Liberalismus

1. Liberalismus Liberalismus je jakási „metaideologie“ v tom nejširším slova smyslu, ve všech svých variacích formující Západní civilizaci… Všechny současné hlavní ideologické proudy přijaly v jisté formě dědictví liberalismu (svoboda, lidská práva, ústavní demokracie, vláda práva) Liberalismus - jako politická doktrína - jako ekonomická doktrína

2. Eugene Delacroix: Svoboda vede lid na barikády

3. Hodnoty liberalismu • individualismus (primát jednotlivce před společností) • svoboda(co nejširší svoboda sladitelná se svobodou druhých) • rovnoprávnost (nikoli rovnost) • rozum(vychází z osvícenství, proti „předsudkům“) • spravedlnost (rovnost příležitostí, meritokracie) • tolerance a rozmanitost(pluralita)

4. Liberalismus • John Gray, Liberalismus (1986) • Liberalismus je : • individualistický • egalitářský • univerzalistický • melioristický

5. Kořeny klasického liberalismu • John Locke (1632 – 1704) • ideál konstituční monarchie, smluvní teorie státu • moc zákonodárná, výkonná (soudní), federativní • Dvě pojednání o vládě (1689), Dopis o toleranci (1689) • Charles Montesquieu (1689 – 1755) • O duchu zákonů (1748) • Dělba moci: • zákonodárná (legislativa) • výkonná (exekutiva) • soudní (justice) • Realizováno v ústavě USA

6. Základní lidská práva John Locke: Právo na život, svobodu, majetek (life, liberty, property) Thomas Jefferson: Právo na život, svobodu a sledování štěstí (life, liberty, pursuit of happines)

7. Adam Smith Otec ekonomie Adam Smith Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776) Idea laissez faire je spojována s tzv. neviditelnou rukou trhu. - idea přirozeného (spontánního) řádu - spojuje jeho prosazování v hospodářství s ekonomickou svobodou - harmonie individuálního a společenského zájmu (že egoismus individua se nemusí stát nutně neslučitelným se zájmem celku

9. Klasický liberalismus • - individualismus • - svoboda • - laissez faire

10. Svoboda svoboda negativní – formální V klasickém liberálním a neoliberálním pojetí je svoboda spíše prostou absencí nátlaku (obvykle se kryje se základními, všeobecnými lidskými právy) svoboda pozitivní – účinná V sociálně liberálním a socialistickém pojetí je ambice svobodu jednotlivce naplnit nějakým konkrétním obsahem. (obvykle vyjádřena sociálními, nárokovými právy)

11. Utilitarismus a pragmatismus 1.Princip následků 2.Princip užitečnosti 3.Princip hédonismu 4.Princip sociální (nejde jen o štěstí samotného jednajícího, ale o štěstí všech, jichž se jednání dotýká, o co možná největší štěstí co možná největšího počtu lidí a vposledku o sociální prospěch všech lidí vůbec) John Dewey – Rekonstrukce liberalismu (slovensky 2001) Blahobyt pro všechny, co nejširší demokratizace, silní role státu, kontrola ekonomiky

12. Kořeny moderního liberalismu Jeremy Bentham (1748 –1832) Přirozená práva – hloupost, kritérium štěstí – užitek John Stuart Mill (1806 – 1873) On Liberty (1859) Úvahy o vládě ústavní (1861) Ideál „liberální demokracie“, utilitarismus

13. slabší individualismus • morálka není důležitá • pozitivní svoboda • rovnost příležitostí • odpovědnost státu • silný individualismus • důraz na morálku • negativní svoboda • formální rovnost • důraz na slabý stát

14. Moderní (sociální, progresivní) liberalismus - Zatímco klasický liberalismus považoval výraznou sociální nerovnost ve společnosti za přirozenou, žádoucí a morální, moderní liberalismus usiluje o vyrovnání sociálních nerovností, za tímto účelem začal usilovat o spojení se státní mocí - klasický liberalismus stavěl na individualismu a meritokracii, moderní liberalismus se vyznačuje příklonem ke kolektivismu, pragmatismu a socialismu.

15. Současná debata o spravedlnosti John Rawls (A Theory of Justice, 1971) „kolektivistický liberalismus“ ((levicově liberální pozice) spravedlnost jako „férovost“, experiment „závoje nevědomosti“, sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů) X Robert Nozick (Anarchy, State and Utopia, 1974)„anarcholibertarianismus“ (libertariánská pozice) spravedlnost jako „právo“, odmítá redistribuci majetku jakožto zásah do práv člověka, odmítá aby jedni byli prostředkem druhých

16. „Sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů“. (John Rawls) „Nejdůležitější změna, k níž rozsáhlá státní regulace vede, je psychologického typu - proměna lidského charakteru. To je z povahy věcí pozvolný proces, který trvá ne několik let, ale dokonce jednu nebo dvě generace“. (F. A. Hayek)

17. Keynesianismus John Maynard Keynes (1883-1946) Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936) (neo)klasická ekonomie – volný trh je autoregulační, státní zásahy škodí X státní rozpočtová stimulace poptávky v dobách deprese a krytí jejího schodku v době konjunktury, v době ekonomické prosperity stát vytváří přebytky, kterými pak stimuluje ekonomiku v době krize, kdy ekonomika stagnuje

18. Neoliberalismus • čerpá z tradice klasického liberalismu (neoklasický liberalismus) • zdůrazňuje liberální hodnoty zejména v ekonomické sféře („laissez faire“) • obhajuje minimální stát, považuje svobodný trh za samoregulující (reakce na Keynesianismus, sociální liberalismus • odmítá a omezuje sociální stát • (F. A. Hayek, M. Friedman)

19. „Tři liberalismy“ (Pavel Barša) BARŠA, Pavel. Síla a rozum. Spor realismu s idealismem v moderním politickém myšlení. Praha:Filosofia, 2007, s. 272–303 »etický Je v zásadě klasickým liberalismem, vycházejícím z „perfekcionismu“ klasických liberálů, kteří měli zcela konkrétní představu o „etickém projektu dobrého života“a jejich hodnoty byly legitimizovány rozumem a často i náboženskými představami. »neutralistický Rozklad víry v univerzální rozum a odmítnutí legitimity náboženských hodnot v postmoderní éře přinesl úsilí „neutralistických“ kantovnských liberálů (Rawls, Dworkin, Nozick) zachránit v kontextu etické plurality racionalistický základ liberalismu a etickou pluralitu zarámovat obecnější morální shodou »realistický Realistický realismus tedy odmítá nejen akceptovat jako východisko politických procesů konkrétní (racionální či náboženskou) morální představu o člověku a společnosti, ale i hledat „meta-etiku“ společnou jinak plurálním pohledům na morálku jako „neutralističtí“ liberálové. Konsensus na určitých principech a pravidlech v rámci společnosti a demokratického procesu je tak výsledkem politických procesů vyjednávání a poměru soupeřících sil a názorových konceptů v rámci společnosti, nikoli předpokladem.

20. univerzální střet řádů „percepce-Bytí“teorie univerzálního střetu liberalismu a konzervatismu člověk zakouší vlastní svobodu i odpovědnost za své bytí na světě, tvoří jedinečný řád světa, organizuje své schopnosti k vrcholnému vyjádření ve vlastní neopakovatelné existenci. Moralita jako EMPATIE člověk zakouší omezení této nekonečné svobody tvorby, pokoru ve vztahu k historii vlastního rodu (tradice) i k fenoménům přesahujícím jeho vůli (transcendence). Moralita jako MRAVNÍ SÍLA

21. Vždy jde o formu syntézy řádů, v minulosti to byl zejména střet nových a starých forem politického řádu, levice – pravice, v současnosti je to zejména střet sociálního liberalismu X demokratického konzervatismu Individualismus, odpovědnost, tradice, autorita, přirozenost, oprávněnost nerovnosti, sociální nederminovanost základní lidská práva, negativní svoboda, absolutní hodnoty, depolitizace morálky Egalitarismus, emancipace, všestranný rozvoj, seberealizace, blahobyt, spravedlivá distribuce nová lidská práva, pozitivní svoboda, relativita hodnot, politizace morálky

22. Ideje klasického a moderního liberalismu ve střetu aliance KL a konzervatismu x aliance ML a socialismu rovná daň x progresivní daň (DPH, daň z převodu nemovitosti, daňové slevy) základní práva x sociální a emancipační práva (kouření v restauracích, registrované svazky, adopce homosexuály) Zastupitelská demokracie x přímá demokracie (otázka referend, přímá volba prezidenta, poměrný volební systém, „odvolatelnost politiků“)