Etika sociální a charitativní práce

1. Etika sociální a charitativní práce 1. představení témat kursu 2. studijní literatura 3. požadavky ke zkoušce 4. další organizační záležitosti

2. Témata probíraná během kurzu: • Úvod do diakonie/charitativní práce – vyjasnění pojmů • Teologická východiska charitativní práce • Biblické základy diakonie/ Biblické podněty pro diakonii • Diakonie v dějinách • Etika/Étos diakonie

3. Studijní literatura • Povinná literatura: • Benedikt XVI., Deus caritas est, encyklika o křesťanské lásce (2005), Praha 2006 • Kopřiva K., Lidský vztah jako součást profese, Praha 2006 • Opatrný M., Lehner M. a kol., Teorie a praxe charitativní práce, České Budějovice 2010, s. 24-61 • Martinek M. a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha 2008, s. 17-25, (26-39), 62-71 • Štica P., Podobenství o milosrdném Samařanovi (Lk 10,25-37) jako inspirativní text pro étos sociální a charitativní práce - Biblické podněty pro praxi pomáhání. In Theologos: Theological revue 2 (2010), s. 54-74. • Messina R., Dějiny charitativní činnosti, Kostelní Vydří 2005 • Pospíšil C. V., Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii, Kostelní Vydří 2002, kap. 2 • Mezinárodní etický kodex sociálních pracovníků - principy, in: Fischer O., Milfait R. a kol., Etika pro sociální práci, Praha 2008, s. 196-198 • Texty distribuované během přednášek

4. Studijní literatura • Referenční literatura – charitativní práce • Ivan ÚLEHLA, Umění pomáhat, Praha 2007 • Oldřich MATOUŠEK a kol., Základy sociální práce, Praha 2001 • Oldřich MATOUŠEK a kol., Sociální práce v praxi, Praha 2005 • Oldřich MATOUŠEK a kol., Sociální služby. Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení, Praha 2007

5. Studijní literatura • Martin CHADIMA, Charitativní péče – Dějiny a současnost, Hradec Králové 2007 • Günter RUDDAT, Gerhard K. Schäfer (Hg.), Diakonisches Kompendium, Göttingen 2005 • Rodney J. HUNTER, Dictionary of Pastoral Care and Counseling, Nashville 1990 • Časopis Sociální práce, zejména 4 (2008)

6. Studijní literatura • Referenční literatura – sociální práce a etika • Ondřej FISCHER, René MILFAIT a kol., Etika pro sociální práci, Praha 2008 • Jiří JANKOVSKÝ, Etika pro pomáhající profese, Praha 2003

7. Studijní literatura • Referenční literatura – jednotlivé skupiny sociální práce (př.) • Aleš OPATRNÝ, Malá příručka pastorační péče o nemocné, Praha 2001 • Aleš OPATRNÝ, Pastorační péče v sociální práci, Praha 2000 • Aleš OPATRNÝ, Pastorační péče v méně obvyklých situacích, Praha.1998 • Aleš OPATRNÝ, Pastorální péče, Praha 2000 • Aleš OPATRNÝ, Poslední úsek cesty, Praha 1995 • Aleš OPATRNÝ, Křesťanská péče o nemocné, Praha 1991

8. Studijní literatura • Ira BYOCK, Dobré umírání. Možnosti pokojného života, Praha 2005 • Patricia KELLEYOVÁ, Maggie CALLANANOVÁ, Poslední dary. Jak porozumět zvláštnímu vnímání a potřebám umírajících, Praha 2005 • Jaro KŘIVOHLAVÝ, Poslední úsek cesty, Praha 1995 • Marie SVATOŠOVÁ, Hospice a umění doprovázet, Praha-Kostelní Vydří 2008 • webové stránky charity (Caritas): http://www.charita.cz/ • webové stránky diakonie ČCE: http://www.diakoniecce.cz/ • užitečný portál pro sociální práci: http://socialnirevue.cz

9. Studijní literatura • Referenční literatura – teologická východiska, křesťanská sociální etika • PAPEŽSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR, Kompendium sociální nauky církve, Kostelní Vydří 2008 • Arno ANZENBACHER, Křesťanská sociální etika: úvod a principy, Brno 2004 • Ctirad Václav POSPÍŠIL, Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii, Praha 2002

10. Studijní literatura • Sociální encykliky (1891-1991), Praha 1996 • Sekretariát České biskupské konference, Charitativní služba církve – Pastorační péče o charitu, Praha 2005 • Cyril MARTINEK, Cesta k solidaritě: nástin sociálního učení církve, Svitavy 1998 • Wolfgang OCKENFELS, Katolická sociální nauka, Praha 1994 • webové stránky komise Iustitia et pax – české (www.iupax.cz); evropské (www.juspax-eu.org); vatikánské (http://www.vatican.va/roman_curia/pontifical_councils/justpeace/index.htm

11. Požadavky ke zkoušce • Velmi dobrá znalost povinné literatury • Velmi dobrá znalost informací z přednášek • Orientace v oboru

12. 1 Co je míněno diakonií/charitativní prací • 1.1 Diakonie – úvodní poznámky • 1.2 Diakonická církev • 1.3 Pojmové vymezení • 1.4 Charakteristika diakonie • 1.5 Různé formy diakonie • 1.6 Důvody existence vědy o diakonii

13. 1 Co je míněno charitativní prací/diakonií • „Dal bych přednost i tomu nejhoršímu z křesťanských světů před nejlepším pohanským, neboť v křesťanském světě je místo pro ty, pro něž ve světě pohanském žádné místo není: pro mrzáky a nemocné, pro staré a slabé. A nejen pouze prostor, nýbrž více – láska. Láska pro ty, které pohanský či bezbožný svět považoval či považuje za neužitečné.“ • (Heinrich BÖLL, Eine Welt ohne Christus, in: Karlheinz DESCHNER (ed.), Was halten Sie vom Christentum? 18 Antworten auf eine Umfrage, München 2. vyd. 1958, 23)

14. 1.2 Diakonická církev • „Na jedné věci zvlášť záleží, chceme-li, aby lidé znovu našli cestu k církvi. Míním tím návrat církví k diakonii, ke službě lidstvu. A sice ke službě , kterou určuje nouze lidstva, ne náš vkus a vlastní zájem křesťanského společenství. «Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil» (Mk 10,45). Naším úkolem je pouze podřídit všechny rozdílné skutečnosti církevní existence tomuto zákonu. (…) Žádný člověk neuvěří poselství o spáse člověka a o spasiteli, pokud se nebudeme jako Kristovi učedníci s námahou a vytrvalostí zasazovat ve službě vůči fyzicky, psychicky, sociálně, hospodářsky, mravně a jakkoli jinak nemocnému člověku. Návratem k diakonii míním spolubytí a příklon k člověku ve všech jeho situacích s úmyslem pomáhat mu jeho situace zvládat. To znamená jít za člověkem a vstupovat do těch nejubožejších a nejopuštěnějších míst a situací.“ • (Alfred DELP, Das Schicksal der Kirchen, in: Alfred DELP (ed.), Gesammelte Schriften. Band IV: Aus dem Gefängnis, hg. von Roman Bleistein, Frankfurt am Main, 319-320)

15. 1.2 Diakonická církev • „Církev je církví, je-li tu pro druhé. Jejím prvním úkolem je darovat své vlastnictví lidem trpícím nouzí. Církev musí mít účast na světských úkolech lidského spolužití, a to nikoli ve smyslu ovládání a panování, nýbrž prostřednictvím pomoci a služby.“ (Dietrich BONHOEFFER, Widerstand und Ergebung. Briefe und Aufzeichnungen aus der Haft, hg. von Eberhard Bethge, Gütersloh 131985, 193; srov. Listy z vězení)

16. 1.3 Pojmové vymezení • A) Běžné užití • B) Užití v křesťanských pramenech – Nový zákon • Charita • Agapé

17. 1.3 Pojmové vymezení • „Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.“ • „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“ (1 Jan 4,7-11.16b)

18. 1.3 Pojmové vymezení • Diakonie • diakonéó X důleúó, latreúó, leiturgéó

19. 1.4 Charakteristika diakonie • (podle biblického pojetí): • osobní, dobrovolné • ústřední znamení křesťanské existence • příklon a pozornost vůči druhému člověku v jeho jinakosti • zvláštní příklon vůči lidem na okraji společnosti • také zapojení do změny společenského uspořádání • má sakramentální strukturu

20. 1.4 Charakteristika diakonie • Definice diakonie: • sociální práce církve • církevně organizovaná služba pomoci • křesťanské jednání ve smyslu pomoci ve prospěch člověka trpícího nouzí – jednání motivované kř. vírou, popř. taková praxe lásky, která vykazuje křesťanské charakteristiky • křesťanská nebo církevní praxe pomoci člověku, která má za úkol umožnit život ve svobodě, praxe, která je zakořeněná v křesťanské víře, posilovaná láskou a ukotvená v horizontu naděje na naplňující se království Boží

21. 1.4 Charakteristika diakonie • Definice sociální práce: • činnost podporující změnu, řešení problémů v lidských vztazích a také zmocnění a osvobození lidí v zájmu zvýšení blaha • oblast praktické činnosti (popř. společenskovědní disciplínu), jejímž cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů • profesionální pomáhání. Úkolem profesionálního pomáhání je přispět k tomu, aby se lidem žilo lépe

22. 1.4 Charakteristika diakonie • Specifikum křesťanské diakonie: • specifický kontext (křesťanské církve) a specifický motivátor jednání (víra, napodobování Krista) • zdůraznění, že jde o úkol všech, nikoli pouze specialistů a odborníků na profesionální pomáhání • důraz na doprovázení • otevřenost pro duchovní hodnoty (smysl života, vnitřní uzdravení, uzdravení vztahů, celostní pomoc)

23. 1.4 Charakteristika diakonie • Křesťanskost (křesťanský étos) charitativní práce? – 3 náhledy (Michal Opatrný) • Vědomé hlášení se ke křesťanské praxi (víra) • Jakákoli forma soc. pomoci • Odpovídá kř. étosu • 1.5 Různé formy diakonie

24. 1.6 Důvody existence vědy o diakonii • 1. V souvislosti s chápáním diakonie jako jednoho z pilířů křesťanského společenství jde o teologickou reflexi opodstatnění, základů, základních obsahů, biblických východisek a teologických souvislostí diakonie. – Jde o teologickou reflexi • 2. V souvislosti s potřebou odborných kompetencí jde o znalost specializovaných odborných kompetencí, metod, postupů a přístupů, aby pomoc byla účinná a přiměřená – jde o odbornou praktickou reflexi, případně o reflexi teologicko-praktickou.

25. 2 Teologická východiska charitativní práce • 2.1 Sociálněetická dimenze křesťanského Zjevení • 2.2 Úvod do křesťanské sociální etiky • 2.3 Biblické základy KSE • 2.4 Principy křesťanské sociální etiky (a jejich vztažení/ aplikace na charitativní práci)

26. 2.1 Sociálněetická dimenze křesťanského Zjevení • 1 Teologie – řeč o Bohu v tomto světě • 2 Exoterická dimenze křesťanského Zjevení (celostní pojetí spásy, christologie…) • 3 Antropologický rozměr a sociální problematika jako jádro církevního života a hlásání • 4 Diakonie jako pilíř křesťanského společenství

27. Exoterická dimenze křesťanského Zjevení • Charakter křesťanského Zjevení • Charakter recepce křesťanského Zjevení

28. Exoterická dimenze křesťanského Zjevení • Esoterický směr – uzavření se do sebe • Exoterický směr – orientace na jednání a na druhého, „teologie s tváří obrácenou ke světu“ (J. B. Metz)

29. Exoterická dimenze křesťanského Zjevení - Křesťanské pojetí spásy (soteriologie). • „Spása, kterou pro nás Pán Ježíš získal za «vysokou cenu» (1 Kor 6,20; srov. 1 Petr 1,18-19), se uskutečňuje (nejen) v novém životě, jenž čeká spravedlivé po smrti, ale proniká rovněž tímto světem do skutečností, jako jsou ekonomie, práce, technika, komunikace, společnost, politika, mezinárodní společenství, vztahy mezi kulturami a národy. «Ježíš přišel, aby přinesl úplnou spásu; spásu, která chce vykoupit celého člověka a všechno lidstvo, a otevírá mu úžasné horizonty Božího synovství.» (JAN PAVEL II. Redemptoris missio, čl. 11.) Na úsvitu třetího tisíciletí církev neúnavně hlásá evangelium, které člověku daruje spásu a skutečnou svobodu také v časných záležitostech.“ (Kompendium sociální nauky církve, čl. 1-2)

30. Exoterická dimenze křesťanského Zjevení • spása podle člověka • spása podle Boha

31. Exoterická dimenze křesťanského Zjevení • „Jestliže církev chce zodpovědně pokračovat ve spasitelském poslání Ježíše z Nazareta, musí usilovat o vyváženost mezi spásou podle člověka a spásou podle Boha. Můžeme říci mezi hlásáním evangelia a slavením svátostí na jedné straně a praxí účinné lásky projevující se ve službě člověku, v charitativním a diakonickém díle na straně druhé. (…) Je třeba stále si připomínat, že podle učení 2. vatikánského koncilu mají křesťané velmi vážnou povinnost «usilovat spolu se všemi lidmi o vybudování lidštějšího světa».(GS 57) Charitativní a diakonické dílo všech křesťanů je opravdu velmi důležitým a privilegovaným prostředkem zvěstování přítomnosti Boha ve světě a jeho sklonění se k nám.“ (C. V. POSPÍŠIL, Teologie služby)

32. Exoterická dimenze křesťanského Zjevení • Pojetí christologie „Pro každou christologii platí, že se o Kristu musí vždy tak přemýšlet, aby nikdy nezůstalo pouze u přemýšlení.“ – kompasionální teologie (J. B. METZ, Glaube in Geschichte und Gesellschaft. Studien zu einer praktischen Fundamentaltheologie)

33. Exoterická dimenze křesťanského Zjevení „Pokud opravdu stavíme na kontemplaci Krista, budeme ho moci rozeznat především ve tvářích těch, s nimiž se on sám ztotožnil: „Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně“ (Mt 25,35–36). To není pouhá pozvánka ke skutkům lásky, ale lekce christologie, která osvětluje Kristovo tajemství. Podle této stránky evangelia – o nic méně než podle kritéria pravověrnosti – měří církev svou věrnost jako Kristovy Snoubenky. Nesmíme zajisté zapomenout, že ze své lásky nesmíme nikoho vylučovat, protože «svým vtělením se» Boží Syn «jistým způsobem spojil s každým člověkem».(GS 22) Z jednoznačných slov evangelia víme, že v chudých je Kristus přítomen zvláštním způsobem, a proto se má církev zaměřit přednostně právě na ně.“ (JAN PAVEL II., Novo millenio ineunte, čl. 49)

34. Exoterická dimenze křesťanského Zjevení • „Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu. Jejich společenství se totiž skládá z lidí, kteří jsou sjednoceni v Kristu, při svém putování do otcova království jsou vedeni Duchem svatým a přijali zvěst o spáse, kterou mají předložit všem. Proto také toto společenství cítí, že je opravdu těsně spjato s lidstvem a jeho dějinami.“ (Gaudium et spes, čl. 1)

35. Sociální problematika jako jádro církevního života a hlásání „Gloria Dei vivens homo.“ (sv. Irenej z Lyonu, přibližně 130-200) „Šíření sociální nauky církve představuje pastorační prioritu, aby osoby osvícené touto naukou byly uschopněny interpretovat dnešní svět a hledat příslušné způsoby jednání. «Předávání a šíření sociální nauky je součástí poslání církve hlásat evangelium (Sollicitudo rei socialis, čl. 41).»“ (KSNC 7)

36. Sociální problematika jako jádro církevního života a hlásání • Jádro církevního života - diakonie • Součást hlásání evangelia • Uskutečňování evangelia (příspěvek k proměně společnosti) • Věrohodnost křesťanského poselství a života církevního společenství

37. Diakonie jako pilíř života křesťanského společenství Tři pilíře církevního společenství: • martyria (zvěstování, hlásání) • leitourgia (bohoslužba) • diakonia (služba bližním) • příp. koinonia (společenství) • Diakonia jako: • první místo hlásání evangelijního poselství • zkouška věrohodnosti.

38. 2.2 Úvod do křesťanské sociální etiky • Sociální etika - „vědecká disciplína, která má charakter etiky, jejímž tématem je sociální skutečnost.“ (A. ANZENBACHER)

39. 2.2 Úvod do křesťanské sociální etiky • Sociální skutečnost: • „Společnost v nejširším smyslu zjevně existuje tam, kde více jednotlivců vstupuje do vzájemného působení. Zvláštní příčiny a účely, bez nichž nikdy přirozeně nedochází k zespolečenštění, tvoří jakoby tělo, materiál sociálního procesu. Úspěch těchto příčin, úsilí o tyto cíle vyvolávají právě vzájemné působení, zespolečenstění mezi jejich nositeli; a to je forma, již ony obsahy nabývají (…) Hranici vlastní sociální skutečnosti můžeme patrně vidět tam, kde vzájemné působení osob nezáleží jen na jejich subjektivním stavu či jednání, nýbrž vytváří objektivní útvar, který má určitou nezávislost na jednotlivých osobách. Společnost nalezneme všude tam, kde se vzájemné působení zpevnilo v útvar, který toto působení, jež je společenské, odlišuje od působení, které mizí spolu se subjekty vstupujícími bezprostředně do hry a s jejich okamžitým chováním.“ (G. SIMMEL) • 4 charakteristiky sociální skutečnosti

40. 2.2 Úvod do křesťanské sociální etiky • Sociální etika v rámci teologické etiky • Individuální a sociální etika – vzájemný vztah • Subjekty sociální praxe katolické církve • „Sociální nauka přísluší církvi, protože církev je subjektem, který ji vypracovává, šíří a učí. Není výsadou určité složky těla církve, nýbrž patří celému společenství církve. Vyjadřuje, jakým způsobem církev chápe společnost a jak se staví k jejím strukturám a k jejím proměnám. Celé společenství církve, tedy kněží, řeholníci a laici, společně utvářejí sociální nauku v souladu se svými úlohami, charismaty a službami uvnitř církve.“[1][1] Kompendium sociální nauky církve, čl. 79.

41. 2.3 Principy křesťanské sociální etiky • A) Personalita • B) Solidarita • C) Subsidiarita

42. Personalita • „Nejvyšší zásadou sociální nauky církve je tvrzení, že jednotliví lidé jsou základem, účinnou příčinou a cílem každého společenského zřízení; lidé od přírody obdaření společenskou povahou a zároveň povolaní k vyššímu řádu, který přirozenost přesahuje a pozvedá. Tento nejvyšší princip je nosný a chrání nedotknutelnou důstojnost lidské osoby. Na jeho základě vybudovala církev, především v posledních sto letech, za spolupráce učenců z řad kněží i laiků, svou rozsáhlou sociální nauku. Podle ní mají být uspořádány lidské vztahy ve shodě s všeobecnými zásadami vyplývajícími z konkrétních okolností a zvláštní povahy každé doby.““[1][1] JAN XXIII: Mater et Magistra (1961), čl. 219-220, in: Sociální encykliky (1891-1991), Praha 1996, s. 165.

43. Personalita • „Lidská osoba je a musí být počátkem, nositelem i cílem všech společenských institucí, neboť má přirozenou potřebu žít společensky.“[1][1] Gaudium et spes, pastorální konstituce o církvi v dnešním světě (1965), čl. 25. • „Církev mnohokrát a mnoha způsoby autoritativně obhajovala chápání, uznání a potvrzení ústředního postavení lidské osoby v každé oblasti i v každém projevu společnosti“[1] • [1], Kompendium sociální nauky církve, čl. 106. • „Člověk, vnímaný ve své historické konkrétnosti, představuje srdce a duši katolické sociální nauky.Celá sociální nauka vychází z principu, že důstojnost lidské osoby je nedotknutelná.“[3] • [3]Kompendium, čl. 107, s. 82.

44. Personalita • Odůvodnění filozofické (I. Kant) • Odůvodnění teologické (člověk jako Boží obraz; Gn 1,26-28a) • Člověk – 1. vztah k Bohu; 2. bytost sociální; 3. bytost jedinečná; 4. správce stvoření

45. Personalita • Základní důsledky personality pro charitativní práci: • 1. V centru jednotlivec se svými potřebami biologickými, psychologickými, sociálními, duchovními • 2. Přístup k člověku v jeho individualitě a jedinečnosti (zájem o osobní příběh, radosti a bolesti, respekt vůči jednotlivostem) • 3. Umožňování a podpora lidsky důstojného života a zvládání dané situace jako klíčový aspekt sociální práce • 4. Rozvíjení jeho vztahovosti (trojí vztah)

46. Personalita • Propojení s pastorační péčí • „Pastorační péče – takové jednání s člověkem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu z pozice věřících křesťanů, doprovázíme ho v jeho nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace, a to na jemu dostupném stupni víry.“ (A. Opatrný)

47. Personalita • Propojení s konceptem lidských práv • 1. práva na svobodu • 2. občanská práva • 3. sociální práva • 4. solidární práva

48. Solidarita • Vědomí o tom, že jsme povoláni k pospolitosti (solidární vědomí předchází solidárnímu jednání) • Vyložení principu personality – zaručení lidsky důstojného života pro všechny • „Jde o propojenost, která je přijímána jako morální kategorie. Je-li za takovou uznávána, pak jí odpovídá – jako postoj mravní a společenský, jako «ctnost» – solidarita. Není to tedy jen neurčitý soucit nebo povrchní dojetí nad zlem, týkajícím se mnoha blízkých a vzdálených osob. Naopak, je to pevná a trvalá odhodlanost usilovat o obecné blaho neboli dobro všech a jednoho každého, protože všichni jsme zodpovědní za všechny.“ (JAN PAVEL II., Sollicitudo rei socialis, čl. 38) • 3 roviny solidarity

49. Subsidiarita • se nedá vyvrátit ani změnit: To, co mohou jednotlivci provést z vlastní iniciativy a vlastním přičiněním, to se jim nemá brát z rukou a přenášet na společnost. Stejně tak je proti spravedlnosti, když se převádí na větší a vyšší společenství to, co mohou vykonat a dobře provést společenství menší a nižší.“ • (PIUS XI., Quadragesimo anno, čl. 79) • 1. pozitivní aspekt – společenská činnost má být pomocí – pomocí ke svépomoci • 2. negativní aspekt – organizační princip – maximum kompetencí pro nejnižší sociální jednotku, jednotlivce (pro nižší sociální jednotku/jednotlivce tolik kompetence, kolik je možné – pro vyšší sociální jednotku tolik kompetence, kolik je nutné)

50. 3 Biblické základy diakonie/ Biblické podněty pro diakonii • 3.1 Starý zákon • a) umožnit nářek • b) vytvářet spravedlnost • c) milovat bližního • d) mluvit prorocky • 3.2 Nový zákon • a) Přikázání lásky k bližnímu • b) Řeč o posledním soudu (Mt 25,31-46) • c) Podobenství o milosrdném Samařanovi (Lk 10,25-37)