Digitální učební materiál

1. Digitální učební materiál

2. Odvozování(derivace)

3. Odvozování(derivace) • je nejčastější způsob tvoření slov v češtině • rozumí se jím tvoření slov pomocí: • předpon → pra-les • přípon → les-ní • předpon i přípon → pra-les-ní • koncovek → trn-í, kamen-í • předpon a koncovek → ná-měst-í • předložkového spojení → ná-trubek

4. Odvozování podstatných jmen • podstatná jména se odvozují převážně odvozováním příponami, méně často odvozováním předponami • u podstatných jmen rozeznáváme tyto slovotvorné kategorie: a/ odvozovaná příponami: • jména činitelská: uči-tel, obháj-ce, top-ič, pek-ař • jména konatelská: zahrádk-ář, nož-íř, dějepis-ec • jména nástrojů a prostředků: naběra-čka, plati-dlo • jména výsledků děje: pil-ina, vyhláš-ka, hobl-ina • jména nositelů vlastností: stař-ec, chud-ák, čern-och • jména míst: cvič-iště, střed-isko, výdej-na, cukr-árna • jména podle příslušnosti: Egypť-an, Přemyslov-ec

5. Odvozování podstatných jmen • jména přechýlená: žák-yně, Novák-ová, lékař-ka • jména mláďat: slůn-ě, vlč-e, vnouč-e • jména zdrobnělin: dár-eček, myš-ka, prst-ík • jména zveličelá: bab-izna, zaj-och, chlap-isko • jména hromadná: list-í, obyvatel-stvo, krajk-oví • jména abstraktní: chytr-ost, lidsk-ost, dobr-ota • jména děje: my-tí, služ-ba b/ odvozovaná předponami: např. nad-stavba, pří-chuť, vý-klad, pa-roží

6. Odvozování přídavných jmen • přídavná jména se odvozují převážně odvozováním příponami, méně často odvozováním předponami • u přídavných jmen rozeznáváme tyto slovotvorné kategorie: a/ odvozovaná příponami: • jména vztahová: Karl-ův, sestř-in,lid-ský, had-í • jména původu: ocel-ový, vln-ěný, mouč-ný • jména vnějších znaků: větr-ný, pruh-ovaný • jména vnitřních znaků: čest-ný, přátel-ský • jména dějová: mluven-ý, škod-livý, panova-čný b/ odvozovaná předponami: např.pře-krásný, roz-tomilý, pra-věký, nej-lepší, ne-velký, ne-hezký

7. Odvozování sloves • slovesa se tvoří odvozováním příponami ačastěji než jména se tvoří předponovým odvozováním a/ odvozovaná příponami : • z podstatných jmen: noc-ovat, hnízd-it, zednič-it • z přídavných jmen: bohat-nout, šediv-ět • ze sloves: map-ovat, doděl-ávat, brázd-it • z příslovcí a citoslovcí: opozd-it se, cink-at b/odvozovaná předponami: např. roz-dělit, u-dělit, na-dělit, s-dělit, vy-dělit, po-dělit

8. Odvozování zájmen odvozujeme od zájmen: kdo, co, který, jaký, čí neurčitost: ně-kdo, kdo-si negace: ni-kdo, ni-čí omezení:málo-který, málo-kdy všeobecné: který-koli, kde-kdo pochybnost: kdo-pak,sotva-kdo zvýraznění: ten-to, ten-týž Odvozování příslovcí z podstatných jmen: celk-em, z-jara, bez-pochyby, v-loni z přídavných jmen: hlubok-o, stař-e ze zájmen: kde, tam, jinak ze sloves: mlčky z příslovcí: krátce, méně Odvozování zájmen a příslovcí

9. Kontrolní otázky • 1. Uveďte slova příbuzná od základů: -chod-, -vod-, -uč-. • 2. Vytvořte jména nástrojů, pomůcek, prostředků děje ze sloves: vrtat, umývat, kreslit, sbírat, rýt, sekat, vozit. • 3. Utvořte ze slov v závorkách přídavná jména vztahová: (srdce) karta, (živel) pohroma, (sýr) závin, (síra) roztok, (člen) poplatek. 4. Vytvořte věty a odlište významově příslovečné spřežky a předložkové pády: dokonce – do konce, nahoře – na hoře, navečer – na večer, zticha – z ticha.

10. Správné řešení • 1.chod: např. chodit, chodník, přechodník, nadchod, podchod, východ, záchod, přechodit, dochodit, vychodit vod: např. voda, vodní, návod, důvod, podvod, vodit, navodit, vyvodit, odvodit, přivodit, přívodní, důvodový uč: např. vyučit, doučit, zaučit, učit se, učitel, učitelka, doučování, učení, vyučení, doučení, atd. • 2. vrtat - vrtačka, umývat - umyvadlo, kreslit - výkres, sbírat - sběr, rýt - rýč, sekat - sekačka, vozit - vozidlo. • 3. srdcová karta, živelná pohroma, sýrový závin, sirný roztok, členský poplatek • 4. Dokonce přišel včas. – Do konce zápasu zbývá minuta času. Nahoře na půdě je nepořádek. – Na hoře byl vidět sníh. Navečer se venku zvedal vítr. – Na dnešní večer pozval hosty. Buď už zticha. – Z ticha se ozývalo slabé sténání.

11. Použité zdroje • SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, 224 s. V kostce (Fragment). ISBN 978-802-5301-890. • MARTINEC, Ivo, Jana Marie TUŠKOVÁ a Ludmila ZIMOVÁ. Mluvnice: učebnice českého jazyka pro střední školy. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2009, 264 s. ISBN 978-807-2387-793. • MAŠKOVÁ, Drahuše. Český jazyk: přehled středoškolského učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2005, 175 s. Maturita. ISBN 80-902-5715-1. • HLAVSA, Zdeněk. Český jazyk pro I.-IV. ročník středních škol: (mluvnická a stylistická část). 3. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 1997, 279 s. ISBN 80-859-3786-7. • Slovník českých synonym a antonym. 1. vyd. Brno: Lingea, 2007, 573 s. ISBN 978-80-87062-09-8. • BARTÁK, Matěj et al. Nový slovník cizích slov pro 21. století. 1. vyd. Praha: Plot, 2008, 367 s. ISBN 978-80-86523-89-7. • FILIPEC, Josef et al. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Praha: Academia, 2005, 647 s. ISBN 80-200-1347-4.