INTERPRETACE DĚTSKÉ VÝTVARNÉ PRÁCE

1. INTERPRETACE DĚTSKÉ VÝTVARNÉ PRÁCE Výtvarné práce dětí Rómského etnika navštěvujících nízkoprahový klub Barevná klubovna. Skupina dětí je ve věku školní docházky (cca 3 – 17 let věku), počet dětí – různý (v rozmezí 5 až 3O). Lucie Kepštová

3. Výtvarná technika • Jolana používá temperové barvy hodně ředěné vodou. • Malba je spíše kresbou barvami, než malbou, kde by bylo dominantní používání barvy v plochách. Technika malby zatím není zvládnutá. • Výtvarné prostředky • Kompozice vyvážená, dominantním motivem je zde loďka umístěná na střed obrázku v dolní polovině. • Obrázek je kompozičně rozdělen na dvě poloviny podle horizontální linie, kterou zde tvoří hladina řeky. • Pro vyjádření Jolana používá linii jako výrazového prostředku. Linka je uvolněná, ale nedotažená. • Převažují zde oblé tvary, rovnoměrně rozmístěné po celém obrázku. • Použity jsou veselé barvy kompozičně vyvážené. • Jolana 10let • Námět práce • Zadané téma „Hezký den“. Výtvarné práci předcházela diskuse na toto téma. • Oblast výtvarného projevu • Jedná se plošnou tvorbu. • Malba temperovými barvami. • Malba patří mezi klasické techniky používané ve školním vyučování. Dává dítěti velký prostor pro vyjádření dítěte.

4. Psychologická interpretace • Ústředním motivem je zde loďka ve vlnách. Je ženským symbolem, mohou se jí přikládat významy – samota, touha po úniku. Loďka je zde zobrazena samostatně plující, bez posádky, obklopuje ji jen příroda, která je zde naznačena květinami. Plachta je zobrazena výrazně malá, menší než květiny, není na ni kladen důraz, jako by si loďka mohla svobodně plout, unášená proudem řeky. • R. Davido upozorňuje na skutečnost, že znázornění vody může znamenat výskyt enurézy u dětí. • Voda je živel mnohokráte v dějinách výtvarného projevu symbolizován. Je živlem tvořícím i rozpouštějícím, symbolizovala život i smrt. Vodu spatřujeme v židovských tradicích bible, kde je voda „vodou života“, děti Jakobovy jsou „vodami Judy“. Vodní symbol spatřujeme v postavě Fénické Anobreth-pramáti, v římské Ilii a Thea Sylvii. Voda je hranicí mezi zrozením, smrtí a znovuzrozením. Voda patří jako významný prvek v dějinách kultury na Krétu. Kréťané zobrazovali často vodní motivy, mořskou faunu, lodě. • Květiny jsou zobrazeny v řadě, na horizontální linii vedené středem obrázku. Podoba květin se stereotypně opakuje, pouze se mění barva. • Barva jako jediný prostředek v tomto případě symbolicky rozlišuje různé druhy rostlin.

5. Barvy jsou voleny základní, nemíchané, ve své čisté podobě. Nejvíce je zde zastoupena modrá, (barva klidu, dálek) a žlutá (energie, svoboda, uvolnění povzbuzení). • Zvláštní úlohu zde má červená barva, které je zde použito v lince jako ohraničení lodě. Linka je pomalu vedená, dotažená. Je zřejmě pro autorku důležité vymezení hranic, prostoru, toho co kam patří, kde je dovoleno vstoupit a kde už ne. Má tedy funkci výstrahy a jasně stanovených hranic. • Do obrázku je vkomponován podpis. Pro autorku je důležité, aby ona byla součástí zobrazované skutečnosti, podpis symbolizuje ji samotnou jako osobu v obrázku. • Celkový dojem • Obrázek působí klidně vyrovnaně. Barvy jsou zvoleny veselé, v kompozici rovnoměrně použity. Mírně působí smutně, toto však vyvažuje usměvavé sluníčko. • Horizontální linie je výrazem klidu, plynutí, pasivního ženského principu. Tato linie odděluje dva světy, svět pozemský a svět nebeský. • V horní polovině je zobrazeno nebe, jsou zde mraky a slunce. • Tyto motivy se často objevují v dětském výtvarném projevu. Slunce je usměvavé, září do dálky červenými paprsky, je veselé a srší energií.

7. Výtvarná technika • Maruška používá barev v ploše. Barvy nemíchá, nedaří se jí však udržet čistotu barev. • Tahy štětcem jsou razantní energické. Nedotahuje detaily, malba působí ledabyle, jakoby uspěchaně namalovaná. • Techniku malby vzhledem ke svému věku má zvládnutou. • Výtvarné prostředky • Barva je použita k vymalování ploch. Plochy tvoří různé motivy a pozadí. • Linka se zde neobjevuje • Ústředními motivy jsou slunce a srdce, další jsou hvězdy a louka. • Kompozice je vyvážená, obrázek je horizontální linií rozdělen na dvě části, ústřední motivy se nachází v horní části obrázku, která je podstatně větší. Maruška 7let • Námět práce • Zadané téma „Včera odpoledne“. Výtvarné práci předcházela diskuse na toto téma. • Oblast výtvarného projevu • Plošná tvorba. • Malba temperovými barvami. • Malba je klasickou technikou. • Ve školství i ve volnočasových aktivitách má malba nezastupitelnou roli. Dává dítěti možnost se vyjádřit v ploše pomocí barev, jinak není omezena, děti tedy mají velký prostor a tvůrčí svobodu.

8. Slunce v intervalu sto šedesát minut: vydělíme-li tento počet dvacetičtyřmi (číslem jednoho dne), obdržíme periodické číslo 6,66, kabalistické číslo slunečního démona jmenovaného Sorath (pásmo s hebrejským zlopověstným písmem samek na počátku), které souvisí s hebrejským sorer, „způsobit, že se odchýlí od cesty“ – a zároveň číslo šelmy z Apokalypsy. Srdce tepe průměrně dvaasedmdesátkrát za minutu a těchto 72 odpovídá jednomu dni velké sluneční periody (15 920: 360), i počtu písmen velkého kabalistického šému (Šemhamforaš). Vydělíme-li „tep slunce“ dvaasedmdesáti, obdržíme periodické číslo 2,22, číslo nekonečné mnohosti věcí, které slunce stvořilo a nám dává, jež lze měřit jedině Jedničkou (během). Tyto věci vidí jedině vizionářská obraznost, spojená s vnitřní identifikací vidoucího s viděným.“ Slunce je jediným prvkem, kde jsou vyobrazeny i detaily (oči, nos a pusa, znázorněny jednoduchou linkou), je zde také vidět míchání barev, jejich nečistota. • Tahy štětcem jsou energické, razantní. • Maruška neklade důraz na detailní dotažení. Nedodržuje původně zamýšlený tvar předmětů. • Psychologická interpretace • Ústředními motivy jsou zde slunce a srdce. Jedná se o motivy často dětmi zobrazované. • Jde o iluzivní prostor, kde dole je země. • J. Ryšánek vysvětluje vztah mezi sluncem a srdcem v astrologických číslech, píše o něm jako o vztahu dvou ohnisek energie. „Existuje analogie mezi srdcem a Sluncem. Srdce i Slunce vyzařují oblaka energie, která se může měnit v hmotu. Srdce i slunce tepou.

9. Dále jsou zobrazeny motivy hvězd a jakýchsi podivných útvarů, zřejmě vesmírných těles, meteoritů. Na ně není kladen takový důraz. Obrysy nejsou precizně namalovány. • Spodní linii obrázku tvoří plocha zelené barvy, která je symbolem trávy, louky. Louka je zde velice jednoduše znázorněná. Můžeme tu vysledovat jak jsou vedeny tahy štětce, připomínají růst trávy. Tato část jako by ukotvovala celý obrázek, dávala mu řád, a tento imaginární prostor stavěla na pevný základ, na zemi. Barva vystihuje reálnou podobu trávy (ve skutečnosti je tráva také zelená), její odstín však není veselý, je temný, působí smutně, jako po dešti. • Červená barva má zde nezastupitelnou roli. Je zde nejvýraznějším jevem celého obrázku. Červenou je vymalován prostor mezi jednotlivými symboly. Tento prostor zdánlivě vypadá jako nebe. O nebe se však pravděpodobně nejedná, soudím dle zobrazených symbolů (srdce na nebi obvykle není) a zvolené barevnosti. Spíše se jedná o prostor vystihující vztah mezi symboly, jejich náboj a upřesňuje charakter symbolů. „Nebe“ působí jako vír energie. Tento dojem umocňují i čitelné tahy štětcem.

10. Po šestém roce věku dítěte ukazuje preference červené barvy na tendenci k agresivitě a nedostatečnou kontrolu emocí. Červená je barva vzrušující, energická, prudká až náruživá, silná, mocná, spojená s představami ohně, krve, nebezpečí, lásky, hluku. Celkový dojem Z obrázku srší obrovské množství energie. Jeho netypická barevnost a razantní a nedbalé, rychlé, dynamické tahy štětcem, působí až negativně, nepříjemně. Obrázek je rozporuplný, působí vesele, zároveň vzbuzuje strach. Je divoký, ne precizně zpracovaný, vymalovány jsou však celé plochy až do okrajů.

12. Jolana 10let • Výtvarná technika • Zvolenou technikou je zde kresba. • Použité materiály – barevné fixy a pastelky • Je zde využito haptické zkušenosti, obkreslení ruky. • Výtvarné prostředky • Jolana pro výtvarné vyjádření používá převážně linku. Linka má funkci čistě popisnou, definuje tvary zobrazovaných předmětů. • Síla linie je přiměřená vzhledem ke zvolenému nástroji, linky jsou dotažené, vedené pevnou rukou. • Objekty zobrazené na obrázku jsou rovnoměrně rozmístěné po celé ploše. Tvarově i barevně je kompozice vyvážená. • Barvy jsou volené jednoduché – monochromatické barvy červené a modré (barvy komplementární). • Námět práce • Téma: Valentýnské přání. • Děti měli malovat to, co by přáli někomu blízkému, koho mají rády. • Toto téma bylo pro děti obtížné, velice abstraktní, tvorbě tedy musela předcházet diskuse. Ta probíhala v malých skupinkách. • Oblast výtvarného projevu • Jedná se o plošné vyjádření, bez bližšího určení techniky. • Pro takto zadané téma je oblast plošného vyjádření vhodnou volbou, pro jeho zpracování.

13. Psychologická interpretace • Jedná se o pokus realisticky vystihnout zobrazované předměty. • Je zde zobrazeno množství detailů. Autorka klade předmětům velký důraz. • Hrníčky zobrazila jako totožné předměty, stejně vypadající. Je však mezi nimi rozdíl v detailu. Tečky okolo prostřední kytky mají odlišné barvy. • Dívka se soustřeďuje na detail, který má pro ni větší význam než celek. Na tuto skutečnost upozorňuje i to, že nezobrazila pozadí. Jako by předměty spolu nesouvisely. • Souvislost však mají. Ruka dává hrníčky jako dárek. Je zde symbolem důvěry a osobního kontaktu. • Ruka je vyobrazena se spoustou detailů, které ji zkrášlují. Zde vidíme spojitost s kulturou ve které dívka žije. Rómské ženy se zdobí. Prsteny a jiné ozdoby vyjadřují krásu i společenské postavení, významnost tohoto člověka. • Autorka, promítla sebe do symbolu ruky, jako důležitou, významnou a krásnou osobu v životě obdarovávaného člověka. Ale zároveň také do ruky promítá člověka kterého obdarovává a jeho postavení vůči ní.

14. V ruce je zachycen i vztah mezi těmito lidmi. • Podstata je zakořeněná v rómské kultuře, kde člověku jako individualitě není přikládán takový důraz jako v majoritní společnosti. Jednotlivci jsou součástí komunity, ta vystupuje jako celek. • Hrníčky mají stejnou podobu, proto, že dárce je spravedlivý, a nerozlišuje mezi obdarovávanými v tom smyslu, koho jako člověka upřednostňuje. Toto opět ukazuje na sounáležitost jednotlivých členů komunity. Je však mezi nimi patrný rozdíl. I děti vnímají jednotlivé členy jako samostatné osobnosti. Zde však odděluje různé pohlaví obdarovaných. • Dárky – hrníčky by dívka ráda darovala babičce a dědovi. Hrníčky symbolizují jednotu partnerství, a zároveň poukazují na odlišnost ženy a muže. • Barvy jsou zvoleny klidné, jemné. Základem jsou barvy komplementární, červená a modrá, dále barvy k nim monochromatické. • Červenou barvu používají děti co se nedokáží své emoce přiliž kontrolovat. Modrá však je opakem, tu používají děti co emoce pod kontrolou mají. Tyto dvě barvy jsou zde v harmonii a doplněny barvou světle fialovou, růžovou, což je vlastně barva vzniklá smícháním těchto dvou. Světle fialová barva je interpretována jako barva působící začarovaně, rozpolceně, slabošsky, je to barva magie, melancholie, opojení. • Žlutá je použitá jako zástupná pro zlatou barvu. Ta ukazuje na vznešenost a vážnost, bohatství.

16. Lukáš 12let • Je to nenáročná oblast technik (mimo technik grafických – např. suchá jehla, lept). Není náročná na technologii, ani na technické zvládnutí dětmi. Také je méně náročná na materiál. Učitelé využívají technik plošné tvorby zejména v početných skupinách dětí. Dětem tyto techniky umožňují hodně svobody, zároveň jim určují jakési hranice, ty mohou být vodítkem i inspirací. • Výtvarná technika • Zvolenou technikou je kresba. Použité materiály – barevné fixy. • Výtvarné prostředky • Obrázek je kompozičně rozdělen na dvě části dle vertikální linie. Pravé straně obrázku je věnován větší zřetel, nachází se zde ústřední motiv. • Námět práce • Námětem zde opět bylo téma - Valentýnské přání. • Děti měli malovat to, co by přáli někomu blízkému. Téma bylo pro děti obtížné, abstraktní. Tvorbě předcházela diskuse. • Oblast výtvarného projevu • Jedná se o plošné vyjádření, bez bližšího určení techniky. • Použití plošných technik se objevuje ve školství i ve volnočasových kroužcích velice často.

17. Obrázek je jakoby sestaven z různých na sobě nezávislých motivů. Ty jsou v jakési mřížce. Využito je zde znalosti psaní. Motivy jsou sestaveny podle vzoru – zleva doprava, se shora dolů. Podle těchto principů je nakreslena levá část obrázku. • Autor zde používá linky pro vystižení předmětů, jejich symbolické znázornění. Nejde mu o reálnou podobu motivů. • Dále linkou šrafuje, čímž nahrazuje barevné řešení a naznačuje strukturu povrchů. • Barvu nevyužívá k barevnému řešení obrázku. Modrou si zvolil jako náhradu tužky. • Lukáš je typ grafický. Více by mu zřejmě vyhovovaly grafické techniky, barvě nepřikládá význam. • Psychologická interpretace • V levé polovině obrázku jsou zobrazeny předměty, určité zástupné symboly jevů, které mají posloupnou logiku. • Jedná se vždy o dvojici předmětů mezi kterými je vyjádřen vztah šipkami v závorce. Jedná se o určitou formu grafémů, znaků používaných v písmu.

18. Jednotlivé motivy představují určitá přání někomu. Vždy se jedná o vztah dvou věcí. • Prvním motivem jsou hrníčky. Autor přeje, aby si dva lidé dali navzájem dárek (např.hrníčky). Druhým motivem jsou květiny. Mají si je vyměnit zamilovaní lidé. Květina je zde symbol vyjádření náklonnosti, zamilovanosti. • Dalším motivem v pořadí jsou kroužky – snubní prstýnky. Dále jsou zde peníze, tedy hmotné statky. Pak jakési konkrétní předměty určené ke společnému životu a poslední dvojicí symbolů jsou dva domy, připomínající zámky. Může se jednat o dům, ve kterém mají dva lidé bydlet, nebo se jedná o kostel, kde má probíhat svatba. • Celá tato posloupnost předmětů znázorňuje průběh vztahu mezi dvěma lidmi vedoucí k partnerskému životu v manželství. • V horní části obrázku ve středu se nachází dva automobily. Jedná se o pokračování řady. Auta jsou znázorněné i s detaily. To ukazuje na záliby autora. Auta mají podobu připomínající vesmírné lodě. Toto zobrazení ukazuje specifičtější zaměření zájmů Lukáše. • V pravé polovině obrázku se nachází hlavní motiv celé této práce. • Drobné motivy byly kresleny automaticky. Autor si jejich posloupnost neuvědomoval. Tato činnost (zobrazování dalších a dalších motivů) ho však unavovala a přemýšlel, čím dále zaplní plochu papíru. Rekapituloval si tedy to co nakreslil, uvědomil si vztah mezi znázorněnými věcmi a rozhodl se na zbývající část papíru zobrazit výjev svatby.

19. Hlavním motivem je tedy svatební obřad. • obřad se odehrává v kostele. Kostel má znaky ruské architektury – kopulovité tvary na střeše budovy. • Kostel je zde zobrazen transparentně. • Transparentnost spočívá v tom, že je vidět vnitřek vyobrazeného objektu, ačkoli bychom měli vidět jenom vnějšek. • Transparentnost je normální u dětí do 7 až 9let věku. Někdy dokonce svědčí o velmi vyvinutém pozorovacím talentu. • Velikost lidí v kostele je dána ne jejich skutečnou velikostí, ale jejich důležitostí. Co je důležité je velké. Takto zobrazovali události staří Egypťané. • Hosté svatby jsou znázorněni jen schématicky, jeden jako druhý, bez vypracovaných detailů. Autorovi nejde o formu, ale o obsah. Důležité pro něj je to, že je zobrazena masa lidí, ne to jak jednotliví lidé vypadají. • Lidé však mají znázorněny oči a pusu, to znamená, že autor ukazuje na jejich lidskost, vztah k hostům a hostů ke svatebčanům. • Svatebčané jsou zobrazeni z pohledu hosta. Ženich s nevěstou zezadu, oddávající zepředu. • Celý výjev je jakoby sledován se shora, někým, kdo má přehled, kdo se dívá, možná Bohem. • Kostel je zde symbolem počátku, konce, slibu, ochrany a čistoty. • Převažuje modrá barva, barva nebe, ducha. Je to barva klidná, vážná až skličující, barva dálek, hloubky, rozjímání a smutku.

20. Celkový dojem Důležitou roli zde má obsah obrázku, dominuje nad formou. Autor nepožívá barvy jako prostředku pro vyjádření. Používá linku a schematické zobrazení symbolů. Objevuje se zde kresebný styl podobný stylu, kterým se vyjadřovali Egypťané. Kresba je zajímavá a nutí autora se pídit po smyslu symbolů. • Zajímavá je otázka volby tohoto motivu. Svatba a lidské štěstí jako přání na Sv. Valentýna – svátek zamilovaných. Téma vychází z charakteru tohoto svátku a ztotožnění se s ním. Dále také ukazuje na priority Rómské kultury, kde nejdůležitější roli hraje Rodina.

22. Katka 14 let • Oblast výtvarného projevu • Jedná se opět o oblast plošného vyjádření. • Výtvarná technika • Zvolenou technikou je volná abstraktní malba. • Pomůcky – temperové barvy, libovolná tloušťka štětců, možnost malby prsy, rukama. • Výtvarné prostředky • Zásadní roli tady hraje barva, která je primárním výrazovým prostředkem. • Barva je nanášená v linkách různé síly, někdy je silně zředěna vodou, koloruje. • Kompozice je situována na střed, hlavní motiv „čmáranice“ padá mírně do pravého dolního rohu. • Pozadí je kolorováno světlým odstínem hnědé. • Námět práce • Práce vznikla jako reakce na určitý prožitek. • Děti prováděly činnosti na téma „důvěra“. Pracovaly ve dvojicích. Jeden si zavázal oči a jeho kamarád, jím zvolený člověk kterému důvěřoval, ho vodil po prostorách klubovny. Vedení probíhalo pouze slovními příkazy. Další aktivitou bylo ochutnávání. Člověku se zavázanými oči dal jeho kamarád nějakou pochutinu do úst (jednalo se o bonbóny, oříšky, vitacit atp.). • Po těchto činnostech děti malovaly své pocity, které při aktivitách prožívaly.

23. Černá – vyskytuje se v každém věku a prozrazuje určitou míru úzkosti. Symbolika černé je zvláštní v období puberty, kdy vyjadřuje nepřístupnost a ostych ve vyjadřování citů. • Černá je barvou tmy, symbolem smutku, zániku a smrti. V biblické Apokalypse, která vypráví o zkáze světa, se praví, že slunce "zčernalo jako smuteční šat". Černé šaty, černé vlajky, černé lodní plachty znamenají vždy něčí smrt. Černá symbolizuje pouhý zánik, pád do nicoty, ze které není návratu. Obecně je to barva neštěstí, smutku, temného tajemství, tabu a magie, ale i zla. • Psychologická interpretace • Linky jsou zde vedeny směrem ke středu obrázku. Jsou ostře a prudce tažené, rytmické. Jednotlivé linky jsou mírně zaoblené, v celku působí jako zamotané klubko. • Naznačují chaos a poukazují na smíšené, až zmatené pocity. • Tento zmatek vystihují i zvolené barvy. Barvy působí jako celek pochmurně, spíše negativně. • Prožité pocity z činností nebyly příjemné. • Převažují barvy - červená, hnědá a černá (je obzvláště důležitá, moc se v dětských kresbách nevyskytuje). • Barvy hrají významnou roli, budu jim tedy věnovat více pozornosti.

24. Ve středověku ovšem platila černá i za barvu pokory, skromnosti a odříkání se světských radostí: proto byla zvolena pro roucha kleriků a mnichů. Ve východních zemích je zase barvou plodnosti. Černé jsou mraky plné deště, který přináší životodárnou vláhu, černá je barva úrodné země. Černá tma je místem klíčení, vznikání. Proto mívají velké bohyně plodnosti - řecká Déméter, Kybela, Isis, Diana z Efesu i indická Kálí, stejně jako mnohdy křesťanská madona, černou tvář.

26. Henrieta 12let • Výtvarné prostředky • Kompozice obrázku je téměř symetrická. Obrázek protínají dvě diagonály. Dominantní je diagonála vedoucí z levého horního rohu. • Plocha je rovnoběžně celá pokryta různými tvary. Tvary jsou vyjádřené linkou. • Linka je hlavním prostředkem vyjádření. K tvorbě linky autorka používá zřejmě jeden štětec, linie mají stejnou tloušťku. Důležitý je tvar vedené linie. • Tvary mají většinou ostré hrany, je jasně rozeznatelné kde začínají a kde končí. • Barvy používá různé, jejich kompozice je vyvážená, žádná barva nepřevažuje. Barvy jsou pestré a veselé, čisté, nemíchané. • Námět práce • Práce vznikla jako reakce na určitý prožitek. Inspirujícím motivem byla stejná činnost jako u předešlého obrázku. • Oblast výtvarného projevu • Jedná se opět o oblast plošného vyjádření. • Výtvarná technika • Zvolenou technikou je volná abstraktní malba. • Pomůcky – temperové barvy, libovolná tloušťka štětců, možnost malby prsy, rukama.

27. Psychologická interpretace • Motivy zde zobrazené mají různé tvary, většinou však ostré hrany. Působí jako obří živá hmota, jakoby se tvary pohybovaly. Jejich živost podporují i zvolené barvy, jejich pestrost působí živě, hravě. • Dominantní diagonála se podobá duze. Vedle sebe jsou kladeny pruhy barev. Čáry jsou však vlnovkovité a barevnost duze neodpovídá. Centrální modrá spíše situuje řeku, plynoucí tok energie. • Oproti tomu diagonála která ji protíná je rovná, přímá, jediný záchytný strnulý bod. Její modrá barva tuto smršť energie uklidňuje, usměrňuje a dává chaosu řád. Jde o střet linií, jakýsi kříž, jde o symbol velmi dynamický. Tím že je diagonála posunuta směrem k pravému dolnímu rohu, narušuje tak čistou symetrii, harmonický vztah kompozičních elementů je narušen. • Přetíná ji jakási zelená skvrna připomínající se plazícího červa či housenku. Jako by nerespektovala tento řád a nechtěla se řádem řídit. • Najdeme zde symboly hvězd, které patří do symbolů kosmogonicky existenčních konfigurací. Hvězdy ukazují na nadpozemský význam obrázku, jsou sněním. Dále zde můžeme identifikovat srdce jakoby s obličejem. To ukazuje na lidskost tohoto obrázku, že se toto týká člověka. • Celkový dojem • Malba působí živě, energicky, jako nadpozemské hemžení. Barvy jsou optimistické.

29. Nikola 6let • Výtvarná technika malby je vzhledem k věku zvládnutá. Dívka ovládá barvu, zachází s ní v plochách, naznačuje míchání barev. • Výtvarné prostředky • Kompozice je vedená dle vertikálních linií, ty jsou mírně našikmené na obě strany. • Malba se skládá z barevných ploch, pruhů ve sloupcích. Plochy nejsou přesně ohraničeny do konkrétních známých tvarů. Barvy nepokládá jen vedle sebe ale i na sebe. • Barevnost je pestrá. Dominuje červená barva. • Linky zde není použito • Tahy štětcem jsou dynamické, splývají v plochu. • Námět práce • Práce vznikla jako reakce na určitý prožitek. Inspirujícím motivem byla stejná činnost jako u předešlých dvou obrázků. • Oblast výtvarného projevu • Jedná se o oblast plošného vyjádření. • Výtvarná technika • Zvolenou technikou je volná abstraktní malba. • Pomůcky – temperové barvy, libovolná tloušťka štětců, možnost malby prsy, rukama.

30. Psychologická interpretace • Vertikální linie je výrazem vzruchu i trvalého směřování člověka k transcendentnu. Je spojována s mužským kosmogonickým principem, který představuje aktivní přístup k životu. • Dítě užívá vertikálních linií někdy k tomu, aby vyjádřilo rychle se odehrávající pohyb nebo historku nabitou pohyblivými scénami a obestřenou působením neznámých sil. • Je zde vidět touha zachytit procesy, jichž se dívka stala svědkem. • Pocity jsou zřejmě proměnné, mění se po krátkých časových intervalech. • Na toto usuzuji ze střídání barevných ploch, a také z toho, že se dívenka k plochám vrací a opravuje je, jakoby chtěla změnit minulou skutečnost na současnou, aktualizovat současný pocit. • Nejvýznamnější roli tu hraje červená a modrá barva (tvoří i zajímavý útvar ve spodní části obrázku, jakoby zastavení, touha oprostit se od pouhého popisu). • Červená - je výrazem životní síly, aktivity, potěšení z činnosti a také barvou dobrého kontaktu s okolím. • Téměř vždy a téměř všude byla první barvou červená. Symboliku jí propůjčují krev a oheň, je to barva životní síly. Jak dokazují archeologické nálezy z období mladého paleolitu, pravěký člověk si touto barvou maloval tělo.

31. Mrtví byli obalováni červeným okrem nebo pohřbíváni s miskami krevele - červeň měla dodat sílu a život posmrtnému bytí. Později se červená stala symbolem lásky a vášně. Řecký bůžek Eros nosí červený plášť, červená je posvátnou barvou indické bohyně Lakšmí, dárkyně lásky, zdraví, krásy a štěstí. V křesťanské symbolice je jedinou barvou, u níž se rozlišuje odstín: jasná červeň, karmazín, značí lásku, purpur mučednictví. Červená je také barvou krvavého násilí, barvou válek a válečníků. Vítězní generálové ve starém Římě si pomazávali tváře červenou barvou, Indiáni si při vyhlášení války natírali červenou hlinkou obličej i celé tělo. • Modrá - je barvou klidu, uspokojení, souladu. Modrá je barva vody a vzduchu, nekonečného průzračného nebe. Je nejčastější barvou připisovanou bohům. Nejvyšší egyptský bůh Amón je modrý, což upomíná na jeho kosmický původ. Gotická Panna Marie se halí do modrého pláště a modré pozadí na renesančních obrazech je symbolem nekonečnosti božského vesmíru. Ale modrá, barva měsíčního svitu, může být také barvou tajuplných mocností, dobrých i zlých. Bludičky lákají modrým světýlkem, vodní a horští duchové, jsou modří, modré jsou v pohádkách čarovné květy, které je nutno hledat, modrý je pták štěstí.

33. Michal 4roky • Výtvarné prostředky • Míša se vyjadřuje pomocí dynamických neuspořádaných tahů štětcem. Tahy jsou občas vedeny paralelně vedle sebe, ale tento řád střídají tahy spíše spirálovitého charakteru. Stopa štětce je tu patrná a zřetelně čitelná. • Barevná pestrost není nijak výrazná, na barvu je však i tak kladen velký důraz, vystihuje autorův pocit a to chce vyjádřit. • Kompozice je vyvážená, však asymetrická. Pomyslně ji můžeme rozdělit na pravou a levou stranu. Na levé straně se nachází spirálovité útvary, na pravé se objevuje jiná barevnost, je zde vložena zelená barva. • Námět práce • Zadání – vyjádřit příjemný pocit, šťastný okamžik, veselou událost. • Oblast výtvarného projevu • Oblast plošného vyjádření. • Výtvarná technika • Technika je zvolená dětmi. Nabídnuty jim byly temperové barvy, pastelky a fixy. • Míša si zvolil malbu temperovými barvami, pojal ji abstraktně. • Malba je přiměřená jeho věku.

34. Barvy tu mají podobu spíše skvrn než tahů štětcem. Na pravé straně se také objevuje útvar vzniklý smíváním barev a opakovaným přetíráním tohoto místa. Tento „flek“ má podobu postavy. • Psychologická interpretace • Obrázek působí spíše pesimisticky, vyzařuje chaos a hrůzu spíše než štěstí, což bylo zadáním. • Míša nerespektoval zadání, zvolil si variantu zadání naprosto opačnou. • Jediným jeho komentářem vzhledem k věku a rodinné situaci bylo slovo „Bubák“. • Míša tvořil samostatně a soustředěně. • Na levou stranu se zobrazuje minulost, na pravou budoucnost. • Spirálovitý útvar na levé straně lze nazvat dynamickým lineárním útvarem. Ty jsou dětmi tvořeny bezděčně. Znázorňování těchto útvarů je motivováno dětskou zvídavostí. • Na pravé straně je ona zmíněná postava. Možná že tato představuje Bubáka. Že chlapec v této zřejmě náhodně utvořené skvrně viděl postavu. Postava vypadá spíše jako ženská, a na rukách jakoby měla závoje, něco, čím může nadpřirozeně působit. Je li toto motivem k tomu aby chlapec popsal tento obrázek bubákem, je velice všímavý a má rozvinutou fantazii. I celá barevnost působí zádumčivě, jako by charakterizovala postavu bubáka. Je tu jakoby namíchaná hnědá barva s červenou, dále pak samostatně barva zelená, která „bubáka obklopuje, jako by tvořila magickou mlhu kolem něj.

35. Hnědá barva je spojena s představou tělesných požitků. Mají ji rádi ti, které ze všeho nejvíc zajímá jejich vlastní pohodlí, ale také lidé unavení a vyčerpaní, kteří touží po odpočinku. • Hnědá, stejně jako tmavé nevýrazné barvy (považované psychoanalytiky za regresivní), a někdy i žlutá, odráží špatnou rodinnou i sociální adaptovanost dítěte a jeho různé konflikty. Tyto barvy s oblibou volí umíněné děti. • Zelená – použití zelené barvy je srovnatelné s modrou a odráží spíše sociální vztahy. • Zelená byla vždy symbolem života, znovuzrození, svěžesti a mládí, přírody, jara a naděje - v tom se shodovala všechna náboženství, víry a kulty. Je to však také barva zlých duchů a démonů, zelený vodník s mokrým šosem loví dušičky a strašidlům kosmického věku, Marťanům, dává lidská fantazie obvykle podobu ošklivých zelených mužíčků. Celkový dojem Jednalo-li se Míšovi o zobrazení bubáka, naprosto se mu tento záměr povedl vystihnout. A to i za okolností, že chlapec tvořil spontánně dle toho, co právě cítí, že prvotní cíl nebyl zobrazit bubáka. Připadá mi až mystické, či zásah vyšší moci, že vzniklá skvrna opravdu připomíná postavu a koresponduje se zvolenými barvami. Malbu tedy můžeme nazvat „Bubák“. Obrázek ukazuje na nepříjemnou sociální situaci chlapce.

36. Žaneta 9let • Námět práce • Zobrazení figury, vlastního těla, jako výsledek poznání svého těla. Kresbě předcházely aktivity, které umožnily dětem prožít si své tělo uvědomit si jeho rozměry, poznat to, co je ještě mé tělo a co není. • Oblast výtvarného projevu • Jedná se plošnou tvorbu, dynamickou. • Haptická zkušenost s obkreslováním vlastního ležícího těla – vnímání dotyku po celé ploše těla. • V současné době se začíná alternativní tvorba také dostávat do škol, není však obvyklým prostředkem ve vyučování. Technika je náročná na prostor.

37. Výtvarná technika • Dynamická kresba na základě poznání vlastního tělesného schématu. • Pomůcky – velký formát papíru, pastelky. • Výtvarné prostředky • K tvorbě Žanda používá linku.Linka je hbitá, prudká, někde s velkým přítlakem. • Barvy volí náhodně, podle toho jaká pastelka jí přijde do ruky. • Postava je ležící na zádech umístěná téměř na střed, mírně nahoře vpravo. • Psychologická interpretace • Žanda obtáhla celou postavu hnědou pastelkou. Přikládá zřejmě důraz na oddělení svého těla od okolí. • Obtahovaná linka je celistvá, ve všech bodech spojená. • Tahy jsou rychlé, linky s velkými odstupy mezi sebou. Okolí tak působí vzdušně, jakoby nebylo důležité, prioritní je zde postava. • Linky mají tvar rovných přímek, to ukazuje na strnulost při tvorbě. • Okolo hlavy se objevují hustější shluky linek. Prostoru který je nejbližší zraku, přikládá z okolí zřejmě největší důraz. • Dílo svým provedením připomíná tvorbu Adrieny Šimotové. Jde o vyjádření tělesné stránky v prostoru a prožitek a fyzickou zkušenost s materiálem.

38. Jolana 11let • Námět práce • Námět je stejný jako u minulé práce - zobrazení figury, vlastního těla, jako výsledek poznání svého těla. • Oblast výtvarného projevu • Jedná se plošnou tvorbu, dynamickou. • Haptická zkušenost – poznání svého těla pomocí dotyků, kontaktu s podkladem. • Výtvarná technika • Volná, hodně dynamická prožitková kresba. • Hlavním prostředkem je vlastní tělo, použity jsou pastelky.

39. Psychologická interpretace • Linka použitá v případě Jolany je živější, má zaoblené měkčí tvary. Celkově působí kresba velmi uvolněně, Jolana se kresbou vyžila, zařádila si. • Nejhustěji pokryté plochy linkami jsou oblasti pod rukama. Z tohoto jde cítit, že Jolana na papíře ležela skutečně celou dobu, protože tyto místa jsou v poloze v leže nejlépe dostupná. • Aby mohla dosáhnout na všechna místa obklopující její ležící tělo, musela se u kreslení různě kroutit. Tento pohyb přenášela i do tvaru linek, které mají kroutivý charakter. • Jolana linkami zasahuje i do oblasti těla, tím tak smývá jasně vymezené hranice. Své tělo neobtahuje, spíše jej nechává splývat s okolím. • Výtvarné prostředky • Linka zde zastává hlavní úlohu. Jolana jí používá hojně, bez obav a uvolněně. • Barvy jsou pestré, nemají však velký význam. • Postava je situovaná na střed obrázku. Obě strany obrázku jsou linkami rovnoměrně pokryty. • Prioritní u této tvorby je prožitek. Dílo je výsledkem bezprostředního momentálního prožívání a vnímání svého těla v prostoru.

43. Lukáš