Globální problémy Země

1. Globální problémy Země EV - 5. kapitola

2. Globální problémy - ohrožení postihující celý lidský druh, Zemi a její přírodu, - důsledek kumulativního nebo synergického spolupůsobení lokálních nebo regionálních vlivů. Příčiny: faktory přírodní(výbuch sopky, změna klimatu, změna slunečního záření, zemětřesení) n. f.antropogenní (hl. posledních 300 let). Řešení: pouze lokální n. regionální prostředky. Snaha o řešení – 2 systémová nebezpečí: Centralismus - autoritativní státní, bloková nebo i světová globální vláda Sociální inženýrství – nelze předvídat potřeby budoucích generací ani plánovat a nařizovat způsoby jejich uskutečnění, nutno ponechat jim veškeré možnosti uspokojit své potřeby tak, jak samy nejlépe dovedou, rozumným současným hospodařením

3. Klíčové globální problémy: ohrožení míru a zbrojení populační exploze, hlad stárnutí populace zdravotní stav obyvatel zemí třetího světa a vyspělých zemí bohatství a chudoba ekologická krize, poškozování biosféry narušení klimatu využívání zdrojů – energie, suroviny, odpady lidská sídla Ostatní globální problémy: nejsou bezprostřední hrozbou (= je čas a šance se na ně připravit), ale brzy by mohly být; lidé si zpravidla ani nejsou vědomi jejich existence problém informací problémy spojené s vědeckotechnickou revolucí využití oceánů, moří a Antarktidy institucionální uspořádání nový mezinárodní hospodářský řád využití vesmíru zaměstnanost, volný čas biologická revoluce planetární vědomí

4. Ohrožení míru a zbrojení „klasické“ válečné konflikty výdaje na zbrojení – 1985: každých 20 minut = celoroční výdaje na práci UNEP (Program OSN pro ŽP), obchod se zbraněmi – více než 300 mld. USD, 75% do rozvojových zemí - rostoucí kriminalita:rozvojové země – souvislost s chudobou, vyspělé země – odcizení člověka ve společnosti, ztráta/zmatení hodnotových orientací (20. století: relativizace morálky, chybí absolutní hodnoty - dobro, zlo, vědění, …) - terorismus – ohrožuje fungování státních orgánů a institucí - drogy - diktatury, rasismus - pohrdání lidskými právy, násilí na jednotlivcích n. skupinách - náboženskýfundamentalismus– pod rouškou boje za nezávislost, svobodu, pravou víru Populační exploze, hlad Populační exploze – exponenciální růst počtu obyvatel, nebezpečí vyčerpání zdrojů planety. Malthus (1824) – jestliže člověk nezabrzdí svou reprodukci, přemnoží se a uplatní se vnější zábrany – hlad a válka. Přelidnění – roste stres a vnitrodruhová agresivita. Různé hypotézy, kolik lidí může planeta uživit(nejen holé přežití, ale i rozvoj fyzických, duševních a duchovních schopností). Rozvojové země, chudší oblasti – více dětí (péče o rodiče, levná pracovní síla, tradice, problematické plánované rodičovství, sterilizace, potraty). Teoretické řešení – trvale udržitelný rozvoj a přijatelné materiální zajištění Rozvinuté země – exponenciální křivka růstu populace se láme při ročním HDP asi 1000 USD/obyvatele – sociální zajištění pro staré lidi, gramotnost, méně dětí – slušné materiální zajištění a vzdělání, širší zájmy – nejen práce a děti, není nutno využívat dětskou pracovní sílu, lepší zdravotní péče, hygiena a výživa - není třeba mít více dětí, stabilizace populace.

5. Potravinový problém Nedostatek potravy - miliarda lidí podvýživa(Afrika – jediný kontinent, který od r. 1970 neprodukuje dostatek potravin pro svou výživu) X nadměrná spotřeba potravin - asi 500 milionů lidí přebytek potravy(Evropa, Severní Amerika, Austrálie aj.),nevhodná skladba, nadváha(„bída dobře živených“ – nemoci nervové, trávicí a cévní soustavy, cukrovka atd.) Ztráty zemědělské produkce – vyspělé země více než ¼ úrody, rozvojové ještě více. Zelená revoluce – produkce obilovin, nové odrůdy, pesticidy, hnojiva, zavlažování. ALE potenciální nebezpečí – nové odrůdy extrémně závislé na počasí, pesticidy, vyřazení místních odrůd adaptovaných na podnebí, potíže s fungováním institucí (skladování, ošetření, marketing, distribuce…). Polarizace: chudí rolníci x bohatí farmáři, bankroty, v řadě zemínutná i pozemková reforma. Limity – rozšiřování pouští, nedostatek vody pro zavlažování, změna klimatu, eroze půdy aj. Možnosti řešení: Zvýšení produktivity,obdělání nové půdy, nové odrůdy (genové banky - problém „zmrazení“ evoluce, organismus přestává být součástí prostředí a dále se nemůže vyvíjet, plodiny x škůdci, ztráta odolnosti)!!!, nové zemědělské postupy, nahrazení chovu zvířat pěstováním plodin (snížení energetické náročnosti min.o 80%), plodiny - i textilní a průmyslové materiály, energetické plodiny – významný obnovitelný zdroj energie, větší využití moří a oceánů a ostatních vodních ploch (plankton, řasy, rybolov…)

6. Stárnutí populace Rozvojové země - „mladá“ populace(vysoký podíl obyvatel do 14 let – hl. Afrika, Oceánie, střední Amerika, jz. Asie – 40-52%, = počet obyvatel nadále poroste). Nízký podíl lidí nad 64 let (do 5%), vysoký podíl mladí/staří (až 49).Nízká střední délka života (kolem 40 let, Afrika - kvůli epidemii AIDS se může výrazně snížit).Vysoká kojenecká úmrtnost(nad 80-100‰). Rozvinuté země - „stará“ populace(Evropa – podíl lidí do 14 let 20%, Nepál – 3%, Japonsko – 17%, potíže s ekonomickým zajištěním obyvatel v postproduktivním věku). Vysoký podíl populace nad 64 let – Evropa (cca 20%), Japonsko (19%), Austrálie, Nový Zéland (16%). Nízký podíl mladí/staří, nejnižší – rozvinuté země, Japonsko a Nepál (pod 2). Vysoká střední délka života(75 let a více).Nízká kojenecká úmrtnost(pod 10 ‰).

7. Zdravotní stav obyvatelstva Rozvojové země – zdravotní problémy z chudoby a absence sociálního zajištění, vysoká dětská úmrtnost, epidemie - hygiena (přístup k čisté vodě, sanitární zařízení), nedbalost či neznalost základních pravidel při manipulaci s chemickými látkami (smrt, otravy) Vyspělé země – nejsou epidemie (mor, cholera, malárie..), zdravotní problémy ze stylu života (nemoci oběhového systému, nádorová onemocnění, psychický stres, alergie…) Devastace ŽP – smog… Nehody (včetně autonehod), pracovní úrazy. Jedy – drogy, alkohol, kouření. „Časované bomby“ – skladování nebezpečných chemických látek a odpadů (radioaktivní…) AIDS – střední Afrika, USA, jv. Asie…

8. Bohatství a chudoba (bohatý sever, chudý jih) Chudé země – rozvojové, ale i tam obrovské rozdíly (mají x nemají nerostné suroviny a fosilní paliva). Země bohaté na nerostné suroviny – větš. neochota zajistit důstojné podmínky nemajetným a výrazněji pomoci sousedům, často chybí životaschopný politický a hospodářský systém, dostatek vzdělaných, korupce, byrokracie, protekce…Velká zátěž = zadluženost (poskytnuté prostředky promrhány, neschopnost splácet půjčky, ani úroky). Nebezpečí - orientace na 1 plodinu či surovinu určenou na export(pokles ceny = chybí finance).Odpouštění části dluhu - ostatní povzbuzováni k podobnému jednání. Obyvatelstvo – někdy emigrace, migrační vlny, problémy s imigranty. Vyspělé země - v 70. letech závazek poskytovat 0,7% ze svého HDP na rozvojovou pomoc. Bohaté země – lidé „na dně“ (pod hranicí chudoby, postižení, jazyková bariéra…) „Být nežádoucí“ – od narození v bídě, nemilován a nevítán na světě – problém morálně závažný, i když skrytý

9. Ekologická krize, poškozování biosféry Ekologická krize – kolik zbývá času k dosažení prahových hodnot, po nichž následuje zhroucení velkých systémů biosféry. Ekosystémy schopny tlumit negativní působení antropogenních i přírodních faktorů = určitou dobu je lze narušovat, ale při překročení prahové hodnoty zhroucení (stačí poměrně malá změna). Tyto prahové hodnoty neznáme!!! A) Rozmanitost života (genová – molekulární biologie a genetika; druhová,ekosystémová – nejlepší ochrana druhové diverzity = ochrana celých ekosystémů, kde druh žije - může přežít a dál se přirozeně rozvíjet - náročnější na prostor, organizaci i finance;kulturní – rozmanitost kultur a civilizací, nutnost chránit původní obyvatele a jejich způsob života). Proč je rozmanitost důležitá? Důvody etické – nemáme právo zneužít své moci k ničení či ohrožování ostatních forem života, omezujeme tím možnosti další evoluce Důvody ekologické – druhy tvoří živou složku ekosystémů, funkční ekosystémy jsou nezbytné pro uchování života na Zemi Důvody ekonomické – genetické bohatství je dosud málo oceněným přírodním zdrojem

10. B) Úbytek tropických pralesů Odlesňování obecně – zisk zemědělské půdy, rozvojové země - 80% dřeva = palivo pro domácnosti, těžba dřeva (vývoz),rozvinuté země – poškozování lesů(imise oxidů S a N, biotičtí škůdci, monokultury), nevhodné způsoby těžby – oslabení, chybí odolnost vůči klimaticky způsobeným kalamitním situacím. Tropické deštné pralesy – „plíce planety“, produkce více než 1/3 kyslíku na Zemi, pohlcování CO2. Celosvětově jen asi 6% povrchu Země, ale žije v nich 40% všech druhů živočichů a rostlin, často vysoce specializovaných. Nedostatečná ochrana (bylo by třeba chránit nejméně 10% rozlohy). Ničení: mýcení– šíření pouští (pralesy – vláha), těžba dřeva – nejcennější druhy (export – Severní Amerika, Japonsko, Evropa), znovu zalesněna jen asi ¼ vykácené plochy, vypalování (zisk zemědělské půdy, ALE tropy – většina biomasy a org. látek v nadzemní části, půda = jen tenká vrstva, po 3-4 letech vyčerpání živin, opouštění, stěhování a další vypalování pralesa). Chudoba a zadluženost – brání snaze o ochranu tropických pralesů.

11. C) Šíření pouští Pouště – 28,5% povrchu Země (vč. polárních – Antarktida, Grónsko),produktivita do 1t org. hmoty /ha/rok.Tundra (polopoušť)– 5,4% povrchu, 2,5t org.hm./ha/rok. Extrémně suché oblasti – asi 35% plochy pevnin, přes 6 mil. km2 ploch (pod 25 mm srážek a velmi nízká relativní vlhkost), zbytek pásmo aridní(pouštní step, 33 mil. km2, nadměrné spásání trav a vypalování křovin – eroze, dezertifikace; salinizace = zasolení půd ) a semiaridní(nadměrné spásání, úbytek krmných druhů rostlin, vytlačovány nepoživatelnými). Příčiny šíření pouští: nadměrná pastva zavlažování a zasolení půdy nesprávné obdělávání nadměrné kácení stromů a dřevin ničení tropických pralesů, změny klimatu.

12. D) Hospodaření s vodou (včetně oceánů) – kvantita i kvalita Člověk – spotřeba 3-5 l pitné vody / den (=1,1 -1,8 m3/rok), vč. zemědělství, průmyslu apod. 1200-1500 m3/obyvatel/ rok (USA), 600m3 (Francie) x 40m3 (některé státy rozvojové). Voda – nevyčerpatelný obnovitelný zdroj, často regionální nedostatek n. zcela nedostupná pro využití člověkem. Vodní nádrže – energetika, často negativní účinky – zasolování půdy, sedimenty… Kvalita povrchové vody Oceány – znečištění (hlavně ropa) Pitná voda – rozvojové země – často chybí přístup ke kvalitní pitné vodě.

13. E) Ohrožení půdy (plošné úbytky, eroze, snižování produkční schopnosti) orná půda - 10% povrchu pevnin (6 mil. km2), louky a pastviny - ¼ povrchu. Ledovce, tundra, pouště, hory – nelze využít pro zemědělství. Zalesněné plochy – nerozumné převést na ornou půdu, navíc jejich využití = problematické, nákladné a krátkodobé (viz amazonský prales). „Nové“ státy (USA, Kanada, Austrálie, Rusko) – velká plocha půdy na obyvatele, nemusí šetřit půdou a šetří lidskou prací (mechanizace, velkoplošné obdělávání pozemků – často negativní následky – větrná eroze…) x staré národy a kultury (Evropa, Indie, Čína) – málo půdy na obyvatele, šetří půdou a nešetří tolik prací lidí (obdělávání těžko přístupných svažitých pozemků, ohrožení vodní erozí, sesuvy), terasování... Evropa – degradace půd okyselováním(vliv oxidů S a N – reakce se vzdušnou vlhkostí na slabou kyselinu sírovou a dusičnou a jako kyselé srážky do půdy (uvolňování Al z vazeb – stává se toxickým, uvolňování a vymývání živin důležitých pro rostliny – Ca, Mg, K, změny mohou být nevratné). Asie, Afrika, Latinská Amerika – odlesňování a postup pouští. Chemizace(průmyslová hnojiva, chemické ochranné prostředky), těžká mechanizace, scelování pozemků – monokultury, odstranění krajinné zeleně, nevhodné meliorace (vysoušení krajiny).

14. F) Znečištění atmosféry, narušení klimatu 3 klíčové jevy pro fungování atmosféry: 1) Narušení ozónové vrstvy(15-18 km nad Zemí, chrání povrch Z. a vše živé na něm před dopadajícím UV a kosmickým zářením = proniká jen asi 1% UV záření) -chlorofluorouhlovodíky(tzv. CFC látky = freony, vyvinuty ve 30. letech – hnací médium - spreje, ledničky, klimatizace).Cl a F – při uvolnění do atmosféry reakce ve stratosféře s ozónem, mění se na obyčejný kyslík (podobně i oxidy N uvolňované při spalování - letadla, auta). Důsledek – zvýšená intenzita UV záření(rakovina kůže, narušení imunitního systému, ohrožení zraku, snížené zemědělské výnosy, ohrožení některých ekosystémů atd.). Posledních 20 let výrazné úbytky koncentrace ozónu (3-9%). Nejnebezpečnější – krátkodobé výrazné výkyvy (snížení o 50% = ozónová díra – hl. jižní polokoule - Antarktida, jih Jižní Ameriky, Austrálie, Nový Zéland, zima 1992 a 1993 – i střední Evropa několik dní pokles o 30-40%). 2007 - Zpráva UNEP (Program OSN pro ŽP) - v posl. 20 letech o 95%snížení emisí látek poškozujících horní ozónovou vrstvu. Foto Lukáš Shrbený.

15. 2) Skleníkový efekt – spalování fosilních paliv - růst koncentrace CO2 a tzv. skleníkový efekt: CO2 brání unikání tepla do vesmíru (světelné záření - po dopadu na Zemi změna v tepelné, to se odráží od Země, ohřívá atmosféru a částečně uniká zpět do vesmíru). Skleníkový efekt – asi 50% podíl CO2, další skleníkové plyny – freony (14%), metan (18%), oxidy dusíku (6%). Zbytek - méně významné sloučeniny. Teoreticky možné důsledky: ohřívání atmosféry, změny její světové cirkulace, posuny klimatických pásem (tání ledovců, …) Diskuse: Politika ochrany klimatu: základ - hypotéza, že vlivem emisí skleníkových plynů, zejména CO2, by se zemské klima oteplovalo. Východisko: modelové výpočty mezinárodního panelu o změnách klimatu IPCC (International Panel on Climate Change), podle nichž je nutné do roku 2100 počítat s průměrným zvýšením teploty o 1,4 až 5,8 K. Předpoklad: zdvojnásobení množství CO2 oproti začátku průmyslového rozvoje. Spalování fosilních paliv = tvorba a uvolňování CO2, z čehož vyvozen závěr, že lidská činnost je jedinou nebo téměř jedinou příčinou očekávané změny klimatu. ALE mnohé výzkumy tétotezi odporují: Pochybnosti: a) Předpoklady pro modelové výpočty přijaté pro příštích sto let - pravděpodobně nereálné. důkazy, že CO2 a další skleníkové plyny mají mnohem menší vliv na klima, než se dosud uvažovalo, závěry IPCC čtyřnásobně přecenily vliv CO2. Zdvojnásobení obsahu skleníkových plynů v ovzduší = teoretické zvýšení teploty maximálně o 0,7 K - pro světové klima zcela nevýznamné.

16. b) Neexistuje důkaz o správnosti matematicky algoritmizovaných souvislostí mezi vývojem klimatu a množstvím externích vlivů, které se samy stále mění a vzájemně se ovlivňují. změna klimatu podléhá mnoha vzájemně působícím vlivům, které nejsou ještě zdaleka prozkoumány a mnohé v používaných modelech vůbec zahrnuty - nelze předpovídat světovou energetickou potřebu a její strukturu pro období sta let (= nezbytné vstupní údajepro klimatické modely). = dosud nejsme schopni modelovat skutečné komplexní souvislosti tak, aby je bylo možné použít k prognóze vývoje klimatu, principiálně nelze odvodit podrobné klimatické předpovědi (stejně jako dlouhodobé předpovědi počasí). - klima není ovlivňováno jen vyššími nebo nižšími emisemi CO2, a tedy ani nemůže být „chráněno“ jejich řízením. Zemské klima se měnilo vždy, nikdy nezůstávalo stálé = jaké klima má být chráněno? „Ochrana klimatu“ = slovní spojení bez definovaného vědeckého obsahu, slouží výlučně ideologicky motivovaným úmyslům ovlivnit hospodářství a společnost. Ekonomika: Širší využívání obnovitelných zdrojů energie, ekologická daň, obchod s emisními certifikáty, ztráta konkurenceschopnosti na světových trzích, inflace aj. - zvyšování nákladů na energii. Důsledek – nebezpečí přesunu energeticky náročných průmyslových odvětví do jiných regionů. Životní úroveň. Růst cen energie = růst nákladů (výdajů) na zboží a služby, ztráta pracovních míst = růst nezaměstnanosti. Životní prostředí. Zejména větrné elektrárny mají vliv na přírodu a zemědělství. Spolehlivost zásobování. Dodávky energie z větrných a slunečních zdrojů není možné plánovat. Z nynějších částečných vědeckých poznatků je nezodpovědné vyvozovat tak rozsáhlá ekonomická a energetická opatření a prosazovat je. (Zdroj: M. Slobodník, 2007)

17. Eustatické změny hladiny světového oceánu v mezozoiku a kenozoiku (Pokorný a kol.) Vývoj průměrných teplot zemského povrchu

20. 3) Kyselý déšť – vznik působením oxidů S a N. Spalování uhlí (hl. hnědé - asi 1% S,často mnohem více) - oxid siřičitý, v ovzduší reakce s vodní párou nejdříve na kyselinu siřičitou, pak sírovou. Spalování ropných látek – oxidy N, kyselina dusičná. Snižování pH (zvyšování kyselosti) dešťové vodyz normálního 6,5 na méně než 4,5 (i pod 3), poškozovány hlavně lesní ekosystémy (více jehličnany, méně listnaté - opad listí), koroze kovů, stavebních památek apod. Z půdy uvolňován Al (v nevázané formě toxický pro kořenové systémy rostlin), uvolňování a vymývání živin důležitých pro rostliny (Ca, Mg, K), degradace půd, okyselování jezer (ohrožení rybolovu) - především klasické průmyslové oblasti (stř. Evropa, V. Británie, vých. pobřeží USA, Japonsko), ale cirkulací atmosféry přenos části emisí jinam, např. do Skandinávie. Proces začíná i v rozvojových zemích. Řešení: odlučovače u tepelných elektráren – snížení obsahu SO2 ve spalinách o 80-95%, technologicky náročné, vysoká pořizovací cena, zvýšení nákladů na elektřinu o 10-15%. fluidní spalování – drcené uhlí spalovánov proudu vzduchu s drceným vápencem, ten váže asi 90% vznikajícího SO2. Tvorba oxidů N omezena - spalování probíhá při poměrně nízké teplotě. Stromy zasažené kyselým deštěm odumnírají. Jizerské hory. (Foto: Wikipedia.)

21. Využívání zdrojů – energie, suroviny, odpady A) Energie – podmiňuje fungování přírody i lidské společnosti. Příroda: rostliny schopnost fotosyntézy – využití slunečního záření. Lidstvo – energie vzrostlé biomasy, posledních cca 300 let energie fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn). Problém - vysoká spotřeba energie, stále stoupá znečišťování ŽP a drancování přírody. Předpoklad – nároky na energii budou stoupat, lze získávat z neobnovitelných n. obnovitelných zdrojů. Neobnovitelné zdroje: Fosilní paliva (uhlí, ropa, zemní plyn), spalování – vznik CO2, u uhlí i SO2 – kyselé deště = – akutní ohrožení přírody i lidské společnosti. Atomová energie – relativně bezpečná, ale dlouhodobé potenciální ohrožení přírody i lidí (vyhořelé palivové články – ještě 100 tisíc let), vysoká pořizovací cena, vysoké náklady na zakonzervování po dožití, krátká životnost (asi 35 let), problémy s ukládáním vyhořelého paliva, ovlivnění mezoklimatu výparem vody z chladících věží (Dukovany – asi 2000 l/s), značné ztráty rozvodem na velké vzdálenosti aj. Současné reaktory – využité jen 0,5% energie uranu, vedlejší produkt plutonium - výroba jaderných zbraní (nejtoxičtější látka na Zemi).

22. Obnovitelné zdroje: Původně považovány za málo významné, dnes asi 21% světové spotřeby energie (větš. biomasa, hl. palivové dříví - 15% a vodní energie - 6%), předpoklad - nárůst a později spolu s úsporami energie hlavní pilíře energetické strategie lidstva. Nutno více prostředků na výzkum a vývoj. Větrná energie: větrné elektrárny, větrné farmy – Kalifornie, Holandsko, Dánsko, Švédsko, Rusko aj. Nevýhoda – zábor půdy, hluk, neslyšné vibrace. Zásahy do vzhledu krajiny. Energie z biomasy: palivové dříví, zbytky úrody, trus hospodářských zvířat – zdroj energie hlavně v rozvojových zemích. Dřevo – nedostatek, kácení (Sahel, centrální a jv. Asie). Hobliny, zbytky po těžbě, odpad z celulózek (Švédsko, Kanada…) Spalování alkoholů: etanol – pohonná látka pro automobily (třtina aj.). Nevýhody – zábor velkých ploch nejlepší půdy, produkce dotována státem a vytlačuje plodiny pro výživu lidí, drobní rolníci nemohou konkurovat velkopěstitelům, rozvojové země - polarizace bohatých a chudých. Geotermální energie: uvolňovaná při diferenciaci zemského nitra a radioaktivním rozpadu prvků, zdroj tepla (horké prameny, gejzíry) – koupání, vaření, topení, výroba elektřiny. Island (75% topení vodou z geotermálního ohřevu), Filipíny, USA, Mexiko. Nedostatek – rozpuštěné minerální látky (koroze a zanášení rozvodných systémů).

23. Sluneční energie: šance pro rozvojové země tropů a subtropů. Sluneční kolektory (zachycují teplo na principu skleníkového efektu) – hlavně ohřev užitkové vody (USA, Japonsko). Nedostatek – vysoké pořizovací náklady. Elektřina ze slunečního tepla (zachycené teplo mění vodu na páru, ta pohání turbínu a generátor). Problém – koncentrace rozptýleného slunečního záření (např. parabolická zrcadla). Vysoké pořizovací náklady, pro využití nutné dokonalejší technologie, ale i slunné podnebí, velké plochy a hojnost vody. Sluneční baterie (z fotoelektrických článků - mění světelnou energii Slunce přímo na elektrickou energii). Vysoké pořizovací a provozní náklady – elektřina podstatně dražší než při využití klasických (fosilních) zdrojů, ale předpokládá se nárůst využití. Výhody - tam, kde není zavedena elektrická rozvodná síť (Aljaška, australský buš, horské oblasti…). Vodní elektrárny – více než ¼ světové elektřiny z energie proudící vody. Velké přehrady (Brazílie/Paraguay, Čína, Egypt, Železná vrata mezi Rumunskem a Srbskem aj.) - problémy – vysídlování obyvatel, zatopení zemědělské půdy a cenných přirozených ekosystémů, vysoké náklady na stavbu, zanášení nádrží půdou (snižování životnosti). Malé vodní elektrárny – není třeba dálkový elektrický rozvod, nedochází ke ztrátám, ekologicky prakticky bezproblémové. Přílivové elektrárny – v zemích s přístupem k oceánu či k moři. Technologicky dosud málo vyvinuté a celkově nákladné. Nevýhody – narušení rytmu přílivu a odlivu v zálivech, zvýšení hladiny vody, riziko průniku slané vody do okolních zdrojů sladké vody.

24. Voda – nevyčerpatelný obnovitelný zdroj Země – 1350 mil. km3 vody, z toho 97,2% slaná voda oceány, 2,5% sladká voda ledovce, 0,009% sladkovodní jezera, 0,0001% vodní toky, 0,001% atmosféra, 0,0005% živé organismy (lidské tělo 60% vody, rostliny až 90%), dále – půda, podzemní voda, vnitrozemská slaná jezera. Hospodaření s vodou (vč. oceánů) – kvantita i kvalita, regionálně mnohdy nedostatek n. zcela nepřístupná pro využití Vodní nádrže – důvody hlavně energetické, mnohdy nezamýšlené účinky – zasolování půdy, usazování sedimentů, zatopení sídel, ztráta půdy, …. Kvalita povrchové vody – problém znečištění Oceány – znečištění, hlavně ropa vč. podmořské těžby, odpady (nejvíce znečištěná – Středozemní, Severní, Baltické, Karibské a Rudé m. - velmi intenzívní doprava, malá výměna vody se sousedními oceány) Pitná voda – často prodej (=ekonomicky ohodnocený přírodní zdroj!), rozvojové země – často chybí přístup ke kvalitní pitné vodě.

25. B) Suroviny – přírodní, zejména neobnovitelné zdroje, hl. fosilní paliva Exponenciální nárůst tempa čerpání – dnes 30% lidí na planetě spotřebovává 90% energie a surovin (hl. strojírenství, výroba automobilů, ocelářství, chemický a elektrotechnický průmysl). Vyspělé země - postindustriální éra (rozvoj informatiky, služeb, přesun váhy z dělnických profesí na zaměstnání s převahou duševní práce). Tempo růstu spotřeby surovin, příp. i energie obvykle klesá (nemusí klesat absolutní spotřeba!). Vyspělé technologie – lepší (nová) využití surovin. 1972 – první zpráva pro Římský klub (Limity růstu). Prognóza – rychlé vyčerpání zásob surovin – dosud se nenaplňuje. Možné důvody: a) U většiny surovin opravdu objevena nová významná ložiska (zejména ropa) b) Vynalezeny a aplikovány nové technologie, které suroviny více šetří c) Se surovinami se začalo více šetřit, uplatnění recyklačních technologií Teoreticky na Zemi surovin dostatek: např. mořská voda- minerální látky a prvky, těžba soli, deuterium, Mg, mořské dno – fosfority, rudonosné jíly, Mn konkrece v hlubokých částech oceánů – kolem 25 prvků , Mn, Co, Ni, Cu, Fe rudy (pokusná těžba - Japonsko), Sn (Thajsko, Indonésie), Ti, Zr (Austrálie), zemská kůra – prakticky neomezené množství surovin, ale neznáme způsob, jak získat prvky ve velmi malé koncentraci.

26. C) Odpady – negativní důsledek čerpání přírodních zdrojů, ročně cca 700 mil. tun. Produkce toxických látek – odhad 375 mil. t/rok, úložišť mnoho, astronomické náklady na zneškodnění. Transport toxických odpadů přes hranice států(1-2% z celkové produkce, záp. Evropa → vých. Evropa, rozvinuté země → rozvojové země). Radioaktivní odpad (vyhořelé palivo z atom. elektráren) – úložiště podzemní n. podmořská (od 1983 vybrané lokality - Severní moře a sev. část Atlantiku).Potenciální hrozba na desítky tisíc let. Recyklace– „druhá průmyslová revoluce“ Organický odpad = kompostování, anorganický = průmyslová úprava. Dosud primitivní technologie, nedostatečné ekonomické nástroje podporující recyklaci, minimální organizační zajištění. Teoretický konečný cíl – napodobení fungování přírody = odpad neexistuje, vše = koloběh látek, pouze část energie se spotřebovává a mění nevratně v odpadní teplo. Lidská sídla – „revoluce měst“ – asi od 1950 nárůst počtu lidí ve městech. Velká spotřeba energie, vody a potravin, produkce odpadů, nemoci… Hlavně rozvojové země - centralizace, obrovské aglomerace, nekontrolovaný růst, slumy, hygiena, zdravotnictví, žebráci, kriminalita, kulturní vykořeněnost Rozvinuté země – v posledních letech ustálení centralizace a urbanizace, spíše decentralizace osídlení – satelitní oblasti kolem měst, malá města, venkov. Kontakty – telekomunikace, televize, rozhlas, počítače. Služby atd. – výhody, lepší životní prostředí, méně stresu…Nevýhody – doprava, ničení půdy, odpady…

27. Ostatní globální problémy – nejsou bezprostřední hrozbou (=máme čas a šanci se na ně připravit), ale brzy by mohly být, lidé si zpravidla ani nejsou vědomi jejich existence Problém informací – nejrozvinutější země - vstup do postindustriální (informační) éry, nejvýznamnější nástroj moci = vědění a informace. Vzrůstá počet zaměstnaných v této sféře. Váhy nabývá celoživotní vzdělávání, více volného času a prostoru pro tvůrčí činnost, snadný přístup ke vzdělání a informacím. Otázky: Mohou do této éry vstoupit i méně rozvinuté země (např. postkomunistické)? Jsme na to ve školách připravováni – odborná, jazyková i počítačová gramotnost? Mohou rozvojové země přeskočit n. urychlit období industrializace? Je tento typ civilizace přijatelný celosvětově nebo jen pro euroamerickou kulturu? Problémy spojené s vědeckotechnickou revolucí – obrovský rozvoj vědy a techniky v posledních 300 letech - víra, že všechny problémy, které se objeví, vyřeší věda v pravý čas. Nadměrný optimismus, absence skromnosti a pokory, nedostatek pocitu zodpovědnosti. Současnost – nejperspektivnější odvětví: elektronika, biotechnologie a genové manipulace, nové zdroje surovin a využívání zdrojů oceánů, vstup člověka do kosmu, nové zdroje energie.

28. Využití oceánů, moří a Antarktidy = oblasti, které nemá pod správou žádný stát (commons). Potenciálně značný strategický význam - mohou být rozhodující pro prosperitu a přežití lidstva n. států, které si vymohou právo je užívat. Bohaté zásoby téměř všech prvků a fosilních paliv, moře a oceány – potenciální zdroj obživy pro miliardy lidí (pěstování řas, budování měst na hladině n. pod ní…), rybolov. 1982 – konvence OSN o mořích, volná moře rozdělena vyhraničením 200 mílových výlučných hospodářských zón (pobřežní státy zde právo suverenity s podmínkou respektování péče o zdroje živé i neživé ve vodě, na dně i v podmořských vrstvách). Ustanovena i „Mezinárodní správa mořského dna“ – má řídit těžbu na dně moří a oceánů v mezinárodních vodách. 1959 – mezinárodní Antarktická smlouva – zóna míru, ochrana přírodních zdrojů. Dnes – právo rozhodovat o Antarktidě má 18 států, 17 států statut pozorovatele. Státy, které mají v Antarktidě svou polární stanici, si mohou činit větší nároky na budoucí využívání tohoto území. Argentina x Velká Británie – válka o Falklandské ostrovy = vstupní bránu do Antarktidy.

29. Institucionální uspořádání – dnešní státy – příliš velké pravomoci a odpovědnost, nedotknutelný princip státní suverenity = řada naléhavých problémů neřešitelná – např. poškození ŽP v 1 státě – ostatní mohou jen přihlížet n. se domluvit na hospodářských sankcích, vyloučení z mezinárodních organizací apod.), celoplanetárně nezastupitelné ekosystémy nemůže suverénně „vlastnit“ některý stát či národ, růst počtu států a členů OSN, aktuální nebezpečí nových konfliktů. Řešení: nutnost změny -část pravomocí nadnárodní nebo globální organizace (OSN?), ale viz EU – nutno být realistou a čekat dlouhodobý proces. Opačný trend – decentralizace, snaha ponechat co nejvíce pravomocí na co nejnižší úrovni – rel. soběstačné, samosprávné regiony, aktivní participativní forma demokratického řízení. Vertikální uspořádání institucí oslabeno, spíše instituce s horizontálním uspořádáním – tzv. „deštníkovité typy“ (není nadřízený a podřízený, síť rovnocenných partnerů, max. někým koordinovaná, ne direktivně řízená).

30. Nový mezinárodní hospodářský řád – pravidla dnes určují nejbohatší, rozvinuté země – principy tržního hospodářství volné soutěže, ALE aspoň 2 ze 4 základních podmínek volného trhu nejsou a nebudou splněny, protože by se rozvinutý svět zhroutil: - Splněna podmínka volnéhopohybu kapitálu a zboží - Nesplněna podmínka volnéhopohybu pracovních sil(obavy před imigranty z Jihui Východu – rozvrat právního řádu,demokratického politického systému i tržní ekonomiky), nová „elektronická“ opona. - Nesplněna podmínka dokonalého konkurenčního prostředí – rozvinuté státy se brání konkurenci levné pracovní síly i zboží (celní bariéry), v každém odvětví nejúspěšnější producenti tendence obsadit trh, vytlačit konkurenty a ovládat pravidla hry (hl. tvorbu cen) – nutno zavádět antimonopolní zákony. - Měřítko ekonomického růstu - pouze HDP (ten nezahrnuje řadu parametrů - práce žen v domácnosti, náklady na škody se neodečítají, ale započítávají do hodnoty výroby, nemateriální statky- estetická hodnota krajiny, cena vyhubeného druhu atd.) nemají přisouzenu ekonomickou hodnotu Rozvojové země - požadavky bezplatného přístupu k technologiím, know-how, ale pro rozvinuté země nepřijatelné (informace = nejvíce ceněný obchodní artikl). Využití vesmíru – lze očekávat i expanzi lidstva do vesmíru(srv. s výstupem života z oceánu na pevninu). Družice (komunikační, meteorologické, vojenské – 36 000 km nad rovníkem) – omezený, cenný společný zdroj (lze rozmístit jen omezený počet; příjmy z  prodeje kosmických informací, výrobky vyrobitelné jen ve vesmíru - slitiny kovů…, vliv na průmysl a vědu). Další vývoj nelze předpovědět, řada otázek – např. zavlečení cizích forem života na Zemi, vztahy lidských „kolonistů“ se Zemí atd. Dnes - žádná mezinárodně uznávaná pravidla řídící činnost a chování lidí ve vesmíru. Mezinárodní dohoda o kosmu (1967) – vesmír včetně Měsíce a dalších kosmických těles není předmětem vlastnictví žádného národa.

31. Zaměstnanost, volný čas – rozvoj vědy a techniky, zrychlování životního tempa, nárůst stresu, nezaměstnanost –„přebyteční lidé“. 3 možnosti řešení - investice do zvýšení mezd(bezprostřední dopad, růst životní úrovně, prosperita), - investice do životního prostředí(dlouhodobější horizont) - investice do volného času(smysluplné využití – decentralizace, individualizace práce s možností volby místa i času…, ale asi bude nutná změna ekonomického systému). Volba – buď nezřízený konzum za cenu velkého pracovního zatížení nebo materiálně skromnější život s dostatkem času pro rodinu a rozvoj osobnosti. Biologická revoluce – biotechnologie, genetické inženýrství, lékařské vědy, psychologie – šance pro lidstvo, ale i zodpovědnost a riziko potenciálního ohrožení: např. genové manipulace Planetární vědomí= potřeba vědomí globální vzájemné závislosti (Země = „člun“, z něhož není úniku) – nejspíše dlouhodobý proces Vernadskij (1926) – noosféra = celá biosféra, přetvořená/zdokonalená lidskou inteligencí. Duvigneaud (1988) – může se však změnit v „kupidosféru“ ovládanou duchem zisku, průměrnosti, nedostatkem sociálního cítění,  ideálem destrukce a egoistickou doktrínou „po mně potopa“. Teilhard de Chardin (1990) – „kosmické vědomí“ – zahrnuje do něj i vesmír s mezihvězdným prostorem…