Strukturální analýza - aplikace

1. Strukturální analýza - aplikace Marek Rojíček Přednáška 5HP501

2. Struktura prezentace Makroekonomický pohled Strukturální změny Analýza produktivity Výkonnost znalostně náročných odvětví Globalizace - analýza zahraničního obchodu Vizitky odvětvové konkurenceschopnosti

3. Struktura ekonomiky podle základních sektorů Mezi roky 1995 a 2005 pokles váhy zemědělství a stavebnictví, stabilní podíl průmyslu a nárůst podílu služeb na celkové HPH české ekonomiky (v b.c.) Po vyloučení cenových změn je obrázek jiný: podíl zemědělství a průmyslu mírně vzrostl, podíl služeb zhruba stejný a výrazný pokles podílu stavebnictví Ve srovnání s průměrem zemí EU-25 výrazně vyšší podíl průmyslu a výrazně nižší podíl služeb na celkové HPH (vyšší podíl průmyslu a nižší podíl služeb ze zemí EU jen v Irsku)

4. Struktura hrubé přidané hodnoty a zaměstnanosti (v %)

5. Srovnání struktury HPH mezi ČR a vybranými zeměmi (v %, b.c.)

6. 96-00 2001 2002 2003 2004 2005 2006 HPH celkem 0,7 2,5 2,5 2,9 4,6 6,7 6,9 Zemědělství a lesnictví -0,1 -0,1 0,1 0,1 0,2 0,2 -0,2 Průmysl 0,6 -0,4 1,2 -0,3 3,8 3,4 3,8 Stavebnictví -0,3 -0,3 -0,1 0,2 0,4 0,4 0,1 Služby 0,5 3,3 1,3 3,0 0,1 2,7 3,1 Příspěvky hlavních sektorů k růstu HPH (v %, s.c.)

7. K průměrnému ročnímu přírůstku celkové HPH v období 2000 až 2006 ve výši 4,3 % přispěly téměř shodně průmysl a služby, zatímco vliv zemědělství a stavebnictví byl prakticky neutrální. Nejvyššího růstu HPH od počátku ekonomické transformace dosáhla česká ekonomika v roce 2006, a to 6,9 %. Struktura růstu z hlediska příspěvku jednotlivých sektorů v letech 2004 až 2006 byla velmi podobná, kdy jednoznačným tahounem byl průmysl. Zrychlení růstu v roce 2005 a 2006 o více než 2 p.b. vůči roku 2004 však ovlivnil zejména sektor služeb.

8. Výrazný příspěvek průmyslu k růstu ekonomiky v letech 2004 - 2006 byl způsoben vysokou dynamikou tempa růstu hrubé přidané hodnoty v průmyslu, která meziročně rostla v průměru o téměř 12 % (v sektoru služeb byl růst pouze 3,4 %). Dynamika HPH v průmyslu v tomto období výrazně zrychlila tempo růstu oproti průměru let 2000 - 2003, kde tempo růstu bylo pouze 2,7 % a v některých letech došlo dokonce k absolutnímu poklesu. Koncem února 2005 byla zahájena výroba automobilů ve firmě TCPA Kolín, což mělo významný vliv na růst průmyslové produkce v automobilovém průmyslu.

9. Do provozu byla uvedena také řada nových výrobních kapacit v elektrotechnickém průmyslu a strojírenství a kapacit zabezpečujících díly, komponenty a příslušenství pro automobilový průmysl. Z konjunktury v automobilovém průmyslu těžilo zejména odvětví výroby pryžových a plastových výrobků, kde průmyslová produkce rostla meziročně o více než 10 %. K výrazně rostoucím odvětvím z hlediska přírůstku průmyslové produkce patřila odvětví elektrických a optických přístrojů, relativně vysoký růst zaznamenal také papírenský průmysl. Nedařilo se naopak textilnímu a kožedělnému průmyslu, kde byl vývoj produkce nepříznivě ovlivňován problémy s odbytem v souvislosti s dovozem levné produkce převážně z Číny.

10. Dynamický růst stavební výrobyv letech 2004 - 2006. Hlavními faktory rozvoje byly významné investiční akce v dopravní infrastruktuře a rozsáhlé developerské projekty zaměřené především na výstavbu administrativních a multifunkčních center. Příznivá situace na trhu hypotečních úvěrů a očekávané změny sazby DPH na bytovou výstavbu ovlivnily růst vydaných povolení na výstavbu nových bytů (8,3 %), který se projevil vyšší rozestavěností v bytové výstavbě. Zejména po vstupu do EU se ČR stala díky své geografické poloze oblíbeným logistickým centrem, což v kombinaci s obrovským rozmachem telekomunikačních služeb v posledních letech zařadilo odvětví dopravy a spojů do čela v rámci sektoru služeb.

11. K poměrně rychle rostoucím odvětvím služeb patří také celá škála služeb pro podniky, služeb ICT a finančních služeb. Tržby ve službách v roce 2006 vzrostly reálně o 5 %, což bylo nejvíce za posledních šest let. Nadprůměrný růst zaznamenaly služby výpočetní techniky (9,1 %), maloobchod (6,4 %) a doprava (5,2 %), naopak prakticky stagnovaly tržby za ubytování a stravování a poklesly osobní služby o 1,8 %. Z toho je zřejmé, že poměrně vysoký růst reálných mezd (3,8 %) domácnosti utrácely spíše v obchodech za zboží než za služby. V oblasti podnikatelských služeb byl vývoj velmi různorodý, více než 20% tempem rostly tržby za zprostředkování pracovních sil, naopak reklamní služby zaznamenaly útlum.

12. Intenzita strukturálních změn Největší intenzita strukturálních změn mezi roky 1990 – 1995 Ze srovnávaných zemí EU strnulejší struktura pouze v Dánsku Nejdynamičtější vývoj v Litvě a na Slovensku V ČR ukazatel intenzity strukturálních změn ovlivněn zejména vývojem HPH v odvětvích stavebnictví, zemědělství a služeb pro podniky

13. Srovnání intenzity struktur. změn zemí EU mezi roky 1995 a 2003

14. I. II. III. Produktivita práce - rozklad Hypotéza strukturálního bonusu (structural bonus hypothesis) implikuje, že v ekonomice dochází k přesunu pracovní síly z relativně méně do relativně více produktivních odvětví (první člen je kladný) Hypotéza strukturálního břemene (structural burden hypothesis) říká, že roste podíl zaměstnanosti v relativně pomalu rostoucích odvětvích na úkor odvětví rychle rostoucích (druhý člen je záporný).

15. První člen výrazu na pravé straně rovnice (I.) vyjadřuje příspěvek k růstu produktivity vyplývající ze změn v odvětvové struktuře zaměstnanosti (static shift effect). Tento člen je kladný, pokud roste podíl zaměstnanosti v produktivnějších odvětvích na úkor odvětví méně produktivních. Druhý člen výrazu (II.) měří vzájemné působení mezi změnami produktivity v jednotlivých odvětvích a změnami v odvětvové struktuře zaměstnanosti. Tento člen bude pozitivní, pokud relativně rychle rostoucí sektory z hlediska produktivity budou zvyšovat svůj podíl na celkové zaměstnanosti (dynamic shift effect). Třetí člen(III.) vyjadřuje příspěvek k růstu produktivity z důvodu zvýšení produktivity uvnitř jednotlivých odvětví, vážený podílem zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích (within growth effect).

16. Rozdíly v produktivitě práce Největší vliv ve všech srovnávaných zemích intraodvětvový efekt (nejvíce ve Slovinsku, téměř 100 % a nejméně v Maďarsku, 89 %). Relativně významný vliv změn ve struktuře zaměstnanosti na produktivitu práce v Maďarsku (8,2 %) a na Slovensku (5,9 %) Převažující část růstu produktivity v NČZ lze přičíst nárůstu produktivity uvnitř odvětví, strukturální efekt měl jen malý vliv.

17. Dekompozice růstu agreg. produktivity ve vybraných zemích EU (v %)

18. Vliv faktorů na rozdíly v produktivitě mezi vybranými zeměmi v letech 2000 a 2004 (v %)

19. Znalostně náročné aktivity Motorem ekonomické výkonnosti ve vyspělých zemích jsou technologicky a znalostně náročné aktivity, které zpravidla přinášejí celou řadu příznivých efektů, jako jsou (nadprůměrně) vysoké mzdy a zisky, rychlý růst obchodu a produktivity a vysoká míra inovací, s čímž souvisí i šíření pozitivních externalit. Tato odvětví, resp. v nich vyráběné produkty, jsou schopny konkurovat kvalitou při relativně vysoké ceně. S vyšší cenou souvisí i vyšší důchody pro vynaložené výrobní faktory, což má pozitivní vliv na výši národního důchodu. V méně vyspělých zemích EU však uvedené odvětvové charakteristiky zatím neplatí. Odvětvová výkonnost je spíše ovlivněna faktorovou náročností na tradiční vstupy (např. kapitálově intenzivní vs. pracovně náročná odvětví) než náročností na vstupy znalostní.

20. Rozdělení ekonomických aktivit podle technologické intenzity vychází z metodologie OECD, která rozlišuje odvětví zpracovatelského průmyslu na základě jejich náročnosti na výzkum a vývoj do čtyř skupin od vysokých po nízké (podle podílu výdajů na výzkum a vývoj na produkci, přidané hodnotě případně na tržbách). Rovněž sektor služeb lze rozdělit do několika skupin podle úrovně znalostí, které jsou v jednotlivých odvětvích využívány. Zatímco technologicky náročná odvětví jsou charakterizována produkcí a využitím vyspělých technologií, v případě znalostních odvětví je kladen důraz na užívání technologií, aniž by v nich musely být nové technologie vyráběny.

21. Vymezení skupin odvětví podle technologické a znalostní náročnosti

22. Zatímco odvětvová alokace výdajů na výzkum a vývoj je ve starých a nových členských zemích EU podobná, jejich úroveň se velmi liší. V zemích s nedostatečně rozvinutou znalostní základnou je skutečně dosahovaná náročnost přidané hodnoty na výzkum a vývoj stále nízká oproti zemím rozvinutým. Nadnárodní fragmentace produkčního řetězce také umožňuje rozdělení fází výroby do různých lokalit, kdy i odvětví řazená do technologicky nebo znalostně náročné skupiny zahrnují segmenty založené na rutinních operacích jak ve zpracovatelském průmyslu, tak ve službách. Jejich nároky na kvalifikace či vlastní výzkumné aktivity jsou nulové nebo pouze velmi omezené.

23. Strategicky významné a technologicky a kvalifikačně náročné segmenty zůstávají lokalizovány v zemích znalostně vyspělých. Tato hranice přetrvává i v rozdělení mezi většinou starých členských zemí a novými členy EU. Na druhé straně mohou být odvětví výrazně inovační i při nízké náročností přidané hodnoty na vlastní (tzv. vnitřní) výzkum a vývoj, který je pouze jedním z mnoha zdrojů inovací. Stěží však budou hrát znalostně průlomovou roli, spíše rozvíjejí nebo upravují znalosti vytvořené jinde. Z hlediska odvětvových odlišností podle podílu inovujících podniků (s alespoň jedním typem technické nebo netechnické inovace) dominuje koksárenství a chemický průmysl s převahou technických inovací (tj. odvětví se střední technologickou náročností) následovaný třemi odvětvími znalostně náročných služeb (výzkum a vývoj, výpočetní technika a finanční zprostředkování

24. Relativně nejsilnější pozici z hlediska úrovně i dynamiky produktivity práce má v ČR skupina středně technologicky náročných odvětví. Ta vykazuje zhruba třetinový podíl na tvorbě přidané hodnoty zpracovatelského průmyslu a o 15 % vyšší úroveň produktivity práce oproti zpracovatelskému průměru. Také dynamika produktivity této odvětvové skupiny je nadprůměrná (roční růst o 7,9 %), a to zejména ve výrobě elektrických přístrojů a zařízení a výrobě motorových vozidel. Specificky významný je nízký podíl přidané hodnoty na produkci u odvětví s vysokou technologickou náročností, který ukazuje na úlohu výrobních segmentů montážního typu. Z hlediska ekonomické výkonnosti je zřejmé, že odvětví s vysokou technologickou náročností v České republice ve srovnání s ostatními skupinami nevykazují nejvyšší úroveň produktivity práce.

25. Charakteristika skupin odvětví podle technol. a znalostní náročnosti

26. Charakteristika odvětví zprac. prům. podle technol. náročnosti

27. Globalizace ekonomických aktivit • V důsledku rostoucí globalizace ekonomických aktivit v souvislosti s deregulací pohybu zboží a služeb a kapitálových toků dochází k nárůstu podílu nadnárodních společností na výkonu jednotlivých ekonomik (příliv PZI). • To má za následek rostoucí fragmentací produkčního řetězce napříč ekonomikami, kdy dochází k rozmisťování jeho jednotlivých částí podle konkurenční výhody jednotlivých zemí. • Dochází k výraznému nárůstu objemu dovozu a vývozu, kterému neodpovídá nárůst přidané hodnoty v ekonomice.

28. Bazický index 2006/1995

29. Hlavní důvody vstupu PZI • 1) zlepšit obslužnost místního trhu (= horizontální PZI) – typicky obchodní řetězce, banky • velikost místního trhu, celní a daňové důvody, dopravní náklady • 2) získat levnější vstupy (= vertikální PZI) – typicky automobilky, počítače (exportní zaměření) • pracovní náklady, geografická poloha, infrastruktura, liberalizace zahraničního obchodu

30. Analýza zahraničního obchodu V období po vstupu do EU došlo k zintenzivnění výměny zboží se zahraničím u všech nových členských zemí regionu střední Evropy. ČR však za rok 2005 jako jediná vykázala mimořádný úspěch v souhrnném parametru měřícím výsledek obchodní výměny se zahraničním – zatímco Maďarsku, Polsku ani Slovensku se v posledních šesti letech nepodařilo vymanit z deficitů zahraničního obchodu, ČR zaznamenala v roce 2005 pozitivní obchodní bilanci. Zřetelný je posun v konkurenceschopnosti - v loňském roce čeští exportéři zvýšili svůj podíl na dovozech do EU-25 na 2,6 % (v roce 1999 činil podíl 1,5 %), což je přibližně stejně jako u Polska, jehož ekonomika je však co do velikosti podstatně větší (podle HDP 2,5krát). Ve srovnání se svými středoevropskými konkurenty si ČR stále udržuje nejvyšší podíl exportů na německý trh, v podílu exportu strojů a zařízení na celkových vývozech je druhá za Maďarskem.

31. S otevřeností ekonomiky jsou pochopitelně spojeny příznivé dopady i potenciální hrozby související zejména s produktovou specializací a geografickou koncentrací zahraničního obchodu. Silnější produktová specializace umožňuje firmám lepší využití výhod úspor z rozsahu, specializovaných vstupů, hromadění výrobních zkušeností atd. Na druhé straně však zvyšuje riziko nepříznivých dopadů změn vnější poptávky. Vysoká geografická specializace představuje potenciální riziko u velmi otevřené ekonomiky. Vývoz je pak silně závislý na fluktuaci poptávky v cílové zemi.

32. V České republice existuje silná geografická koncentrace vývozu (i dovozu) do SRN (v roce 2005 s aktivním saldem ve výši 73,6 mld. Kč). Doposud se však obavy, že pokles německé poptávky bude mít silný vliv na české hospodářství, nepotvrdily. Největší komoditní položkou ve vývozu z České republiky jsou silniční vozidla, která tvořila v roce 2005 více než 16 % celkového vývozu zboží. Jejich váha v celkovém vývozu přitom soustavně roste. Dále je významný podíl elektrických strojů a zařízení a strojírenských výrobků obecně a kovových výrobků.

33. Objem vývozu ČR do zemí EU-15 se mezi roky 1999 a 2005 prakticky zdvojnásobil, podíl ale poklesl na 66 % (podíl dovozu na 58 %). Ve struktuře dovozu z EU-15 převládají stroje a dopravní prostředky, zatímco v dovozu z nových členských zemí EU tvoří největší část technologicky méně náročné tržní výrobky (kovy, textilie, papír, kůže apod.). Větší váhu mají potraviny a zemědělské produkty. Integrace obchodu mezi starými a novými členskými státy Evropské unie z řad států střední a východní Evropy začala již několik let jejich před formálním přijetím do EU.

34. Klíčovým odvětvím z hlediska salda obchodní bilance je strojírenství a výroba dopravních prostředků. Zatímco v roce 1995 se tato skupina podílela největší částí na schodku obchodní bilance ČR, v roce 2005 již dosáhl přebytek v této skupině 200 mld. Kč. Strojírenství kompenzuje prohlubování schodku trvale deficitních položek obchodní bilance, kterými jsou paliva a chemické výrobky. Strojírenství, paliva a chemie jsou v posledních letech hlavními položkami, které v rozhodující míře ovlivňují výsledek obchodní bilance. Potenciálním rizikem pro obchodní bilanci je vysoký podíl automobilového průmyslu, který tvoří zhruba 70 % exportu strojírenských výrobků. To by v případě silnější recese v tomto odvětví mohlo mít výrazně negativní dopad na celkové saldo obchodní bilance.

35. Komparativní výhodu odvětví lze vyjádřit pomocí příspěvku k obchodní bilanci, kdy je chápána jako koncept čistého obchodu (uvažuje tedy i dovozy). V tomto konceptu je celkový obchodní deficit rozdělen mezi komodity podle jejich podílu na celkovém obchodě. V České republice měla v roce 2005 největší příspěvek skupina odvětví se středně vysokou technologickou náročností a v jejím rámci zejména automobilový průmysl (jeho příspěvek je vůbec nejvyšší na odvětvové úrovni). Mezi roky 1995 a 2005 se relativně zvýšil příspěvek high-tech odvětví k obchodní bilanci, přesto však zůstává záporný, stejně jako ve většině zemí EU (relativně nejhorší je příspěvek komunikační techniky a léčiv).

36. Podíl vývozu a dovozu ve skupině produktů zpracovatelského průmyslu v České republice mezi roky 1995 a 2005 vzrostl z 89 na 109 %. Znamená to, že u této skupiny produktů má obchodní bilance výrazně aktivní saldo. Největší je tento podíl ve skupině odvětví se středně vysokou technologickou náročností, zejména u strojů a dopravních prostředků. V těchto odvětvích má Česká republika spolu s Maďarskem nejvyšší poměry vývozů a dovozů ze zemí EU. Ve skupině high-tech odvětví došlo v ČR mezi roky 1995 a 2005 k výraznému nárůstu tohoto podílu, a to z 35 na 85%. Přesto zde pozice ČR není tak silná ve srovnání např. s Irskem, kde vývoz přesahuje dovoz více než dvojnásobně.

37. Struktura vývozu z České republiky podle obchodních partnerů a komoditních skupin (v %)

38. Struktura vývozu podle faktorové náročnosti A = snadno napodobitelné, B = obtížně napodobitelné

39. Struktura dovozu do České republiky podle obchodních partnerů a komoditních skupin (v %)

40. Struktura dovozu podle faktorové náročnosti A = snadno napodobitelné, B = obtížně napodobitelné

41. Internacionalizace produkce a obchodu v České republice podle technologické náročnosti

42. Vývoz high-tech produktů z ČR a vývoz v režimu aktivního zušlechtění

43. Dovoz high-tech produktů do ČR a dovoz v režimu aktivního zušlechtění

44. Vizitky odvětvové konkurenceschopnosti Souhrnný indikátor konkurenceschopnosti odvětví (SIKO) jeprostým aritmetickým průměrem pořadí jednotlivých skupin odvětví podle sedmi dílčích ukazatelů. Je zřejmé, že pořadí jednotlivých odvětví je dáno mimo jiné i zvolenou agregací jednotlivých aktivit, která je v některých případech značně heterogenní z hlediska měřených charakteristik. Úroveň produktivity práce Dynamika produktivity práce Podíl vývozu na produkci Podíl více kvalifikovaných zaměstnanců Podíl výdajů na VaV na tržbách Podíl podniků pod zahraniční kontrolou na HPH Multiplikátor produkce

45. Pořadí odvětví podle SIKO

46. Význam odvětví podle podílu na PH a zam.

47. Jednoznačně nejúspěšnějším odvětvím podle souhrnného indikátoru konkurenceschopnosti je výroba dopravních prostředků. K celkovému prvnímu pořadí přispěl zejména vysoký podíl výdajů na výzkum a vývoj na tržbách (1,71 %, tj. více než pětinásobek průměru ČR) a vysoký podíl zahraničního kapitálu (83 % podíl na vytvořené HPH). Přední místa v pořadí odvětví však výroba dopravních prostředků zabírá také díky vysoké úrovni a dynamice produktivity práce a vysoké vývozní výkonnosti. Naopak podprůměrný je podíl kvalifikovaných zaměstnanců, a to necelá čtvrtina, což je nízká hodnota zejména ve srovnání se sektorem služeb, ale i např. s odvětvím všeobecného strojírenství. Poměrně nízká je také hodnota multiplikátoru produkce jako schopnosti přímo i nepřímo přenášet poptávkové impulsy do ostatních odvětví v ekonomice.

48. Na druhém místě v pořadí konkurenceschopnosti odvětví se umístilo peněžnictví a pojišťovnictví, a to na rozdíl od výroby dopravních prostředků zejména díky vysokému podílu kvalifikovaných pracovníků (téměř 75 %) a vysokého multiplikátoru produkce, naopak mezi shodné charakteristiky patří vysoký podíl zahraničních investic v odvětví a vysoká úroveň produktivity práce. Jen velmi mírný odstup od finančních služeb má elektrotechnický průmysl, který je v určitých parametrech vysoce nadprůměrný (vývozní výkonnost, dynamika produktivity práce), v jiných však silně zaostává. Největší slabinou tohoto odvětví je výrazně podprůměrná úroveň produktivity, která je daná montážním charakterem výroby. Stejně tak je velmi nízká hodnota multiplikátoru produkce, protože drtivá většina komponent je dovážena a má tedy zanedbatelný efekt na ostatní odvětví v ekonomice.

49. Zemědělství setéměř ve všech dílčích ukazatelích nachází na zadních pozicích, výjimkou je pouze dynamika produktivity práce, která rostla v období 2001 – 2005 dvojnásobným tempem oproti průměru ČR. Stavebnictví patří k odvětvím, která jsou velmi citlivá na fázi ekonomického cyklu, proto ve druhé polovině devadesátých let zažilo silný pokles a naopak v posledních letech vykazuje silný růst. Kromě multiplikátoru produkce nevykazuje žádná z dílčích charakteristik nadprůměrné hodnoty. (nízká dynamika PP, výdaje na výzkum a vývoj a podíl zaměstnanců s vyšší kvalifikací, což je dáno vysokým podílem manuálních činnosti). V odvětví ostatních služebje nízká úroveň a dynamika produktivity práce je dána do značné míry jejich převážně netržním charakterem, stejně jako podíl podniků pod zahraniční kontrolou (přestože sem patří i část tržních služeb určených převážně pro spotřebu domácností). Naopak velmi příznivá je kvalifikační struktura a také výdaje na výzkum a vývoj (zahrnuje mj. školství, zdravotnictví, státní správu).