Praktická teologie pro sociální pracovníky

1. Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok 2008

2. Obsah • A Obecná část • 1. Sociální práce a teologie – uvedení do problematiky • 2. Praktická teologie, pastorace a sociální práce – mezioborové souvislosti • 3. Biblické kořeny sociální práce • 4. Nárys dějin charitní služby chudým a trpícím • 5. Služba potřebným – diakonie jako konstitutivní prvek praxe církve • 6. Pastorační koncept • B Speciální část • 7. Mládež • 8. Senioři • 9. Osoby se zdravotním postižením • 10. Bezdomovci • 11. Uživatelé drog • 12. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody • 13. Nemocní • 14. Nemocní v terminálním stadiu • 15. Etnické menšiny • 16. Teologický a pastorační aspekt komunitní práce Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

3. Pachatelé trestných činů • Pachatelé trestných činů jsou • muži i ženy • lidé, kteří se dostali do konfliktu se zákonem poprvé, i recidivisté • pachatelé mladiství i dospělí, a to i v důchodovém věku • příslušníci různých národností, kultur, vyznání, politického přesvědčení včetně extremistických směrů, sociálních vrstev • osoby podléhající různým závislostem • osoby s krátkodobým trestem i s trestem doživotním • pachatelé trestných činů zaměřených proti majetku, zdraví nebo životu druhých lidí • Proto je nutná diferenciace přístupu pastoračního pracovníka ke každému jedinci. • Toto pojednání se týká především skupiny, která je vystavena největšímu riziku obtížné reintegrace do společnosti a tím i riziku recidivy. Tvoří ji pachatelé odsouzení za zvláště závažné trestné činy k výkonu trestu odnětí svobody (dále VTOS) přesahujícímu sedm let. Prodlužující se délka trestu s sebou přináší zvýšený tlak na přizpůsobení se vězeňskému prostředí a jeho přijetí jako součásti běžného života. Důsledky: • snížení nebezpečí konfliktů během výkonu trestu • zhoršení možnosti změny postojů odsouzeného. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

4. Výkon trestu odnětí svobody • VTOS: zcela nová životní etapa – nutnost přijmout novou společenskou identitu. Dosud svobodný člověk se stává vězněm, čili nedobrovolnou součástí vysoce organizovaného systému, v mnohém potlačujícího jeho individualitu. • Všechno své myšlení i úsilí nasměruje k tomu, aby se co nejrychleji tohoto tlaku zbavil, stal se opět „svobodným“ člověkem a mohl se vrátit do života, z nějž byl odsouzením vyňat. • Toto jeho úsilí je logické a jasné. Méně jasné je, kdo se později z výkonu trestu vrátí: • od zatrpklého vyvržence, nenávidějícího všechny a všechno a toužícího po mstě, • přes štvance snažícího se dohnat to, oč jej vězení připravilo, • až po kajícníka snažícího se napravit zlo, které spáchal. • Přes svoji různost mají tyto varianty přístupu k životu po propuštění společný základ: tím je postoj k vlastnímu činu, stojícímu na počátku vězeňské životní etapy. • Odmítání přijetí zodpovědnosti za spáchaný čin stejně jako utvrzování se ve vlastní nevině, podpírané sváděním viny na okolí, vede ke zcela jinému postoji, než upřímné a kající vyznání viny a přijetí zodpovědnosti za následky chybného jednání. Bez skutečně pravdivého přístupu k minulosti však není možné začít budovat novou, naděje a smyslu plnou budoucnost, realizovatelnou po propuštění. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

5. Historie vězeňské duchovní služby • Bible: součást péče o chudé (Mt 25) • Navštěvovat vězněné = jeden ze skutků tělesného milosrdenství • Justiniánův kodex 533: právo biskupů dozorovat věznice • Ve středověku se církev o vězně nezajímala; trest chápán jako odplata za zlý čin, většinou hrdelní • Vězeňští kaplani poprvé v Anglii v 16. stol. – prvky klášterního života, snaha o nápravu vězňů • 19. stol. – rozvoje vězeňské duchovní služby v Evropě, včetně Rakouska-Uherska • P. František Josef Řezáč: Vězeňství v posavádních způsobech svých s návrhem o zdárnější trestání a polepšování zločinců. • Komunismus: zrušení duchovní péče; nový rozvoj po roce 1989 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

6. Úkoly pastoračního pracovníka po dobu klientova výkonu trestu • Pomoci vězni poznat, přijmout a kajícně vyznat svůj minulý hřích, potrestaný rozsudkem, • pomoci vězni najít cestu, jak odstraňovat – nebo alespoň snižovat – jeho následky pro oběť či její pozůstalé, • dovést prozřevšího člověka k naději, dané každému upřímnému kajícníku. • Ke splnění těchto úkolů mohou být použity všechny dostupné metody práce, jako např.: • individuální i skupinové pohovory, • psychodramata, v nichž se rozehrají různá řešení jednotlivých situací, předcházejících trestný čin, • rozbory literárních či filmových děl, zaměřené na ukázání možností pozitivních řešení krizových situací, • biblické hodiny a bohoslužby, (je prospěšné vyvarovat se dogmatických rozdílů mezi jednotlivými denominacemi!), • kulturní pořady, přinášející silné podněty pro promýšlení dosavadních životních postojů a priorit Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

7. Postoj odsouzeného k vlastní vině • Odmítání viny: • Klient zločiny poctivě a nehraně odsuzuje, a kdyby připustil, že se jich vědomě dopustil, odsoudil by i sám sebe. Proto často velmi krkolomně zdůvodňuje, proč se vše stalo jinak, než jak dokázalo vyšetřování a než je zapsáno v rozsudku, a proč onen hrůzný čin musel spáchat kdokoli jiný, jen ne on sám. • Pastorační pracovník stojí před úkolem narušit tuto mnohdy velmi vypilovanou pohádku a dovést klienta k pravdivému sebepoznání a k nutnosti svědomitě a pravdivě rozebrat příčiny, z nichž jeho trestný čin vyrostl. • Přiznání viny: • Sebeodsouzení: Někteří z těch, kteří se sami dopracovali k poznání, že oni jsou opravdu vrahy, se nejen odsoudili, ale i vynesli nad sebou rozsudek smrti a vykonali jej. Sebevraždy z výčitek svědomí nejsou sice nijak časté, ale vyskytují se. • Nepřímé vyviňování: častým argumentem klientů, kteří přiznávají svůj čin, je poukazování na jakousi „osudovou nevyhnutelnost“, s níž v dané situaci nemohli jednat jinak, protože neexistovalo a neexistuje jiné řešení tehdejší situace, než to, které museli – sice neradi, ale nevyhnutelně – zvolit. • Úkolem pastoračního pracovníka v takovéto situaci je vést klienta k přijetí skutečnosti, že osudová nevyhnutelnost je v přímém rozporu se stvořitelským plánem, podle nějž má každý člověk možnost svobodné volby postoje k situaci, která může být sama o sobě nezměnitelná. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

8. Problémy klienta po propuštění z výkonu trestu • Existenční: získání práce, příp. i bytu – umocněno nezvyklostí komunikovat s úředníky. • Společenské: lidé, mezi něž se klient vrátil, běžně řeší situace, které on sám nezvládá, a používají věci, které on nemá, často ani nezná; mají zážitky, které jemu naprosto chybí, stejně jako oni nerozumí jeho zážitkům a vzpomínkám z výkonu trestu. Důsledky: propad do izolace, pocit méněcennosti, pád na dno společenského žebříčku. • Rodinné: propuštěný se těžko zapojuje do všedního života rodiny – během trestu se jí odcizil; mívá tendenci jednat s dospívajícími dětmi, jako by byly stejně staré jako v době jeho zatčení; vrátí-li se ke svým rodičům, ti s ním často jednají jako s malým dítětem nebo jako s nesvéprávným jedincem. • Partnerské: jsou dány ztrátou každodenní nutnosti tolerovat osoby druhého pohlaví spolu s návykem nesvěřovat se a od druhého očekávat jakýkoli podraz – to často vede k podezřívavosti, tajnůstkářství a ke kontrolování partnerky; Významnou roli mohou hrát i sexuální praktiky, které si odsouzený během výkonu trestu osvojil; problémem je i navazování nových vztahů – otázka, zda mají potenciálnímu partneru říci o své minulosti. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

9. Pomoc klientovi po propuštění z výkonu trestu • Vězeňský pastorační pracovník by měl klást důraz na následující oblasti: • Morální kvalita prostředí, z něhož odsouzený vyšel a s nímž měl během výkonu trestu pravidelný kontakt – je klíčovým faktorem ovlivňujícím život odsouzených • Hledání hodnotové stupnice: Z hlediska logoterapie je úkolem interventa pomoci klientovi nalézt jeho vlastní hodnotovou stupnici a světonázor. Klient má být veden k poznání a využití konkrétních možností vlastní existence. Tím se logoterapie stává výchovou k odpovědnosti. • Celoživotní poslání: Vedle dílčích úkolů, rozvíjejících klientovu sebedůvěru a řešících jeho aktuální životní situace, lze uvažovat i o úkolu jako o celoživotním poslání. To má smysl zvláště pro odsouzené, kteří mají na svědomí trestné činy s neodstranitelnými následky. V takové situaci nestačí vést klienta pouze k postupné nápravě pokřivených sociálních a jiných vazeb, ale je potřeba mu pomoci nalézt takovou sféru zájmu, v níž by prožíval vědomí vlastní naděje a odpovědnosti. • Verifikovatelnost dosažení těchto cílů je velmi obtížná: vězeňský pastorační pracovník se většinou setká pouze s těmi svými bývalými klienty, kteří vzdor vší snaze selhali a vrátili se do výkonu trestu, mnohdy s naprosto stejným trestným činem. S touto zátěží se musí pastorační pracovník trvale vyrovnávat. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

10. Legislativní rámec pastorační činnosti církví ve věznicích ČR • Zákon o církvích a náboženských společnostech č. 3/2002 Sb., § 7 odst. 1 písm. b): zvláštní právo církví a náboženských společností s patřičným stupněm registrace pověřovat osoby k výkonu duchovenské činnosti v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody. • Zákon o výkonu trestu odnětí svobody č. 169/1999 Sb., § 20 – možnosti působení církví a náboženských společností: „Církev se může podílet na naplňování účelu výkonu  trestu poskytováním  duchovní služby zejména • a) konáním bohoslužeb pro zájemce z řad  odsouzených, • b) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu k náboženským úkonům, • c) vedením studijních hodin k výkladu náboženských textů, • d) zajišťováním duchovní a náboženské literatury a zpěvníků, • e) pořádáním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě koncertů hudebních skupin a jednotlivců, • f) při přípravě odsouzených k jejich propuštění, • g) dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosažení  účelu výkonu.“ • Podobně Zákon č. 293/1993 o výkonu vazby, § 15 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

11. Dohoda o duchovní službě • Na základě Dohody o duchovní službě ze dne 18. 8. 2008 mezi Vězeňskou službou České republiky, Ekumenickou radou církví České republiky a Českou biskupskou konferencí vykonávají pastorační službu ve věznicích pověření duchovní všech zúčastěných církví. • Podmínky: • Bezúhonnost • Pověření ze strany odpovědného orgánu církve • Doporučení výkonným výborem o.s. Vězeňská duchovenská péče • Formy: • Pracovní poměr v dané věznici • Dobrovolné poskytování duchovenské služby – alespoň 2x měsíčně • Organizace: • Hlavní kaplan • Rada pro duchovní službu ve věznicích a ústavech: • řešení základních mezicírkevních a koncepčních otázek • Členové: zástupce České biskupské konference, zástupce  Ekumenické rady církví,  vrchní ředitel kabinetu generálního ředitele Vězeňské služby, předseda Vězeňské duchovenské péče a hlavní kaplan. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

12. Práva pověřených osob (čl. 6, odst. 2) • a) vstupovat do věznice, v níž konají duchovní a pastorační činnost, a pohybovat se v ní v rozsahu stanoveném vnitřními předpisy, • b) podílet se vhodnými formami na duchovně výchovné činnosti,  • c) upozorňovat příslušné služební funkcionáře na zjištěné nedostatky, které brání řádnému výkonu duchovní a pastorační činnosti, • d) požadovat informace o stavu a chování obviněných, odsouzených a chovanců, jimž  poskytují duchovní a pastorační činnost , • e) nahlížet do osobních spisů odsouzených, jimž poskytují duchovní a pastorační činnost, pokud s tím tyto osoby souhlasí, • f) přinášet do věznice nebo ústavu, v nichž konají duchovní a pastorační činnost, náležitosti nezbytné pro provádění náboženských  úkonů, a to v rozsahu a množství schváleném ředitelem příslušné organizační jednotky. Víno pro potřeby eucharistie propustí orgány kontroly v množství maximálně do 2 dcl. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

13. Seznam církví  sdružených v ERC, na které se vztahuje působnost Dohody I. Členské církve ERC • 1. Apoštolská církev • 2. Bratrská jednota baptistů • 3. Církev bratrská • 4. Církev československá husitská • 5. Českobratrská církev evangelická • 6. Evangelická církev metodistická • 7. Evangelická církev a.v. v ČR     • 8. Jednota bratrská • 9. Pravoslavná církev v českých zemích • 10. Slezská církev evangelická augsburského vyznání • 11. Starokatolická církev II. Přidružené církve • 12. Armáda spásy III. Pozorovatelé ERC • 13. Anglikánský sbor sv.Klimenta v Praze • 14. Církev adventistů sedmého dne • 15. Federace židovských náboženských obcí v ČR Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

14. Vězeňská duchovenská péče, o.s. • Dobrovolné sdružení křesťanů – duchovních i laiků, kteří byli vedením svých církví pověřeni duchovenskou službou ve věznicích ČR. • VDP působí na základě spolupráce a vzájemné tolerance církví a náboženských společností v ekumenickém duchu a udržuje těsné vztahy s Ekumenickou radou církví v ČR (ERC) a Českou biskupskou konferencí (ČBK). • Svoji činnost zaměřuje především na: • 1. spolupráci, výměnu zkušeností a pomoc při duchovenské, pastorační, příp. charitativní službě pověřených osob vězňům (obviněným i odsouzeným); • 2. vytváření vhodných podmínek pro práci církví v zařízeních VS ČR; • 3. vytváření vhodných podmínek ve svých církvích ke službě a pomoci vězňům i propuštěným; • 4. snahu o praktickou spolupráci s vězeňským personálem na všech úrovních. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

15. Zpovědní tajemství v trestně-právních záležitostech • Zákon č. 3/2002 Sb. (Zákon o církvích) § 7: Zvláštní práva registrovaných církví a náboženských společností • f) zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství, je-li tato povinnost tradiční součástí učení církve a náboženské společnosti nejméně 50 let; tím není dotčena povinnost překazit trestný čin uložená zvláštním zákonem (§ 167 trestního zákona). • Právní řád ČR výslovně zbavuje kněze zákonné povinnosti oznámit závažný trestní čin, o němž se dověděl v rámci zpovědi (§ 168 trestního zákona), a zároveň ho zbavuje povinnosti svědčit o takovém trestném činu, nezbavuje ho však povinnosti překazit trestný čin, pokud o jeho přípravě ví předem. • Zákon č. 140/1961 Sb. (Trestní zákon) § 168: Neoznámení trestného činu • (3) … Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. • Zákon č. 141/1961 Sb. (Trestní řád) § 99: Zákaz výslechu • (2) … Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

16. Duchovní služba v armádě ČR • Rozkaz ministra obrany České republiky č.19 z 3. června 1998: Zřízení duchovní služby v rezortu Ministerstva obrany • Smlouva mezi Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí o podmínkách vzniku a působení duchovní služby v resortu ministerstva obrany • Dohoda o spolupráci mezi Ministerstvem obrany, Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí o duchovní službě v rezortu MO. • Pastorační centrum Duchovní služby AČR v Lulči nedaleko Vyškova bylo slavnostně otevřeno 6. července 2007. Slouží jako výcvikové a školící zařízení, ve kterém se pořádají etické semináře pro vojáky v základním výcviku, instruktory výcviku, vrchní praporčíky a podobně. Je i místem neformálních setkání vojáků před odjezdem do zahraničních misí a po jejich návratu. • Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého v Kanovnické ulici v Praze na Hradčanech. Dnes je místem modliteb, například za mír a za padlé a zemřelé. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

17. Dohoda o spolupráci mezi MO, ERC a ČBK o duchovní službě v rezortu MO • Duchovní služba má za úkol zejména • podporovat velitele všech stupňů v jejich odpovědnosti za naplňování a ochranu lidského rozměru života každého vojáka v činné službě a občanského zaměstnance (dále jen pracovníků rezortu Ministerstva obrany); • nabízet pomoc při řešení osobních krizí i těžkostí, které vznikají v pracovním, osobním a rodinném životě pracovníků rezortu Ministerstva obrany; • přispívat k rozvíjení a prohlubování demokratických tradic evropské kultury v rezortu Ministerstva obrany; • vytvářet podmínky pro naplňování ústavně zaručených lidských práv, která souvisejí se svobodou vyznání pro pracovníky rezortu Ministerstva obrany ve všech situacích spojených s plněním jejich služebních a pracovních povinností. • Partnerem ministra obrany ČR pro koncepční otázky a zásadní jednání, která se týkají problematiky spojené s duchovní službou v rezortu Ministerstva obrany, je Rada pro duchovní službu, ve které jsou zastoupeni: • hlavní kaplan Armády České republiky (AČR); • jeden duchovní z církví, které se účastní této dohody, který působí jako poradce ministra obrany pro duchovní službu a kterého jmenuje ministr obrany ČR na základě doporučení těchto církví; • zástupce Ekumenické rady církví; • zástupce České biskupské konference; • zástupce AČR, kterého určí náčelník Generálního štábu AČR; • zástupce Civilní ochrany, kterého určí velitel Civilní ochrany České republiky. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

18. Funkční náplň vojenského kaplana • Je přímo podřízen veliteli útvaru, u kterého vykonává svou službu. • Zodpovídá za naplňování a dodržování pokynů hlavního kaplana ve své podřízenosti. • Je poradcem velitele v oblasti duchovní služby, etických a morálních hodnot, náboženských otázek. • Podporuje velitele velitelství a velitele všech podřízených stupňů v jejich odpovědnosti za naplňování a ochranu lidského rozměru života každého vojáka v činné službě a občanského zaměstnance. • Zodpovídá za vytváření podmínek pro naplňování ústavně zaručených lidských práv, která souvisejí se svobodou vyznání pro pracovníky dané součásti ve všech situacích spojených s plněním jejich služebních a pracovních povinností. • Poskytuje pomoc při řešení osobních krizí i těžkostí, které vznikají v pracovním, osobním a rodinném životě pracovníků velitelství a přímo podřízených součástí. • Zajišťuje odborné vzdělávání v oblasti etiky a religionistiky formou přednášek, seminářů či besed. • Vykonává nebo zabezpečuje duchovní službu pro příslušníky velitelství i přímo podřízených stupňů a jejich rodiny včetně bohoslužeb pro všechny církevní denominace sdružené v rámci České biskupské konference a v Ekumenické radě církví. • Spolupracuje s duchovními církví a náboženských společností civilního sektoru, není-li činnost těchto duchovních v rozporu s posláním a působností rezortu Ministerstva obrany. • Spolupracuje s duchovními jiných armád v rámci mezinárodních vojenských aktivit. • Spolupracuje s vojenskými lékaři, psychology a dalšími pracovníky, kteří zabezpečují sociální politiku na úrovni velitelství. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

19. Souhrn • Posláním pastoračního pracovníka ve výkonu trestu odnětí svobody je pomoci klientovi najít hlubší smysl života, než jaký měl v době spáchání trestného činu, a dovést jej k poznání, že k dosažení svého cíle lze použít prostředky, které nejsou v rozporu se zájmy ostatních lidí a společnosti. To je téměř vždy spojeno s nutností změnit hodnotovou stupnici. Zde může pastorační pracovník nabídnout kriteria, definovaná Desaterem a Biblickým svědectvím. • Dalším důležitým úkolem pastoračního pracovníka je připravit odsouzené, kteří strávili ve výkonu trestu odnětí svobody delší dobu – více než 7 let – na návrat do civilní společnosti. Přitom je třeba vzít v úvahu, že mohou nastat problémy v oblasti existenční, společenské, rodinné , partnerské a dalších. • V souladu s platnou českou legislativou vykonávají pastorační službu ve věznicích a vazebních věznicích v ČR duchovní a dobrovolníci, kteří jsou k tomu vedením svých církví pověřeni. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

20. Literatura Základní: • ERIKSON, Erik H. Die Kindheit und die Gemeinschaft, Bonn, Neumann Verlag, 1957. • FRANKL, V.E. Lékařská péče o duši, Brno, Cesta 1997. • HÁLA, J. Teorie a praxe českého vězeňství I + II. České Budějovice, ZSF JU 1997 + 1999. • ŘEZÁČ, F.J. Vězeňství v dosavadních způsobech svých s návrhem o zdárnější trestání a polepšování zločinců. Příloha časopisu „České vězeňství“ 3, 1995, s. 4-5. • VACEK, E. Jakou šanci mají propuštění vězni . Časopis České vězeňství 4,1996, s. 1, 6-14. Doporučená: • FRANKL,V.E. Vůle ke smyslu, Brno, Cesta 1998. • FRANKL, V.E. Psychoterapie pro laiky, Brno, Cesta 1998. • FRANKL, V.E.Teorie a terapie neuróz, Praha, 1999. • ŘEHÁČEK, M a spol. Uplatňování resocializačních programů u odsouzených. Časopis České vězeňství 3,1995, s. 3, 6-7. • UHLÍK, J. F.J Řezáč – reformátor vězeňství a školství 19.století. Příloha časopisu České vězeňství 5,1997, s. 2. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008