První pomoc

1. První pomoc

2. Proč ji poskytnout? • Poskytování první pomoci není složité!!!!!!!! • Nejtěžší chvílí je rozhodování, zda pomůžu. • V lidském mozku jsou zakódovány dvě protichůdné reakce - útok nebo útěk. • Útěk před přesilou nepřátel Vám zachrání život. • Útěk před poskytnutím první pomoci nikomu život nezachrání. • Mnoho lidí o sobě v rozhodujícím okamžiku zapochybuje a první pomoc neposkytne.

3. Legislativa Citace: Ustanovení § 207 trestního zákona zní:1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

4. 155 nebo 112 • Kdy volat 155Vždy, došlo-li k náhle poruše zdraví, úrazu nebo nehodě s většími následky. Nejčastěji jde o tyto stavy: • Neobvyklá bolest na prsou • Potíže s dechem, dušnost • Porucha vědomí, bezvědomí • Vážnější úraz • Otrava léky či chemikáliemi • V případě, že se jedná o dlouhodobě trvající poruchu zdraví bez neobvyklého zhoršení, nevolejte.

5. Jak volat 155 Volání je vždy zdarma. • Při telefonování z veřejného telefonního automatu nepotřebujete mince ani kartu. • Pozor při volání z mobilního telefonu: vždy zdůrazněte, kde se přesně nacházíte - včetně města.

6. Kde? Kdo? Co? Obvyklá sada otázek: • Co přesně se stalo – tato informace je nutná k posouzení, jakou pomoc vyslat. • Přesné místo, kde došlo k události – Minuty mnohdy zachraňují. Pokud voláte z mobilního telefonu uveďte i město. • Informace o postiženém – Kdo: pohlaví, přibližný věk, počet postižených. • Informace o volajícím: číslo telefonu a své jméno • NIKDY NEZAVĚŠUJTE PRVNÍ!!!!!!!!

7. Co si probereme • Kardiopulmonální resuscitaci • Obstrukce dýchacích cest • Šokové stavy • Zástava krvácení • Zlomeniny • Obvazy • Ende

8. Jak to začíná. • Jdeme po louce a najednou vidíme ležet na zemi na břiše člověka. • Co uděláme??

9. Pohled • Tak nejdříve se asi podíváme, zda se jen tak neválí a nespí. • Už pouhý pohled nám toho totiž může hodně prozradit. • Jakou má barvu kůže? • Nevytéká odněkaď krev? • Nemá křeče? • V jaké poloze leží? • …(Prostě cokoliv, co by vám přišlo divné.)

10. Co slyšíme • Nelape po dechu? • Nemá problémy s výdechem? Pokud se nám něco nezdá, následuje pět kroků. Ty ale nemusí být provedeny všechny.

11. 1) Zjištění stavu vědomí • Oslovení • Zatřesení (může být neslyšící) • Bolestivý podnět: např. Štípneme ho do ucha • Protože jsme se k němu tímto dostatečně přiblížili uplatní se další náš smysl čich. • Není cítit alkohol?

12. 2) Kontrola páteře a otočení • Srovnáme zraněnému končetiny. • Kontrola páteře: 2 prsty jedné ruky (ukazováček a prostředníček) jedou přímo po páteři a 2 prsty druhé ruky kontrolují, aby jely první dva stále po páteři. • !!Při podezření na poranění páteře (např. hrbol na páteři) se zraněným nehýbáme!! • Přetočení na záda pomocí páky: • 1. Přistoupíme k postiženému z levého boku, pravou ruku prostrčíme pod jeho levou a chytneme ho za pravou nohu. • 2. Levou ruku dáme pod jeho levou ruku a chytneme ho za krk, aby se při obracení nepraštil do hlavy.

13. 3) Kontrola dechu • 1. Pohledem – Vidíme, jak se břicho a hrudník zvedá a klesá. • 2. Pohmatem - Položíme ruku na břicho. Cítíme, jak se zvedá • 3. Poslechem - Přiložíme ucho k puse a nosu. Slyšíme, jak se nadechuje a vydechuje. • Když nedýchá • Vyndejte všechno zpod hlavy. • Zakloňte hlavu. • Pokud následuje zřetelný nádech, neustále kontrolujte dýchání. • Nedýchá normálně ani po záklonu hlavy (Lapavé dechy „jako kapr “nestačí !)? • Nehledejte puls (je to zdržení, člověk, který nedýchá normálně a nereaguje na bolest, potřebuje srdeční masáž). • V tento okamžik se volá 155.

14. 4) Kontrola tepu • Nahmatáme na krkavici (jedna z nej tepen) • Počítáme kolik tepů má za 15 vteřin, výsledek vynásobíme 4. • Normální tep u dospělého člověka je asi 60-80 tepů za min. • !!!V případě, že člověk nedýchá a netepe okamžitě voláme záchranku, pokud jsme ji ještě nevolali. Není-li nablízku telefon nebo jiný člověk musíme začít resuscitovat bez volání!!!

15. 5) Kontrola jiných zranění • Zkontrolujeme krvácení, či nemá jiná viditelná zranění. (Nemá cenu pumpovat, když by nám krev vytékala ránou.) • Viditelné: Zastavte tlakem v ráně, bránit infekci. • Vnitřní: Poznáme jen dle mechanismu úrazu (poranění trupu). • Zvednutím končetin přesuneme k srdci asi půl litru krve. • Kontrola kostí: • Kosti se kontrolují protitlakem - ruce dáme na končetinu každou z jedné strany a zatlačíme proti sobě, když se kost prohne nebo v ní zapraská je naštípnutá nebo zlomená. • Kontrola hybnosti kloubů - s každým zahýbáme.

16. Když dýchá a tepe mu srdce. • Postižený v bezvědomí, který dýchá a má hmatný tep, nesmí zůstat ležet na zádech. • Mohl by mu zapadnout jazyk, nebo by se mohl zadusit slinami či zvratky. • Stabilizovaná poloha, je poloha na boku, kdy má člověk hlavu zakloněnou tak, aby mu sliny aj. mohly vytékat z pusy. • Nestále kontrolujeme základní životní funkce – dech a tep.

17. Stabilizovaná poloha • Klekneme si k jeho boku. • Nohu blíže k nám dáme do pravého úhlu. • Ruku blíže k nám vsuneme pod jeho pánev (narovnáme prsty). • Vzdálenější ruku mu položíme na břicho. • Chytneme ho za vzdálenější rameno a zvednuté koleno, přetočíme ho. • Ruku, za kterou jsme ho otáčeli, mu dáme pod hlavu. • Hlavu zakloníme a otevřeme mu pusu (výtok).

18. Když nedýchá a netepe - Kardiopulmonální resuscitace • Kardiopulmonální resuscitace (KPR) slouží k obnovení základních životních funkcí postiženého. • KPR slouží k obnovení dodávky okysličené krve do tkání (hlavně do mozku - buňky odumírají už po 3-5 min. bez O2). • Oživování provádíme při poruše či zástavě dechu a krevního oběhu pomocí umělého dýchání (z plic do plic) a nepřímou srdeční masáží. • Je-li jen 1 zachránce, u dospělého nejdříve volá RZP a až pak resuscituje ("call first"), u dětí nejprve provádí 1 minutu KPR a pak volá RZP ("call fast"). Nezahajujeme: • Při přítomnosti jistých známek smrti (posmrtné skvrny a ztuhlost) • Při poraněních neslučitelných se životem (oddělená hlava od trupu, rozdrcený otevřený hrudník, břicho...) • KPR by mohla ohrozit životy jiných (nebezpečné zamoření,...)

19. Kardiopulmonální resuscitace I. Zástava dechu • Příčiny • neprůchodnost dýchacích cest (ucpání kořenem jazyka, cizího těla nebo vody při tonutí, škrcení, zával hrudníku, otok (alergická reakce,..) • poranění hrudníku • dušení důsledkem vdechování kouře nebo onemocnění (asthma, laryngitida, epiglotitida... ) • Příznaky • nejsou patrné dýchací pohyby, není cítit proud vzduchu z dýchacích cest • promodrávání (sliznice, rty, nos, brada, ušní lalůčky) - cyanóza

20. Kardiopulmonální resuscitace II. Zástava krevního oběhu • Příčiny • náhlá srdeční příhoda • úraz elektr. proudem • Příznaky • není cítit tep na "velkých" tepnách • bledá, šedivá ("mrtvolná") barva kůže

21. Kardiopulmonální resuscitace III. • Sekvence A-B-C • A - Airways (zajištění průchodnosti dýchacích cest) • B - Breathing (zajištění dýchání) • C - Circulation (zajištění krevního oběhu)

22. Kardiopulmonální resuscitace IV. A) Uvolnění dýchacích cest (Airway) • Poloha vleže na zádech na pevné podložce • Otevření a přehlédnutí ústní dutiny, v případě potřeby její vyčištění 2 prsty (překážku nevyhledáváme, pokud na sebe sama neupozorní.....) • Záklon hlavy -> tlak na čelo hranou jedné ruky, prsty druhé ruky zdvíháme bradu • Trojitý manévr (záklon hlavy, předsunutí horní čelisti a otevření úst)

23. Kardiopulmonální resuscitace V. C) Zahájení nepřímé srdeční masáže (Circulation) • Hranu jedné dlaně položíme doprostřed hrudní kosti (na nahý hrudník - u mužů spojnice bradavek, druhou dlaň položíme na první, případně propleteme prsty obou rukou. • Prsty směřují kolmo k hrudní kosti, nedoléhají k hrudníku, během masáže nevzdalujeme ruce od hrudníku. • Paže zachránce jsou napnuté v loktech a kolmo k ose těla postiženého. • Pohyb vychází z pánve a nikoliv z rukou. • 30 stlačení hrudníku frekvencí 100 stlačení/min.

24. Kardiopulmonální resuscitace VI. B) umělé dýchání (Breathing) • Záklon hlavy ->dlaň jedné ruky přitiskneme na čelo, prsty této ruky stiskneme nos druhá ruka přidržuje bradu. • 2 vdechy s dostatečným objemem (hrudník se viditelně zvedá/klesá), ale raději méně něž více. • Vdechy musí být plynulé trvající kolem dvou sekund. • Resuscitační poměr 30:2

25. Kardiopulmonální resuscitace děti ( cca 1 - 8 let ) • A) - postup stejný jako u dospělého • B) - 5 základních vdechů, každý v trvání +- 1 sekundy, objemem takové, aby se zvedal hrudník, ale abychom nedýchali proti odporu • C) - masáž dlaní jedné ruky na středu hrudní kosti, 30 stlačení frekvencí 100 a více stlačení/min • resuscitační poměr 30:2

26. Kardiopulmonální resuscitace novorozenci a kojenci (0-1 rok) • A) - uvolnění dýchacích cest provádět jen mírným záklonem hlavy (podložení pod rameny) • B) - 5 zákl. vdechů z úst( jen jejich objem) do úst a nosu, aby se zvedal hrudník, frekvence 2-3 dechy/sekundu • C) - masáž 2 prsty (nebo překříženými palci) na hrudní kosti cca 1,5 cm pod spojnicí bradavek, frekvence minimálně 120 stlačení/min • resuscitační poměr 3:1 (novorozenci - do měsíce života), 30:2 (kojenec - do 1 roku)

27. KPR závěr • Při estetických zábranách nemusíme provádět umělé dýchání -> provádíme záklon hlavy a nepřímou masáž srdce. • Obnovení životních funkcí kontrolujeme vždy po 3 cyklech ( dýchání a masáž), a to po fázi vdechů ( po masáži by na krkavici mohla být odezva...). Ukončujeme • Při obnově základních životních funkcích. • Po obnovení ŽF a ošetření přidružených poranění ukládáme postiženého do stabilizované polohy. • Při příjezdu RZP. • Při vystřídání jinými zachránci. • Při vlastním vyčerpání.

28. Obstrukce dýchacích cest • Obstrukce dýchacích cest vede nakonec v mnoha případech k bezvědomí. • Jak si poradit s pacientem, který již do bezvědomí upadl, to již víme. • Co když se nám ale někdo začne dusit před našima očima. • Vdechnutí cizího tělesa bývá provázeno namáhavým, hlučným dýcháním, kašlem.

29. Obstrukce dýchacích cest - Dospělí I. • Vyzveme postiženého k mohutnému kašli, což už sám většinou dělá. • Úder do zad (Gordonův hmat) • a) Postižený stojí, přehneme si ho přes ruku, či koleno. • b) Postižený sedí, předkloněná hlava mezi koleny. • c) Postižený vleže na boku, tváří k zachránci. • Úder vedeme plochou dlaně mezi lopatky, vždy nalevo či vpravo od páteře!!! • Lze opakovat max. 5x (pak provádíme Heimlichův manévr)

30. Obstrukce dýchacích cest – Dospělí II. • Heimlichův manévr (Rázné stlačení nadbřišku) • Neprovádíme u dětí do 8 let, u těhotných žen a u velmi obézních. • Riziko vyvolání zvracení a poškození vnitřních orgánů (jater, sleziny), proto se provádí až po Gordonovi. • a) K postiženému při vědomí (v předklonu) přistoupíme zezadu -> obejmeme jeho trup -> do oblasti mezi pupíkem a mečovitým výběžkem hrudní kosti dáme pěst jedné ruky, druhou jí uchopíme -> prudce stlačíme nadbřišek směrem dovnitř a nahoru. • b) U postiženého v bezvědomí klečíme obkročmo nad ním -> stlačíme nadbřišek na stejném místě a stejným směrem oběma rukama složenýma na sebe. • Při neúspěchu se doporučuje střídat 5 Gordonů s 5 Heimlichy.

31. Obstrukce dýchacích cest dětí, kojenců a novorozenců. Děti (1-8 let) • Gordonovy úderů mezi lopatky. Novorozenci a kojenci • a) Dítě si položíme bříškem na své předloktí, hlavou dolů. • b) Dítě uchopíme za nohy a otočíme hlavou dolů. • Vedeme několik úderů plochou dlaně směrem "ven z dýchacích cest" v oblasti mezi lopatkami (mimo páteř!!!).

32. Šokové stavy • Šok je přirozenou obrannou reakcí organismu. • Současně i závažný život ohrožující stav, při kterém dochází k selhání krevního oběhu. • Příčinou může být: • Ztráta tělních tekutin (krve při krvácení, plazmy při popáleninách, vody při úporném zvracení a průjmu). • Zvětšení objemu cévního řečiště (prudké alergie), • Snížené výkonnosti srdce (srdeční arytmie, infarkt), • Podstatou šoku je nedostatečné prokrvení tkání a tím snížení množství kyslíku pro nejdůležitější orgán - mozek. • Ten centralizuje krevní oběh s cílem udržet prokrvení životně důležitých orgánů - plic, srdce a mozku. • První projevy centralizace najdeme na okrajových částech těla, chladná bledá až šedomodrá kůže.

33. Příznaky šoku I. • Zrychlený mělký a špatně hmatný tep (více než 100 tepů za minutu). • Zrychlené a povrchní dýchání (Norma ~ 12–18 dechů/min). • Bledá, chladná pokožka je pokryta studeným lepkavým potem. • Pocit žízně. • Apatie - netečnost postiženého, pomalé reakce.

34. Příznaky šoku II. • Bezprostředně po poranění bývají postižení psychicky a motoricky nadměrně aktivní. • Šok se rychle rozvíjí jen při větších ztrátách krve, jinak s časovým odstupem. • V rozvinutém šoku se s postiženým těžko navazuje kontakt, je netečný, někdy neklidný, trpí úzkostí, pocitem žízně, nevolností až zvracením. • Při dalším prohlubování šoku postižený nereaguje na bolest a velmi opožděně reaguje na zevní podněty. • Pokud není šok účinně léčen, přechází do terminální fáze. • Tep je nitkovitý a nehmatný i na velkých tepnách. • Dýchání je nepravidelné, dochází ke ztrátě vědomí. • Správně a včas provedená první pomoc (odstranění vyvolávající příčiny) může rozvoji šoku zabránit či ho stabilizovat. Všechna opatření by měla směřovat k podpoře obranných reakcí organizmu.

35. První pomoc při šoku - šetrnost a pravidlo 5T • TEPLO: -Snaha o udržení optimálního tepelného komfortu přikrytím, podložením postiženého. • - Chránit před přehřátím (rozšíření periferních cév). • TEKUTINY:-Přes pocit žízně nepodáváme. • -Pouze otíráme rty, obličej a dutinu ústní. • TICHO: - Uklidnění postiženého. • -Komunikace, která nevyčerpává, ale umožňuje sledovat stav. • -Rozrušení, neklid podporují rozvoj šoku. • TIŠENÍ BOLESTI: -Spočívá v šetrnosti všech úkonů, žádné léky. • TRANSPORT:-Co nejrychleji volat RZP – 155 • V žádném případě dát na uklidnění cigaretu či alkohol.

36. Protišoková poloha • Protišoková poloha, která spočívá v přesunu krve z dolních končetin k mozku: • Jejich zvednutím o přibližně 30cm. • Naklonit celé tělo o 30° hlavou dolů. • Případně se může použít autotransfúzní poloha (na zádech, dolní i horní končetiny jsou zvedlé kolmo vzhůru).

37. Krvácení • V lidském těle obíhá asi 5 litrů krve. • Bez výraznějších problémů se vyrovnáme se ztrátou 0,5l krve. • Při náhlé ztrátě 1l krve dochází k rozvoji šoku. • Rychlá ztráta větší než polovina vede ke smrti. • Protětím velké tepny (pažní, stehenní) lze vykrvácet za 60-90 sekund. • U vnitřního podceňujeme ztráty krve. • U zevního krvácení přeceňujeme ztráty krve. • Odhady ztrát: • zlomenina paže ~ 800ml • zlomenina stehna ~ 1500ml • zlomenina pánve ~ 2500ml • Předmět z rány neodstraňujeme! Manipulací bychom mohli zranění ještě zhoršit. Ránu pouze sterilně kryjeme, předmět zajistíme proti pohybu.

38. Zevní krvácení • Vlásečnicové krvácení • Odřeniny či krvácení z nosu. Většinou po chvíli samo ustane. • Žilní krvácení • Žilní krev má tmavě červenou barvu a vytéká celkem pomalu. • Jedná-li se o končetinu, zvednout ji nad úroveň srdce, • Obvážeme nejdříve krycím obvazem, při jeho prosakování použijeme obvaz tlakový. • Dezinfekce nepatří přímo do rány, ale pouze do jejího okolí. • Tepenné krvácení • Může rychle dojít k velkým ztrátám krve (šok). • Světle červená krev (při dušení tmavě červená) a vystřikuje z rány. • Přímým tlakem prsty nebo pěstí v ráně prudké krvácení zastavíte. • Přiložíme tlakový obvazu. U končetin opět zvednout nad úroveň srdce. Prosakuje-li tlakový obvaz - více vrstev. • Max. tři vrstvy. Následuje škrtidlo. Kdo zná, použije tlakové body.

39. Tlakový obvaz • Tlaková vrstva je nejméně 2cm vysoká z dobře stlačitelného materiálu. • Jestliže tlaková vrstva prosákne krví, vrstvu nesundáváme, ale přiložíme další. • Přílišné utažení poznáme podle fialového zbarvení prstů. • Paže • Krvácející rána • Sterilní krytí rány • Tlaková vrstva

40. Škrtidlo • Přiložení škrtidla je výjimečný a agresivní způsob zástavy krvácení (nedostatek O2 a živin, hromadění toxinu v končetině), přesto je v určitých případech nutné. • Standardně se používá pryžové škrtidlo, improvizovat můžeme trojcípým šátkem složeným do kravaty. • V žádném případě nezaškrcujeme tkaničkou, tenkým páskem -> můžeme druhotně poranit nervověcévní svazky (šířka škrtidla by měla být min. 5cm).

41. Případy použití zaškrcovadla • Masivní krvácení z pažní či stehenní tepny. • Úrazová amputace. • Prosakuje-li 3. vrstva tlakového obvazu. • Otevřená zlomenina s masivním krvácením. • Zaklíněné cizí těleso v ráně s masivním krvácením. • Uštknutí (mírné, povrchové zaškrcení žilního oběhu). • Crush syndrom (syndrom ze zasypání). • Dočasně (více zraněných než zachránců).

42. Jak na to? Technika přikládání: • Pokud možno zaškrcovat ve zvýšené poloze končetiny. • Jak se škrtidlem zachází: • Škrtidlo omotejte třikrát kolem končetiny a udělejte jednoduchý uzel. Na uzel položte klacek nebo tužku atd. a uvažte přes  něj dvojitý uzel. Klacíkem otáčejte a tím obvaz utahujete, dokud se krvácení úplně nezastaví. • Škrtidlo přikládáme "nad ránu" směrem k srdci, co nejvíc do blízkosti rány (ne však na klouby a těsně ke kloubům - v této oblasti se nachází velké množství nervů), dáváme jej přes oděv, obvaz, či vypodkládáme. • Přiložíme časový údaj o zaškrcení. • Zaškrcenou končetinu znehybníme a chladíme => správně zaškrcená končetina je bledá a chladná s nehmatným tepem na okrajové části. Poznámky: • Nezapomeneme ošetřit krvácející ránu. • Přiložené zaškrcovadlo nepovolujeme (pravomoc pouze lékaře) - kromě dočasného přiložení.

43. Tlakové body • Pro nouzovému zastavení tepenného krvácení. • Místa, kde snadno nahmatáme přívodnou tepnu a přitlačíme ji ke kosti. • Při správném stlačení dojde k okamžité zástavě krvácení. • Pokud jde o končetinu držíme ji nad úrovní srdce.

44. Kde je najít? • Hlava • Spánková tepna(1): Stlačujeme asi prst před ušním boltcem. U krvácení z hlavy. • Lícní tepna(2): Mačkáme před okrajem žvýkacího svalu v místě, kde tepna přechází přes dolní okraj dolní čelisti. Při krvácení z úst a tváře. • Krk • Krkavice(3): Při předním okraji kývače asi uprostřed jeho délky (vedle ohryzku). Při krvácení z jazyka, nebo krční tepny (stlačuje se pouze na postižené straně, při stlačení obou se přeruší přívod krve k mozku a postižený může upadnout do bezvědomí). • Horní končetina • Podklíčková tepna(4): Stlačujeme nad klíční kostí ve vnitřní třetině. Při krvácení z ramene, amputaci horní končetiny • Pažní tepna(5): Stlačujeme v mezisvalové rýze v horní třetině. Při krvácení z předloktí a ruky. • Břicho • Břišní tlakový bod(6): Těsně nad pupkem, tiskne se krouživým pohybem ruky sevřené v pěst. Postižený je na zádech na tvrdé podložce. Při vysoké amputaci dolní končetiny, při gynekologickém krvácení. • Dolní končetina (DK) • Stehenní tepna(7): Stačujeme pod středem tříselního vazu dvěma palci, při amputaci DK. Při krvácení ze stehna. • Podkolenní tepna(8): Tiskneme v podkolení jamce za současného max. ohnutí kolene. Při krvácení z bérce.

45. Zlomeniny • Zlomenina je zlomená nebo prasklá kost. • Všechny zlomeniny vyžadují pečlivé zacházení, abychom nevhodným pohybem nezpůsobili další poranění. • Rozlišujeme dva základní druhy zlomenin: zavřené a otevřené. Příznaky: • Bolesti v místě lomu, která se zvětšuje při pokusu o pohyb • Postižený nemůže pohybovat končetinou v normálním rozsahu • Otok (Pro krvácení z poškozené kosti) • Deformace končetiny • Nepřirozená pohyblivost

46. První pomoc při zlomeninách • Základním pravidlem je dokonalá fixace = znehybnění zlomené kosti – zamezíme tak dalším komplikacím (krvácení) a výrazně omezíme bolestivost. • Znehybnit musíme kloub vždy NAD a POD zlomeninou. • Při ošetřování otevřené zlomeniny je třeba dbát na sterilitu – přikládáme proto vždy na ránu sterilní krycí obvaz. Snažíme se zastavit krvácení. • Nikdy nevtlačujeme násilím kost zpět do rány a nedáváme na poraněné místo vatu.!!! • Ošetřovat můžeme i improvizovaně - svázáním dolních končetin k sobě, fixace přikrývkou, přiložením obalené hůlky nebo větve, pomocí oděvu apod. • Při zlomenině kosti nikdy neprovádějte žádné nápravy!

47. Zlomenina klíční kosti • Vzniká při násilí na rameno nebo na nataženou horní končetinu, případně přímým násilím. V místě zlomeniny je deformace a bolestivost, rameno je skleslé a pohyby v ramenním kloubu způsobují bolest. • Na ošetření je vhodný šátkový závěs.

48. Zlomenina pažní kosti • Vzniká opět nejčastěji při násilí na nataženou horní končetinu, buď se láme chirurgický krček, nebo se odlomí velký hrbol pažní kosti. • Znehybnění se provádí pomocí šátkových závěsů.

49. Zlomenina předloktí • Postiženou končetinu znehybníme dlahou od lokte po dlaň ruky. • Pokud máme trojcípý šátek můžeme přivázat končetinu ke krku. Zlomenina zápěstí • Postižené zápěstí zpevníme dlahou, popř. převážeme obvazem a zajistíme ošetření.

50. Zlomenina stehenní kosti • Může být charakterizována výrazným zkrácením končetiny. Krevní ztráty vedou často k rozvoji šoku. • Před případným vynuceným odsunem znehybnění svázáním dolních končetin k sobě.