Škody Zvěří

1. Ochrana lesů a přírodního prostředí Škody Zvěří

2. Škody způsobené lovnou zvěří Užitková zvěř srstnatá i pernatá způsobuje v lese přímé i nepřímé škody, které se liší podle druhu zvěře a dřevin. Zvěř škodí nejčastěji : • okusem, • spásáním, • uštipováním (pupenů), • loupáním a zimním ohryzem, • vytloukáním, • vytahováním a vyhrabáváním sazenic, • sběrem plodů a semen.

3. Způsoby poškození podle druhů zvěře Největší a nejrozsáhlejší škody v lesních porostech způsobuje zvěř spárkatá, hlavně zvěř jelení a srnčí. Z drobné zvěře nejvíce škodí v lese zajíc a králík. Méně již škodí zvěř daňčí, mufloní (až na výjimky), zvěř černá a pernatá

4. Jelení zvěř • Jelení zvěř škodí okusem pupenů a výhonků, loupáním a zimním ohryzem, vytloukáním a zašlapováním sazenic, spásáním žaludů a bukvic.

5. Okus -způsobuje poškození jak listnáčů nejvíce BK, DB, LP a JV. Z jehličnanů jsou to JD, SM a BO. Okus postihuje buď konce postranních výhonů, nebo je zasažen i terminální výhon. Opa­kovaný okus - kuželovité okusové útvary sazenic. Jakmile vrcholový výhon odroste z dosahu zvěře, projeví se urychlený výškový vzrůst sazenic. • Okusem jsou postihovány sazenice zejména v zimě a škody se stup­ňují obvykle ke konci zimy, hlavně v letech, kdy dlouho leží sněhová pokrývka. Okus způsobený spárkatou zvěří se pozná podle toho, že kru­hovitá řezná plocha je nerovná, okraje jsou roztřepené, často se zbytky neúplně utrženého lýka. Jelení zvěř vytahuje také čerstvě vysázené sazenice, a to někdy i ve větší míře.

6. Poškození zvěří

7. Loupání I -se označuje sloupnutí kůry a lýka na starších stromech. K loupání dochází ve vegetačním období (zejména 3.-4.), kdy zvěř nakousne kůru a trhnutím hlavy ji odloupne a pozře. Sloupnutím kůry se obnaží běl často na velké ploše kmene a vznikají tak následné škody. • Zimní ohryz kůry je nápadný zřetelnými otisky řezáků na lýku. • Loupání a zimní ohryz mají často za následek infekci dřevokaznými houbami, posléze rozsáhlé šíření hniloby v poškozených kmenech a tím kvalitativní ztráty na nejcennější oddenkové části kmene. Silně poškozené porosty předmýtného věku jsou pak ve zvýšené míře ohrožovány větrem, sněhem i námrazou.

8. Loupání II • Příčiny loupání se nejčastěji zdů­vodňují nedostatkem jakostní paše nebo nedostatkem určitých stopových látek v potravě. Zvěř také podstatně více loupe v porostech, ve kterých v zimě nečinně stojí (okolí krmelců, jižní svahy). • K prvnímu loupání dochází v porostech, které se začínají přirozenou cestou čistit od spodních zaschlých větví. Loupání trvá, pokud má strom jemnou a hladkou kůru. Největší škody vznikají v nesmíšených smrko­vých porostech.

9. Náhrada škod Uživatel odpovídá i za škody způsobené druhem zvěře, který není pro honitbu vymezen a nemá stanovený normovaný a minimální stav (zvěř přebíhavá ) • na druhé straně se však nehradí škody způsobené zvěří v oplocenkách a na stromech poškozených • jen na postranních výhonech (uplatňují se škody pouze na terminálu) a na lesních kulturách, • ve kterých došlo okusem, vytloukáním nebo vyrýváním k poškození méně než 1 % jedinců až do zajištění porostu, přičemž poškození jedinců musí být rovnoměrně rozmístěno po ploše. • při loupání a ohryzu zvěří vzniká nárok na náhradu škody v případě, že souvislá plocha poškozeného kmene je větší než 25 cm2 nebo poškození přesahuje 10% poškozeného kmene.

10. Daňčí zvěř -škodí podobně jako zvěř jelení. Nárosty sice pomístně skousává citelněji, ale loupe poměrně málo. Mufloní zvěř -nezpůsobovala v minulosti citelnější škody. Její stavy však v současnosti rychle vzrůstají (i mimo obory), a tím dochází k zá­važným škodám způsobovaným ohryzáváním kůry kořenových náběhů a spodní části kmenů. Černá zvěř pomístněškodí vyrýváním sazenic, vykladených žaludů a bukvic, nebo rozrýváním půdy s náletem. Poškozuje oplocenky.

11. Srnčí zvěř • Škodí okusem pupenů a mladých výhonků. Vyhledává ze­jména listnáče a jedli, ale její škody jsou rozptýleny na větší ploše. Větší škody působí zpravidla v menších lesních komplexech obklopených zemědělskými kulturami. Zde se mohou projevit citelné škody okusem již po žních, kdy jsou rozsáhlá pole zorána a zvěř se za potravou sou­střeďuje do lesa. Škody však zdaleka nedosahují té výše jako u jelení zvěře, poněvadž srnčí zvěř nikdy neloupe. • Nápadná poškození způsobují srnci při vytloukání paroží v březnu až květnu. Na mladých stromcích odírají kůru i s lýkem ve výši 0,5—1,5 m nad zemí. Nejčastěji jsou poškozovány jednotlivě vtroušené modříny, borovice, douglasky, lípy a jeřáby.

12. Zajíc polní • poškozuje kultury lesních dřevin okusem výhonků, především listnáčů (buk, javor, jasan aj.). Poškození poznáme podle hladkého šik­mého skusu bez stop po zubech. Za tuhých zim ohlodávají zajíci kůru na kmíncích sazenic a stromků. Stopy hlodáků jsou mělce vryty do běli a jsou 7—9 mm široké. Při vysokém sněhu postihuje ohryz často celý obvod kmínku i větévky silnějších sazenic

13. Závislost škod na vnějších činitelích • Škody, které způsobuje lovná zvěř na lesních porostech, ovlivňuje mnoho vnějších činitelů: • nedostatečná přirozená úživnost lesa pro stavy jelení zvěře, • neodpovídající myslivecká péče o zvěř, zejména po stránce výživy (nedostatečné a nepravidelné přikrmování), • nedostatečná nebo nevhodně prováděná ochrana porostů (údržba oplocenek, zane­dbané ošetřování kultur), • neodpovídající pěstební technika (volba dřeviny, nepostačující výsadba ohryzových a plodonosných dřevin

14. Biologická ochrana I - při­měřené stavy jakostní zvěře, odpovídající danému prostředí. -s urči­tými škodami je však nutno počítat -k výsadbě se musí používat zvláště silné a kvalitní sazenice jehlič­nanů a přiměřeně velké odrostky listnáčů. Rovněž je nutno dbát na dobrou přípravu půdy a na soustavné ošetřování sazenic. Do kultury je vhodné přimísit sadbou nebo síjí dřeviny krycí (okusové) určené pro pastvu zvěře (osika, jeřáb, bříza, olše). Přitom je třeba šetřit pro okus zvěře dřeviny a keře, které se na plochu dostaly přiroze­ným nalétnutím semen nebo výmladností (bezy, maliník, ostružiník).

15. Biologická ochrana II • V podrostním hospodářství se mohou využívat záštitných rostlin (dřeviny, keře) k ochraně cílové dřeviny (dvojsadba)SM pichlavý. V případě, že záštitná dřevina příliš rychle roste, je třeba včas zmírnit její růst DBČ • Ke snížení škod přispívá i zvýšení podílu druhově a jakostně vhod­né přirozené potravy. Proto je třeba pamatovat i na výsadbu plodonosných dřevin. • Účelné a často nezbytné je spojit ochranářská opatření biologického rázu s mechanickým způsobem ochrany porostů. Děje se to hlavně nej­různějšími způsoby oplocení, které mohou značně zvýšit účinnost bio­logické ochrany. Tento způsob je nově označován jako biologicko-mechanická obrana.

16. Celoplošná obrana • K omezení vstupu zvěře do ohrožených porostů slouží zábrany. Musí být voleny tak, aby chránily kultury proti všem druhům zvěře, kte­ré v dané oblasti škodí. Oplocenka je nejúčinnějším ochranným opatřením proti škodám zvěří, pokud nedojde k jejímu poškození. Proto se nesmějí oplocenky stavět přes cesty a trvalé přibližovací linie. Nedoporučuje se také oplocením přerušovat pravidelné ochozy zvěře (zejména černé) a stavět oplocenky podél porostních stěn ohrožených polomy.

17. Celoplošná obrana • Oplocení kultur snižuje výměru úživných ploch. Proto se musí všechny oplocenky udržovat jen po dobu nezbytnou k ochraně kultury. Jakmile kultura odroste nebezpečí okusu, musí se oplocení zrušit. Zbytky starých a neudržovaných oplocenek se musí z porostů odstranit a likvidovat, aby v odrůstajících mlazinách nebránily přirozenému pohybu zvěře. • Nesmí ohrožovat ani lidi ani zvířata • Ekonomický a estetický aspekt • Možnost odstranění bez následků • Zákaz vstupu do oplocených míst

18. Zradidla • jsou mechanická zařízení nebo předměty, které zvěři způsobují nepří­jemný vjem, takže se pak takto ohrazeným místům vyhýbá. Zradidla mohou být doty­ková (drát, elektrický ohradník), optická (blýskavé předměty) nebo akustická (nezvyk­lé zvuky, varovné hlasy živočichů), aromatická (nepříjemné pachy). Všechna mají jen krátkodobou účinnost a využívají se spíše v zemědělství a sadovnictví. Přezimovací obůrky Slouží k sezónnímu shromáždění zvěře,kde se jí předkladá krmivo a tak se brání škodám

19. Individuální ochrana • K obvazům kmenů se používá buď zelený, nebo suchý klest. Zelené větve v mlazinách se přiklápějí ke kmeni zdola, u starších stromů se ohýbají od nejvýše do­sažitelného přeslenu dolů. Klestový obvaz se stáhne páleným drátem. Provádí se jen v případech nutnosti v počátcích loupání na mladých jehličnanech (400 až 600 stromů na ha). • Při suchém obvazu se přikládají větve na kmeny střechovitě, silnými konci nahoru a převáží se rovněž páleným drátem. Obrana obvazováním kmenů větvemi je pracná a ne vždy dlouhodobě účinná. • V oborách se často používají k obraně vybraných listnáčů obvazy z tyček nebo půle­ných tyčí. Ty se přikládají hustě kolem kmene, takže vznikne obranný válec, který se ováže páleným drátem.

20. Individuální ochrana I • Obvazy terminálních výhonů slouží k jednoleté ochraně koncového pupenu . Používá se koudel, odpadová viskózní nebo ba­vlněná střiž; skelná vata není vhodná. • Chrániče jsou jednoduché prostředky používané k ochraně terminálních výhonů starších sazenic před okusem. Mohou to být pichlavé drátěné hvězdice, spirálo­vité toulečky z drátu nebo z plastů.. • Odpuzovadla(zradidla) jsou barevné proužky látky nebo proužky kovových fólií, které odrazují zvěř. Navazují se v několika kusech na cennější vtroušené dřeviny (modřín, douglaska, jedle obrovská).

21. Individuální ochrana II • Ovazy kmenů větvemi • Ochrana kostry porostu plastovým pletivem • Zraňování kůry jehličnanů byl ojediněle používaný způsob obrany proti loupání. Nej­dříve odpuzuje zvěř vyroněná pryskyřice a po jejím zaschnutí zdrsnělá a zhrublá kůra.

22. Mechanická obrana

26. Chemická obrana • Chemické prostředky odpuzují zvěř nepříjemným zápachem a odpornou chutí. Používají se v lesních porostech buď k celoplošné obraně — zavětřovadla, nebo k obraně jednotlivých sazenic — repelenty.

27. Repelent a liz

29. Náhrady škod I • Zákon o myslivosti v § 54 jednoznačně stanoví, které škody zvěří se nehradí. Mimo jiné se nehradí škody na nehonebních pozemcích, které nejsou ze zákona součástí honiteb. Nehradí se také např. i škody způsobené „tzv. chráněnou zvěří", tj. zvěří, která je uvedena v seznamu, který je přílohou vyhl. MŽP č. 395/1992 Sb. Škody způsobené touto zvěří hradí stát. Bobr evropský , vydra říční, medvěd hnědý, rys ostrovid , vlk.

30. Náhrady škod II • V případě užívání honitby mysliveckým sdružením všichni jeho členové „ ručí rukou společnou a nerozdílnou". Jde o tzv. solidární odpovědnost podle § 438 Občanského zákoníku. Tedy pokud by se některý člen mysliveckého sdružení odmítl z jakýchkoliv důvodů • podílet na náhradě škody, mohou se ostatní členové, pokud uhradili celou škodu, domáhat i soudně uhrazení alikvotní části náhrady škod připadající na člena mysliveckého sdružení

31. Náhrady škod III • Podle ust. § 53 zákona o myslivosti je vlastník honebního pozemku povinen učinit přiměřená opatření, aby škodám zabránil. Přiměřenost pokud ji posuzujeme, je vždy nutno vztáhnout k nějaké skutečnosti. Např. k rozsahu škod způsobených v minulých letech, k účinnosti ochranných opatření, k vynaloženým nákladům, pracovním možnostem uživatele honebních pozemků, dodržení agrotechnických lhůt, zásad hospodaření aj. (např. při nedostatečném dosběru brambor či pozdním sběru kukuřice a následném zaorání zbytků mohou vzniknout škody černou zvěří i na následné plodině, která není běžně černou zvěří poškozována).

32. Náhrady škod IV Výši náhrady škod na lesních porostech je nutno kvantifikovat podle obecně závazného předpisu vyhl. MZe č. 55/1999 Sb. s omezeními podle ust. § 54 zákona o myslivosti, tj. nehradí se škody zvěří v oplocenkách, boční okus, a poškození sazenic méně než 1% jedinců na ploše. Z logiky ustanovení podzákonných předpisů, zejména ust. vyhl. Mze č. 82 1996 Sb., vyplývá, že by se měl u porostů založených umělou sadbou brát jako východisko skutečný počet stromků na ploše zjištěný počítáním, a u porostů vzniklých přirozeně (náletem) maximálně 1,3 minimálních počtů stromků na ploše podle dřeviny a hospodářských souborů stanovených výše citovanou prováděcí vyhláškou k lesnímu zákonu

33. Náhrady škod IV • Nárok na náhradu škody musí poškozený uplatnit při škodách na zemědělských pozemcích do • 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla, u škod na lesních porostech, které se zjišťují k 1.7. za • předchozí rok (tedy od 30.6. roku předchozího do 1.7. roku následujícího) opět do 20 dnů, tedy do 20. 7. • Po uplynutí těchto lhůt zákon stanoví 60 denní lhůtu na dohodu a event. realizaci dohodnuté náhrady. Po této lhůtě má poškozený 1 měsíc na to, pokud nedojde k dohodě, aby se domáhal náhrady škody u místně příslušného soudu. • Všechny tyto lhůty jsou prekluzivní (propadné) a jejich promeškáním nárok na náhradu škody zaniká.

34. Ochrana lesa a přírodního prostředí Otázky k opakování • Jaké druhy poškození zvěří znáte? • Jak škodí jednotlivé druhy zvěře • Jaká preventivní opatření proti škodám zvěří znáte? • Jaké jsou požadavky na oplocenku? • Jaké jsou zásady náhrad škod zvěří?