Česká literatura ke zkoumání politických stran:

1. Česká literatura ke zkoumání politických stran: • Miroslav Novák, Systémy politických stran, 1997 • Petr Fiala, Maxmilián Strmiska, Teorie politických stran, 1998 • Michal Klíma, Volby a politické strany v moderních demokraciích, 1998 • Maxmilián Strmiska, Vít Hloušek, Lubomír Kopeček, Roman Chytílek, Politické strany moderní Evropy, 2006

2. Definice: Slovo politická strana odvozeno od slova „pars“¨, tj. část nebo díl. Minimalistická definice G. Sartoriho: "politická skupina, jež se účastní voleb, jež je schopna jejich prostřednictvím prosadit své kandidáty do veřejných úřadů" Další kritéria (La Palombara - Weiner, Chmaj - Sokol - Zmigrodski, Novák): • trvalost organizační struktury • existence místních územních struktur a centrálního vedení • ideologická orientace či prezentace určitého programu nebo základního politického cíle • snaha získat společenskou podporu

3. politická strana vs. zájmová skupina M. Duverger: Politická strana usiluje o moc. Zájmová skupina usiluje o vliv. M. Weber: „možnost rozhodovat o chování jiných osob i proti jejich vůli“ Obecně je uznáváno jako základní kritérium rozlišení možnost politické strany a její vůle účastnit se na volbách

4. Vznik politických stran a jejich organizační vývoj (1): M. Duverger: interně vs. externě vzniklé strany (vývoj v 19. století) • interně vzniklé – kluby názorově spřízněných poslanců (např. staročeši, obecně liberální a konzervativní strany) • externě vzniklé – masově organizované zájmové skupiny v éře rozšiřování volebního práva (socialistické, křesťanské a agrární strany) Dnes se obecně používají pojmy: • Kádrová strana • Masová strana

5. Vznik politických stran a jejich organizační vývoj (2): 3. Catch-all-party Pojem zavádí O.Kirchheimer v reakci na „rozmrznutí“ stranických systémů po 2. světové válce a vnitřní proměnu původně masových stran. Znaky catch-all-party: • drastické omezení ideologické zátěže • zvýšení úlohy stranického vedení • snížení významu individuálního členství • menší důraz na úzké dílčí zájmy • zajištění přístupu k různorodým skupinovým zájmům 4. Kartelová strana Kritizovaný teoretický model politologů R.Katze a P.Maira.

6. Vznik politických stran a jejich organizační vývoj (3): politická strana vs. politické hnutí Spíše jen hra o název, snaha nebýt spojován s pojmem politická strana, který má v historickém kontextu špatné konotace. Př. hnutí vznikající po pádu nedemokratického režimu: • Občanské fórum, později OH, Panhelenské socialistické hnutí, Liga severu, Chorvatské demokratické společenství, apod. Ve vývoji vždy dochází k posunu ke klasické politické straně.

7. Konfliktní linie Všeobecně uznávaná teorie norského politologa S. Rokkana vysvětlující vznik politicko-ideologických proudů. Pozoroval vliv národní a průmyslové revoluce, která se projevuje teritoriálně a funkcionálně. • Centrum vs. Periferie • Město vs. Venkov • Církev vs. Stát • Vlastníci vs. Pracující Rokkanův pohled vyústil v hypotézu o „zamrznutí“ stranických systémů. 5. Materialismus vs. Postmaterialismus

8. Konfliktní linie v zemích střední a východní Evropy Nejdříve Komunistický režim vs. Antirežimní opozice Následně rozpad na: • socio-ekonomickou konfliktní linii transformace • nacionalistickou konfliktní linii transformace

9. Stranické rodiny • Sociálně demokratické a socialistické strany • Komunistické a radikálně levicové strany • Zelené a ekologické strany • Křesťansko-demokratické strany • Konzervativní strany • Liberální strany • Radikální a krajně pravicové strany • Regionální a etnické strany