Vertebrogenní poruchy – zvětšená hrudní kyfóza

1. Vertebrogenní poruchy – zvětšená hrudní kyfóza

2. Anatomie a fyziologie páteře • Páteř je pružnou osou celé lidské kostry. • Skládá z 24 (33-34) obratlů: • 7 krčních, • 12 hrudních, • 5 bederních, • dále z kosti křížové, která vznikla srůstem 5 obratlů křížových a • z kostrče (4-5), tj. zbytku zakrnělých ocasních obratlů. • Na svém horním konci je páteř spojena s lebkou, na dolním konci prostřednictvím křížové kosti s pánví.

3. Základní tvar obratlů Všechny obratle kromě prvního a druhého krčního obratle mají podobný základní tvar. vlivem sil, které na ně působí v jednotlivých úsecích páteře, mají různou šířku a výšku. Obratle se skládají z těla, oblouků a výběžků.

4. Stavba obratle • Tělo obratle - naléhají na meziobratlové destičky - je nosným prvkem obratle - těla nabývají na mohutnosti od krční oblasti až do bederní. • Oblouky - párové - spolu se zadním okrajem obratlového těla vytvářejí míšní kanál, kterým probíhá mícha a míšní pleny – ochrana. - zářezy v obloucích dvou sousedních obratlů spolu s jejich výběžky a zadním okrajem těla obratle vytvářejí meziobratlový otvor – prochází zde nervové kořeny a cévy zásobující míchu. • K obratlovým výběžkům patří výběžky kloubní, příčné a výběžek trnový - obratlové výběžky mají dvojí funkční uplatnění: jsou kloubními konci meziobratlových kloubů, slouží jako místa začátku vazů, které fixují obratle, a svalů zajišťujících pohyblivost páteře.

5. Zvláštní a zcela odlišný tvar od ostatních mají první dva krční obratle. První krční obratel nazýváme nosič (atlas). Má zvláštní plochý tvar bez obratlového těla. Na tento obratel nasedá celá lebka. Druhý krční obratel nazýváme čepovec (axis). Tento obratel má již obratlové tělo a na předním okraji vybíhá v tzv. zub. Ten slouží jako čep, kolem něhož se otáčí atlas

6. Spojení obratlů Páteř je uspořádaná tak, aby byla pevná a ohebná, aby dovolovala člověku vzpřímený postoj s co největším rozsahem pohybu. Toto je zajištěno střídáním pevných kostěných částí a částí měkkých, které je navzájem pružně spojují. Jednotlivé obratle jsou kromě kloubních spojení spojeny systémem měkkých tkání, tj. vazů a svalů, a jsou proloženy meziobratlovými ploténkami.

7. Meziobratlové ploténky • z pružné chrupavčité hmoty zachycují a rozptylují nárazové vlny působící na páteř, čímž chrání míchu a míšní nervy. • Je jich celkem 23 - chybí mezi hlavou a prvním obratlem krčním a mezi nosičem a čepovcem. • Ploténky se skládají z měkkého rosolovitého jádra obklopeného pevným vazivovým prstencem. Jádro se přizpůsobuje změnám tvaru ploténky. • Svojí výškou ovlivňuje délku páteře, její tvar a zvyšuje její pohyblivost • Během dne se prostory mezi jednotlivými obratlovými těly snižují, proto i výška člověka může být večer o 2-3 cm nižší něž ráno. • Je to pravděpodobně způsobeno vytlačením nepatrného množství tekutiny z meziobratlové ploténky.

8. Meziobratlová ploténka • není jako ostatní tkáně vyživována cévami, ale vlivem neustálého tlakového působení na ní dochází k procházení míšnítekutiny skrz ni, což vede k přijímání potřebné výživy pro tuto tkáň. • jsou uzpůsobeny na funkci při permanentní zátěži o různé intenzitě. • Ležící člověk tlačí na ploténku tlakem přibližně okolo 25 kg, stojící člověk zvyšuje zátěž až na 100 kg, sedící na 140 kg a během předklánění může zátěž dosáhnout až 250 kg. • Pro velikost působícího tlaku je velice významný správný postoj a držení těla při činnostech

9. Meziobratlové klouby spojují jednotlivé obratle a vymezují směr pohybu. Rozsah pohybuje však určován nejen tvarem kloubu, ale i volností kloubního pouzdra, vazy a svaly. • Spojení horní krční páteře s hlavouje zcela odlišné od spojení ostatních obratlů. První dva obratle nesou celou váhu hlavy a přitom svým zvláštním uspořádáním ve tvaru kulového kloubu dovolují pohyby hlavy prakticky do všech směrů. • Spojení bederní páteře s křížovou kostí. Toto spojení je uskutečněno posledním bederním obratlem a současně mohutnými vazy spojujícími bederní páteř s celou pánví.

10. Pohybový segment • je tvořen dvěma sousedními obratli, meziobratlovou ploténkou, klouby a příslušnými svaly. Při pohybu se současně pohybují všechny struktury. • Při předklonu se obratlová těla na předním okraji k sobě přibližují, meziobratlová ploténka se vlivem tlaku na předním okraji zužuje a její jádro se posunuje směrem k zadnímu okraji a meziobratlový prostor se zvětšuje.

11. Při záklonu je pohyb struktur opačný. Přední okraje těl obratlů se od sebe oddalují, zadní okraje obratlových těl se k sobě přibližují. Tím se stlačuje meziobratlová ploténka, kloubní plošky v kloubu se přibližují, až na sebe naléhají, zmenšuje meziobratlový otvor. • Při pohybu se mění tlakové poměry v meziobratlové ploténce i v meziobratlovém kloubu. Pokud pohyb není správně proveden, vzniká v těchto strukturách nadměrný tlak a dochází k poškozování těchto tkání.

12. Zakřivení páteře • Lidská páteř je při pohledu ze strany typicky esovitě zakřivena. Střídají se prohnutí dopředu tzv. lordózy v oblasti krční a bederní, s prohnutími dozadu tzv. kyfózy v oblasti hrudní a na kosti křížové. • Zakřivení páteře souvisí s přímým držením těla a vyvíjí se postupně tak, jak se vyvíjí schopnost člověka udržet rovnováhu.

13. Novorozenec vleže má páteř rovnou a při posazení je plynule obloukovitá. Když dítě zvedá v poloze na břiše hlavu, začne se vytvářet krční lordóza. • Při smršťování bederního svalstva dochází ke vzniku bederní lordózy, a to v době, kdy si dítě začne sedat a pokoušet se o chůzi (ke konci prvního roku). • Hrudní kyfóza je pozůstatkem původního zakřivení. Zprvu jsou tato zakřivení málo výrazná, ale v dalších letech se pomalu fixují.

14. Správné držení těla stoj, při kterém nohy mají být rovně u sebe, kolena a kyčle nataženy, pánev má být v takové poloze, by se těžiště trupu nacházelo nad spojnicí středů kyčelních kloubů. Páteř má být plynule zakřivena, ruce volně spočívají podél těla, lopatky jsou přiloženy k hrudníku a hlava je vzpřímená.

15. Základní poruchy držení těla – hyperkyfóza • Při tomto držení těla je zvětšené vyklenutí hrudní páteře. • Typicky k tomu dochází při ochabování mezilopatkových svalů.

16. Charakteristika: • Lehká fyziologická kyfóza hrudní páteře se může při nedostatku vhodných pohybových podnětů a cvičení kompenzačního charakteru vystupňovat ve výraznější deformitu, kterou nelze svalovým úsilím vyrovnat. • Od ní je někdy obtížné odlišit tzv. kulatá záda, podmíněná mnohdy dědičně • Kyfózy je možno rozdělit na vrozené a získané. • Vrozené kyfózy vznikají na podkladě deformity obratlů ( klínový obratel, chybějící obratel aj.). • Získanou kyfózou je Scheuermannova choroba.

17. Scheuermannova nemoc • Scheuermannova nemoc je formativní porucha páteře, kdy v určitém věku předstihnou mechanické nároky a zatížení páteře její vyzrávání. • Nemoc postihuje chlapce 5x častěji než dívky a kritické období je u chlapců 14-16 let, u dívek 12-15 let. • U nemocných je nejprve nápadné špatné držení těla. Normální zakřivení hrudní páteře konvexně dozadu (kyfóza) se viditelně zvětší, přičemž vrchol zakřivení není uprostřed hrudní páteře, nýbrž pod lopatkami.

18. Při pokročilém onemocnění se ve spodní třetině hrudní páteře vytvoří malý hrb. V té době ještě postižený necítí žádné obtíže. Jen asi 20% nemocných si stěžuje na snadnou únavu, např. při sportu, a občas na bolesti zad. Později se ale objeví větší či menší omezení pohybu. • Při zachycení pacienta s rozvinutou deformitou, výraznou kyfózu, velikými bolestmi a deformovanými obratli, tak nezbývá než kombinovat klid, ortézu a v některých případech i operační řešení. • Tato nemoc končí deformitou páteře( přestavba obratle na klínovitý tvar a tím zúžení meziobratlových prostor ), která je trvalá a může vyvolávat trvalé bolesti

19. Kulatá záda • zvětšené vyklenutí hrudní páteře, jsou nejčastějším typem vadného držení těla, v období rychlého růstu kolem 12. roku života a lidí se sedavým zaměstnáním. • Projevují se zvětšeným ohnutím hrudní páteře. Vrchol kyfotického zakřivení páteře bývá mezi 6.-8. hrudním obratlem, hrudník bývá plochý, dýchání mělké, břišní stěna ochablá a vyklenutá, hlava bývá vychýlená a předkloněná, vytočená ramena vpřed a dovnitř a odstávající lopatky.

20. Příčinou je porušená rovnováha na přední a zadní straně trupu – zkrácené jsou svaly prsní, ochablé svaly šíjové, mezilopatkové – dolní část trapézového svalu a svaly rombické, zádové – hrudní část vzpřimovače trupu a široký sval zádový a břišní svaly

21. Nevhodná cvičení: • Ohnuté předklony, často opakované s výdržemi, nekompenzované, cvičení podporová, zvláště dlouhotrvající vzpory, dlouhodobá cvičení visová (houpání na kruzích), často opakované kolébky vzad a kotouly bez předchozí či následné kompenzace, náročná kondiční cvičení s nepřiměřenou zátěží, skoky do hloubky, přetahování, přetlaky, zvedání a nošení těžkých předmětů.

22. Procvičování: • Hlavním úkolem je normální zakřivení páteře • protažení prsních svalů i vzpřimovače trupu a svalů na přední straně stehen • posílení šíjových, zádových, břišních a hýžďových svalů. • Vhodná jsou cvičení pro správné držení hlavy, krku a ramen, cvičení pro správné podsazení pánve, cvičení se středem úsilí v hrudní části páteře a mezi lopatkami.

23. Jsou-li kulatá záda spojená s bederní hyperlordózou, volí se cvičení působící na obě oblasti. Vhodná jsou cvičení pro rozvoj hrudníku – dýchací cvičení. Významnou úlohu má plavání • Nevhodné je dlouhé sezení, nekompenzované hluboké předklony a záklony, opakované kolébky v lehu i kotouly bez následné kompenzace, zvedání a přenášení těžkých předmětů

24. Použitá literatura • Bursová, M. (2005). Kompenzační cvičení. Praha: Grada. • Buzková, K. (2006). Strečink Praha: Grada. • Čermák, J. et al. (1992). Záda už mě nebolí, Praha. • Haladová, E., & Nechvátalová, L. (1997). Vyšetřovací metody hybného systému. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. • Hálková, J. et al. (2001). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební texty I. část - obecná]. Praha: Česká asociace Sport pro všechny. • Hošková, B., & Matoušová, M.(2000). Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy. Praha: Karolinum. • Janda, V.(1996). Funkční svalový test. Praha : Grada Publishing. • Kabelíková, K., & Vávrová, M. (1997). Cvičení k obnovení a udržení svalové rovnováhy (průprava ke správnému držení těla). Praha: Grada Publishing. • Kolář, P. et al. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galém. • Kyralová, M., & Matoušková, M. (1995). Zdravotní TV, Sport pro všechny, Praha. • Kyralová, M., & Matoušová, M. (1995). Zdravotní TV, 2. část, Sport pro všechny, Praha. • Novotná, H.(2001). Děti s diagnózou plochá noha. Praha: Olympia. • Lewit, K. (2003). Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. Praha: Sdělovací technika. • Přidalová, M., & Riegerová, J. (2002). Funkční anatomie II. Olomouc: Hanex.. • Rašev, E. (1992). Škola zad. Praha: Direkta. • Riegerová, J., & Ulbrichová, M.(1993). Aplikace fyzické antropologie v TV a sportu (příručka funkční antropologie). [Učební texty]. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury. • Schreiber et al. (1998). Funkční somatologie. Jinočany: H & H. • Syslová, V. et al.(2003). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební text II. část - zdravotní tělesná výchova při jednotlivých druzích oslabení]. Praha: Česká asociace Sport pro všechny. • Tanner, J. (1995). Co s bolavými zády. Bratislava: Perfekt. • Véle, F. (2006). Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Praha: Triton.