Postup interpretace NT

1. Postup interpretace NT

2. Cílem interpretace je určit funkční styl, slohové postupy a slohový útvar - určení zdůvodnit, dokázat !!! ---------------------------------------------------------------------- KROKA CELEK TEXTU A ODHAD KOMUNIKAČNÍ SITUACE A1 • o čem se v úryvku pojednává • proč asi text vznikl a s jakým cílem (informovat, poučit, vysvětlit, získat a ovlivnit) • modalita výpovědi • autor cosi tvrdí,informuje, vysvětluje • autor má zájem na uskutečnění děje, získává a ovlivňuje • autor vyjadřuje hodnocení, zdůvodňuje svůj pohled na skutečnost

3. A2 - nepřipravenost x připravenost - výstavbavětných celků od promyšlenosti přes libovolnost až chaotičnosti - koherence výpovědi kataforické, anaforické, kontaktové, pouze gramatické a lexikální - pečlivost ve výběru pojmenování - pestrost pojmenování i větné stavby x monotónnost - soulad s normou x prohřešky proti normě směřuje od útvarů prostěsdělovacíhostylu přes administrativní, publicistický až ke stylu odbornému(umělecký styl)

4. A3 - oficialita x neoficialita volba jazykových prostředků, stavba věty (odborný, administrativní, publicistický, prostěsdělovací) - přímý kontakt s příjemcem textu prostřednictvím konektorů (publicistický, prostěsdělovací, administrativní, odborný) - expresivita a emocionalita především volba jazykových prostředků (prostěsdělovací, publicistický, odborný, administrativní) - neverbální komunikační prostředky emotikony, ilustrace, grafy (prostěsdělovací, publicistický, administrativní, odborný)

5. KrokB POJMENOVÁNÍ A ZDŮVODNĚNÍ FUNKČNÍHO STYLU B1 • struktura a členění textu • B1a uvolněnost, nahodilost řazení motivů, opakování stejných výrazů struktur výpovědí (stejný typ stavby věty, souvětí) neprojevuje se příliš (nebo promyšleně) horizontální struktura textu = prostěsdělovací styl

6. B1b stručnost, srozumitelnost, jednoznačnost, podoba textu je standardizovaná, schematičnost, objektivita = administrativní styl • B1c promyšlenost stavby celku textu, výpovědí i volby jazykových prostředků, odosobnění textu sdělení, přesnost, úplnost, výstižnost, jednoznačnost, propracovanost, terminologie, logické horizontální členění = odborný styl

7. B1d aktuálnost, promyšlenost působení vůči adresátovi, automatizované výrazy, klišé i floskule, aktualizované výrazy a inovativnost vyjádření, promyšlené horizontální členění textu i s možným grafickým odlišením, úsilí objektivizovat výpověď s jasně patrným cílem (přesvědčit získat strhnout k formulaci názorů či činnosti), užívání kontaktních prostředků = publicistický styl

8. B2 • slovní zásoba a užitý jazyk • B2a zejména hovorová čeština, nespisovné jazykové prostředky, neadekvátní působení spisovnosti v celku textu = prostěsdělovací styl • B2b automatizace výrazu, souslovná pojmenování a frazémy, prostředky jazykové ekonomie, klišé a floskule, aktualizace výrazu, emocionálně působící prostředky, dvojznačná a mnohoznačná pojmenování, obrazná pojmenování, inovované frazémy = publicistický styl

9. B2c výlučně spisovné prostředky, neutrální a citově nezabarvené, kondenzace vyjádření (infinitivní vazby, dějová podstatná jména, přechodníky, antepreteritum, symboly, značky, terminologie, tendence k multiverbizaci = odborný/administrativní styl • B2d projevy vývojových tendencí spisovné češtiny a jejich stylová příznačnost - demokratizace spisovné češtiny - pronikání hovorových prostředků (univerbizace, pronikání slangismů a profesionalismů, vznikání okazionalismů. determinologizace - intelektualizace spisovné češtiny - zvyšování podílu prostředků odborného jazyka, multiverbizace, terminologizace, deslangizace

10. B3 • práce s větou • B3a užívání mnohoznačných či nepřesných spojek (že, který, když), odchylky od větné stavby (anakolut, zeugma, křížení vazeb, neukončení výpovědi), neslovesné věty, časté vsuvky, elipsa, dodatečně připojované větné členy = prostěsdělovací styl • B3b 3. osoba čísla jednotného (variabilita závislá na slohovém útvaru) , přehledná větná stavba, nekomplikovaná, byť nápaditá vyjádření = publicistický styl

11. B3c komplikovaná větná stavba, mnohonásobně rozvité souvětí, mnohdy na první pohled nesrozumitelná větná konstrukce, větné vyjádření je adekvátní složitosti vyjadřovaného obsahu, věty vedlejší příslovečné příčinné, přípustkové, podmínkové, souřadné spojení vět v poměru důsledkovém a vysvětlovacím = odborný styl

12. Krok C POJMENOVÁNÍ SLOHOVÉHO POSTUPU • vytváří základní linii tematické i jazykové výstavby textu • je to způsob podání a zpracování tématu (pojetí tématu, řazení a rozvádění tematických složek, výběr jazykových prostředků) C1 informační slohový postup • podává fakta (co se kdy a kde stalo), věcně, pravdivě a srozumitelně konstatuje určitá fakta, prosté podání informace, texty jsou stručné, věcné, bez citového a expresivního zabarvení, může mít i podobu pouhého výčtu

13. C2 deskriptivní slohový postup - vypočítává vnější znaky a vlastnosti osob, zvířat, věcí, výtvorů, dějů a činností, uvádí části nějakého celku, jejich vlastnosti, zjišťuje, jak části spolu souvisejí, především místně a časově, je subjektivní, protože autor je tím, kdo informace vybírá a uvádí, soustředí se na detaily, logické části nebo na celek, postupuje podle různých klíčů • mnohdy se samostatně vyděluje charakteristika (člověk, literární postava, prostředí (+ posudek), odlišuje se přímá charakteristika (vystihuje vnitřní znaky výčtem vlastností) a nepřímá charakteristika (uvádí příklady jednání či dějů, v nichž se vlastnosti projevují)

14. C3 narativní slohový postup • podává průběh jedinečného děje, je subjektivizovaný, příběh utváří a prožívá vypravěč, děje se v linii od zápletky k vyvrcholení a rozuzlení, základní řazení dějových složek je v časové a příčinné souvislosti (možnost retrospektivy, paralelnosti i dějových retardací odbočkami), sdělení musí být zajímavé, napínavé, barvité i názorné, základním časem vyprávění je slovesný čas minulý • postrádá-li zápletku, jedná se o popis děje

15. C4 explicitní slohový postup • vysvětlují se předměty nebo děje, tedy jejich příčiny, nesoustředí se tedy na vnější znaky, nýbrž na vnitřní vztahy, logickou cestou se zdůvodňuje jejich podstata a vnitřní vztahy jejich složek, lze vyvozovat logické závěry a podávat zdůvodněné hodnocení, naznačovat řešení, mohou se srovnávat různé jevy • propojením výkladového a úvahového postupu je položen základ esejistickému slohovému postupu

16. C5 úvahový slohový postup • vyjadřuje názory autora, zahrnuje do sebe, zamyšlení, hodnocení, srovnání a vyvozování závěrů, může ale vyjadřovat i postoje a city, autor vyjadřuje vlastní stanoviska, od výkladu se odlišuje měrou subjektivity

17. Krok D SOUDRŽNOST TEXTU, MODALITA TEXTU A AKTUÁLNÍ VĚTNÉ ČLENĚNÍ • interpretuje se a hodnotí soudržnost výpovědí z hlediska formálního i z hlediska obsahového • určování konkrétních konektorů i rozpoznání autorovy práce s tématem i rématem je vztahováno k pojmenování funkčního stylu, slohového postupu i slohového útvaru

18. D1 • textové konektory svědčí především o promyšlenosti a propracovanosti textu D1a konektory podle způsobu navazování textu kataforický konektor - poukazuje dopředu do textu anaforický konektor - poukazuje zpět v textu exoforickýkonektor - odkazuje na mimo textovou skutečnost

19. D1b konektory kontaktové a vybízecí D1c konektory gramatické spojky , vyjadřování vztahů koncovky slovesného přísudku D1d konektory lexikální zopakování pojmenování zájmena synonyma, nadřazené pojmenování za podřazené

20. D2 • aktuální větné členění objektivní (T-R) či subjektivní (R-T) větné členění (neutralita výpovědi či její citové zabarvení) - téma (východisko) výpovědi je kontextově zapojené a vyjadřuje skutečnosti, které jsou známé (např. z předchozího textu), réma (jádro) výpovědi vyjadřuje nové skutečnosti, kontextově nezapojeno, tématem se ptáme, rématem odpovídáme

21. D2a tematizace rématu réma první výpovědi se stává tématem výpovědi následující D2b průběžné téma téma se ve výpovědích opakuje a je dodáváno pouze nové réma D2c rozštěpení tématu téma štěpí do několika výpovědí

22. Krok E SHRNUTÍ A ZÁVĚR INTERPRETACE TEXTU E1 - na základě předešlých poznatků je určen hypotetický autor textu - na základě předešlých poznatků je určen účeltextu • na předešlých poznatků je určen funkční styl, slohový postup, slohový útvar (je nutné vycházet ze skutečnosti, že je interpretován pouze úryvek textu)