1 / 18

Sportovní výkon a trénink ve vyšší nadmořské výšce

Sportovní výkon a trénink ve vyšší nadmořské výšce. Josef Dovalil a kol. Vysokohorský trénink se stává součástí přípravy sportovců na soutěže ve vyšší i běžné nadmořské výšce Je považován za jeden ze základních metodických faktorů rozvoje sportovní výkonnosti.

Download Presentation

Sportovní výkon a trénink ve vyšší nadmořské výšce

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Sportovní výkon a trénink ve vyšší nadmořské výšce Josef Dovalil a kol.

  2. Vysokohorský trénink se stává součástí přípravy sportovců na soutěže ve vyšší i běžné nadmořské výšce Je považován za jeden ze základních metodických faktorů rozvoje sportovní výkonnosti Význam adaptace na vysokohorské prostředí

  3. Nad 5800 m = extrémní nadmořská výška Nad 3000 m = vysoká nadmořská výška Nadmořské výšky nad 3000 m nemají pro sportovní přípravu praktický význam 1500 – 3000 m = vyšší nadmořská výška 800 – 1500 m = střední nadmořská výška Do 800 m = nízká nadmořská výška Nejvhodnější nadmořskou výškou pro přípravu sportovců je oblast okolo 2000 m ( 1800 – 2400 ). Doporučuje se při tom postupné zvyšování výšky. Barometrický tlak – klesá přibližně o 12 % na 1000 m. Hustota vzduchu – snižuje se o 8 % na 1000 m výšky S poklesem barometrického tlaku při stoupající nadmořské výšce progresivně klesá parciální tlak kyslíku ve vzduchu Chlad – teplota vzduchu se stoupající výškou klesá přibližně o 1°C na každých 150 m. Tento pokles může být umocněn vlivem větru. Tlak vodních pak klesá přibližně o 25 % na každých 1000 m. Záření – ultrafialové záření se zvyšuje o 20 – 30 % na 1000 m výšky Nadmořská výška

  4. Reakce a adaptace na vyšší nadmořskou výšku • Reaktivní změny organizmu • Hyperventilace • Vegetativní reaktivní změny • Zvýšení kardiorespirační odezvy během a po ukončení submaximálních zátěží • Ztráty tekutin • Adaptační změny v organizmu • Udržení acidobasické rovnováhy • Zvýšení tvorby hemoglobinu a červených krvinek • Změny v buněčných funkcích a metabolismu

  5. Odezvy na zvyšované zatížení do maxima • na úrovni hladiny moře • v simulované nadmořské výšce 4000 m

  6. Udržení acidobasické rovnováhy. • Hyperventilace, zajišťující zvýšení alveollární koncentrace kyslíku vede na druhé straně k výrazným ztrátám CO2 , tzv. respirační alkalóze. • Pokles tenze CO2 v alveolárním vzduchu má za následek snížení alkalických rezerv. • Ačkoliv produkce laktátu není závislá na nadmořské výšce, přesto dochází ke zvýšení koncentrace laktátu v krvi , a to v důsledku snížení alkalických rezerv. • Koncentrace laktátu je při submaximálních zatíženích zvýšená. • Koncentrace laktátu při maximálních zatíženích je nižší, pravděpodobně proto, že ve vyšších nadmořských výškách nelze plně dosáhnout maximálního vytížení energetických systémů organizmu. • Déletrvající aklimatizace však vede k normalizaci i k nárůstu nárazníkové kapacity krve, což se může projevit i v nárůstu výkonnosti.

  7. Zvýšení tvorby hemoglobinu a červených krvinek • Hlavním rysem dlouhodobého pobytu ve vyšší nadmořské výšce je nárůst transportní kapacity krve pro kyslík. • Snížení tlaku kyslíku v tepenné krvi vede k nárůstu absolutního množství červených krvinek. Proces je stimulován zvýšenou tvorbou hormonu erytropoetin, který se vytváří převážně v ledvinách a játrech. • Po týdnu pobytu ve vyšší nadmořské výšce ( 2300 m ) je nárůst hemoglobinu a červených krvinek 4 – 10 %. • V průběhu prvního týdne aklimatizace se výrazně zvyšuje i hodnota hematokrytu. Následkem přesunů tělních tekutin i vlivem dehydratace dochází k úbytku krevní plazmy - až o 8 %. • Celkové zlepšení transportní kapacity krve problematizuje na druhé straně zhoršení průtokových vlastností krve • Při pobytu ve vyšších nadmořských výškách výrazně stoupá koncentrace 2-3 difosoglycerátu, který se nachází v erytrocytech. Jeho´účinkem se usnadňuje uvolńování kyslíku z hemoglobinu do tkání. Po návratu do nížin koncentrace výrazně poklesne.

  8. Změny v buněčných funkcích • Jedním z adaptačních mechanizmů, které usnadňují dodávku kyslíku tkáním je zkrácení difúzní dráhy z kapiláry k buňce. Zde se uplatňují dva mechanizmy, na jedné straně připadá v úvahu zvýšení počtu kapilár, ale na druhé straně i zmenšení velikosti buńky. • Hypoxie stimuluje i tvorbu myoglobínu, jeho funkcí je podpora transportu kyslíku z kapilár do mitochondrií a zároveň slouží jako rezerva kyslíku. Po aklimatizaci se zvyšuje množství myoglobínu až o 16 %. • Hypoxie stimuluje energetický metabolismus tuků, zvyšuje se mobilizace volných mastných kyselin i jejich využití a tím se na druhé straně šetří svalový glykogen.

  9. Další projevy adaptace na vyšší nadmořskou výšku • Postupný pokles klidové tepové frekvence • Snížení klidového minutového objemu srdečního • Zvýšení vitální kapacity plic • Pokles tepenného krevního tlaku ( tlak v plícnici se ale zvyšuje ) • Adaptace srdečního svalu: • zlepšení energetického metabolismu • zvýšení kapacity anaerobního metabolismu • schopnost utilizovat energii

  10. Fáze a průběh aklimatizace Adaptace na vyšší nadmořskou výšku je komplexní proces, trvající několik týdnů. • Akomodace • Adaptace • Aklimatizace Obecně je shoda na dobu trvání jednotlivých fází i v základních ukazatelích odezvy organizmu. Celková doba trvání těchto tří fází je kolem 20 dnů, po této době již dochází ke stabilizaci organizmu na hypoxické vlivy. • Plná výkonnost, přiměřená výkonnosti v nížině, se dostavuje až ve 4. týdnu pobytu ve výšce.

  11. Kritická období aklimatizace • 2. den po příjezdu – v důsledku příjezdové reakce • 9. den pro příjezdu – druhá subjektivní krize, doznívající až 13. den • 15. den po příjezdu – období akutní deprese, vyrovnání je postupné až do 19. dne

  12. Trénink ve vyšších nadmořských výškách • Vhodnost pro veslování – v současné době se význam vysokohorského tréninku spojuje se specializacemi, v nichž výkon trvá více než 90 s. • Sledujeme zlepšení předpokladů pro výkonnost – veslařský výkon je činnost s převažujícím aerobním režimem. • Zásadně se zdůrazňuje nezbytnost individuálního přístupu • Význam vysokohorské přípravy narůstá u sportovců s dobrou trénovaností a s rozvinutými aerobními předpoklady, mentálně zralými a psychicky odolnými osobnostmi. • Vysokohorský trénink sám o sobě nepřináší automaticky zlepšení výkonnosti, vytváří však předpoklady pro její zvýšení. • Vyskytují se také názory, že pro sportovce s vysokou sportovní úrovní má spíše psychologický význam a reálný efekt je spíše menší.

  13. Zatížení a stavba tréninku • Bezprostředně před vlastním příjezdem do vyšších poloh se doporučuje alespoň dva dny tréninkového volna. • Samotný trénink je koncipován podle poznatků o průběhu aklimatizačních proces • I. fáze počáteční aklimatizace 1. – ( 4.) 6. den • II. fáze počátečního tréninku ( 4.) 6. – 12. den • III. fáze normálního tréninku 12. – 21. den Stanovení základní intenzity pro trénink, intenzity zatížení na úrovni ANP a z ní odvození dalších tréninkových pásem, zařadíme přibližně na 5. den tréninkového pobytu ve vysokohorském prostředí. Ověření správnosti stanovení těchto intenzit zatížení hraje podstatně větší roli, než v nížině.

  14. Počte pobytů v ročním tréninkovém cyklu • Za vhodnou délku vysokohorského pobytu se všeobecně považuje období 21 – 28 dnů. Po třech týdnech už efekt vysoké polohy prakticky neroste. • Optimální počet ve výcvikovém roce 2 – 3 x. Opakované pobyty mají pro výkon větší význam, potom probíhají jak aklimatizační, tak i reaklimatizační procesy snadněji s menšími výkyvy, stáže mohou být proto i kratší. • Lokalizace v ročním tréninkovém cyklu První pobyt – v první části přípravného období ( prosinec ). Druhý pobyt – do druhé části přípravného období ( březen, duben ) Třetí pobyt – stáž v délce 3 týdny ukončit 10 – 28 dní před hlavním závodem v nížině

  15. Reaklimatizace – průběh změn vytrvalostní výkonnosti Dobrá individuální výchozí úroveň Snížená intenzita Snížená intenzita Časový limit pro optimální výsledek Aerobní výkonnost Individuální rozptyl Hypoxický trénink Zóna deprese dny 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28

  16. Alternativy sportovní přípravy v hypoxickém prostředí • Samotné pobyty a trénink ve vyšších nadmořských výškách • Vytvoření hypoxického prostředí pomocí přístrojů • Tlakové barokomory

  17. Barokomory Uzavřené prostory, ve kterých je uměle vytvořeno hypoxické prostředí, odpovídající různým nadmořským výškám Varianty využití • Trénink v přirozeném prostředí je provázen pobytem v barokomoře • Zatěžování v barokomoře ( např na ergometru ) střídané s pobytem mimo zařízení • Trénink v přirozeném prostředí, v rámci pobytu zatěžování v hypoxickém prostředí. Uvádí se, že tato kombinace vytváří důležité „paměťové stopy“ pro pobyty a přípravu v horách.

  18. Vysokohorská příprava – pro i proti • Zlepšení oxidativního energetického metabolismu • Za méně prokázaný efekt se považuje zlepšení anaerobní kapacity. • Předpokládá se zvýšení kapilární hustoty ( může však souviset i se ztenčením svalových vláken, při delším pobytu může dojít k úbytku svalové hmoty i poklesu silových dispozic ). • Hypeventilace v důsledku hypoxického prostředí by sice mohla mít pozitivní efekt, ale ventilace není limitujícím faktorem příjmu kyslíku. • Při pobytu ve vyšších nadmořských výškách dochází k vyššímu energetickému využití tuků, vzestup hladiny stresových hormonů ( katecholaminů ) však vede k vyšší depleci glykogenu, což vytrvalostní výkonnost limituje. • Omezená možnost intenzivního tréninku, možný pokles svalové hmoty.

More Related