Praktická teologie pro sociální pracovníky

1. Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok 2008

2. Obsah • A Obecná část • 1. Sociální práce a teologie – uvedení do problematiky • 2. Praktická teologie, pastorace a sociální práce – mezioborové souvislosti • 3. Biblické kořeny sociální práce • 4. Nárys dějin charitní služby chudým a trpícím • 5. Služba potřebným – diakonie jako konstitutivní prvek praxe církve • 6. Pastorační koncept • B Speciální část • 7. Mládež • 8. Senioři • 9. Osoby se zdravotním postižením • 10. Bezdomovci • 11. Uživatelé drog • 12. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody • 13. Nemocní • 14. Nemocní v terminálním stadiu • 15. Etnické menšiny • 16. Teologický a pastorační aspekt komunitní práce Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

3. Pachatelé trestných činů • Pachatelé trestných činů jsou • muži i ženy • lidé, kteří se dostali do konfliktu se zákonem poprvé, i recidivisté • pachatelé mladiství i dospělí, a to i v důchodovém věku • příslušníci různých národností, kultur, vyznání, politického přesvědčení včetně extremistických směrů, sociálních vrstev • osoby podléhající různým závislostem • osoby s krátkodobým trestem i s trestem doživotním • pachatelé trestných činů zaměřených proti majetku, zdraví nebo životu druhých lidí • Proto je nutná diferenciace přístupu pastoračního pracovníka ke každému jedinci. • Toto pojednání se týká především skupiny, která je vystavena největšímu riziku obtížné reintegrace do společnosti a tím i riziku recidivy. Tvoří ji pachatelé odsouzení za zvláště závažné trestné činy k výkonu trestu odnětí svobody (dále VTOS) přesahujícímu sedm let. Prodlužující se délka trestu s sebou přináší zvýšený tlak na přizpůsobení se vězeňskému prostředí a jeho přijetí jako součásti běžného života. Důsledky: • snížení nebezpečí konfliktů během výkonu trestu • zhoršení možnosti změny postojů odsouzeného. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

4. Výkon trestu odnětí svobody • VTOS: zcela nová životní etapa – nutnost přijmout novou společenskou identitu. Dosud svobodný člověk se stává vězněm, čili nedobrovolnou součástí vysoce organizovaného systému, v mnohém potlačujícího jeho individualitu. • Všechno své myšlení i úsilí nasměruje k tomu, aby se co nejrychleji tohoto tlaku zbavil, stal se opět „svobodným“ člověkem a mohl se vrátit do života, z nějž byl odsouzením vyňat. • Toto jeho úsilí je logické a jasné. Méně jasné je, kdo se později z výkonu trestu vrátí: • od zatrpklého vyvržence, nenávidějícího všechny a všechno a toužícího po mstě, • přes štvance snažícího se dohnat to, oč jej vězení připravilo, • až po kajícníka snažícího se napravit zlo, které spáchal. • Přes svoji různost mají tyto varianty přístupu k životu po propuštění společný základ: tím je postoj k vlastnímu činu, stojícímu na počátku vězeňské životní etapy. • Odmítání přijetí zodpovědnosti za spáchaný čin stejně jako utvrzování se ve vlastní nevině, podpírané sváděním viny na okolí, vede ke zcela jinému postoji, než upřímné a kající vyznání viny a přijetí zodpovědnosti za následky chybného jednání. Bez skutečně pravdivého přístupu k minulosti však není možné začít budovat novou, naděje a smyslu plnou budoucnost, realizovatelnou po propuštění. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

5. Úkoly pastoračního pracovníka po dobu klientova výkonu trestu • Pomoci vězni poznat, přijmout a kajícně vyznat svůj minulý hřích, potrestaný rozsudkem, • pomoci vězni najít cestu, jak odstraňovat – nebo alespoň snižovat – jeho následky pro oběť či její pozůstalé, • dovést prozřevšího člověka k naději, dané každému upřímnému kajícníku. • Ke splnění těchto úkolů mohou být použity všechny dostupné metody práce, jako např.: • individuální i skupinové pohovory, • psychodramata, v nichž se rozehrají různá řešení jednotlivých situací, předcházejících trestný čin, • rozbory literárních či filmových děl, zaměřené na ukázání možností pozitivních řešení krizových situací, • biblické hodiny a bohoslužby, (je prospěšné vyvarovat se dogmatických rozdílů mezi jednotlivými denominacemi!), • kulturní pořady, přinášející silné podněty pro promýšlení dosavadních životních postojů a priorit Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

6. Postoj odsouzeného k vlastní vině • Odmítání viny: • Klient zločiny poctivě a nehraně odsuzuje, a kdyby připustil, že se jich vědomě dopustil, odsoudil by i sám sebe. Proto často velmi krkolomně zdůvodňuje, proč se vše stalo jinak, než jak dokázalo vyšetřování a než je zapsáno v rozsudku, a proč onen hrůzný čin musel spáchat kdokoli jiný, jen ne on sám. • Pastorační pracovník stojí před úkolem narušit tuto mnohdy velmi vypilovanou pohádku a dovést klienta k pravdivému sebepoznání a k nutnosti svědomitě a pravdivě rozebrat příčiny, z nichž jeho trestný čin vyrostl. • Přiznání viny: • Sebeodsouzení: Někteří z těch, kteří se sami dopracovali k poznání, že oni jsou opravdu vrahy, se nejen odsoudili, ale i vynesli nad sebou rozsudek smrti a vykonali jej. Sebevraždy z výčitek svědomí nejsou sice nijak časté, ale vyskytují se. • Nepřímé vyviňování: častým argumentem klientů, kteří přiznávají svůj čin, je poukazování na jakousi „osudovou nevyhnutelnost“, s níž v dané situaci nemohli jednat jinak, protože neexistovalo a neexistuje jiné řešení tehdejší situace, než to, které museli – sice neradi, ale nevyhnutelně – zvolit. • Úkolem pastoračního pracovníka v takovéto situaci je vést klienta k přijetí skutečnosti, že osudová nevyhnutelnost je v přímém rozporu se stvořitelským plánem, podle nějž má každý člověk možnost svobodné volby postoje k situaci, která může být sama o sobě nezměnitelná. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

7. Problémy klienta po propuštění z výkonu trestu • Existenční: získání práce, příp. i bytu – umocněno nezvyklostí komunikovat s úředníky. • Společenské: lidé, mezi něž se klient vrátil, běžně řeší situace, které on sám nezvládá, a používají věci, které on nemá, často ani nezná; mají zážitky, které jemu naprosto chybí, stejně jako oni nerozumí jeho zážitkům a vzpomínkám z výkonu trestu. Důsledky: propad do izolace, pocit méněcennosti, pád na dno společenského žebříčku. • Rodinné: propuštěný se těžko zapojuje do všedního života rodiny – během trestu se jí odcizil; mívá tendenci jednat s dospívajícími dětmi, jako by byly stejně staré jako v době jeho zatčení; vrátí-li se ke svým rodičům, ti s ním často jednají jako s malým dítětem nebo jako s nesvéprávným jedincem. • Partnerské: jsou dány ztrátou každodenní nutnosti tolerovat osoby druhého pohlaví spolu s návykem nesvěřovat se a od druhého očekávat jakýkoli podraz – to často vede k podezřívavosti, tajnůstkářství a ke kontrolování partnerky; Významnou roli mohou hrát i sexuální praktiky, které si odsouzený během výkonu trestu osvojil; problémem je i navazování nových vztahů – otázka, zda mají potenciálnímu partneru říci o své minulosti. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

8. Pomoc klientovi po propuštění z výkonu trestu • Vězeňský pastorační pracovník by měl klást důraz na následující oblasti: • Morální kvalita prostředí, z něhož odsouzený vyšel a s nímž měl během výkonu trestu pravidelný kontakt – je klíčovým faktorem ovlivňujícím život odsouzených • Hledání hodnotové stupnice: Z hlediska logoterapie je úkolem interventa pomoci klientovi nalézt jeho vlastní hodnotovou stupnici a světonázor. Klient má být veden k poznání a využití konkrétních možností vlastní existence. Tím se logoterapie stává výchovou k odpovědnosti. • Celoživotní poslání: Vedle dílčích úkolů, rozvíjejících klientovu sebedůvěru a řešících jeho aktuální životní situace, lze uvažovat i o úkolu jako o celoživotním poslání. To má smysl zvláště pro odsouzené, kteří mají na svědomí trestné činy s neodstranitelnými následky. V takové situaci nestačí vést klienta pouze k postupné nápravě pokřivených sociálních a jiných vazeb, ale je potřeba mu pomoci nalézt takovou sféru zájmu, v níž by prožíval vědomí vlastní naděje a odpovědnosti. • Verifikovatelnost dosažení těchto cílů je velmi obtížná: vězeňský pastorační pracovník se většinou setká pouze s těmi svými bývalými klienty, kteří vzdor vší snaze selhali a vrátili se do výkonu trestu, mnohdy s naprosto stejným trestným činem. S touto zátěží se musí pastorační pracovník trvale vyrovnávat. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

9. Legislativní rámec pastorační činnosti církví ve věznicích ČR • Zákon o církvích a náboženských společnostech č. 3/2002 Sb., § 7 odst. 1 písm. b): zvláštní právo církví a náboženských společností s patřičným stupněm registrace pověřovat osoby k výkonu duchovenské činnosti v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody. • Zákon o výkonu trestu odnětí svobody č. 169/1999 Sb., § 20 – možnosti působení církví a náboženských společností: „Církev se může podílet na naplňování účelu výkonu  trestu poskytováním  duchovní služby zejména • a) konáním bohoslužeb pro zájemce z řad  odsouzených, • b) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu k náboženským úkonům, • c) vedením studijních hodin k výkladu náboženských textů, • d) zajišťováním duchovní a náboženské literatury a zpěvníků, • e) pořádáním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě koncertů hudebních skupin a jednotlivců, • f) při přípravě odsouzených k jejich propuštění, • g) dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosažení  účelu výkonu.“ • Na základě Dohody o duchovní službě ze dne 8. 1. 2001 mezi Vězeňskou službou České republiky, Ekumenickou radou církví České republiky a Českou biskupskou konferencí vykonávají pastorační službu ve věznicích pověření duchovní všech zúčastěných církví. • Pastorační činnost v českých věznicích i vazebních věznicích je zastřešena občanským sdružením Vězeňská duchovní péče, které sdružuje dobrovolníky různých církví, mající zájem pracovat v této oblasti. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

10. Souhrn • Posláním pastoračního pracovníka ve výkonu trestu odnětí svobody je pomoci klientovi najít hlubší smysl života, než jaký měl v době spáchání trestného činu, a dovést jej k poznání, že k dosažení svého cíle lze použít prostředky, které nejsou v rozporu se zájmy ostatních lidí a společnosti. To je téměř vždy spojeno s nutností změnit hodnotovou stupnici. Zde může pastorační pracovník nabídnout kriteria, definovaná Desaterem a Biblickým svědectvím. • Dalším důležitým úkolem pastoračního pracovníka je připravit odsouzené, kteří strávili ve výkonu trestu odnětí svobody delší dobu – více než 7 let – na návrat do civilní společnosti. Přitom je třeba vzít v úvahu, že mohou nastat problémy v oblasti existenční, společenské, rodinné , partnerské a dalších. • V souladu s platnou českou legislativou vykonávají pastorační službu ve věznicích a vazebních věznicích v ČR duchovní a dobrovolníci, kteří jsou k tomu vedením svých církví pověřeni. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

11. Literatura Základní: • ERIKSON, Erik H. Die Kindheit und die Gemeinschaft, Bonn, Neumann Verlag, 1957. • FRANKL, V.E. Lékařská péče o duši, Brno, Cesta 1997. • HÁLA, J. Teorie a praxe českého vězeňství I + II. České Budějovice, ZSF JU 1997 + 1999. • ŘEZÁČ, F.J. Vězeňství v dosavadních způsobech svých s návrhem o zdárnější trestání a polepšování zločinců. Příloha časopisu „České vězeňství“ 3, 1995, s. 4-5. • VACEK, E. Jakou šanci mají propuštění vězni . Časopis České vězeňství 4,1996, s. 1, 6-14. Doporučená: • FRANKL,V.E. Vůle ke smyslu, Brno, Cesta 1998. • FRANKL, V.E. Psychoterapie pro laiky, Brno, Cesta 1998. • FRANKL, V.E.Teorie a terapie neuróz, Praha, 1999. • ŘEHÁČEK, M a spol. Uplatňování resocializačních programů u odsouzených. Časopis České vězeňství 3,1995, s. 3, 6-7. • UHLÍK, J. F.J Řezáč – reformátor vězeňství a školství 19.století. Příloha časopisu České vězeňství 5,1997, s. 2. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008