Obecná pedagogika

1. Obecná pedagogika Mgr. Daniela Vrabcová, Ph.D. Katedra pedagogiky a psychologie daniela.vrabcova@uhk.cz

2. Pedagogika jako vědní disciplína • Znaky vědy: - vlastní předmět zkoumání - výzkumné metody - terminologie - vnitřní struktura oboru

3. Některá možná členění pedagogiky • Dle kombinovaného integrovaného hlediska (Vorlíček, 1994, In: Janiš a kol., 2005, s. 9 – 10): předškolní pedagogika, pedagogika základní školy středoškolská pedagogika andragogika speciální pedagogika, mimoškolní, rodinná

4. Členění dle vertikálního hlediska: • Předškolní • Předpubertální • Pubertální • Adolescentní • Andragogika • Gerontopedagogika Z hlediska institucí: předškolní,1. stupně ZŠ, 2. stupně ZŠ, základní školy, středoškolská, vysokoškolská, vojenská, podniková

5. Klasické členění pedagogiky(ped. disc.: základní, hraniční, aplikované) A/ základní pedagogické disciplíny: obecná pedagogika, dějiny pedagogiky, obecná didaktika, metodologie pedagogiky, srovnávací pedagogika) B/ hraniční pedagogické disciplíny: ped. psych., kybernetická ped., sociologie výchovy, filozofie výchovy, ekonomie vzdělávání, školní hygiena) C/ aplikované pedagogické disciplíny: předškolní, školní, střeoškolská, vysokoškolská, ped. volného času, lékařská, speciální, andragogika, vojenská aj. )

6. Terminologie - základní pedagogické pojmy: Zejména: • Výchova – intencionální, funkcionální • Sebevýchova • Vzdělávání • Vzdělání • Edukace • Cíle výchovy • Prostředky výchovy A další

7. Výchova • Pojetí výchovy • Definice viz např. Janiš a kol., 2005, str. 20 • Dle Pedagogický slovník (2001, s. 277-278): = „proces záměrného a cílevědomého vytváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince v souladu s indivïduálními dispozicemi a stimulujících jeho vlastní snahu stát se autentickou, vnitřně integrovanou a socializovanou osobností:“ Dále např. Grecmanová aj.

8. Znaky výchovy • Záměrnost • Rozvojetvornost • Dlouhodobost • Dynamičnost (procesuálnost) • Cykličnost • Univerzálnost • Bipolárnost

9. Ad bipolárnost/ • S O • S S • Subjektivizace ve výchově

10. Sebevýchova • Autonomní pokračování činnosti vychovatelů sebezdokonalováním, kdy dochází k uvědomělému ztotožnění vychovatele s vychovávaným v jedné osobě S • Každá výchova, vychovávaný jedinec totiž reguluje výchovné vlivy, které k němu přicházejí (tzn. vybírá, co přijme) • Integrální součást výchovy, základní předpoklad účinnosti výchovy

11. Vzdělávání - vzdělání • Proces získávání a rozvoje vědomostí, intelektových schopností a praktických dovedností, rozvoje rozumové stránky osobnosti, jejího myšlení a paměti • = proces všestranné humanizace a kultivace člověka • Svobodný vztah mezi lidmi, jehož smyslem je získání náležitého vědění (Tolstoj? A co výchova?

12. Vzdělání • Výsledek/konečný efekt procesu rozvoje a získávání…… • Výsledek harmonického procesu výchovy (např. Drtina a Kádner) • Výsledek všech procesů a činností zaměřených k utváření člověka (etapový, či finální stav) a spojených s jeho přiměřenou aktivitou, participací (účastí) (např. Obst, Kalhous) • Určitý stav (dílčí-etapový/výsledný) dosažený žákem v procesu vzdělávání ….. Stupně vzdělání a ISCED 1997

13. Mezinárodní klasifikace vzdělávání (International Standard Classification of Education, ISCED 1997) • ISCED 0: preprimární vzdělávání (preprimary) • ISCED 1: primární vzdělávání (primary) • ISCED 2: nižší sekundární (lower secondary • ISCED 3: vyšší sekundární (upper secondary) • ISCED 4: postsekundární (post-secondary, non-tertiary) • ISCED 5: první stupeň terciárního (first stage of tertiary) • ISCED 6: druhý stupeň terciárního (second stage of tertiary)

14. Edukace = Výchova + vzdělávání = Edukační proces = Všechny takové činnosti lidí, při nichž dochází k učení na straně nějakého subjektu, kterému je jiným subjektem zprostředkován určitý druh informace (přímo či zprostředkovaně) (Průcha)

15. Cíle výchovy • Materiální – formální • Individuální – sociální • Anticipační – adaptační • Heteronomní – autonomní • Obecné – parciální – konkrétní Ped. směry pro ilustraci výchovných cílů: Encyklopedismus (D. Diderot) Utilitarismus (např. J. Lock) Pragmatismus (např. J. Dewey) Supranaturalismus (např. J.A. K.) Pedocentrismus (J. J. Rousseau) Humanistické pojetí výchovy (C. Rogers, A. Maslow) Postpedagogika (H. Schoenebeck) Konstruktivismus a kognitivismus (B. Bloom) atp.

16. V širším slova smyslu: = Vše, co zprostředkovává a umožnuje realizovat výchovu: a) Činnosti b) Podmínky c) Instituce d) Činitelé e) Postupy a obsahy (koncepce, systémy, org, formy, metody, obsahy …) V užším slova smyslu: = učební pomůcky materiálního charakteru Prostředky výchovy (Jůva, 1994)

17. Obecná pedagogika – 19.8. 2008: PŘEHLED HLAVNÍCH TÉMAT • Etapy výchovného procesu – dokončení • Dva hlavní činitelé výchovy – vychovávaný, vychovávající • Principy výchovy • Složky výchovy • Metody výchovy • Rodina – škola

18. FÁZE VÝCHOVNÉHO PROCESU Z HLEDISKA METODICKÉHO • 1. Fáze vstupní diagnózy • 2. Fáze motivace a pedagogického projektování • 3. Fáze realizace a regulace učení • Dva základní principy regulace chování: • stimulace inhibice • (posilování žádoucího (tlumení – chování) nesprávného chování)

19. 4. Fáze výsledné diagnózy (zpětná vazba, hodnotící akt, hodnocení, sebehodnocení, diagnostické prostředky: dotazníky, testy apod.)

20. FÁZE VÝCHOVNÉHO PROCESU Z HLEDISKA KOMPLEXNÍHO • fáze situační • fáze fixační • fáze generalizační • osobnostně integrační

21. Vychovávající – vychovatel (faktory) • Vychovatel

22. Vychovatel – faktory (doplnění) • Hodnotová orientace • Všeobecné vzdělání • Odborné vzdělání • Pedagogicko-psychologické vzdělání • Osobnostní rysy

23. Funkce vychovatele, funkce vychovatele: • Jaké funkce vychovatel, vychovávající plní? zejména, např.: • - plánovací • - motivační • - organizační • - komunikativní • - diagnostická • - výchovná • - vzdělávací

24. Nové funkce vychovatele – učitele, pedagog: • manažer • partner žáka • výzkumník • didaktický programátor

25. Kompetence učitele????Typologie učitele ???? • KOMPETENCE UČITELE - Viz text str. 93 • TYPOLOGIE UČITELE – viz text str. 95- 97

26. Příklad výzkumu zaměřeného na učitele • UČITEL jako činitel inovačních změn ve školství (Vrabcová, 2007)

27. Proinovační (prokompetenční) angažovanost učitele • = komplex pozitivního subjektivního hodnocení, emocionálního cítění ve směru k inovační změně a tendencí k inovativnosti; • hodnoty PKA v rozmezí škálových hodnot 1 – 7: 1 …… odpor, 7 ….. angažovanost. • Hlavní zdroje konceptualizace PKA: Houška, Tlustý (1977):angažovanost, konformita, indiference, nesouhlas, aktivní odpor; Krech, Crutchfield, Ballachey (1968).

28. Hlavní šetření Návratnost - vzorek: • n = 414 návratnost 414/680 … 60,88 % • učitelé ZŠ 112/170 … 65,88 % • učitelé G 105/170 … 61,76 % • učitelé SOV 197/340 … 57,94 %

29. Struktura vzorku

30. Hlavní závěry z empirického šetření: • 1) Celková PKA učitelů 2. stupně ZŠ, G a SOV z hlediska faktorů v pořadovém žebříčku se pohybuje ve středním pásmu PKA (v rozmezí nesouhlasu a konformity) a statisticky průkazně se neliší (W = 0,80). • 2) U učitelů vyučujících pouze vlastní aprobační předměty je patrná menší tendence k prokompetenční angažovanosti než u učitelů vyučujících pouze neaprobační předměty. • 3) Prokompetenční angažovanost z hlediska negativních emocí (obav, hněvu, smutku) v souvislosti s RVP je u učitelů z menších obcí nižší než u učitelů z větších obcí. • 4) Mezi PKA z hlediska kognitivní dimenze postojů k RVP a typem vzdělávání existuje závislost. • 5) Z hlediska stupňů zájmu dle teorie CBAM se učitelé sekundárního vzdělávání ve vzorku nacházejí dominantně ve stupni osobní dimenze a dopadu, nejméně respondentů se nachází ve stupni povědomí a šíření.

31. V jakém stupni zájmu dle teorie CBAM se učitelé sekundárního vzdělávání nacházejí; ve stupni povědomí, osobní dimenze, dopadu, šíření?

32. Hlavní závěry – pokračování: • 6) Uspokojení pociťují v souvislosti s obsahovými změnami dle RVP a ŠVP ve vzdělávání nejméně často učitelé s nejnižším stupněm informovanosti. • 7) Avšak uspokojení se způsobem zavádění RVP do školní praxe pociťují učitelé s nulovým a velmi nízkým stupněm informovanosti častěji než učitelé s dobrým a výborným stupněm informovanosti. • 8) Z hlediska výskytu negativních emocí v souvislosti s RVP a ŠVP převládají obavy spojené se způsobem zavádění RVP do školní praxe. • 9) Výskyt pocitu maximálního uspokojení v souvislosti s RVP se týká méně než 9% respondentů v porovnávaných podskupinách. • 10) Naopak nejnižší PKA (odpor) z hlediska uspokojení se v jednotlivých podskupinách týká více než 1/3 respondentů.

33. Vychovávaný – (faktory) • Vychovávaný

34. Vychovávaný – faktory (doplnění) • Fyzické předpoklady • Psychické předpoklady • Vzdělanostní předpoklady • Sociální předpoklady • Výchova

35. Principy výchovy • princip názornosti – tzv. zlaté didaktické pravidlo • princip všestrannosti • princip uvědomělosti • princip trvalosti • princip samostatnosti • princip aktivity • princip emocionálnosti (Stojan, 1999, In Janiš, 2005)

36. Složky výchovy • Tradiční: ????????

37. Složky výchovy – tradiční: • rozumová • estetická • mravní • tělesná • pracovní

38. Složky výchovy – moderní?

39. Složky výchovy – moderní: • ekologická • environmentální • multikulturní • interkulturní vzdělávání • dramatická • etická • prosociální • mediální

40. Metody výchovy – dle funkce: • A/ Diagnostické • B/ Výchovně-vzdělávací: Ba) metody vyučovací Bb) metody mravní výchovy C/ Vědecko-výzkumné

41. Ba) VYUČOVACÍ METODY – NĚKTERÁ KRITÉRIA DĚLENÍ • dle počtu žáků: - m. hromadného vyučování, - m. skupinového vyučování - m. individualizovaného vyučování

42. dle logického postupu: analýza, syntéza, indukce, dedukce, komparace • - dle zdroje poznatků: m. bezprostředního poznávání m. zprostředkovaného poznávání

43. dle funkce vyučovací metody - dle fází vyuč. procesu: - m. motivační - m. expoziční - m. fixační - m. hodnocení - m. aplikační

44. Metody mravního uvědomování Metody výchovy mravní aktivity Bb) Metody mravní výchovy

45. Bb) Metody mravní výchovy – příklady metod – k rozřazení • 1. metoda příkladu • 2. metoda cvičení • 3. metoda požadavků • 4. metoda hodnocení (odměny, tresty) • 5. metoda režimu • 6. metoda přesvědčování • 7. metoda vysvětlování • 8. metoda řešení mravních dilemat • 9. metoda pověřování úkolem nebo funkcí • 10. metoda utváření samosprávy a spolupráce se samosprávou

46. Metody mravního uvědomování - metoda příkladu - m. požadavků - m. přesvědčování - m. vysvětlování - m. řešení mravních dilemat Metody výchovy mravní aktivity: - m. cvičení - m. hodnocení - m. režimu m. pověřování úkolem m. utváření samosprávy a spolupráce se samosprávou Bb) Metody mravní výchovy

47. Obecná pedagogika: 22. 8 . 2008 • Přehled hlavních témat: - Alternativní školy – obecně, hlavní typy, hlavní charakteristika - Montessoriovská škola - Waldorfská škola - Daltonský systém - Jenský plán - škola Freineta - Začít spolu - Otevřená škola - Zdravá škola - ITV (Integrovaná tematická výuka) - Globální výchova

48. Hlavní funkce alternativních škol • Kompenzační • Diverzifikační • Inovační (Průcha, 2001) Hlavní obecné rysy: • Důraz na dítě, pedocentrismus • Individuální přístup • Učitel v pozadí • Nedirektivnost • Role učitele: facilitátor, pomocník

49. Klasické reformní školy: - Montessoriovská škola - Waldorfská škola - Daltonský systém - Jenský plán - škola Freineta Rys: vznik v 1. polovině 20. století Soudobé (moderní) alternativní školy Např. - Začít spolu - Otevřená škola - Zdravá škola - ITV (Integrovaná tematická výuka) - Globální výchova Rys: vznik od 2. poloviny 20. století Hlavní typy alternativních škol – dle doby vzniku

50. Pedagogický systém Marie Montessoriové • Cíl: normální rozvíjení dítěte • Klíčový pojem - tzv. normalizace • Podstata normalizace: Každé dítě v sobě nosí svůj vlastní stavební plán a zároveň i vlastní síly pro svůj vývoj. X X X Dospělí ale vytvářejí svou nevhodnou a zbytečnou péčí, přímými direktivními opatřeními, zanedbáváním a nepochopením dítěte bariéry těmto silám, a ženou tak dítě k různým vývojovým deviacím (nežádoucím odchylkám) • Kudy vede cesta zpátky – k normalizaci? • Jaké řešení?