříbro je nejbělejší kov vysokého lesku. Vkujnosti a tažnosti se řadí hned za zlato. Je nejlepším vodičem tepla a elektřiny. Působením sirných par nebo sirovodíku černá. Stříbro má tvrdost 3 podle Mohsovy stupnice, měrnou hmotnost 10,5 g/cm3 a bod tání 960°C. Na čistém vzduchu i ve vodě je stálé. Rozpouští se v rtuti na stříbrný amalgam a v kys. dusičné na dusičnan stříbrný.
Stříbra se používá na výrobu šperků a ozdobných předmětů, k lékařským účelům, na výrobu stříbropalladiových nebo palladiostříbrných slitin pro zubolékařské účely (speciálním případem dentálního využití stříbra jsou amalgámy. Tyto slitiny se používají jako výplně otvorů vzniklých po odvrtání zubního kazu. Jejich hlavními složkami je rtuť a slitiny stříbra s mědí a cínem),dále se používá v průmyslu ke stříbření, k výrobě zrcadel, fotografických materiálů a lučebnin, k barvení kožišin a vlasů, k výrobě nesmazatelného inkoustu, dale na ražbu mincí a medailí. Ze solí stříbra se používá nejvíce dusičnanu stříbrného jako antiseptika s názvem lapis infernalis (pekelný kamínek).Halogenidy stříbra jsou ve vodě nerozpustné sloučeniny, nacházející hlavní využití ve fotografickém průmyslu. Jejich poněkud rozdílných vlastností se využívá i v analytické chemii k důkazu i stanovení některých anionů.
Pro výrobu stříbrného zboží se nepoužívá stříbra ryzího, ale jeho slitin s jinými kovy, protože ryzí stříbro je poměrně měkké.Ryzost stříbrných slitin se dříve udávala v lotech. Ryzí stříbro mělo 16 lotů, tj. 1000g/1000g, a 1 lot odpovídal 62,5 tisíciny stříbra.Stříbro se leguje proto, aby bylo tvrdší, pevnější a odolnější proti opotřebení a aby mělo ryzosti předepsanou puncovním zákonem. Slitina se ,,nebarví’’, protože by ztratila vysoký lesk stříbra. Stříbro se leguje pouze s mědí, popřípadě se přidává Zn nebo Cd pro snížení bodu tání slitiny.Slitiny s menším obsahem stříbra podléhají snadněji okysličování (oxidaci) než slitiny s vyššímobsahem. Naproti tomu slitiny s vyšším obsahem stříbra jsou měkčí než s nižším obsahem.
Stříbro obecně působí především baktericidně a desinfekčně. Je jednoznačně prokázáno, že koloidní stříbro ničí houby a plísně, zabíjí parazity, pomáhá regeneraci buněk, přitom je prakticky minimálně toxické pro vyšší organizmy.Stříbro v malých dávkách posiluje imunitní systém a zlepšuje odolnost organizmu proti onemocnění především bakteriálními chorobami, působí proti stafylokokům i streptokokům. Působí pozitivně při léčbě některých kožních chorob jako jsou různé ekzémy, vyrážky a opary.Baktericidních vlastností stříbra se využívá i při jednorázové dezinfekci menších zdrojů pitné vody (studny). Je součástí vojenských pohotovostních souprav, které umožní v terénu získat pitnou vodu i z velmi znečistěných zdrojů.
Fotografický procesSloučeniny stříbra jsou základem celého průmyslového odvětví – fotografického průmyslu, které se zabývá výrobou produktů pro získávání fotografií a filmů.Celý proces je přitom v základě založen na reakci velmi jemně rozptýlené sloučeniny stříbra (chloridu nebo bromidu) v želatině se světlem. Tato želatinová vrstva je nanesena buď na celuloidový pás – film nebo na speciální papír – fotografický papír jako základ budoucí fotografie. Veškerá manipulace s citlivým materiálem se přitom musí odehrávat za tmy, bez přítomnosti viditelného světla (elektromagnetického záření o vlnové délce menší než cca 900 nm).
Mikroskopické částečky obsahující stříbro jsou fotocitlivé a při jejich osvícení (expozici) viditelným světlem dojde k redukci stříbrných iontů na atomy elementárního kovového stříbra a vzniku tzv. latentního filmového obrazu. Skutečný obraz je posléze dosažen procesem vyvolávání filmu.Při vyvolávání je film nejprve ponořen do roztoku vývojky, který obsahuje některé středně silné redukční činidlo, např. hydrochinon. Působením této sloučeniny se latentní atomy exponovaného stříbra skutečně vyredukují za vzniku mikroskopických tmavých skvrn elementárního stříbra, zatímco světlem nezasažené stříbrné atomy zůstávají beze změny. Další fází je ustálení fotografického obrazu, které spočívá v odstranění zbylých halogenidů stříbra z fotografického filmu nebo papíru. Toho je dosaženo působením roztoku ustalovače - thiosíranu sodného Na2S2O3 na vlhký fotografický materiál. Thiosíranový anion vytváří se stříbrnými ionty velmi silný rozpustný komplex [Ag(S2O3)2]3- a ionty Ag+ se tak vymyjí z fotografického média do roztoku ustalovače. Po vymytí neexponovaného stříbra z filmu nebo fotopapíru vznikne již stabilní pozitiv nebo negativ, který může být bez problémů vystaven účinkům viditelného světla. Po důkladném promytí fotomateriálu vodou se produkt usuší popřípadě vyleští nebo jinak povrchově upraví. V současné době je uvedený proces stále častěji nahrazován použitím digitálních fotoaparátů.
